Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 470.

Vládní návrh

Zákon

ze dne ........... 1921

o dopravních daních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Oddíl I.

Daň z jízdních lístků.

§ 1.

Za přepravu osob na železnicích všeho druhu v území Československé republiky platí se daň z jízdních lístků ve výši 20% jízdného.

§ 2.

Daň z jízdných lístků zapravují osoby, povinné k placení jízdného; železniční správy daň vybírají a odvádějí ji státní pokladně bez úředního měření. Železnice ručí nedílnou rukou s poplatníky za zapravení daně. Nařízením bude podrobněji stanoven postup při vybírání a odvádění daně, zaokrouhlení necelých haléřů, pak lhůty odvádění daně státní pokladně.

§ 3.

Železniční podniky ručí za škodlivé následky, jež by podle § 4 tohoto zákona nastaly, bylo-li by opomenuto daň zavčas odvésti a podle nařízení vykázati. Finační správa jest oprávněna nahlédati do původních záznamů a knih podniků, aby mohla přezkoušet výkazy.

§ 4.

Nebyla-li daň odvedena v nařízené lhůtě dlužno z příslušného obnosu daně platiti úrok z prodlení stanovený pro poplatky přímo placené. V případě zkrácení daně budiž bez zavedení trestního řízení úředně zjištěný, zkrácený obnos daně předepsán ve dvojnásobné výši i s příslušným úrokem z prodlení z daně zkrácené.

Přestupky zákonných ustanovení o této dani jakož i nařízení a úředních příkazů prováděcích lze trestati pořádkovými pokutami až do 15.000 Kč. Za každý opětující se případ a za každé bezúspěšné vyzvání neb napomenutí lze uložiti další pořádkovou pokutu až do 15.000 Kč.

§ 5.

Od daně jsou osvobozeny osoby, které se přepravují na zvláštní dělnické jízdenky na zlevněné jízdné. Bližší ustanovení a tom budou vydána nařízením, zejména o nejmenší výměře sníženého jízdného, jež jest podmínkou osvobození.

§ 6.

Dále jest osvobozena od daně přeprava. osob na drobných drahách, které zprostředkují přepravu v obci a jejím okolí, v území obce a v obvodu desíti kilometrů od obecních hranic. Vláda jest zmocněna, přiznati stejné osvobození i místním drahám menší důležitosti, které zprostředkují zejména místní přepravu v některé obci a jejím okolí. Překročují-li jednotlivé trati takové dráhy tyto hranice, podrobena jest dani přeprava na té části dráhy, která jest mimo ně.

§ 7.

Podnikatelé lodní plavby jsou povinni při osobní přepravě vybírati zároveň s jízdným poplatek dvou haléřů za každých (i začatých) 100 haléřů jízdného a zaplatiti jej měsíčně přímo státní pokladně. Bližší ustanovení o tom budou vydána nařízením.

Poplatek počítá se, vydají-li se lístky

a) na více osob podle počtu osob,

b) i na jízdu zpáteční dvojnásobně.

Ostatně vztahují se na tento kolkový poplatek pokud zákon tento nic jiného neustanovuje, všeobecná ustanovení zákonů o kolkových a přímých poplatcích. V případě prodlení neb zkrácení buď obdobně použito ustanovení § 4 zákona o dopravních daních.

§ 8.

Poukázky (legitimace) na volnou jízdu, jakož i na jízdu za sníženou cenu po železnicích podrobeny jsou kolkovému poplatku, jejž mají zapravovati osoby, požívající oné výhody.

Tento poplatek činí za poukázky, které opravňují toliko k jediné jízdě nebo k jízdě tam i zpět:

a) při volné jízdě ve

III. třídě	. . .	1 K,
II. třídě	. . .	2 K,
I. třídě	. . .	4 K,

b) při jízdě za sníženou cenu

ve	III. třídě	. . .	50 h,
	II. třídě	. . .	1 K,
	I. třídě	. . .	4 K,

a za poukázky za opětovné jízdy:

a) při volné jízdě ve	III. třídě	. . .	10 K,
	II. třídě	. . .	20 K,
	I. třídě	. . .	40 K,

b) při jízdě za sníženou cenu

ve	III. třídě	. . .	5 K,
	II. třídě	. . .	10 K,
	I. třídě	. . .	20 K,

U poukázky pro několik osob bud vypočten kolkový poplatek pro každou zvláště.

