Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 445.
Interpellation
des Senators Hans Hartl und Genossen
an den Herrn Ministerpräsidenten,
betreffend die gesetzwidrige Neuregelung der Teuerungszulagen für die Kriegsbeschädigten.
Mit dem Gesetze vom 20. Feber 1920, Z. 142 über die Versorgung der Kriegsbeschädigten ist im § 42 festgelegt, daß zu den in diesem Paragraphen angeführten Grundrenten >bis zum 31. Dezember 1920 ein Zuschlag in der Höhe von 50% auszuzahlen< ist. Weiter heißt es: >Der Minister für soziale Fürsorge wird ermächtigt, diesen Zuschlag schon früher herabzusetzen oder einzustellen, wenn sich die Teuerungsverhältnisse ändern.
Aus diesem Wortlaute geht unzweideutig hervor, daß sich die Ermächtigung des Ministers nicht auf die Bemessung der Teuerungszulagen nach dem 31. Dezember 1920 erstreckt, daß vielmehr diese Bemessung nur auf demselben Wege erfolgen darf, wie die ursprüngliche Festsetzung der Zulagen, nämlich nur durch die Gesetzgebung.
Auch das Gesetz vom 15. April 1920, Z. 337 erteilt weder dem Gesamtministerium nach einem einzelnen Minister eine solche Befugnis; es stellt nur fest, daß >die Regierung ermächtigt wird, zur Regelung der durch den Krieg hervorgerufenen außerordentlichen wirtschaftlichen oder gesundheitlichen Verhältnisse den Verordnungsweg anzuwenden, wo sonst ein Gesetz erforderlich wäre, wenn sich hiefür die dringende Notwendigkeit ergibt und wenn der mit der Vorlage der Angelegenheit an die gesetzgebenden Körperschaften verbundene Aufschub abträglich wäre.<
Es wird wohl niemand ernstlich behaupten wollen, daß die im Vorstehenden angeführten Bedingungen, unter denen allein die Regierung eine sonst der Gesetzgebung vorbehaltene Entacheidung im Verordnungswege treffen dart hinsichtlich der besprochenen Teuerungszulagen zutreffen. Es hieße der Regierung jede Urteilsfähigkeit und Voraussicht absprechen, wollte man annehmen, daß sie nicht schon im Oktober erkannt hätte, daß ein Rückgang der Teuerung in der nächsten Zeit nicht zu erwarten ist. Sie hätte also, wenn sie im Oktober oder November eine Vorlage zur Neuregelung besagter Teuerungszulagen im Parlamente eingebracht hätte, die gesetzliche Erledigung dieser Angelegenheit mühelos sichern können. Sie hätte dabei nicht einmal auf jene schon oft und scharf gegeißelten Überhast drängen müssen, mit der sie sonst die Durchpeitschung der wichtigsten und umfangreichsten Gesetzesvorlagen durchzusetzen versteht.
Trotz alledem hat die Regierung zu eben jener Zeit, im Oktober unter Berufung auf das Gesetz vom 15. April 1920, durch eine Verordnung vom 25. Oktober 1920, Z. 602 verfügt, >daß die bisherigen Teuerungszulagen zu den Gebühren der Kriegsbeschädigten vorläufig auch im Jahre 1921 auszuzahlen sind,< darüber hinaus aber folgende Änderungen des Gesetzes verordnet:
>Ab 1. April 1921 gebührt aber die Teuerungszulage nur jenen Invaliden, deren Erwerbsfähigkeit um wenigstens 35% vermindert ist.
Der Minister für soziale Fürsorge hat darübar zu entscheiden, ob diese Zulagen im Laufe des Jahres 1921 erniedrigt oder entsprechend den Teuerungsverhältnissen erhöht werden sollen.<
Gerade in diesen beiden Bestimmungen spricht sich offensichtlich der Versuch aus, die nur der Gesetzgebung zustehende Regelung der Teuerungszulagen für Kriegsbeschädigte durch falsche Auslegung der Gesetze für die Verordnungsgewalt der Regierung in Anspruch zu nehmen, ein Versuch, der von jeder ihre Würde wahrenden Volksvertretung auf das entschiedenste zurückgewiesen werden muß.
Die Unterzeichneten stellen daher die Anfrage:
Ist der Herr Ministerpräsident bereit, die gesetzwidrige Verordnung der Regierung vom 25. Oktober 1920, Nr. 602 unverzüglich zurückzuziehen und Vorsorge zu treffen, daß die Neuregelung der Teuerungszulagen für die Kriegsbeschädigten, wofür im Senate bereits am 7. Dezember 1920 ein Initiativantrag eingebracht wurde, durch die Gesetzgebung ehestens erfolge?
