Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 415.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.....................................................................1921,

o povinném známkování chmele.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Povinnost známkovací.

§ 1.

Pro domácí (t. j. v republice Československé vypěstovaný) do oběhu uváděný chmel zavádí se počínaje sklizní, která bude nařízením určena, povinné známkování podle místního původu v rozsahu tímto zákonem stanoveném.

Nařízením může býti známkovací povinnost rozšířena i na cizozemský chmel, který přichází přímo neb z transitních skladišť v republice Československé do oběhu; při tom budiž přesně vytčen rozsah a způsob známkování cizozemského chmele.

Výrobní oblasti.

§ 2.

Za účelem tohoto známkování buďtež hlavní území republiky Československé, v nichž se chmel pěstuje, prohlášena nařízením za chmelařské výrobní oblasti s přesným názvem a podrobným ohraničeními.

Takto stanovené názvy výrobních oblastí jsou pro označování chmele (§ 4) při známkovacím řízení plně závazné.

Podstata známkovacího řízení.

§ 3.

A) U chmelů vypěstovaných ve chmelařských výrobních oblastech (§ 2) - vyjma chmele uvedené sub B, 2 - záleží řízení známkovací v označení chmele na obalu podle místního původu ve výrobní obci popř. v obci ve 2, odstavci § 4 uvedené, údaji uvedenými v § 4 za použití vhodných závěr obalů určených řádem známkoven (§ 12), aby zaručena byla neporušitelnost obsahu, a vydání průvodní listiny (vážního listu);

B) Pouhým označením na obale >Chmel< s udáním ročníku známkují se:

1. chmele vypěstované mimo výrobní oblasti (§ 2),

2. tyto chmele vypěstované ve výrobních oblastech chmelařských:

a) chmele vybrakované nebo řádem známkoven z ověření vyloučené,

b) chmele, jichž závěry a průvodní listiny neposkytují dostatečných záruk o místním původu chmele.

Označení na obalu (bod A; bod B, 1, 2a) dlužno provésti dříve, nežli opustí chmel výrobní obec; označení podle bodu B, 2b budiž provedeno, jakmile vyjde skutečnost v bodu B, 2b uvedená najevo.

Obsah označení.

§ 4.

Označení místního původu chmele (§ 3, bod A) obsahuj tyto údaje:

1. ročník,

2. stát,

3. výrobní oblast,

4. výrobní obec.

Pěstiteli, pěstujícímu chmel zároveň v obcích sousedních, může býti takovýto chmel známkován udáním obce, v níž bydlí.

Údaje sub 1 až 4 vyjmenované buďte mimo výjimky uvedené v § 6, odst. 2. uvedeny všechny pohromadě v účelné souvislosti a to jak na obalu, tak i na průvodní listině (§ 3, bod A).

Označování chmel v obchodních dokladech upraveno bude nařízením.

Ověření místního původu chmele.

§ 5.

Označení chmelů uvedených v § 3 bodu A podléhá povinnému ověření příslušnou známkovnou, jsou-li chmele tyto, určeny k vývozu z republiky Československé; chmele určené k spotřebě v republice Československé může známkovna na žádost majitele rovněž ověřiti.

Ověření toto záleží v potvrzení místního původu chmele na obalu za použití vhodných řádem známkoven určených závěr obalů a vydání nové průvodní listiny (listiny ověřovací;) listina ověřovací obsahuj údaje uvedené v § 4. odst. 1., při čemž platí též ustanovení § 4, odst. 3.

Směsi a přebalování chmele.

§ 6.

Domácí chmele uvedené v § 3, bodu A dovoleno jest míchati jen tehdy, pocházejí-li z téže výrobní oblasti a jsou-li téhož ročníku: míchání jakož i přebalování těchto chmelů smí se jedině díti za kontroly příslušné známkovny.

U chmelů, jež byly smíchány, po případě přebalovány, může udání výrobní obce jak na obalu tak i v průvodních listinách (§ 3, bod A. § 5. odst. 2.) odpadnouti; v tomto případě buďtež v průvodních listinách místo výrobní obce uvedena slova >Pod kontrolou přebaleno<.

Chmele uvedené v č. 3 bodu B dovoleno jest míchati, jsou-li téhož ročníku.

Míchati domácí chmele různých ročníků, neb domácí chmel s chmelem cizozemským jest zakázáno: rovněž tak zakázáno jest u chmelů uvedených v § 3, bodu A míchati chmele různých oblastí.

Doložky k označení.

§ 7.

K označení zákonem stanovenému (§ 3) přípustny jsou doložky vyznačující prostý údaj výrobního statku, firmy a podniků, uvádějících chmel do oběhu. Pokud jsou jiné doložky přípustny, stanoveno bude nařízením.