Od kolkového poplatku jsou osvobozeny poukázky (legitimace), které se vydávají:

a) na základě ustanovení zákonných, všeobecných nařízení nebo závazků stanovených koncesí;

b) železničními správami vlastním zřízencům včetně dělníků, příslušníkům jich rodin nebo zřízencům cizích dopravních podniků;

c) z důvodů veřejných nebo z důvodu železniční služby nebo pro chudobu nebo pro účely obecně prospěšné na základě služebních nařízení železničních správ, vydaných neb schválených ministrem železnic.

Nařízením bude podrobněji stanoveno, jakým způsobem má býti placen tento kolkový poplatek.

Finanční ministr se zmocňuje, povoliti přímé placení poplatku.

Ostatně se vztahují na tento kolkový poplatek, pokud tento zákon nic jiného neustanovuje, všeobecná ustanovení zákonů o kolkových a přímých poplatcích, zejména pokud se týče platební povinnosti, ručení, splnění kolkové povinnosti a škodlivých následků při přestupcích.

Oddíl II.

Daň ze zavazadel.

§ 9.

Za přepravu cestovních zavazadel, psů v průvodě cestujících a expresního zboží na železnicích, označených v § 1 tohoto zákona, platí se daň ve výši 20 % dopravného.

Pro tuto daň platí obdobně ustanovení §§ 1 až 6 tohoto zákona.

Oddíl III.

Daň přepravní.

§ 10.

Za přepravu zboží na železnicích v území Československé republiky platí se daň ve výši 30% ceny přepravní.

Vláda jest zmocněna podle volného uvážení ponechati železničním správám část daně k úhradě výloh, způsobených mimořádnými poměry nebo investicemi.

Část daně, kterou vláda ponechá železničním správám, nesmí činiti více než polovici daně, kterou ta která železniční správ v dotyčném roce od poplatníků vybrala. Za cenu přepravní považuje se dovozné včetně manipulačních poplatků a převozného, dále vlečné (poplatky za přistavení vozů), pak všecky ostatní poplatky za přepravu zboží, vyjímajíc poplatky za vedlejší výkony při přepravě, nezapočítané do dovozného. Zevrubnější ustanovení o tom budou vydána nařízením.

§ 11.

V železničním styku s územím cizím jakož i v průvozní přepravě přes území Československé republiky tvoří základ přepravní daně ona část dovozného (§ 11. odstavec 2), jež připadá na přepravu územím Československé republiky.

Nařízením budou vydána bližší ustanovení o vyšetření přepravní daně v těchto případech. Není-li provozní výměnná stanice přímo na hranici Československé republiky, je vláda zmocněna ustanoviti, zda a do jaké míry je dlužno do základu výpočtu daně přepravní pojmouti část dovozného, připadající na trať mezi provozní výměnnou stanicí a hranicí. To platí obdobně také, když krátké dílčí tratě československých železnic protínají cizí území nebo krátké dílčí tratě cizích železnic protínají československé územní.

§ 12.

Daň přepravní zapravují osoby, povinné k placení dovozného.

Železnice vybírají od poplatníků daň přepravní zároveň s dovozným a stejným způsobem jako toto, a odvádějí ji státní pokladně bez úředního měření. Železnice ručí nedílnou rukou s poplatníky za zapravení daně. Mezi poplatníky a železnicemi platí pro vymáhání daně, promlčení, právní pořad, uplatňování zákonného zástavního práva a návratky tatáž ustanovení jako pro dovozné.

Při přepravě zboží z cizích a do cizích území ručí za zaplacení daně příjemce neb odesílatel zboží, pokud není povinen ji platiti již podle odstavce 1. rukou nedílnou s poplatníkem. Mezi těmito osobami za daň ručícími a železnicemi platí obdobně ustanovení druhého odstavce.

Přepravní daň budiž započtena do sazeb; vláda je však zmocněna, povoliti výjimky z tohoto ustanovení.

Nařízením bude určeno, pokud a jak mají železnice uveřejniti způsob vybírání přepravní daně při přepravách, při nichž není daň započtena do sazeb.

