Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 402.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Osobám, podléhajícím všeobecné dani výdělkové, nebo společnostem, podléhajícím dani výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daní, výrobkové podniků veřejně účtujících), může zemský politický úřad (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župan) uložiti aby zřídily v obci, ve které jest jejich podnik, nebo v okolních obcích byty v počtu, který tento úřad ustanoví. Ukládaje tuto povinnost, má úřad přihlížeti k finanční síle a výnosnosti podniku, k počtu zaměstnanců přijatých po 1. srpnu 1914, kteří před nastoupením zaměstnání nebydlili v obci nebo v okolních obcích, k bytové nouzi v obci a k počtu bytů, které majitel podniku po 1. srpnu 1914 v obci nebo v okolních obcích již zřídil svým nákladem.

§ 2.

Osoby ke zřízení bytů povinné, mohou od povinnosti jim uložené býti úřadem osvobozeny, zřídí-li byty z prostředků jimi poskytnutých osoby zaměstnané v jejich podnicích nebo obecně prospěšné stavební sdružení.

§ 3.

Pronajme-li nebo přenechá-li bezplatně majetník podniku byty podle tohoto zákona zřízené osobám u něho zaměstnaným, nesmí býti smluvena výpovědní lhůta kratší, než jest výpovědní lhůta v místě obvyklá. Totéž platí o bytech pronajatých prospěšným stavebním sdružením v domech, které sdružení zřídilo z prostředků poskytnutých majetníkem podniku podle § 2.

§ 4.

Osobám nebo společnostem označeným v § 1, které po 1. srpnu 1914 v obci najaly nebo ve vlastním domě zřídily kancelářské místnosti a neměly v obci již před tím stejný nebo větší počet místnosti, může úřad v § 1 jmenovaný uložiti, aby zřídily v téže obci nebo v obcích okolních místnosti způsobilé k užívání jako místnosti kancelářské, živnostenské nebo byty v počtu, který úřad ustanoví, a aby tyto nově zřízené místnosti pronajaly nebo dosavadní místnosti opustily. Měl-li majetník podniku v téže obci již dříve kancelářské místnosti, může mu býti uloženo, aby zřídil nejvýš tolik místností, o kolik své kanceláře zvětšil. Ukládaje tuto povinnost, má úřad přihlížeti k finanční síle a výnosnosti podniku, k pohnutkám, které vedly ke zřízení místností v určité obci, jakož i k velikosti a počtu kancelářských místností, které majetník již po 1. srpnu 1914 svým nákladem v obci nebo v okolních obcích zřídil.

§ 5.

Nájemníkům, kteří přiznali jmění podle zákona o dávce z majetku a přírůstků na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., a podle nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n. aspoň 4,000.000 Kč, nebo kterým byla z takového jmění dávka uložena, a bydlí v obci, ve které potřeba bytů jest zvláště naléhavou, může úřad v § 1 jmenovaný přihlížeje k důchodu nájemníkově, jakož i k tomu, zda-li podléhá povinnosti stavěti podle §§ 1 nebo 4, uložiti, aby ať stavbou vlastní nebo společně s jinými podniknutou svým nákladem zřídili tolik obytných místností, kolik jich sami obývají, a tyto nově zřízené místnosti pronajali nebo dosavadní najatý byt opustili. Nájemníku, který zřídil náhradní místnosti podle zákona o zabírání bytů obcemi, může býti uloženo, zříditi jen tolik obytných místností, o kolik obývá jich více, než zřídil náhradních místností.

Stavební povinnost podle odst. 1, nemůže býti uložena po dobu působnosti zákona o ochraně nájemníků tomu, kdo jest vlastníkem domu v obci nebo v okolních obcích aspoň o takovém počtu obytných místností, kolik jich sám obývá.

§ 6.

K žádosti majetníka podniku nebo nájemníka povinného, aby zřídil byty nebo místnosti, jest úřad, který mu uložil povinnost stavěti, oprávněn vyvlastniti pro něho potřebné pozemky podle zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 20 Sb. z. a n. z roku 1920.

§ 7.

Obecní zastupitelstvo může majetníkům domů, způsobilých k přístavbě nebo nástavbě uložiti, aby provedli přístavbu nebo nástavbu domu, poskytne-li jim obec nebo stát podle zákona ze dne ..... 1921, čís. ..... Sb. z. a n. o další podpoře stavebního ruchu nebo prostřednictvím jejich třetí osoba prostředky, aby mohli stavbu provésti bez újmy dosavadní výnosnosti domu.

