Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 444.

Bavlnářský průmysl, který po celou válku byl nepatrně zaměstnán, ocitl se po převratu v situaci kritické. Stát náš zdědil z bývalého Rakouska největší část těchto závodů a zbylo mu z původních 4,600.000 vřeten a 150.000 stavů, 3,600.000 vřeten a 130.000 stavů, okrouhle asi 80% závodů bývalé monarchie. Bavlnářský průmysl, který před válkou odkázán byl výhradně takřka na vývoz, k domácí výrobě stačí několik dní práce v roce, nemohl po převratu pro nedostatek surovin pracovati a proto bylo nutno hledati cesty, jak opatřiti surovou bavlnu. V době normální opatřoval si potřebné suroviny průmysl vlastními prostředky, buď za hotové, nebo pomocí kreditu. Tento způsob, vzhledem k devalvaci naší koruny, nebyl možný a peněžní prostředky některých firem nedostačovaly, aby mohla býti opatřena surovina. Snahou vlády bylo, opatřiti úvěr u spřátelených států. Kroky ty však ztroskotaly a bylo navázáno jednání přímo se Severní Ameriku. I tam však nebylo lze vládu pohnouti k poskytnutí úvěru na suroviny a dáno bylo pouze zmocnění k jednání s temnějšími bankovními a exportními kruhy. Zde však opět se naráželo na obtíže, neboť proti temnější bankovní skupině nebylo z naší strany mocného kontrahenta. Průmysl náš vystihnuv situaci, působil sám k zřízení nákupního družstva československých přádelen bavlny, jehož členy staly se všechny závody, vyjma závodu bratislavského. Poněvadž hrozila nezaměstnanost a dělnictvu musely býti vypláceny podpory v nezaměstnanosti, bylo třeba rychle jednati a za tím účelem opatřena loď bavlny po 28 tisících balících, k jejímuž zaplacení opatřil stát potřebnou valutu 5,300.000 dolarů a tím umožněno, že průmysl mohl počíti vyráběti. Průmyslu však hned dáno na jevo, že vláda nemůže, vzhledem k nedostatku cizích platidel, nákup prováděti a že průmysl tak velký, jako je bavlnářský, musí si hledět sám pomoci. Dle plánu, který byl pak nákupním družstvem vypracován, mělo býti doveženo měsíčně 20.000 balíků bavlny na úvěr 6 a 9 měsíční, kteréžto množství bavlny postačovalo 40%nímu zaměstnání závodů. Ručení za zaplacení převzalo v prvé řadě družstvo samo, v druhé řadě syndikát bank a v poslední řadě stát. 50% doveženého množství mělo býti dáno k disposici domácímu konsumu, druhá polovina po spracování měla býti vyvežena a výtěžkem zaplaceno celé množství dovezené bavlny. Vedle toho každému dovolen dovoz bavlny za účelem zušlechtění, zaručí-li se k vývozu po zpracování a hlavně k odvedení získané exportní valuty devisové ústředně.