Nařízením budou vydána bližší ustanovení o postupu při vypočtení, placení a odvádění daně, obzvláště o zaokrouhlení při výpočtu daně, pak o dozoru na odvádění daně, a potřebných výkazech a jiných pomůckách, jakož i o lhůtách pro odvádění daně.

Účastní-li se přepravy několik železnic, stíhají je nedílnou rukou povinnosti, stanovené v předchozích odstavcích. U železnic, jichž provoz neděje se vlastní správou, stíhají tyto povinnosti onu železnici, která řídí provoz.

§ 13.

Finančnímu úřadu přísluší právo, přezkoumati výkazy, vyšetřiti jich správnost u železnic, zejména nahlédnutím do původních záznamů a knih. Železnice jsou povinny, dáti finančnímu úřadu všechna vysvětlení, jichž žádá k vyšetření daně nebo k přezkoumání jejího odvádění.

Nařízením bude stanoveno, ve kterých případech lze požadovati vrácení daně přepravní, zaplacené bez úředního měření.

§ 14.

Přeprava železničního služebního zboží jest osvobozena od daně přepravní v případech, jež budou stanoveny nařízením.

Vláda se zmocňuje, povoliti osvobození od přepravní daně pro přepravu zboží na neveřejných drahách do odvolání.

§ 15.

Železnice jsou povinny, nebyla-li daň odvedena v nařízené lhůtě, platiti z příslušného obnosu úrok z prodlení stanovený pro poplatky přímo placené od uplynutí lhůtu.

Byla-li daň přepravní železnicí zkrácena, buď vedle úroků z prodlení ze zkrácené daně vymáhán úředně zjištěný, zkrácený obnos v dvojnásobné výši.

Přestupky zákonných ustanovení o přepravní dani, jakož i nařízení a úředních příkazů prováděcích lze trestati pořádkovými pokutami až do 15.000 Kč. Za každý opětující se případ a za každé bezúspěšné vyzvání neb napomenutí lze uložiti další pořádkovou pokutu až do 15.000.- Kč.

Oddíl IV.

Společná ustanovení.

§ 16.

O otázce, zda se mají daně, upravené tímto zákonem, platiti a v jaké výši, rozhodují vyjímajíc ustanovení § 12, odstavců 2 a 3 tohoto zákona tolika úřady finanční.

§ 17.

Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému výměru a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se daní dopravních, kolkového poplatku, úroků z prodlení, zvýšení podle tohoto zákona, podati nutno do 30 dnů, a směřují-li proti pořádkové pokutě, 8 dnů u toho úřadu, který vydal dotyčný výměr, nařízení neb rozhodnutí.

O těchto opravných prostředcích rozhoduje ministerstvo financí, ve věcech však kolkového poplatku (§§ 7 a 8 tohoto zákona) zemský finanční úřad (na Slovensku generální finanční ředitelství v Bratislavě) jako jediná a konečná stolice. Ve případech hodných zřetele může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

Nepodá-li se opravný prostředek v ustanovené lhůtě, může to míti škodlivé následky pouze pro tu stranu, které byl výměr doručen, anebo pro její dědice.

Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati udání úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán, sice počne lhůta běžeti teprv ode dne doručení výměru, obsahujícího tato data.

Lhůta počíná dnem po doručení. Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy v tom případě, byl-li dotčený spis podán včas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis atd.). Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprv příštího všedního dne.

Zažádá-li strana u úřadu za prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku, nebo požádá-li ve lhůtě, stanovené tímto paragrafem, za sdělení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne doručení dotčeného vyřízení.

§ 18.

1. Právo státu, vyměřiti daň neb poplatek podle tohoto zákona, promlčuje se s výjimkou ustanovení § 12, odstavců 2 a 3 tohoto zákona, v 5 letech. Promlčecí lhůta počíná běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém úřad nabyl možnosti daň neb poplatek vyměřiti. U listin, podrobených kolkovému poplatku, které nebyly kolkovány podle pravidla, počíná lhůta běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém nabyl finanční úřad vědomosti o listině. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabude možnosti daň neb poplatek předepsati, 30 let od uplynutí správního roku, ve kterém povstala dotčená pohledávka, nelze vyměřovací právo vykonati, leč by se spisu, podrobeného kolkovému poplatku, užilo úředně, ve kterémž případě vyměří se ten poplatek, který se měl zaplatiti v době vyhotovení listiny.

