Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 408.

K interpelaci kladu si za čest sděliti:

K otázce první - zda-li vláda jest ochotna podati co nejdříve zevrubnou zprávu o vystupování československé mírové delegace na pařížské konferenci míru - upozorňuji, že se zde jedná o nedorozumění plynoucí z nepřesné informace o tom, jaké postavení zaujímala na mírové konferenci delegace československá a delegace republiky rakouské. Rozdíl spočívá v tom, že rakouská mírová delegace, stejně jako německá mírová delegace a všechny delegace států nepřátelských, nejednaly s mírovou konferencí ani ústně, ani ve formě běžného diplomatického vyjednávání, nýbrž ve formě zcela jiné. Těmto mírovým delegacím byly mírové podmínky předloženy bez jakéhokoliv vyjednávání, zejména bez vyjednávání ústních, a dána jim lhůta k písemné odpovědi. Podmínky byly velikým elaborátem a delegace nepřátelských států byly následkem toho vyzvány, aby na tyto veliké elaboráty odpověděly bod za bodem.

Odpovědi jejich byly komisí zkoumány a mírovou konferencí potom kolektivně zodpověděny. Jiného jednání mezi delegacemi býv. nepřátelských států a mírovou konferencí nebylo. Bylo tudíž velmi snadno a jest naprosto pochopitelno, že tyto dokumenty a odpovědi tak význačného charakteru, byly jak s jedné tak s druhé strany uveřejněny a tak s veřejností sděleny.

Jednání všech spojeneckých států na mírové konferenci mělo v podstatě zcela jiný charakter. Bylo rázu důvěrného a dělo se buď v pravidelných a normálních formách běžného diplomatického styku, pomocí not a výkladů, a nebo přímo vyjednáváním ústním. Agenda byla ponejvíce také charakteru exekutivního a administrativního. Všechny tyto noty a jednání, jsouce důvěrné, nemohly a nemohou nikdy býti dány do veřejnosti prostě z toho důvodu, že by k tomu bylo třeba svolení nejen jedné, nýbrž také všech ostatních stran (státu), poněvadž všechny strany jsou vázány touto důvěrností. Vláda republiky Československé nemá tudíž prostě práva ani praktické možnosti nakládati libovolně s jednotlivými akty a dokumenty, pokud po této stránce nebylo jasně rozhodnuto mírovou konferencí. Celá řada podání, not, memoirů byla konečně zaslána cestou soukromou, k informaci jen té neb oné osoby, a měla ráz dopisu ryze soukromého; informací těch pak pravidelně ten neb onen člen různých delegací používal. Všechny tyto kroky již svým rázem nepodléhají a nemohou podléhati kontrole veřejnosti, nejsouce ani úřední akty v pravém slova smyslu.

Potud některé, z těchto aktů byly uveřejněny, stalo se tak vždy v dohodě s těmi, jímž byly adresovány. Stejně tak uveřejněny byly dokumenty z konference mírové vládou republiky Československé pouze tehdy, když v tomto smyslu mírová konference dohodla s vládou československou.

Dodávám, že ve všech otázkách bylo stále jednáno osobně i ústně; jednání ústního s rakouskou delegací nebylo a není tudíž možno oba tyto případy srovnávati.

Co se týče otázky druhé, odvolávám se jen na to, co bylo již v této věci řečeno dříve při jednotlivých příležitostech ať v prvním Národním Shromáždění, ať v některých jiných projevech pozdějších. Podotýkám jen, že v nejbližší době budu míti příležitost blíže se vysloviti o dotazech, které na mne byly vzneseny v zahraničním výboru poslanecké sněmovny; také ve věci t. zv. memoiru čís. III., kde budu mýti příležitost celé otázky se dotknouti. I v tom, pokud jsem mohl pozorovati v tisku a v různých projevech některých pánů kolegů poslanců jest řada nedorozumění, která spočívají na nesprávných informacích.

K otázce třetí dovoluji si připomenouti, že ministerstvo zahraničních věcí předložilo již Národnímu Shromáždění k ratifikaci smlouvu o hranicích, přiloživši také text rozhodnutí konference velvyslanců, kdež bylo o vztazích mezi Československem a Polskem rozhodnuto. Tím bylo vyhověno požadavku, vyslovenému v otázce třetí.

V Praze, dne 18. ledna 1921.

Dr. Eduard Beneš v. r.,

ministr zahraničních věcí.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 408.

Ich beehre mich die Interpellation wie folgt zu beantworten:

Auf die erste Anfrage - ob die Regierung geneigt ist ehestenst einen eingehenden Bericht über das Auftreten der čechoslowakischen Friedensdelegation in der Pariser Friedenskonferenz zu erstatten - mache ich aufmerksam, dass es sich hier um ein Missverständnis handelt, und zw. infolge ungenauer Information darüber, welche Stellung in der Friedenskonferenz die čechoslowakische Delegation und die Delegation der oesterreichischen Republik eingenommen haben. Der Unterschied liegt darin, dass die oesterreichische Friedensdelegation gleich der deutschen Friedensdelegation und allen anderen Delegationen der feindlichen Staaten mit der Friedenskonferenz weder mündlich noch in Form der laufenden diplomatischen Verhandlungen, sondern in ganz anderer Form verkehrte. Diesen Friedensdelegationen wurden die Friedensbedingungen ohne jedwede Verhandlung, insbesondere ohne mündliche Verhandlungen vorgelegt, und wurde ihnen eine Frist zur schriftlichen Beantwortung gegeben. Die Bedingungen waren ein grosses Elaborat und wurden die Delegationen der feindlichen Staaten infolge dessen aufgefordert, diese grossen Elaborate Punkt für Punkt zu beantworten. Ihre Antworten wurden von einer Kommission geprüft und durch die Friedenskonferenz sodann kollektiv beantwortet. Andere Verhandlungen fanden zwischen den Delegationen der ehemaligen feindlichen Staaten und der Friedenskonferenz nicht staatt. Es war daher sehr leicht und ist durchaus begreiflich, dass diese Dokumente und Antworten so eminenten Charakters sowohl von einer wie won der anderen Seite zur Veröffentlichung und auf diese Weise der Öffentlichkeit zur Kenntnis gelangten.

Die Verhandlungen sämmtlicher verbündeten Staaten in der Friedenskonferenz trugen wesentlich eitten ganz anderen Charakter. Sie waren vertraulich und erfolgten entweder in den regelmässigen und normalen Formen des laufenden diplomatischen Verkehres, mittels Noten und Erklärungen, oder direkt durch mündliche Verhandlung. Die Agenda trug auch zumeist einen Exekutiven und administrativen Charakter. Alle diese Noten und Verhandlungen konnten und können infolge ihrer Vertraulichkeit niemals aus dem eiinfachen Grunde in die Öffentlichkeit gelangen, weil hiezu die Zustimmung nicht nur einer, sondern auch aller anderen Parteien (Staaten) erforderlich wäre, zumal alle Parteien durch diese Vertraulichkeit gebunden sind. Die Regierung der Čechoslowakischen Republik hat daher einfach weder das Recht noch die praktische Möglichkeit, mit den einzelnen Akten und Dokumenten willkürlich zu verfügen, insofern in dieser Hinsicht durch die Friedenskonferenz nicht klar entschieden wurde. Eine ganze Reihe von Eingaben, Noten, Memoiren wurde schliesslich auf privatem Wege, zur blossen Information dieser oder jenen Persöhnlichkeit versendet und trug den Charakter rein privater Zuschriften; diese Informationen benüzte dann regelmässig dies oder jenes Mitglied der verschiedenen Delegationen. Diese Schritte insgesamt unterliegen nicht und können auch nicht schon vermöge ihres Charakters der Kontrolle der Öffentlichkeit unterliegen, da dieselben doch keine amtlichen Akten im wahren Sinne des Wortes sind.

Insoferne einzelne von diesen Akten zur Veröffentlichung gelangten, erfolgte dies stets im Einvernehmen mit denjenigen, an die dieselben adressiert waren. Desgleichen wurden Dokumente aus der Friedenskonferenz durch die Regierung der Čechoslowakischen Republik nur dann veröffentlicht, wenn in diesem Sinne ein Einvernehmen zwischen der Friedenskonferenz und der Čechoslowakischen Regierung zustande kam.

Ich füge hiezu, dass in allen Fragen stets persönlich und mündlich verhandelt wurde; ein mündliches Verhandelm mit der österreichischen Delegation gab es nicht und können daher diese beiden Fälle nicht verglichen werden.

Was die zweite Frage betrifft, berufe ich mich bloss auf das, was hierüber bereits früher bei einzelnen Gelegenheiten ob schon in der ersten Nationalversammlung oder in anderen späteren Kundgebungen gesagt wurde. Ich bemerke nur, dass ich in nächster Zeit Gelegenheit haben werde, mich näher über Anfragen auszusprechen, welche an mich im Ausschusse für aüssere Angelegenheiten des Abgeordnetenhauses gerichtet wurden; auch in der Angelegenheit des sogenannten Memoires Nro. III., wo ich die Gelegenheit haben werde die ganze Frage zu berühren. Auch hierin besteht, soviel ich in der Presse und aus verschiedenen Äusserungen einiger Herren Kollegen Abgeordneten wahrnehmen konnte, eine Reihe von auf unrichtigen Informationen beruhenden Missverständnissen.

Zur dritten Frage erlaube ich mir zu bemerken, dass das Ministerium des Äusseren der Nationalversammlung den Grenzvertrag behufs Ratifikation vorgelegt hat, unter gleichzeitiger Vorlage des Textes der Entscheidung der Gesandtenkonferenz, in welcher über die Beziehungen zwischen der Čechoslowakei und Polen entschieden wurde.

Hiedurch wurde dem in der dritten Frage ausgesprochenen Begehren entsprochen.

Prag, am 18. Jänner 1921.

Dr. Eduard Beneš m. p.,

Minister des Äussern.