Ministerská rada s předloženým plánem vyslovila souhlas a plán také setkal se se souhlasem průmyslu. Klesající tendence koruny i stoupající cena bavlny umožnily, že příděl družstvem nákupním prováděný, byl průmyslem snadno zkonsumován. Od února loňského roku poměry se změnily. Výjimka pro koupi bavlny, jež se dovážela pro obchody zušlechťovací, byla hojně používána a doveženo značné množství bavlny. Vývoz zboží vyrobeného byl však nepatrný a většinou doma prodáván. Na tuzemském trhu nastala stagnace a pro přízi opatřenou družstvem a garantovanou státem nebylo odbytu. Přihlédne-li se k té okolnosti, že ceny za hotové byly příznivější než na úvěr, dá se vysvětliti, že bavlna nákupním družstvem opatřena v celku 80.000 balíků v ceně 19,000.000 dolarů a platných od října m. r. zdražila se nad úroveň světových cen, a další okolnost, vyhlídka na příznivou bavlnářskou žeň v Severní Americe a naděje, že opět bavlna klesne, mělo za následek, že bavlnu od nákupního družstva žádný neodbíral a opatřoval si své potřeby příze a bavlny dovezené pod závazkem reexportu. Nákupní družstvo, které vládne kapitálem 15,000.000 K mělo na skladě 70.000 balíků bavlny, t. j. 14,000.000 kg. Dluh nákupního družstva obnášel 19,000.000 dolarů, za jehož zaplacení zaručil se syndikát bank a v poslední řadě stát. Průmysl přízi zpracující vyrobenou z bavlny, státem garantovanou, neměl však dosud právního závazku, aby převzal veškerou přízi, vyrobenou z bavlny státem garantované, takže odbyt její uvázl, poněvadž bavlna i příze z důvodů shora uvedených měla cenu vyšší než na světovém trhu. Jelikož splatnost prvních 5 mil. dolarů nastala 1. října a nebyla kryta, ani ne příslušným kapitálem v československých korunách, svolal ministr pro zahraniční obchod zástupce průmyslu a vyzval je, aby se dohodli o způsobu rozprodeje a opatření úhrad ke krytí úvěru. Ze řad průmyslu nedošlo k žádnému proveditelnému návrhu, naopak byl odpor, bavlnu dobrovolně mezi sebou rozděliti, ačkoliv ministr poukazoval důtklivě, že jinak by musel zákonem zasáhnouti. Teprve po této hrozbě počalo se mezi interesenty vážně uvažovati, jak by měly býti zásoby likvidovány. Výsledkem porad bylo sjednání, podle něhož přádelny převezmou a zaplatí 60% a tkalci pak 40% z těchto zásob. Ujednání bylo učiněno sice plnomocníky organisací průmyslových, jelikož však tito nemají žádné exekutivní moci, aby splnění požadavku vynutili, má býti vládě dána možnost, aby zákonem mohla donutiti interesenty k splnění předem sjednaných závazků.

Sociálně-politický výbor, ač plně chápe situaci v jaké se textilní průmysl nalézal a ještě nelézá, a jaké následky nezaměstnanost dělnictva i úplná ztráta zahraničních trhů, by republice vznikla, a třeba, že uznává, že stát byl zde až posledním garantem, považuje za nutné před opětným opakováním podobných pokusů varovati. Zejména však vyslovuje přání, jež zdůrazněno je v resoluci, aby ztráty, vznikající výrobcům z důvodů klesání cen nebyly snad přesunovány na domácí spotřebitelstvo umělým udržováním cen nad úrovní cen světových. Vlna drahoty, která dostoupila koncem loňského roku svého vrcholu, musí nevyhnutelně klesati, zejména při výrobcích textilních, má-li nastati pokles i u produktů životních. Ve výboru správně poukázáno, že situace většiny textilních závodů docílenými zisky v počátcích války je pevná tak, že ji pokles cen nijak vábně neohrozí.

Výbor doporučuje schválení nařízení, jakož i dvou níže uvedených resolucí.

I.

Vláda se vyzývá, aby ztráty vznikající výrobcům z důvodů klesání cen v cizině nepřesunovala na domácí spotřebitelstvo udržováním umělých cen nad úrovní světovou.

II.

Vláda se vyzývá, aby z mimořádných příjmů, které státu ze zákupu bavlny v Americe připadnou, nahradila textilnímu průmyslu škodu, kterou likvidací zásah bavlny utrpí.

V Praze dne 26. ledna 1921.

Místopředseda:

Kadlčák v. r.

Zpravodaj:

R. Jaroš v. r.

Na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. se nařizuje toto:

§ 1.

Nákupnímu a prodejnímu družstvu československých přádelen bavlny, zapsanému společenstvu s r. o. v Praze se ukládá, aby likvidovalo zásoby bavlny a z ní zhotovené příze, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku na základě zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 186 Sb. z. a n.

§ 2.

Zásoba bavlny a příze, zakoupené způsobem uvedeným v § 1, budiž volně rozprodána za nejlepší docílitelnou cenu, nikoliv však pod cenou světového trhu, platnou v době prodeje.

Získané částky buďtež odvedeny bankovnímu úřadu ministerstva financí, za účelem opatření valuty, ku krytí příslušného úvěru.

§ 3.

Nebude-li prodejní cenou, docílenou podle § 2, uhražena svéstojná cena bavlny zakoupené způsobem uvedeným v § 1 resp. bavlněné příze, kterou z této bavlny vyrobili členové nákupního družstva, rozvrhne se neuhražený zbytek rovnoměrně na všechny tuzemské přádelny bavlny a na tuzemský bavlnářský průmysl přízi zpracující, a to podle poměru velikosti závodů na základě klíče, který stanoví ministr pro zahraniční obchod po slyšení nájemníků.

Kdo od družstva zakoupil a zaplatil bavlnu nebo přízi z těchto zásob vyrobenou aspoň v takovém množství, které by podle rozvrhu uvedeného v odstavci předchozím na něho připadlo, a za cenu, jež vedle svéstojné ceny bavlny nebo bavlněné příze zahrnuje v sobě též podíl na neuhraženém zbytku na něho připadající, jest sproštěn závazku uloženého v předcházejícím odstavci.

Za zaplacení obnosu, který by podle stanoveného klíče připadl na jednotlivý podnik, ručí majitel podniku celým svým majetkem.

§ 4.

Veškerý dovoz a vývoz bavlny, příze a bavlněného zboží smí býti účtován pouze prostřednictvím zvláštního zúčtovacího místa, které bude utvořeno za součinnosti bankovních ústavů, jež převzaly záruku za nákupy bavlny, za vedení bankovního úřadu ministerstva financí.

Výrobci bavlněného zboží, kteří vývozem svých výrobků získali cizích valut, mají přednostní právo na jich uvolnění pro své nákupy surovin v cizině.

§ 5.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pověřuje se jeho provedením ministr Úřadu pro zahraniční obchod a ministr financí.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

K čís. tisku 444.

Stát náš zdědil po bývalém Rakousku téměř 80% všech bavlnářských podniků. Přirozeně, že veškerou výrobu nelze umístiti v tuzemsku, stačí jen 20% ní zaměstnanost, pro zbývajících 80% výroby je nutno hledat odbyt za hranicemi tohoto státu.

Převrat v říjnu 1918 zastihl bavlnářský průmysl v situaci neobyčejně kritické. Pro naprostý nedostatek surovin většina závodů stála. Proto bylo nutností přistoupiti ihned po převratu k energickému řešení otázky, aby opatřena byla surová bavlna.

Co v době mírové bylo možno jednotlivým podnikům, opatřiti si potřebnou surovinu na vlastní účet, byl tento způsob v době poválečné (převratu) nemožný. Devalvace naší koruny a zvýšená cena surovin na světovém trhu způsobily u nás rozvrat. Peněžní prostředky jednotlivých firem daleko nestačily k tomu, aby opatřena byla za hotové potřební surovina. A obvyklé před válkou kredity nebyly nám odnikud poskytnuty. Některé veliké firmy byly by schopny vzhledem k předválečným stykům, aby potřebný materiál si opatřily, ale rovnoměrné zásobení celého průmyslu nebylo možno tímto způsobem provésti.

Musel býti nejprve zaopatřen úvěr. Zástupci vlády, finančních kruhů a průmyslu obrátily se na spřátelené státy, které však, válkou rovněž vyčerpány, nemohly nám pomoci poskytnouti.

Teprve vláda americká souhlasila s tím, aby zástupci českoslovenští vstoupili v přímé vyjednávání s temnějšími bankovními případně exportními závody.

Tu objevil se však jeden nedostatek. Kdežto na straně prodávající stál kontrahent, určitá bankovní skupina, na straně kupující nebylo kontrahenta žádného a bylo nutno utvořiti teprve nějakou orgsanisaci. V této situaci bavlnářský průmysl sám pochopil, že je nutno se sdružit a jako celek žádati o surovinový úvěr.

Výsledkem porad o této věci konaných bylo zřízení >Nákupního družstva československých přádelen bavlny z. s. s r. o.<. Členy staly se všechny československé bavlnářské přádelny mimo fmy Bratislavská ověrňa továrňa. Účelem družstva byla opatřiti bavlnu pro celý průmysl tuto surovinu zpracující. Poněvadž však, než mohlo nákupní družstvo bavlnu opatřiti, ubíhaly měsíce a domácí konsum musel býti zásoben látkami, které se k nám zatím z ciziny dovážely, co zatím dělnictvo bylo bez zaměstnání a byly mu vypláceny podpory v nezaměstnanosti, bylo nutno přikročiti k nákupu za pomoci státu. Tak opatřena první loď bavlny o 28.000 balících, jen aby se naše továrny dostaly do chodu. Potřebnou valutu 5,300.000 dol. opatřil stát. Bylo hned zjevno, že stát náš nemůže trvale opatřovati ohromné množství cizích platidel a bylo proto ministerstvem financí prohlášeno, že dalších nákupů prováděti nemůže a rovněž potřebnou valutu přiděliti nehodlá a že průmysl musí se postarati, aby účty za dovezenou bavlnu platil exportem získanou valutou.

Nákupní družstvo vypracovalo z toho důvodu zvláštní hospodářský plán, jenž spočíval na následujících zásadách:

>Nákupní družstvo< doveze měsíčně 20.000 balíků bavlny, opatřených na 6-9 měs. úvěr.

Za zaplacení tohoto množství ručí v prvé řadě >Nákupní družstvo< samo, v druhé řadě >Syndikát bank< a v poslední řadě stát. Polovina dovezeného množství dána bude k disposici domácímu konsumu, druhá polovina bude po zpracování vyvezena a výtěžkem zaplaceno bude celé množství dovezené surové bavlny. Mimoto dovolen byl každému volný dovoz bavlny i příze za účelem zušlechtění, zaručil-li se k opětnému vývozu po zpracování a hlavně k odvedení získané exportní valuty devisové ústředně.

S tímto plánem vyslovila souhlas celá ministerská rada ze dne 23. března v doplňcích 18. května 1920.

Až do ledna setkával se hospodářský plán se souhlasem průmyslu. Byla to jednak klesající tendence naší koruny a stoupající ceny bavlny, jež umožnily, že příděl Nákupním družstvem prováděný byl snadno průmyslem přízi zpracujícím konsumován.

Od února tohoto roku se však poměry silně změnily. Volného dovozu bavlny pro obchody zušlechťovací bylo velice mnoho používáno, takže bylo dovezeno značné množství této suroviny, avšak zboží z ní vyrobené bylo jen v nepatrném množství vyváženo a většinou doma prodáno. Tímto způsobem byla domácí spotřeba velice brzo nasycena, takže nastala na tuzemském trhu stagnace a pro přízi Nákupním družstvem vyrobenou z bavlny, za jejíž zaplacení zaručil se stát, nebyla odbytu.

K tomu přistoupilo nepříznivé utváření se cen. Koupě na úvěr byly přirozeně dražší než koupě za hotové. Náhlým vzestupem naší koruny se stalo, že bavlna Nákupním družstvem opatřená (celkem 80.000 balíků v ceně 19 mil. dolarů, splatných od října 1920) zdražila se nad úroveň světových cen. V téže době následkem neobyčejně příznivých vyhlídek na příští bavlnářskou sklizeň poklesla také cena bavlny v Severní Americe. Průmysl zpracující bavlněnou přízi, přidělenou bavlnu od Nákupního družstva neodebíral a opatřoval si svoji potřebu raději z příze a bavlny dovezené pod závazkem exportu.

Dnešní stav je ten, že >Nákupní družstvo< má 15 mil. Kč kmenového kapitálu, 14,000.000 likvidační bavlny a jeho dluh obnáší 19 mil. dol.

Stát může klidně pohlížeti k tomu, aby jeho garancie bylo opravdu použito. Poskytl záruku tuto pouze proto, že poskytnutí úvěru bylo od něj závislo, je posledním garantem; vlastním dlužníkem byl a zůstává průmysl.

Jelikož splatnost prvních 5 mil. dolarů měla býti 1. října 1920 a nebyla dosud kryta, dokonce ani ne příslušným kapitálem v československých korunách, svolal ministr pro zahraniční obchod třikrát zástupce průmyslu a vyzval je, aby se sami dohodli na tom, jak by zásoby byly rozprodány a opatřena úhrada ke krytí dolarových úvěrů. Z řad průmyslu nedošla však žádného proveditelného návrhu, naopak, odpíraly na skladě se nalézající zásoby dobrovolně mezi sebou rozděliti, ačkoliv, ministr upozorňoval důtklivě, že jinak musí zákonem zasáhnouti. Že stát sám není oprávněn, ani povinnen zaručovati kursové risiko jednotlivým průmyslům a že kursová risika výrobcova tvořila vždy i v době předválečné a tím spíše i nyní část podnikatelského risika výrobcova a že nelze proto převalovati úhradu vzniklého risika na stát. Leč nebylo nic platno a bylo proto nutno vyřešit tuto situaci vnuceně zákonem, likvidovati stávající, pod zárukou státní nakoupené zásoby bavlny za ceny světové a rozděliti z tohoto vznikající risiko na všechny ty podniky, v jichž bezprostředním prospěchu byla bavlna zmíněným způsobem nakoupena. To jest na přádelny, tkalcovny, pletárny a stávkárny a sice dle velikosti závodů.