2. Právo vyměřiti částky, o něž bylo následkem nesprávného vyměření méně předepsáno, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, ve kterém se dávka původně vyměřená stala splatnou.

3. Promlčení přeruší se v případech 1. a 2. úředními výkony, předsevzatými k vyměření daně neb poplatků, o nichž byla strana zpravena.

Od uplynutí správního roku, ve kterém byl předsevzat poslední výkon úřední tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

4. Právo státu, požadovati splatnou dávku, promlčuje se v šesti letech od uplynutí správního roku, ve kterém nastala splatnost.

5. Promlčení splatné daně neb poplatku přeruší se doručením upomínky poplatníkovi, zavedením exekuce, nebo povolením platební lhůty.

Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední krok exekuční, neb uplynula poslední lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

6. Je-li daň neb poplatek pojištěn ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opomenul vykonati právo zástavní a nemůže se právo zástavní promlčeti.

Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může mezitím zaniknouti promlčením.

Je-li splatná dávka zajištěna vkladem do pozemkové knihy, nebo záznamem v úředních depositech, nelze do 30 let po vkladu nebo záznamu, proti uplatňování práva tím nabytého namítati promlčení nastalé od té doby.

7. Zvýšení daní po rozumu § 4, odst. 2, § 7, posl. věta a § 15, odst. 2. tohoto zákona promlčuje se v pěti létech ode dne, kdy nastalo zkrácení.

§ 19.

Stát vymáhá neodvedenou daň dopravní, nezapravené kolkové poplatky, úroky z prodlení, zvýšení a pořádkové pokuty podle ustanovení platných pro vymáhání dlužných přímých poplatků.

Oddíl V.

Závěrečná ustanovení.

§ 20.

Vláda je zmocněna, dovoliti železnicím překročení zákonných nebo podle koncese platných nejvyšších sazeb jakož i zprostiti železnice zákonného nebo podle koncese platného závazku k poskytování volné váhy při přepravě cestovních zavazadel.

§ 21.

Odchylná ustanovení zákonů a nařízení týkajících se daní a dávek tímto zákonem upravených, která dosud platila na území republiky Československé, pozbývají platnosti.

§ 22.

Den, kterým tento zákon platný pro celé území Československé republiky nabude účinnosti, bude určen vládním nařízením. Účinnost zákona končí 31. prosince 1923.

§ 23.

Provedení zákona ukládá se ministru financí a ministru železnic.

 

Odůvodnění.

Území republiky československé skládá se nyní co do platnosti železničně-daňových zákonů ze tří oblastí.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku platí dosud železničně-daňové zákony bývalého Rakouska (zákon ze dne 19. července 1902, č. 153 ř. z., a čís. nař. ze dne 10. ledna 1917, č. 14 ř. z.), na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí bývalé uherské zákony (zák. čl. XIV. z r. 1887 a zák. čl. VI. z r. 1917) a v Hlučínsku pak zákony Německé říše (zákon ze dne 8. dubna 1917, č. 73 něm. ř. z.).

Na základě těchto různých zákonů jest železniční přeprava v každé této oblasti jinak zdaněna a to:

A.

Přeprava osob.

1. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku trvalou daní z jízdného, která činí

na hlavních drahách . . . 12 %,

na místních drahách . . .  6 %,

na drobných drahách . . . 3 %.

Daň tato byla čís. nař. ze dne 10. ledna 1917, č. 14 ř. z., dočasně zvýšena:

na hlavních drahách . . . 20 %,

na místních drahách . . . 10 %,

na drobných drahách . . . 5 %.

jízdného. Toto zvýšení pomine podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 57 Sb. z. a n. dnem 31. prosince 1923.

2. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trvalou daní 18 % z jízdného a 2 % kolkovným, tedy úhrnem 20 %.

