Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 410.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci senátora Perthenové a spol.
ve věci vydání přechodných ustanovení k zákonu ze dne 14. dubna 1920 o zubním lékařství a zubní technice (č. tisku 209).
Zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice usnesen byl Národním shromážděním na podkladě vládního návrhu. Již po mnoho let za bývalého Rakouska bylo pociťováno, že jest třeba nově upraviti výkon praxe zubního lékařství a provozování živnosti zubní techniky. Úprava ta narážela však na četné překážky, jež v bývalém Rakousku se nepodařilo překonati. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Čs. republiky zahájilo ihned počátkem r. 1919 porady o upravení těchto poměrů a v době poměrně velmi krátké podařilo se mu sjednati shodu obou zúčastněných stavů, t. j. stavu zubních lékařů a stavu zubních techniků na textu osnovy zákona o zubním lékařství a zubní technice, v jakém byla osnova Národnímu shromáždění vládou předložena dne 22. března 1920 (tisk 2652).
Při projednávání této osnovy ve výborech sociálně-politickém a živnostenském změněn § 2 osnovy v ten smysl; že možnost nabýti koncesi (oprávnění) zubotechnickou byla rozšířena na všechny pomocníky zubotechnické, kteří v den vyhlášení zákona měli dokončenou tříletou dobu učební a měli výuční vysvědčení. K této změně dala vláda svůj souhlas, ačkoliv touto změnou byl na prospěch stavu zubotechnického porušen kompromis mezi organisacemi obou stavů uzavřený. V sezení Národního shromáždění dne 14. dubna 1920 byl zákon usnesen ve znění navrženém výborem sociálně-politickým a živnostenským (tisk 22786), tedy ve znění značně výhodnějším pro stav zubotechnický, a jimž o dalších 6 let se oddálilo uskutečnění definitivní úpravy zubního lékařství ve smyslu § 1 zákona.
Touto úpravou zubního lékařství nejsou hmotné zájmy nynějších učňů zubotechnických nijak dotčeny, ježto budou se moci velmi výhodně uplatniti jakožto dobře placené pomocné síly (odst. 1, § 1 zákona).
Z těchto důvodů nepomýšlí vláda na to, aby Národnímu shromáždění předložila návrh na novelisaci zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n. v tom směru, jak v interpelaci je naznačeno.
V Praze dne 18. ledna 1921.
Dr. Lad. P. Procházka v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 410.
Antwort
des Ministers für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung
auf die Interpellation des Senators Perthen und Gen.
betreffend die Erlassung von Uebergangsbestimmungen zum Gesetze vom 14. April 1920 über die Zahnheilkunde und die Zahntechnik (Druck No. 209).
Das Gesetz vom 14. April 1920, Nro. 303 S. d. G. u. V. über die Zahnheilkunde und Zahntechnik wurde von der Nationalversammlung auf Grund einer Regierungsvorlage beschfossen. Bereits durch viele Jahre zur Zeit des ehemaligen Oesterreichs wurde die Notwendigkeit einer Neuregelung der Ausübung der zahnärztlichen Praxis und der Ausübung des Zahntechnikergewerbes empfunden. Diese Regelung stiess jedoch auf zahlreiche Hindernisse, deren Bewältigung im ehemaligen Oesterreich nicht gelang.. Das Ministerium für öffentliches Gesundheitwesen und körperliche Erziehung der Čechoslowakischen Republik leitete gleich Anfangs 1920 Verhandlungen zwecks Regelung dieser Verhältnisse ein, und es gelang ihm in verhältnissmässig sehr kurzer Zeitt eine Einigung der beiden beteiligten Stände, das ist des Standes der Zahnärzte und des Standes der Zahntechniker über den Text des Gesetzesentwurfes über die Zahnheilkunde und die Zahntechnik zustande zu bringen, in welchem der Entwurf durch de Regierung an die Nationalversammlung am 22. März 1920 (Druck Nro. 22652) zur Vorlage gelangte.
Bei der Durchberatung diesel Entwurfes im socialpolitischen sowie im Gewerbeausschusse wurde der § 2 des Entwurfes dahin abgeändert, dass die Möglichkeit der Erwerbung der zahntechnischen Konzession (Berechtigung) auf alle zahntechnischen Gehilfen ausgedehnt wurde, welche am Tage der Kundmachung des Gesetzes die dreijährige Lehrzeit absolviert haben und das Lehrzeugnis besitzen. Zu dieser Abänderung gab die Regierung ihre Zustimmung, wiewohl durch diese Abänderung das zwischen den beiden Standesorganisationen abgeschlossene Kompromiss zugunsten des Zahntechnikerstandes gestört wurde. In der Sitzung der Nationalversamlung vom 14. April 1920 wurde das Gesetz in der vom socialpolitischen und vom Gewerbeausschusse beantragten Fassung (Druck Nro. 2786) beschlossen, daher in einer für den Zahntechnikerstand bedeutend vorteilhafteren Fassung, durch welche das Zustandekommen der definitiven Regelung der Zahnheilkunde im Sinne des § 1 des Gesetzes um weitere 6 Jahre verschoben wurde.
Durch diese Regelung der Zahnheilkunde sind die materiellen Interesen der jetzigen zahntechnischen Lehrlinge in keiner Weise berührt, da sich dieselben sehr vorteilhaft als gut gezahlte Hilfskräfte werden betätigen können. (Absatz 1, § 1. des Gesetzes).
Aus diesen Gründen beabsichtigt die Regierung nicht, der Nationalversammlung einen Antrag auf eine Novelisierung des Gesetzes vom 14. April 1920, Nro. 303 S. d. G. u. V. in der in der Interpellation bezeichneten Richtung vorzulegen.
Prag, am 18. Jänner 1921.
Dr. Lad. P. Procházka m. p.,
Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung.