Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 411.

Při projednávání vládního návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří, bylo ve výboru ústavně-právním se vším důrazem vytknuto, že velmi naléhavá potřeba právního i hospodářského a sociálního života našeho; zrušení zastaralých advokátních řádů rakouského a uherského a uzákonění jednotného práva advokátského pro celou republiku, daleko jest ještě uskutečnění, přes to že ministerstvo spravedlnosti má ji připravenu osnovu nového advokátního řádu, o níž právní výbor prvního našeho Národního shromáždění jednaje právě před rokem o zákonu na prozatímnou úpravu advokacie, vyslovoval důvodnou - jak tehdy za ta měl - naději, že do roka stane se zákonem (srovn.: Zprávu právního výboru Národního shromáždění čsl. ze dne 21. ledna 1920, tisk č. 2299).

S definitivní úpravou právních poměrů advokacie nerozlučně ovšem spjata jest otázka odměny za výkony advokátů a jejich kanceláří, jejíž podrobné úpravě určena jest řada ustanovení v osnově nového řádu advokátního, kdežto platné dosud zákony řeší otázku odměny za práce advokátské z části nejasně a nedostatečné, z části pak způsobem, jenž dávno již nesrovnává se se současnými hospodářskými a sociálními poměry. V posledních dobách pak nehotovost a neupravenost otázky advokátovy za výkony jeho i kanceláře jeho vrhá tíživý reflex nejen na existenci advokátovu, ale i na existenci jeho stálých spolupracovníků - ať koncipientů, ať ostatního personálu úřednického a zřízeneckého - kteřížto všichni bez rozdílu dosud trvajícími neutěšenými poválečnými poměry hospodářskými a stále stoupající drahotou opětně donucení byli domáhati se takové úpravy platových a služebních poměrů, aby za svou práci řádně byli placeni a povolání svému přiměřeně žíti mohli.

I jest za tohoto stavu věci zajisté slušno a spravedlivo, má-li povolání advokátské zabezpečovati příslušníkům stavu nejen spolehlivý základ existenční pro ně samy a jejich rodiny, ale i možnost ke splnění naléhavých a oprávněných požadavků jejich spolupracovníků, aby odměny za úkony advokátů a jejich kanceláří se zřetelem na dnešní drahotní poměry byly upraveny.

Tomuto účelu osnova zákona vládou předloženého po jednomyslném přesvědčení výboru ústavně-právního z podstatné části vyhovuje.

Zmocňovacím tímto zákonem zjednává se vládě oprávnění, stanoviti sazby na jednotlivé práce a výkony advokátské: zmocnění toto omezeno však toliko na řízení před soudy a před soudu rozhodčími a na takové výkony, jež lze průměrem oceniti.

Důležité právo autonomie stavu advokátského, které stav tento stejně žárlivě si střeží, jako ostatní povolání akademické, respektováno v zákoně na tolik, že jednak určení sazeb podmíněno jest předchozím slyšením komor advokátních (paragraf 1), jednak účastníkům výslovně vyhraženo právo volnosti smluvní o výši odměny (paragraf 2).

Žádoucí pružnost, aby sazby mohly býti přizpůsobeny nejen časově, ale i territoriálně snad se odlišujícím poměrům hospodářským a sociálním, zachována jest ustanovením paragrafu 4, podle něhož pro obvody jednotlivých sborových soudů druhé stolice mohou býti vydány sazby zvláštní.

Výbor na podnět při tomto bodě se zřetelem na státoprávní povahu Podkarpatské Rusi učiněný neshledal účelným, aby soudně-správní jednotky - obvody sborových soudů druhé stolice - pro vydání sazeb zmocňovacím zákonem předurčené, pro Podkarpatskou Rus byly vymezeny odlišné od ostatního státního území.

Oceňuje plně váhu a platnost důvodů, jimiž ministerstvo spravedlnosti doprovází osnovu zmocňovacího zákona, výbor schválil ji jednomyslně beze změny a vyslovil zároveň přání, aby - ježto na nové úpravě sazeb advokátních závislá jest naléhavá a neodkladná úprava platových poměrů koncipientů, úředníků a zřízenců advokátních - nové sazby zavčas připraveny byly tak, aby s účinností zmocňovacího zákona mohly vejíti v život.

I navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát Národního shromáždění republiky Československé schválil tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby po slyšení advokátních komor ustanovila nařízením, které výkony advokátů a jejich kanceláří v soudním a rozhodčím řízení lze průměrně oceniti, a aby pro výkony tyto vydala sazby, v nichž bude odměna ustanovena.

§ 2.

Sazbami nebude dotčeno právo účastníků smluviti se o výši odměny, ani právo soudu zkoumati, zdali jednotlivé úkony byly nutné a účelné.

§ 3.

Sazby vládou vydané platí jak v poměru advokáta k jeho straně, tak i pro určení útrat, jichž náhrada se ukládá odpůrci.

§ 4.

Pro obvody jednotlivých sborových soudů druhé stolice mohou býti vydány sazby zvláštní, při čemž přihlížeti jest ke zvláštním poměrům dotyčných území.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbude platnosti zákon ze dne 26. března 1890, č. 58 ř. z. a ustanovení §u 104 zák. čl. LIV, z roku 1912, pokud jedná o sazbách poplatků advokátních. Sazby dosavadní platí až do doby, kdy budou podle tohoto zákona vydány sazby nové.

§ 6.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti.

V Praze dne 20. ledna 1921.

Předseda:

Dr. Witt v. r.

Zpravodaj:

Dr. Klouda v. r.