Jde-li o dům umělecké nebo historické hodnoty, možno přístavbu nebo nástavba uložiti pouze po předchozí dohodě s příslušným úřadem pro ochranu památek; nedojde-li k dohodě, možno ji uložiti jen se souhlasem ministerstva sociální péče a ministerstva školství a národní osvětu.

Zdráhá-li se majetník domu tak učiniti nebo nezapočne-li prováděti přístavbu nebo nástavbu ve lhůtě dané mu obecním zastupitelstvem, jest povinen trpěti, aby stavbu provedla obec.

Nedojde-li k dohodě o podmínkách zúrokování a splacení vynaloženého kapitálu, ustanoví je s konečnou platností zemský politický úřad (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župan).

§ 8.

Komu byla uložena stavební povinnost podle §§ 1, 4 nebo 5, jest povinen započíti se stavbou ve lhůtě dané úřadem, který stavbu nařídil, a v ní pokračovati obvyklým způsobem. Podniká-li ten, komu stavební povinnost byla uložena, stavbu společně s jinými stavebníky, budiž mu k započetí stavby dána lhůta přiměřeně delší.

Nebude-li s pracemi stavebními započato v dané lhůtě bez důvodné omluvy, může úřad, který majetníku podniku nebo nájemníku uložil povinnost stavěti, dáti zříditi byty nebo místnosti na jeho náklad a nebezpečí.

§ 9.

Z rozhodnutí obce podle § 7 lze se odvolati do 8 dnů k nadřízenému úřadu politickému (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k nadřízené administrativní vrchnosti), z jehož rozhodnutí jest další stížnost do 14 dnů přípustna. Zemský politický úřad (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župan) rozhodují však s platností konečnou.

§ 10.

Zemský politický úřad (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župan) rozhoduje podle §§ 1, 4 a 5 po dohodě se zemským finančním ředitelstvím (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi s finančním ředitelstvím).

Z rozhodnutí zemského politického úřadu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župana) podle §§ 1, 4 a 5 lze se odvolati do 14 dnů k ministerstvu sociální péče.

Ministerstvo sociální péče rozhoduje v dohodě s ministerstvem financí a ostatními po případě na věci zúčastněnými ministerstvy.

§ 11.

Ustanovení tohoto zákona platí též pro města s právem municipálním. V těchto městech vykonává působnost podle § 7, odst. 1. a 3., magistrát, z jehož rozhodnutí lze se odvolati do 8 dnů k županovi, v jehož obvodě město leží. Župan rozhoduje s konečnou platností.

Působnost podle §§ 1, 4 a 5 a 7, odstavce 4., vykonává v těchto městech, župan, v jehož obvodě město leží, po dohodě s finančním ředitelstvím. Z rozhodnutí župana podle §§ 1, 4 a 5 lze se odvolati do 14 dnů k ministerstvu sociální péče.

§ 12.

Ministr sociální péče (na Slovensku ministr s plnou mocí pro správu Slovenska) může pověřiti prováděním tohoto zákona v určitých obvodech na místě úřadu politického, a na místě obce (města s právem municipálním) zvláštní orgán, který rozhoduje s konečnou platností.

Všechny veřejné úřady jsou povinny orgánu tomuto poskytovati právní pomoc.

Náklad spojeny s ustanovením tohoto orgánu nese stát.

§ 13.

Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctým dnem po vyhlášení a pozbude ji dnem, který bude ustanoven vládním nařízením.

§ 14.

Ministrům sociální péče, veřejných prací, financí a vnitra se ukládá, aby tento zákon provedli.

Stavěti, zvláště nové byty stavěti, jest nejvyšším příkazem doby. Zřizování nových bytů bylo dříve předmětem výdělečné činnosti soukromého podnikání, které v dobách předválečných z největší části samo uspokojovalo bytovou potřebu. Soukromé stavební podnikání jest však nyní a jistě ještě dlouhou dobu bude nejen u nás ale i v cizině podvázáno, nejevíc se výnosným. Stavební náklady domů po válce stavěných jsou tak veliké, že výnos z domů nezaručuje stavebníkovi přiměřené zúrokování investovaného kapitálu a úhradu skutečných výloh, spojených s užíváním, správou a udržováním domu, které jsou nyní také mnohonásobně větší. Z toho důvodu ani soukromé stavební podnikání ani podnikání stavebních družstev, kteráž před válkou začala vyvíjeti slibnou činnost, není možné, jak všeobecně se uznává, bez vydatné podpory z veřejných prostředků. Proto podporovati stavbu nových domů všemi možnými prostředky, jest přední povinností veřejné správy. Obce, které před válkou jen výjimečně podnikaly stavby domů pro účely bytové, staví, seč síly jejich jsou. Také státní správa musí činiti vše, i za cenu velikých finančních obětí, aby nejen povzbuzovala, podporovala, ale i nutila ke zřizování nových bytů.

