Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 435.

Senát Národního shromáždění republiky Československé se usnáší:

A) Smlouva s Královstvím Srbů, Chorvatů, a Slovinců o prozatímní úpravě obchodních styků se schvaluje.

B) Schvaluje se dále, aby tato smlouva byla předložena presidentu republiky k ratifikaci podle § 64 č. 1 ústavní listiny;

C) vládě se ukládá, aby ratifikovanou smlouvu uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení a

D) ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.

Zákonem ze dne 25. listopadu 1919, č. 637 Sb. z. a n., byla vláda zmocněna, aby obchodní smlouvy s cizími státy uzavírané uváděla zatímně v platnost, pokud se jimi obchodní a dopravní styky upravují na základě největších výhod. V těchto smlouvách nemají výhody celní se strany naší cizím státům povolované z pravidla přesahovati výhod podle stavu ze dne 1. července 1914 původním rak.-uh. tarifem smluvním poskytovaných.

Na základě tohoto zákona uvedena v prozatímní platnost obchodní a celní úmluva sjednaná v Bělehradě dne 9. září 1919.

Přítomnou úmluvou, kteráž jest rovněž pouze rázu provisorního, rozšiřuje se tato úmluva, kteráž jest taktéž úmluvou o nejvyšších výhodách celních, na všechna ostatní nařízení týkající se dovozu a vývozu a to na dobu pouze 3 měsíců, jak to při nynějších nevyjasněných a neurčitých poměrech politických i hospodářských jest přirozeno a má smlouva tato míti platnost od ratifikace až do 30. června 1921.

Smlouvy o největší výhody mají sice odpůrce, ježto víží mnohdy smluvní strany i pro budoucnost způsobem dosti značným, nicméně uvážíme-li, že přítomná smlouva opírá se jednak o dřívější zákonný imperativ, prakticky vyzkoušený, jednak obmezuje se trvání její na dobu poměrně velmi krátkou, nemůže býti činěno proti ní podstatných námitek.

Ve příčině ušlechťovacího řízení pasivního skytá dokonce pro nás výhody celní, kteréž umožňují dopravu surovin z Jugoslavie jako vlněných látek a kůží pro výrobu potřeb vojenských.

I pokud se týče dopravy zavázala se vláda S. H. S. postarati se o její zrychlení, což zejména padá na váhu proto, že transitu působeny byly dotyčnými státy různé obtíže.

Smlouva pak, osvědčí-li se, může býti opět prodloužena na dobu 3měsíční automaticky, nebude-li 3 měsíce napřed vypovězena.

Zahraniční výbor navrhuje schválení ratifikačního usnesení.

V Praze dne 26. ledna 1921.

Josef Lukeš v. r.,

místopředseda,

Dr. Ludvík Krupka v. r.,

zpravodaj.

Dosavadní dohoda z 9. září 1919 o vzájemném poskytování nejvyšších celních výhod byla 18. října 1920 rozšířena na všechna ostatní nařízení, pokud se vztahují na dovoz a vývoz sesterských států Československé republiky a království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Tato provisorní obchodní smlouva potřebuje ještě schválení Národního shromáždění, aby mohla býti předložena presidentu republiky k ratifikaci podle § 64 č. 1 ústavní listiny.

Vládní návrh obsahuje znění smlouvy samé, závěreční protokol k ní, který jest nedílnou částí smlouvy a formulář živnostenského listu legitimačního pro obchodní cestující.

Podle smlouvy přiznávají oba státy vzájemnému obchodu svoji podporu a zaručují, že při nařízeních o dovozu, vývozu, clech, poplatcích, vnitřních dávkách, při dopravě, celním řízení atd. nepostihnou obchod druhé strany jinak, než jak to učiní s obchodem jiných států. Vzhledem k neurovnaných poměrům vyhrazují si při tom svobodu v otázkách zákazu a obmezení dovozu a vývozů přechodně nutných, budou-li taková nařízení platna i pro všechny ostatní země.

Při provádění obchodu zaručuje se obchodníkům a průmyslníkům volný vstup do území druhé smluvní strany a právní ochrana stejná jako tuzemcům. Při zakládání živností zajišťuje se stejný postup jako pro příslušníky jiných států. Volný průvoz výrobků zaručuje se v rámci mezinárodních předpisů a stanoví se rychlá doprava zboží. Dopravní sazby mají míti stejné výhody jako jiné smluvní státy.

V článku 7. vzájemně se zajišťuje zasílání předmětů ke správce nebo dohotovení, možnost dovozu surovin ke zpracování ve výrobky nebo polotovary pro potřebu druhého ze smluvních států. Vzhledem na převahu našeho státu v průmyslu a zvláště na poměry průmyslového dělnictva jest ustanovení toto vítati.

Smlouva bude platnou od ratifikace do 30. června 1921. Nebude-li žádnou stranou vypovězena do 3 měsíců před uplynutím této lhůty, platí vždy na další tři měsíce. Avšak i v době její platnosti lze ji měniti a doplňovati. Pro její správní výklad ustanovuje se paritní komise jejíž vysvětlení má moc a váhu smluvního závazku.

V závěrečném protokolu doplňují se některé body smlouvy, jiné se účelně vysvětlují. Cenným jest vyjasnění, že v území druhé smluvní strany nebudou obchodníci, průmyslníci a živnostníci podrobeni žádným daním, platí-li daň ve své zemi. V listu legitimačním, který jest účelně sestaven, bude placení daně úředně potvrzeno a tím obchodování ve druhém smluvním státě značně ulehčeno.

Výbor živnostensko-obchodní oceniv prospěšnost smlouvy a považuje ji za základnu, na které bude lze pevně stavěti budoucí normální smlouvy obchodní, navrhuje senátu N. S. Československé republiky přijetí ratifikačního usnesení.

V Praze dne 26. ledna 1921.

Č. Jos. Lisý v. r.,

předseda,

MUDr. Ondřej Přikryl v. r.,

zpravodaj.