Označení a doložky zakázané.

§ 8.

Označení chmele na obalu a v průvodních listinách, které nevyhovuje zákonným předpisům jest zakázáno.

Rovněž zapovězeny jsou veškeré doložky (§ 7) pravdě neodpovídající a každý způsob jich provedení, který může vyvolati omyl o místním původu chmele, nebo by byl podoben, neb by mohl býti zaměněn s ověřením veřejné známkovny na obale.

Způsob označení a ověření na obalu.

§ 9.

O způsobu, jak má býti provedeno označení místního původu chmele, jakož i jeho ověření známkovnou na obalu; buďtež vydány zevrubnější předpisy nařízením.

Kdo označování chmele provádí.

§ 10.

Označování chmele provádějí:

1. u chmelů vypěstovaných ve chmelařských výrobních oblastech (§ 3, bod A) dva důvěrníci jmenovaní správou známkovny z místních pěstitelů chmele dotyčná obce. Kdyby tito důvěrníci nezaručovali řádné provádění označování, povinna jest známkovna prováděti označování chmele v obci jiným splnomocněncem nebo vlastním k tomu způsobilým (§ 16) zřízencem.

Chmele, jež byly míchány, případně přebalovány již po uvedení do oběhu, označuje příslušná známkovna;

2. chmele uvedené v § 3, bodu B povinen jest označiti držitel.

Známkovny chmele.

§ 11.

Známkovny chmele zřizovány býti mohou jako podniky spolkové nebo společenstevní za výlučné účasti spolků, společenstev a svazů pěstitelů chmele a obchodníků chmelem po případě též samosprávných korporací.

Pro každou oblast může býti zřízena pouze jedna známkovna, při tom není vyloučeno zřizovati pobočné ústavy v jednotlivých přesně vymezených částech oblasti.

V případě, že by tyto dobrovolné organisace nezaručovaly spolehlivé provádění známkování chmele podle tohoto zákona, buďte učiněna všechna nutná opatření vládním nařízením.

Řízení známkovací.

§ 12.

Řízení známkovací a ověřovací (§ 3, bod A; § 5) upraví se zvláštním řádem, který podléhá schválení ministerstva zemědělství v dohodě s ministerstvem obchodu, případně s ostatními zúčastněnými ministerstvy.

Takto zřízené známkovny uznávají se za ústavy veřejné.

Zastoupení ve správě známkoven.

§ 13.

Ve správě známkoven zastoupeni buďtež producenti nejméně třemi čtvrtinami podle počtu členů.

Dozor nad známkovnami.

§ 14.

Správa známkoven podléhá dozoru ministerstva zemědělství zejména, pokud se týče zachovávání statutárních ustanovení a předpisů tohoto zákona a nařízení na jeho základě vydaných, jakož i závodních zařízení známkoven.

Přímým dohledem nad známkovnami pověřují se politické správy I. stolice. Orgány dohlédací jsou zejména oprávněny vstoupiti kdykoliv do závodních místností známkovny, požadovati od jejich zřízenců vysvětlivky a nahlížeti do korespondence a zápisků, jakož i do závodních knih; při tom budiž šetřeno ustanovení druhé věty § 8 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Je-li odůvodněné podezření, že ustanovení tohoto zákona nebylo dbáno, mohou dohlédací orgány provésti i prohlídku zásilek chmele na drahách jakož i zásilek chmele podrobených celní kontrole. Prohlídky tyto smí se díti za přítomnosti úřadů železničních a jedná-li se o chmele podrobené četní kontrole, též za přítomnosti finančních úřadů; orgánům dohlédacím nepřísluší však žádné právo nařizovací proti orgánům železničním a celním. Není-li nebezpečí z prodlení, buďtež strany ke každé prohlídce přibrány. Jako zmocnění k těmto prohlídkám dlužno dohlédacím orgánům vydati legitimaci vidovanou ministerstvem železnic a po případě i ministerstvem financí.

Chmelařský komisař.

§ 15.

Ministerstvo zemědělství může v dohodě s ministerstvem obchodu kdykoliv pověřiti některého znalce v oboru chmelařství. aby provedl prohlídku známkoven, zásilek chmele na drahách jakož i zásilek chmele podrobených celní kontrole. Při tom budiž šetřeno ustanovení uvedených v § 14.

K tomuto dozoru může býti ministerstvem zemědělství jmenován stálý chmelařský komisař, který se přidělí státnímu výzkumnému ústavu pro výrobu rostlinnou.

Zřízenci známkoven.

§ 16.

