Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 460.

Vládní návrh zákona, na němž usnesla se poslanecká sněmovna, sleduje dvojí účel. Především chce podnítiti stavbu obytných budov a spadá v tom směru do komplexu předloh, jimiž má býti positivně čeleno nouzi bytové. Počin tento dlužno vřele uvítati, neboť jest všeobecné poznání, že jedině touto cestou lze zjednati nápravu dnešních neuspokojivých poměrů bytových, kdežto posavadní primitivní prostředek zabírání bytů přinášel jen těžkou újmu jedné části občanstva aniž prospíval ostatním.

Druhým účelem zákona jest ulehčiti průmyslu břímě, které naň doléhá při obnovování a pořizování nových strojů, jakož i budov následkem dnešního mimořádného zdražení staveb a strojů.

K oběma účelům používá návrh zákona téhož prostředku. Vylučuje určitou větší nebo menší kvotu nákladu ze základu pro zvláštní daň výdělkovou se všemi přirážkami, tedy i s přirážkou válečnou a s daní válečnou, jak vládní zástupce rozpočtový a výbor ujistil, dále ze základu pro dané z příjmu, a motivy, vládní předlohy naznačují, že výhoda bude rozšířena i na všeobecnou daň výdělkovou, až na to bude zamýšlenou reformou přeměněna v daň kvotovou.

V podrobnostech rozchází se úprava daňové úlevy pro stavbu budov obytných (§ 1) a stavby budov pro provoz podniku jakož i pro obnovu strojů popř. nákup strojů nových (§ 2).

Úleva při stavbách obytných platí pro všecky poplatníky zvláštní daně výdělkové (podniky veřejně účtující) a pro všecky poplatníky daně z příjmu, úlevy ostatní platí, pokud běží o daň z příjmu, jen pro ony fysické osoby (též společníky společností veřejných), kteří vedou řádné obchodní knihy.

Podmínkou úlevy daňové pro stavby obytné (§ 1) jest provedení stavby v letech 1920-1922, při čemž prodloužení lhůty jest přípustno. Obnos, který lze ze základu daňového odečísti, činí 70% prokázaného nákladu stavebního, a smí býti odečten v 10 letech pro skutečném dokončení stavby.

Při budovách pro provoz podniku (§ 2 č. 1.) platí podmínky stejné, odpočitatelná kvota činí však toliko 50%.

Při výměně strojů opotřebených za nové (§ 2 č. 2-3) jest podmínkou, že výměna bude provedena v letech 1920-1925 a připouští se odečísti celý příslušný náklad, i když je větší nežli, hodnota původního stroje. Zvláštností jest tu však, že výhoda daňová zůstává stejně poplatníku zachována i tenkráte, když ze zisku let 1920 a následujících činí prozatím jen příděly obnovovacímu fondu, jestliže nejpozději v r. 1925 skutečně tohoto fondu k obnově strojů použije.

Konečně při nových strojích, které podnik koupí v letech 1920-1922, aniž slouží k výměně za stroje staré, dovoluje zákon vyloučit ze základu zdanění v pěti letech nejvýše 20% pořizovacího nákladu.

Rozpočtový výbor měl za to, že zvláštní ustanovení o přídělech obnovovacímu fondu uvedené shora, mělo by obdobně alespoň ve příčině zisku bilančního z r. 1920 zavedeno býti také pro stavbu budov obytných ve smyslu § 1 zákona. Má-li býti účelu zákona, totiž povzbuzení podniků i soukromníků ke stavbě budov obytných skutečně dosaženo. Výbor měl na zřeteli podniky, docílivší ještě v r. 1920 mimořádné vysokých zisků, jichž by ochotně použily ku stavbě, ku které z různých technických příčin nemohly však doposud přikročiti. Poněvadž prosperita podniků těchto ve příštích vzdálenějších letech jest nejista, mnohé z nich neodhodlaly by se asi ke stavbě, když by jim daňová úleva kynula teprve v 10 letech následujících až po r. 1922, popř. po ještě pozdějším roce skutečného dokončení stavby. Navrhuje tedy rozpočtový výbor, aby § 1 návrhu zákona doplněn byl tímto odstavcem 2.:

S tím souvisí změna citace v posledním odst. téhož § 1 a změna § 2 odst. č. 1. druhá věta, v němž bude se dovoláno § 1 odst. 2.-5.; poslední změna znamená věcně, že možnost zříditi ze zisku 1920 nezdaněný stavební fond platí i pro stavby budov pro provoz ve smyslu § 2 odst. č. 1.

Konečně rozpočtový výbor nemohl souhlasiti s dodatkem >vyjma podniky obcí, okresů nebo zemí (žup)<, jejž poslanecká sněmovna připojila k § 2 předposlední odstavec vládního návrhu a navrhuje škrtnutí tohoto dodatku, neboť nehledě k tomu, že stát se svými podniky byl upomenut, dodatek sám je v nelogickém rozporu s celým obsahem odstavců č. 2, a 3., které upravují podrobně modality výhradně jen pro daňové úlevy při výměně strojů a zařízení.

Rozpočtový výbor doporučuje senátu ku schválení připojenou osnovu zákona, ve které jsou již provedeny navržené odchylky od usnesení poslanecké sněmovny.

V Praze dne 3. února 1921.

Kadlčák v. r.,

místopředseda.

Dr. Vl. Fáček v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1. Osoby, podléhající dani z příjmu (dôchodkové) anebo společnosti, podléhající dani výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a Podkarpatské Rusi dani výrobkové podniků veřejně účtujících), které v území republiky Československé v letech 1920 až včetně 1922 novostavbu, přestavbu, přístavbu nebo nástavbu obytných budov stavebně dokončí, mohou si od daňového základu vedle amortisace přípustné dle dosavadních daňových zákonů odečísti 70% prokazatelně vynaloženého stavebního nákladu, a to nejvýše v 10 ročních částkách, počínajíc berním rokem, který následuje po uplynutí kalendářního (obchodního) roku, v němž stavba byla ukončena.

Pokud bude k mimořádné amortisaci, uvedené v odst. 1. použito stavebního fondu, utvořeného ze zisku roku 1920 (obchodního roku 1919/20) a vykázaného jako samostatná bilanční položka, bude lze amortisační kvotu odečísti od daňového základu pro berní rok 1921, a to u dani z příjmu jen oněm osobám fysickým, které vedou řádné obchodní knihy.

Subvence státem neb veřejnými korporacemi na stavbu poskytnuté odečtou se od stavebního nákladu.

Jinak zůstávají ustanovení zákona o osobních daních, platící o odpisech, nedotčena.

V případě převodu budovy na jinou fysickou neb právnickou osobu přísluší - počínajíc berním rokem po převodu následujícím - výhoda v odst. 1. zmíněná novému nabyvateli jen co do částky při vyměření daně posud ještě neodečtené.

Výhoda odstavce 1. předpokládá věnování budovy a její skutečné užívání převážně k účelům obývacím po dobu nejméně 10 let po dokončení stavby.

Toto věnování vloží se ve prospěch státu jako reální břemeno do knih pozemkových.

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby nařízením určilo podmínky, za kterých lze budovu považovati za věnovanou převážně k účelům obývacím (§ 2).

Poplatník, který užívá budovy k účelům, jež odporují věnování budovy (odst. 6.), ztratí výhodu odst. 1. a 2., aniž by nabyl výhod § 2, č. 1. a může kromě toho potrestán býti peněžitou pokutou do 100.000 Kč.

§ 2.

Podniky, podléhající dani výdělkové dle II. hlavy zákona o osobních daních (výrobkové dani podniků veřejně účtujících), které v letech 1920 až včetně 1922 vystaví, přestaví, přistaví nebo nastaví v území republiky Československé budovy pro provoz podniku anebo které v době níže uvedené vymění nebo pořídí nové stroje a zařízení, požívají při vyměření daně výdělkové (výrobkové) těchto výhod:

1. Podnik může vedle amortisace přípustné dle dosavadních daňových zákonů odepsati daněprostě 50% stavebního nákladu, a to nejvýše v 10 ročních částkách, počínajíc berním rokem, který následuje po uplynutí kalendářního (obchodního) roku, v němž byla stavba dokončena. Náklad stavební musí býti prokázán řádnými účty.

Ustanovení § 1, odst. 2. až 5., platí i zde.

2. Peníz, vynaložený v letech 1920 až včetně 1925 (v obchodních letech 1919/20 až 1924/25) na výměnu strojů a zařízení, pořízených před rokem 1920, jest odpočitatelnou položkou i potud, pokud převyšuje pořizovací hodnotu vyměněného předmětu.

3. Odpočitatelnou položkou jest též polovice částek, které podnik vedle obvyklých odpisů uloží v obchodních letech 1920 až včetně 1925 (1919/20 až 1924/25) do zvláštního, v bilanci jako samostatná položka vykázaného fondu pro výměnu strojů a zařízení, pořízených před rokem 1920.

V tomto případě jest podnik povinen nejpozději v obchodním roce 1926 (1925/26) předložením účtů prokázati věrohodně cenu, za kterou v letech 1920 až 1925 (1919/20 až 1924/25) pořídil nové stroje a zařízení. Nebyla-li provedena do konce r. 1925 (1924/25) výměna strojů a zařízení, zdaní se dodatečně nezdaněné úložky obnovovacího fondu za leta minulá.

Bude-li provedena výměna strojů a zařízení do konce roku 1925 (1924/25), činí-li však prokázaný náklad na nové stroje a zařízení méně nežli nezdaněné úložky obnovovacího fondu, zdaní se rozdíl dodatečně v poměru ročních úložek do tohoto fondu.

Zdaněné úložky obnovovacího fondu, kterých bylo užito po vyčerpání úložek nezdaněných k výměně strojů a zařízení do konce roku 1925, vyloučí se dodatečně z daňových základů let minulých a připadající na ně daň výdělková se odepíše.

4. Z částek vynaložených v letech 1920 až 1922 (1919/20 až 1921/22) na zakoupení nových strojů a zřízení mohou podniky vedle amortisace přípustné podle dosavadních daňových zákonů odepsati daněprostě 20% jejich prokázané nákupní ceny a to v pěti letech následujících bezprostředně po roce, v němž náklad na stroje a zařízení byl vyúčtován.

Výhody pod číslem 2 a 3 neplatí o vydáních a úložkách, jež jsou určeny k rozšíření podniku.

Také jinak zůstávají předpisy o dani výdělkové (výrobkové) podniků veřejně účtujících ustanoveními tohoto paragrafu nedotčeny.

§ 3.

Výhody §§ 1 a 2, čís. 1., platí také pro novostavby; přestavby, přístavby a nástavby budov, které sice v letech 1920 až 1922 nebyly dokončeny, s nimiž však v letech těchto bylo započato a v nichž se náležitě pokračuje.

§ 4.

Ustanovení §§ 2 a 3 platí obdobně u daně z příjmu pro osoby fysické, které vedou řádné obchodní knihy.

§ 5.

Zákon tento, jehož provedením se poučují ministr financí a ministr spravedlnosti, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.