Za vhodný prostředek k oživení stavební činnosti pokládá vláda podporu, obsaženou v osnově zákona, jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů, podle kterého kapitály do stavby domu investované jsou do veliké míry vyňaty z daňového základu při vyměřování daně výdělkové a osobní daně z příjmu. Výhody tyto umožňují zvláště majetníkům podniků průmyslových a obchodních, aby stavěli byty pro své zaměstnance, a zámožným osobám vůbec, aby stavěly byty pro sebe. Státní správa poskytujíc tyto výhody vzdává se tím pevných příjmů měrou, která ji opravňuje očekávati, že osoby mající na tyto výhody nárok, budou z nich vyvozovati netoliko podnět, ale i mravní povinnost ke stavbě nových bytů, tolik nutné ve veřejném zájmu.

Z této úvahy pokládá vláda za spravedlivé a veřejnému mínění vyhovující opatření, uložiti zákonnou povinnost stavěti osobám, které výhod zmíněným zákonem poskytnutých mohou užíti a jsou vzhledem k svým majetkovým poměrům s to, aby přispěly ke zmírnění bytové nouze, ke které samy přičiňují třeba jenom tím, že bydlí v nájemním bytě, ač by si samy mohly zříditi pro sebe byt vlastní. Možno ovšem se nadíti, že touto povinností postižení učiní jí zadost dobrovolně v zájmu svém, v zájmu svých zaměstnanců, v zájmu zmírnění bytové nouze, ohrožující celou společnost.

Osnova rozeznána 3 druhy stavební povinnosti:

1. Stavební povinnost majetníků výdělečných podniků, kteří zaměstnávajíce osoby dříve v obci nebydlivší nebo zřídivše si v obci nové velké kanceláře přičinili k bytové nouzi,

2. zámožných nájemníků, kteří by si mohli vystavěti vlastní byt,

3. majetníků domů, způsobilých k nástavbě nebo přístavbě.

Ve všech případech dbá osnova toho, aby stavební povinností postižení byli vzhledem k svým majetkovým poměrům a k výhodám, které jim státní správou jsou poskytovány, také s to, aby této povinnosti mohli učiniti zadost.

Osnova vyhýbá se tomu, aby stanovila objektivní znaky, při kterých stavební povinnost jest dána, vycházejíc z názoru, že jest třeba individuelního šetření v každém jednotlivém případě, než může býti uložena stavební povinnost. K uložení stavební povinnosti v prvých dvou shora zmíněných případech jest povolán zemský politický úřad (na Slovensku župan), z té úvahy, že pro správné posouzení věci jest třeba širších hledisek, důkladnějšího poznání hospodářských poměrů netoliko jednotlivých podniků, ale i celých hospodářských odvětví. Ovšem, že osnova předpisuje, ke kterým skutečnostem musí úřad přihlížeti vyslovuje stavební povinnost. K nařízení provésti nástavbu nebo přístavbu ke starému domu jest povolána podle osnovy obec, poněvadž běží tu především o stavebně-technické posouzení způsobilosti starého domu, k čemuž jest obec svými stavebními orány především povolána.

Splnění stavební povinnosti ukázalo by se ve většině případů nemožným, kdyby touto povinností postiženým nemohl býti opatřen vhodný stavební pozemek. K tomu konci propůjčuje zákon úřadu, který stavební povinnost uložil, právo vyvlastniti ve prospěch osoby, stavební povinností postižené, potřebný stavební pozemek.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla projednána a schválena Národním shromážděním a za tím účelem přikázána jak v senátě tak i po schválení jejím senátem ve sněmovně poslanecké výboru sociálně-politickému, aby o ní podal zprávu ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 19. ledna 1921.

Ministr sociální péče:

Dr. Gruber v. r.