Jako zřízenci známkoven, činní při označování nebo ověřování chmele mohou býti politickým úřadem I. stolice potvrzeny a do přísahy vzaty pouze tyto osoby:

1. které jsou podle úsudku tohoto úřadu odborně způsobilé a úplně hodnověrné;

2. které jsou znalé řeči pěstitelů chmele dotyčné oblasti po případě části oblasti z níž se chmel ve známkovně po případě filiálce známkovny známkuje.

Ověření dávaná známkovnami.

§ 17.

Ověření označení místního původu chmele na obale, závěry obalů, dále listiny ověřovací (§ 5), jež vydány jsou známkovnou, dlužno pokládati za označení, závory a listiny veřejné. Jejich falšování nebo napodobení trestá se podle předpisů všeobecného zákona trestního.

Forma těchto ověřovacích listin budiž stanovena nařízením.

Zastavení činnosti známkovny.

§ 18.

Ministerstvo zemědělství může k návrhu dohlédacího úřadu, znalce (§ 15, odst. 1.) neb stalého komisaře (§ 15, odst. 2) nebo zájemníků v dohodě se zúčastněnými ministerstvy zastaviti činnost známkovny:

1. když známkovna nevyhovuje ustanovením statutárním, nebo

2. když známkovna nebo její zřízenci neuposlechnou nařízení dohlédacích úřadů po případě překážejí úřednímu dohledu (§ 1 a 15) nebo

3. když by se známkovna pokusila sledovati tendence tomuto zákonu zřejmě se příčící.

Poplatky za označování a ověřování.

§ 19.

Výlohy s označováním ve výrobní obci, po případě ve známkovně (§ 10, bod 1, odst. 2.) a výlohy s ověřováním známkovnou (§ 5) hradí se poplatky o nichž budou vydány bližší předpisy nařízením.

Trestní ustanovení.

§ 20.

Kdo úmyslně a bezdůvodně poruší závěry (§ 3, bod A; § 5) u chmelů určených k dalšímu oběhu, aby znemožnil provádění tohoto zákona, kdy jedná proti ustanovení tohoto zákona, nebo proti předpisům na jeho základě vydaným, tresce se - pokud jednání neobsahuje činu podle všeobecného trestního zákona přísněji trestného pro přestupek politickým úřadem peněžitou pokutou od 200 do 20.000 Kč, při přitěžujících okolnostech, zejména však při opakování vězením od 1 dne do 3 měsíců.

V tomto případě může býti s trestem na svobodě spojena i peněžitá pokuta až do 20.000 Kč.

Odstranění závadných označení.

§ 21.

Při odsouzení budiž vysloveno, že dlužno odstraniti označení neodpovídající předpisům. Není-li však toto odstranění možno, buď vysloveno, že obaly s těmito označeními propadají, pokud odsouzenému přísluší ještě právo s těmito předměty nakládati.

V případě, že by určitá osoba nemohla býti stíhána neb odsouzena nebo nemá-li odsouzený již práva s těmito předměty nakládati, budiž opatření toto učiněno samostatně v příčině předmětů nalézajících se na území republiky Československé.

Aby opatření tato, jež dlužno vykonati na útraty odsouzeného, byla zabezpečena, může naříditi politický úřad již za řízení, aby byly zabaveny neb jinak účelně uschovány ony předměty, jichž označením neodpovídajícím předpisům spáchán byl přestupek.

Pořádkové pokuty, odnětí oprávnění zřízencům známkovny.

§ 22.

Zřízencům známkovny provinivším se proti řádu známkovny, nebo neuposlechnuvším úředních nařízení, nebo činícím překážky úřednímu dohledu, může okresní politický úřad uložiti pořádkové pokuty od 40 do 500 Kč.

Zřízencům známkovny může býti okresním politickým úřadem odňato oprávnění označovati a ověřovati chmel, když nelze již očekávati, že splní podmínky, ze kterých byli potvrzeni a do přísahy vzati.

Komu náležejí pokuty.

§ 23.

Peněžité pokuty podle § 20 jakož i pokuty pořádkové podle § 22 tohoto zákon plynou do pokladny ministerstva zemědělství, které jich použije ku povznesení produkce chmelařské.

Příslušnost při úředním jednání, opravné prostředky.

§ 24.

Pokud se týče příslušnosti politických úřadů k úředním jednáním podle tohoto zákona a opravných prostředků, budiž šetřena všeobecných ustanovení o řízení při úřadech politických. Promlčovací lhůta pro stíhání přestupků tohoto zákona stanoví se na jeden rok.

O opravných prostředcích proti rozhodnutím podle § 14 a 22 tohoto zákona vydaným rozhoduje ministerstvo zemědělství v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy.

§ 25.