Teprve pod dojmem tohoto ohlášeného jim nařízení počali konečně zástupcové organisací bavlnářského průmysly vážně uvažovati o způsobu, jak by stávající zásoby >Nákupního družstva< měly býti likvidovány. Výsledkem těchto porad bylo ujednání, dle něhož přádelny převezmou a zaplatí 60%, tkalci pak 40% z těchto zásob. Ujednání toto bylo sice učiněno plnomocníky odborných organisací průmyslových, jelikož však nemají tyto organisace vůči svým členům dostatečné exekutivní moci, aby splnění u všech svých členů vymohly, jest nutno, aby vládě byla dána možnost, aby aplikací tohoto zákona mohla donutiti ujednání tomuto se vymykající podmínky k splnění těchto závazků.

To jest důvod navrhovaného nařízení.

Výbor živnostensko-obchodní uznává stanovisko vlády v zájmu uvarování ztrát státu za správné. Ale po stránce věcné vytýká výbor živnostensko-obchodní, že nebylo šetřeno původního usnesení a že byl dovolen dovoz bavlny pro zušlechťovací obchody bez náležité kontroly, zda-li se k tomuto účelu užívá neb ne. Tím se zavinilo, že dovezeno bylo sem veliké množství bavlny pro účele zušlechťovací, se kterou na místě exportu prováděly se různé spekulace. Bylo tudíž chybou, že nebyl dozor nad povinným vývozem a že nebylo o vývoz náležitě postaráno. Proto se souhlasí, aby nařízení vlády postihlo hlavně ty podniky, o kterých bude zjištěno, že dovážené bavlny pro účele zušlechťovací použily pro různé obchody, vyrobené zboží nevyvážely a prodávaly je v tuzemsku, aneb s přízí obchodovaly, bavlnu družstevní ignorovaly, čímž zavinily nynější ztráty.

Výbor živnostensko-obchodní uznává situaci tkalcoven, pletáren a stávkáren, které bez vlastní účasti na obchodě Nákupního družstva mají nést spolu ztráty, za nepříjemnou. Nelze však tuto část bavlnu zpracujících podniků oddělit od celku z toho důvodu, poněvadž jde vládě o to, aby byly zachyceny všechny zisky, které zpracováním neb obchodem z nakoupené bavlny byly docíleny. Navrhuje však resoluci na zřízení poradního sboru, kde bude dána možnost k spravedlivému rozdělení deficitu.

Bude se tedy nařízení vlády ku krytí schodku nakoupené bavlny dotýkati bavlnu zpracujících závodů dle velikosti, technické výkonnosti a finanční schopnosti za účasti majitelů bareven, úpraven a bělidel a syndikáty bank, který byl na obchodě zúčastněn, aby zájmu menších lidí mohly býti co nejvíce chráněny.

V důsledku výše uvedeného usnesl se výbor živnostensko-obchodní ve schůzi dne 23. února 1921 doporučiti senátu nařízení vlády republiky Československé o likvidaci zásob bavlny ke schválení s následujícími resolucemi:

I. Vláda se vyzývá, aby při stanovení klíče pro hrazení nakoupené bavlny vzala v ochranu slabší závody.

II. Vláda se vyzývá, aby byl v nejkratším čase zřízen poradní sbor, sestávající ze zástupců průmyslu bavlnu zpracujícího a polotovary zušlechťujícího a ze zástupců zaměstnanců ve stejném počtu.

III. Vláda se vyzývá, aby byli tam, kde revisní komise zjistí, že přidělená bavlna, nakoupená >Nákupním družstvem československých přádelen z. s. s r. o. v Praze<, zůstala nespředena a na místě ní prodávána příze ze suroviny soukromě nakoupené pod záminkou vývozu, vinníci pohnáni k zodpovědnosti a přidrženi k větší náhradě ztrát.

IV. Vláda se vyzývá, aby byl současně s likvidací zásob bavlny, nakoupených na úvěr pod zárukou státu, uvolněn dovoz bavlny a to pokud nebude domácí výroba schopna zásobovat tkalcovny, i bavlněné příze z ciziny.

V. Vláda se vyzývá, aby byli ke krytí deficitu likvidace zásob bavlny přibráni majitelé bareven, úpraven a bělidel a dále syndikát bank, který byl na obchodu zúčastněn.

V Praze dne 23. února 1921.

Č. Jos. Lisý v. r.,

místopředseda.

Jos. Thoř v. r.,

zpravodaj.