3. V Hlučínsku trvalou daní z jízdného

a to v	I. třídě	. . .	16 %,
a to v	II.  třídě	. . .	14 %,
a to v	III.  třídě	. . .	12 %,
a to v	IV. třídě	. . .	10 %.

B.

Přeprava zavazadel.

1. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku dočasnou daní ze zavazadelného ve stejné výši, která podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 57 Sb. z. a n. pomine dnem 31. prosince 1923.

2. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trvalou daní ve výši 18 % ze zavazadelného a 2 % kolkovným, celkem tedy 20 %.

3. V Hlučínsku trvalou daní 12 % ze zavazadelného.

C.

Přeprava zboží.

1. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku dočasnou válečnou daní 15 % a válečnou přirážkou rovněž 15 %, v celku nejvýše 30 %. Platnost těchto dávek pomine podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 57 Sb. z. a n. dnem 31. prosince 1923.

2. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trvalou daní 7 % z rychlozboží a 5% z nákladního zboží, mimo to dočasnou dávkou 30 % z dovozného, jejíž platnost pomine podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 57 Sb. z. a n. dnem 31. prosince 1923.

3. V Hlučínsku zavedena trvalou daní 7 % z dovozného.

Tento stav nezpůsobuje obtíží, pokud v každé této oblasti železničně-daňových zákonů platí železniční tarify, jak byly převzaty s dráhami bývalých státních útvarů. I pro státní dráhy ve všech těchto oblastech zůstaly dosud v platnosti dřívější tarify a to jednak tarify bývalých rakouských státních drah, jednak tarifu bývalých uherských státních drah, a tarify pruských státních drah.

V přepravě z jedné daňové oblasti do druhé počítají se proto dosud přepravní poplatky rozděleně až k hranicím těchto oblastí a odtud, a to i tehdy, jsou-li na přepravě súčastněny jen státní dráhy.

Ježto tarifu všech soukromých i státních drah v republice československé - u státních drah tarifu tak býv. rak. st. drah, tak i býv. uherských st. drah - jsou vybudovány na základě klesajících tarifních jednotek, zdražuje nynější tarifní stav velmi značně přepravu z jedné oblasti do druhé. Přepravní poplatky nepočítají se totiž podle téže tarifní stupnice poplatků ani pro celou trať státních drah - nepropočítávají se - nýbrž přepravní poplatky za trati každé jednotlivé daňové (tarifní) oblasti se sčítají. Tím zhoršuje se ještě vliv nepříznivého zeměpisného útvaru republiky a ztěžuje se vznik jednotného území.

Ze státních i hospodářských důvodů jest však nezbytno, aby území celé republiky tvořilo jednotnou hospodářskou oblast. Velmi významným prostředkem k dosažení tohoto cíle je tarifní unifikace státních drah v celém území republiky. Propočítání tarifů po všech tratích státních drah lze Slovensko a Podkarpatskou Rus, kterážto území zvláště nepříznivě pociťují vliv dosavadního tarifního stavu s rozděleným počítáním dovozného až k bývalé hranici rakousko-uherské, velmi značně přiblížiti ostatnímu území republiky Československé.

Státní železniční správa hodlá proto v nejbližší době sjednotiti veškerou síť státních drah vydáním nových tarifů, jednotných pro celé státní dráhy. Takže přepravní poplatky budou se pak počítati podle jediné tarifní stupnice poplatkové pro celou použitou přepravní trať státních drah. Z těchto propočítaných poplatků nelze však počítati daně podle nynějších různých daňových zákonů, platných v jednotlivých daňových oblastech, ježto chybí proto spolehlivé podklady. Podmínkou unifikace tarifu československých státních drah je proto unifikace železničně-daňových zákonů v celém území státu. Této podmínce má býti vyhověno přítomnou osnovou, v níž sjednocena jsou všechna zákonná ustanovení daňová v podstatě na podkladu zákonných ustanovení platných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a to vzhledem k důležitosti a rozsahu železničních tratí v těchto zemích.

Platnost unifikovaných takto ustanovení stanovena je se zřetelem na zákon ze dne 29. ledna 1920. č. 57 Sb. z. a n., v § 22 osnovy, dočasně t. j. do 31. prosince 1923.

