Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 436.

Zeitungsnachrichten zufolge meldet das čechoslowakische Fressbüro, daß die Regierung mit der österreichischen Regierung ein Übereinkommen getroffen habe, nach welchem die Optionsfrist des Art. 80 des Friedensvertrages von St. Germain, welche am 17. Jänner d. J. abgelaufen sei, für jene Personen verlägert werde, die für die Čechoslowakische Republik optieren wollen.

Art. 80 des Friedenswertrages von St. Germain handelt von der Sogenannten nationalen Option: danach können österreichische Staatsangehörige čechischer oder slowakischer Volkszugehörigkeit für die Čechoslowakische Republik und čechoslovakische Staatsbürger deutscher Volkszugehörigkeit für die Republik Österreich innerhalb 6 Monaten nach dem Inkrafttreten des Friedensvertrages optieren. Da der Friedensvertrag mit Österreich am 16. Juli v. J. in Kraft getreten ist, ist diese Frist am 16. Jänner d. J. abgelaufen.

Die Verlängerung dieser Frist durch ein späteres Übereinkommen beinhaltet eine Abänderung des Friedensvertrages, sie beinhaltet aber auch eine Abänderung des § 4, Ziffer 4 des Verfassungsgesetzes vom 9. April 1920, Slg. 236 über die Staatsbürgerschaft, in welches die Bestimmungen des Friedensvertrages über die nationale Option aufgenommen worden sind: zur Giltigkeit des erwähnten Übereinkommens ist es daher erforderlich, daß dasselbe dem Parlamente zur Genehmigung vorgelegt, von diesem nach den für Verfassungsgesetze bestehenden Vorschriften mit dreifünftel Mehrheit in beiden Kammern angenommen und gehörig in der Gesetzessammlung kundgemacht werde.

Die Bestimmungen über die Staatsbürgerschaft und die Option sind im Friedensvertrage auf dem Prinzipe der Gegenseitigkeit aufgebaut; nach dem erwähnten Übereinkommen soll zwar die Optionsfrist für Erklärungen zugunsten der Čechoslowakischen Republik, nicht aber auch die zugunster der Republik Österreich verlängert worden sein: danach wäre also hier der Grundsatz der Gegenseitigkeit verlassen worden.

Die Unterfertigten stellen darum an die Regierung die folgenden Anfragen:

1. Ist ein solches Übereinkommen mit der österreichischen Regierung getroffen worden?

Wenn dies der Fall ist:

2. Wie vermag es die Regierung zu rechtfertigen, daß das Übereinkommen dem Parlamente zur verfassungsmäßigen Behandlung nicht vorgelegt wurde?

3. Welche Bedeutung gedenkt die Regierung jenen Optionlserklärungen beizulegen, die in der Zeit zwischen dem 17. Jänner d. J. und dem Tage des Inkrafttretens des vom Parlamente etwa angenommenen und gehörig kundgemachten Übereinkommens abgegeben wurden.

4. Aus welchem Grunde ist in dem Übereinkommen von dem im Friedensvertrage hirsichtlich der Option und der Staatsbürgerschaft beobachteten Grundsatze der Gegendeitigkeit abgegangen wurde.

Prag, am 25. Jänner 1921.

 Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 436.

Dle zpráv novinářských hlásí československá tisková kancelář, že vláda prý uzavřela s rakouskou vládou dohodu, dle níž opční lhůta článku 80. mírové smlouvy St. Germainské, kteráž dne 17. listopadu t. r. uplynula se prodlužuje pro osoby, které chtějí optovati pro republiku Československou.

Článek 80. mírové smlouvy St. Germainské jedná o tak zvané národnostní opci; dle toho mohou rakouští státní příslušníci české nebo slovenské příslušnosti národní optovati pro Československou republiku a českoslovenští státní občané německé příslušnosti národní optovati pro republiku Rakousko během 5 měsíců po nabytí účinnosti smlouvy mírové. Poněvadž mírová smlouva s Rakouskem nabyla platnosti dne 16. července m. r., uplynula tato lhůta dne 16. ledna t. r.

Prodloužení této lhůty pozdější dohodou znamená změnu mírové smlouvy, znamená však také změnu §u 4 č. 4 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb. z. a n. o státním občanství, do kterého pojata byla ustanovení mírové smlouvy o národnostní opci: k platnosti zmíněné dohody jest tudíž zapotřebí, aby předložena byla parlamentu ku schválení, aby parlamentem dle předpisu pro ústavní zákony třípětinovou většinou v obou komorách byla přijata a ve Sbírce zákonů náležitě prohlášena.

Ustanovení o státním občanství a opci zbudována jsou v mírové smlouvě na zásadě vzájemností; dle zmíněné dohody byla prý opční lhůta pro prohlášení ve prospěch Československé republiky prodloužena, nikoli však také ve prospěch republiky Rakouské; dle toho tedy bylo by bývalo upuštěno od zásady vzájemnosti.

Podepsaní činí tudíž na vládu následující dotazy:

1. Byla takováto dohoda s rakouskou vládou uzavřena?

Je-li tomu tak:

2. Jak může vláda ospravedlniti, že dohoda nebyla předložena parlamentu k ústavnímu projednání?

3. Jaký význam zamýšlí vláda přiznati takovým opčním prohlášením, které byly vydány v době mezi 17. lednem t. r. a dnem platnosti úmluvy parlamentem snad přijaté a náležitě prohlášené?

4. Z jakého důvodu upuštěno bylo a této dohodě od zásady vzájemnosti, platné v mírové smlouvě ohledně opce a státního občanství?

V Praze, dne 25. ledna 1921.