Před vydáním každého nařízení na základě tohoto zákona buďtež, slyšeny zúčastněné Zemědělské rady jakož i zúčastněné Obchodní a živnostenské komory.

§ 26.

Kde se v tomto zákoně mluví o politických úřadech, rozumí se tím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti, tam kde jde o výkon pravomoci trestní, administrativní policejní vrchnosti; trestem vězení rozuměti jest na těchto územích trest uzamčení.

§ 27.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, který bude určen vládním nařízením. Tímže dnem pozbývají platnosti zákon ze dne 17. března 1907, č. ř. z. 102, jakož i nařízení na jeho základě vydaná ze dne 12. října 1907, č. ř. z. 237 a ze dne 24. ledna 1910, č. ř. z. 17.

§ 28.

Provedením ustanovení tohoto zákona pověřují se ministři zemědělství, obchodu, zahraničního obchodu, vnitra, financí a železnic.

 

Zpráva důvodová.

České chmele, zejména chmel žatecký, byly odedávna pro svou výtečnou jakost doma i na světovém trhu zvláště hledány. Tato výtečná jakost českých chmelů závisí jedině od půdních a klimatických poměrů příslušných výrobních oblastí a nedá se proto jinam přenésti ani použitím sazenic z českého chmele. Dobré pověsti českého chmele bylo proto záhy zneužíváno k nereelnosti tím, že cizozemské nebo domácí chmele špatnější jakosti byly do obchodu uváděny s označením českých chmelů na trhu hledanějších.

Aby podobnému poškozování světové pověsti zejména chmele žateckého bylo čeleno, domáhali se producenti již na staré vládě rakouské zákonné ochrany ve formě povinného označování chmele podle místního původu. Vláda rakouská vyhověla však těmto oprávněným požadavkům po obsáhlých poradách jen částečně a zavedli zákonem ze dne 17. března 1907, č. ř. z. 102 pouze fakultativní označování místního původu chmele. Pro fakultativní označování rozhodla se především z toho důvodu, jelikož se obávala, aby povinným, známkováním veškerého chmele - nebyly ostatní chmele v býv. Rakousku pěstované zejména štýrský a polský, od výtečných chmelů českých úplně isolovány a tím jako méněcenné na světovém trhu, chmelem českým vytlačeny.

Provenienční zákon chmelový z r. 1907 prospěl však i přes svou kusost nemálo k záchraně dobré a odůvodněné pověsti českých chmelů na trhu světovém. Mezery tohoto zákona spočívají zejména v tom, že označování místního původu chmele není všeobecné a povinné (obligatorní) a pak, že připouští se směsi domácího chmele různých výrobních obvodů pod hromadným označením bez udání poměrů jednotlivých množství. Mezery tyto, které nepodařilo se přeš usilovné snahy českého chmelařství v příslušných vídeňských poradách k provenienčnímu zákonu z důvodu dříve zmíněných odstraniti, pociťoval též reelní obchod vždy, ale zejména produkce nesla ji velmi trpce.

Proto vystoupila česká produkce v Čechách brzy po převratu již v r. 1919 s dávnými, za rakouských poměrů marně vymáhanými požadavky:

1. aby zavedeno bylo všeobecné, povinné označování chmele podle místního původu přímo ve výrobních obcích;

2. aby omezeno bylo míchání chmele různých výrobních oblastí a ročníku nereelním obchodem často na škodu dobré pověsti českých chmelů zneužívané.

Ministerstvo zemědělství vyslechlo podle znění §§ 2 a 4 provenienčního zákona interesenty při písemné a ústní anketě. Poradami těmito bylo konstatováno, že veškerá produkce chmelařská jak česká tak německá žádá zásadně všeobecné povinné známkování chmele. Valná část obchodu - s výjimkou obchodu korektně reelního - nevzdává se však bez odporu výhod, které mu mezery dosavadního zákona poskytují, ač nikterak nepopírá skutečnost, že zákon tento jedině valně přispěl k udržení a zachránění dobré pověsti českých chmelů na trhu světovém a tím že i obchodu prospěl.

Směrnicí při vypracování zákona byla ministerstvu zemědělství zásada uskutečniti staré a nanejvýš oprávněné požadavky produkce, které stará vláda rakouská z naznačených příčin odmítla, aby odstraněny byly dosavadní mezery provenienčního zákona chmelového v zájmu českého chmelařství, jež representuje svým národohospodářským významem jednu z nejvýznačnějších složek obchodní politiky státní.

Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán v senátě výboru národohospodářskému a po schválení senátem v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému k podání zprávy ve lhůtě 8 dnů.

V Praze dne 2. ledna 1921.

Ministr zemědělství:

Dr. Brdlík v. r.