Jednota sazeb daňových provedena je v §§ 1, 9 a 10 osnovy a to pro daň z jízdních lístků a pro daň ze zavazadel 20%, pro daň přepravní 30%. Od rozlišování mezi hlavními, místními a drobnými drahami bylo nutno upustiti z toho důvodu, poněvadž takového rozlišovaní nebylo na Slovensku, a působilo by tam tudíž obtíže, a poněvadž jednotné procento odpovídá účelu osnovy. Při dani z jízdních lístků ovšem odpadne placení 2% kolkovného, které zůstane v platnosti jako dosud jen pro lodní přepravu (§ 7).

Jako dosud bude vláda podle § 10 odst. 2. osnovy zmocněna, aby z 30 % daně přepravní ponechala podle volného uvážení část této daně železničním správám k úhradě výloh způsobených mimořádnými poměry nebo investicemi. Část tato však nesmí činiti více než polovici přepravní daně. Stanovením jednotné 30 % sazby odpadne placení trvalé 5 % a 7 % daně za náklad a rychlozboží, která se na Slovenku platí vedle 30 % dávky, tam zák. čl. VI. z r. 1917 zavedené.

V ostatním recipuje osnova zákonná ustanovení, platná v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. K odchylkám od platných ustanovení budiž toto poznamenáno:

V § 2 vytčeno nedílné ručení železnice s poplatníky dle obdoby § 12, odst. 2.; toto vytčení doporučuje se z toho důvodu, aby odstraněna byla každá možná pochybnost v tomto směru.

§ 4 doplněn odstavcem 2.; platné právo ponechávalo stanovení normy o pokutách prováděcímu nařízení a stanovilo v zákoně výši pokut jen při přepravní dani. Tato různá ustanovení platného práva uvedena jsou nynější osnovou v soulad.

Ustanovení o osvobození dělnických lístků v § 5 upraveno stylisticky tak, aby odpovídalo praktické potřebě železničních správ. Osvobozovací ustanovení v § 6 doplněno osvobozením místních drah, jak je vymezil zákon ze dne 8. srpna 1920, č. 149 ř. z. čl. XIII. odst. 2. Doplněk jest odůvodněn unifikací ustanovení. Tentýž důvod platí i pro ustanovení §§ 7 a 8 osnovy, při čemž budiž poznamenáno, že na Slovensku nebylo dosud ustanovení o kolkovém poplatku pro legitimace.

Ustanovení o přepravní dani zůstávají celkem zachována, jen v § 15, odst. 3. zvýšena zákonná výměra pokut z 5.000 K na 15.000 Kč vzhledem na změněné cenové poměry, v Rakousku byla zvýšena na 20.000 K.

V oddílu IV. upraven jest jednotně pořad instanční (§ 17) a právo promlčecí (§ 18) s tou změnou proti dosavadnímu právoplatnému v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, že byl pořad instanční v § 17 zkrácen při daních dopravních vypuštěním zemského finančního úřadu jako stolice rozhodovací a při kolkovém poplatku stanovením zemského finančního úřadu jako jediné a konečné stolice rozhodovací podle obdoby zákona ze dne 24. ledna 1919, č. 42 Sb. z. a n.

Podle § 22 bude určen den účinnosti zákona vládním nařízením. Tento zákon totiž nemůže nabýti platnosti dříve, než současně s tarifní unifikací, která je jeho důvodem, t.m s vydáním nových nákladních tarifů československých státních drah.

Tyto tarify jsou sice již v tisku, avšak nelze dosud určiti lhůtu, kdy vstoupí v platnost, ježto za nynějších tiskárenských poměrů nemůže dosud býti bezpečně určeno, že tisk těchto tarifů bude hotov v příslušné lhůtě před nabytím platnosti.

Proto je nezbytno, aby určení lhůty platnosti tohoto zákona bylo přenecháno vládnímu nařízení, až bude spolehlivě lze určiti lhůtu platnosti nových tarifů.

Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem jak v senátě tak po schválení senátem, v poslanecké sněmovně výboru rozpočtovému k urychlenému podání zprávy tak, aby mohl býti uzákoněn ještě v tomto zimním zasedání Národního shromáždění.

V Praze dne 3. února 1921.

Ministr železnic:

Dr. inž. Burger v. r.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.