Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 438.

Immer lauter werden die Beschwerden über die gänzliche Unzulänglichkeit unseres Postverkehres. Brifsendungen zwischen Prag und den nordböhmischen Städten brauchen 2-3 Tage, während die Laufzeit der Postpakete überhaupt nicht abzusehen ist. Die Langsamkeit, Unzuverlässigkeit und Unsicherheit des Paketverkehres bringt unserer Geschäftswelt täglich ungeheueren Schaden; insbesondere die allenthalben zutagetretende Unsicherheit, die es mit sich bringt, daß so viele Postpakete verloren gehen, zwingt jedermann, Paketsendungen als Wertpakete aufzugeben, um im Falle des Verlustes wenigstens einen Teil des Schadens vergütet zu erhalten. Angesichts der Entwertung unserer Valuta ist aber mit der von der Post für die unbeschränkte Annahme festgesetzten oberen Wertgrenze von 1.000 K für Postpakete nicht mehr auszukommen und es häufen sich daher bei allen Postämtern die Wertpakete im Werte von über 1.000 K. Nachdem aber die zur Beförderung derartiger Wertpakete vorhandenen postalischen Einrichtungen nicht ausreichen, um den Verkehr nur halbwegs zu bewältigen, hat die Postverwaltung die Zahl dieser Wertsendungen, die von einer Partei täglich zur Aufgabe gelangen dürfen, auf höchstens 3 Stück beschränkt, sodaß größere Industrie- und Handelsfirmen ganz außerstande sind, das tägliche Versandgeschäft auch nur halbwegs abwickeln zu können. Daraus ergeben sich naturgemäß allerlei Verzögerungen und Stockungen, deren Folgen in letzter Linie wieder der Absender zu tragen hat. Dabei sind die für die Aufgabe der Pakete auch bei großen Postämtern bestehenden Einrichtungen derart unzulängliche, daß die Parteien, die mit solchen Wertsendungen zur Post kommen, viele Stunden lang warten müssen, ehe sie abgefertigt werden. Wie verlautet, denkt die Postverwaltung daran, dadurch Abhilfe zu schaffen, daß sie die Versicherung der Wertpakete einer Privatgesellschaft überträgt. Auf diesem Wege wird nicht viel erreicht werden, im Gegenteil, die Post wird sich dann um die Sendungen, die bei einer Privatgesellschaft versichert sind, für die sie also keine Verantwortung mehr trägt, noch weniger kümmern als bisher, weil sie in keiner Weise den Schaden für den Verlust einer Sendung zu tragen hat. Wenn die Post nicht imstande ist, den Wertpaketverkehr zufriedenstellend zu bewältigen, dann soll sie ihn überhaupt aufgeben und Privatunternehmungen überlassen. Wir sind überzeugt, daß eine Privatunternehmung die Beförderung von Wertpaketen viel billiger, rascher und sicherer besorgen würde, als es heute die Post überhaupt imstande ist.

Wir stellen an den Herrn Minister für Post- und Telegrafenwesen die Anfrage:

1. Welche sind die Ursachen, daß unser Postwesen in der Čechoslowakei heute, mehr als 2 Jahre nach Kriegsende, sich in einem derartig zurückgebliebenen, eines Kulturstaates geradezu unwürdigen Zustande befindet?

2. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister für Post- und Telegrafenwesen schleunigst vorzukehren, um den Paketverkehr zu verbessern, insbesondere aber den Wertpaketverkehr entsprechend den vorhandenen Bedürfnissen der Geschäftswelt einzurichten und auszugestalten?

Prag, am 25. Jänner 1921.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 438.

Vždy hlasitěji ozývají se stížnosti na úplnou nepostačitelnost našeho poštovnictví. Listovní zásilky mezi Prahou a severočeskými městy potřebují dva až tři dny, kdežto doba, po kterou běží poštovní balíky, jest vůbec nedozírná. Vleklost, nespolehlivost a nejistota dopravy balíků přináší našemu obchodnictvu denně nesmírnou škodu, zejména pak všude se jevící nejistota, následkem kteréžto tolik balíků se ztrácí, nutí každého podávati balíky jakožto cenné balíky, aby pro případ ztráty dostal nahraženu alespoň část škody. Následkem znehodnocení naší valuty nelze však již vystačiti s hranicí ceny 1000 korun čsl. pro poštovní balíky, stanovenou pro neobmezené přijímání, i množí se tudíž u všech poštovních úřadů cenné balíky v ceně přes 1000 Kč. Poněvadž však poštovní zařízení pro dopravu takovýchto cenných balíků nepostačují alespoň jakž takž dopravu zmoci, omezila poštovní správa počet těchto cenných zásilek, kteréž jedna strana denně smí podati nanejvýše tři kusy, takže větším průmyslovým a obchodním firmám jest zhola nemožno, aby denní rozesílání zboží alespoň částečně provedly. Z toho vyplývá přirozeně různé prodlení a váznutí, jehož následky v poslední řadě nese zase odesílatel. Při tom jsou i při velkých poštovních úřadech zařízení pro podávání balíků tak nepostačitelná, že strany, kteréž s takovýmito cennými zásilkami na poštu přicházejí, musejí mnoho hodin čekati, než na ně dojde řada. Dle doslechu zamýšlí poštovní správa odpomoci tomu tím, že přenese pojištění cenných balíků na soukromou společnost. Tímto způsobem se mnoho nezíská, naopak pošta bude se pak ještě méně než nyní starati o zásilky pojištěné u soukromých společností, pro které tudíž nebude míti zodpovědnosti, poněvadž nijakým způsobem nenese škody pro ztrátu zásilky. Nemůže-li pošta dopravu cenných balíků zmoci způsobem uspokojujícím, pak nechť se jí vůbec vzdá a přenechá ji soukromým podnikům. Jsme přesvědčeni, že by soukromý podnik obstaral dopravu cenných balíků mnohem laciněji, rychleji a bezpečněji, nežli to dnes pošta vůbec může učiniti.

Činíme k panu ministru pošt a telegrafů dotaz:

1. Jaké jsou toho příčiny, že naše poštovnictví v Československu dnes, více nežli dva roky po skončené válce, v tak zaostalém, kulturního státu přímo nedůstojném stavu se nalézá?

2. Jaká opatření zamýšlí pan ministr pošt a telegrafů co nejrychleji učiniti, aby dopravu balíků zlepšil, obzvláště pak, aby dopravu cenných balíků dle stávajících potřeb obchodnictva upravil a zařídil?

V Praze, dne 25. ledna 1921.