Prag, 18. Jänner 1921.
Hans Hartl,
A. Lippert, K. Friedrich, Hangos István, Ig. Hübner, E. Spies, Jesser, Jelinek, Knesch, Meissner, Luksch, Dr. Emma Maria Herzig, Dr. Koperniczký, Dr. Hilgenreiner.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 445.
Interpelace
senátora H. Hartla a soudruhů
na pana ministerského předsedu
ve příčině protizákonné nové úpravy drahotních přirážek válečným poškozencům.
Zákonem ze dne 20. února 1920, číslo 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců jest v §u 42 stanoveno, že k základním důchodům v tomto §u uvedeným >až do 31. prosince 1920 jest vypláceti přirážku ve výši 50%<. Dále se praví: >Ministr sociální péče se zmocňuje, by tuto přirážku dříve snížil nebo zastavil, změní-li se poměry drahotní.<
Z tohoto znění vysvítá nade vší pochybnost, že zmocnění ministra se nevztahuje na vyměřování drahotního přídavku po 31. prosinci 1920, nýbrž že se toto vyměření smí státi pouze stejným způsobem jako původní stanovení přirážek, totiž jedině zákonem.
Také zákon z 15. dubna 1920, číslo 337 neuděluje ani veškerému ministerstvu ani jednotlivému ministru takovéhoto oprávnění; stanoví pouze, že >vláda se zmocňuje, aby pro úpravu mimořádných hospodářských anebo zdravotních poměrů, způsobených válkou, použila cesty nařizovací kde by jinak bylo třeba zákona, když se toho jeví nutná potřeba a když by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárného, byl věci na újmu.<
Nebude přece nikdo chtíti vážně tvrditi, že podmínky tuto uvedené, za nichž vláda jedině smí vydati rozhodnutí cestou nařizovací, vyhražené jinak zákonodárství, platí stran drahotních přirážek, o nichž se jedná.
Znamenalo by to upírati vládě jakoukoli soudnost a prozíravost, kdybychom se chtěli domnívati, že již v říjnu nepoznávala, že nelze očekávati v nejbližší době zmírnění drahoty. Byla by tudíž bez námahy mohla zabezpečiti zákonité vyřízení této věci, kdyby v říjnu nebo v listopadu byla v parlamentě podala návrh na novou úpravu zmíněných drahotních přirážek. Přitom by ani nebyla musela naléhati na překotnost, již často a ostře vytýkanou, se kterou jinak dovede vynutiti probičování nejdůležitějších a nejobsáhlejších předloh zákonů.
Přes to však vláda právě tou dobou, v říjnu, odvolávajíc se na zákon ze dne 15. dubna 1920 nařídila nařízením ze dne 25. října 1920, číslo 602, že >posavadní drahotní přirážky k požitkům válečných poškozenců mají se prozatím vypláceti také v roce 1921,< avšak mimo to nařídila následující změnu zákona:
Od 1. dubna 1921 přísluší však tato přirážka k důchodu invalidnímu jen v případech, kde výdělečná schopnost jest nejméně o 35% snížena.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby tuto přirážku průběhem roku 1921 snížil neb zastavil, změní-li se poměry druhotní.<
Právě v těchto obou ustanoveních vysloven jest veřejně pokus, úpravu drahotních přirážek pro válečné poškozence, kteráž pouze moci zákonodárné podléhá, nesprávným výkladem zákonů vyhraditi nařizovací moci vlády, pokus to, jejž každé svoji důstojnost hájící zastoupení lidu co nejrozhodněji musí zamítnouti.
Podepsaní se tudíž táží:
Jest pan předseda ministerstva ochoten protizákonné nařízení vlády ze dne 25. října 1920, číslo 602 bezodkladně odvolati a učiniti opatření, aby nová úprava drahotních přirážek pro válečné poškozence, pro niž v senátě již dne 7. prosince 1920 byl podán iniciativní návrh provedena byla zákonem.
V Praze dne 18. ledna 1921.
Hans Hartl,
A. Lippert, K. Friedrich, Hangos István, Ig. Hübner, E. Spies, Jesser, Jelinek, Knesch, Meissner, Luksch, Dr. Emma Maria Herzigová, Dr. Koperniczký, Dr. Hilgenreiner.