Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 482.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora Niessnera a soudruhů
stran zacházení se senátory a poslanci při vyšetřující komisi v Jihlavě.
(Č. tisku 94.)
Dne 26. června 1920 vyslána byla do Jihlavy úřední komise ministerstva vnitra a ministerstva Národní obrany za součinnosti členů poslanecké sněmovny i senátu Národního shromáždění, aby vyšetřila důvod a průběh výtržností v Jihlavě ze dne 23. června 1920.
Postup a způsob šetření byl před řízením stanoven dle návrhu zástupce ministerstva vnitra vzájemnou dohodou a schválen všemi přítomnými pány poslanci a senátory.
Páni poslanci a senátoři měli úplnou volnost, aby do jednání komise kdykoli zasáhli a volnosti té také užívali, podávajíce četné návrhy a dotazy, které byly ihned, pokud příslušný materiál byl po ruce, zodpovídány. Vzhledem ku krátkosti doby, která od výtržností uplynula, nebyl ovšem snesený materiál tak úplný a jasný, aby podával výstižný obraz toho, co se událo.
Informace svoje čerpala komise z vylíčení úředních orgánů a místních činitelů, z protokolárních výpovědí svědka a konečně z bezprostředního ohledání míst a předmětů, jež k událostem měly jistý vztah. Jest sice pravda, že svědci do té doby vyslechnutí byli ponejvíce národnosti české, svědci národnosti německé se však do té doby k svědectví nepřihlásili a nemohli býti také vypátráni.
Až na jeden případ komise neprováděla přímý výslech svědků a obviněných. Výslech obviněných nebyl přípustný, protože všichni obvinění v tu dobu byli už ve vazbě u trestního soudu, a odporovalo by trestnímu řádu, aby do soudního trestního řízení zasahovaly osoby nepovolané.
Výslech svědků před komisí nebyl nutný, protože byly jejich protokolární výpovědi čteny. Ostatně nenavrhl až na jeden případ nikdo ze členů komise, aby ten neb onen svědek povolán byl před komisi. V jednom případě, kde to bylo navrženo, byl svědek ihned komisí vyslechnut.
Že nějaké důkladné vyšetřování na místě samém provésti nelze, toho si byli vědomi zajisté všichni členové komise, k tomu také komise tato nebyla určena a vyšetřování prováděti nemohla, nejsouc komisí soudní. Mohlo se jednati pouze o okamžitou informaci a účelu tohoto bylo dosaženo. Směr i rozsah jednání komise řídil se po celou dobu výhradně přáním zúčastněných členů zákonodárných sborů, k němuž co nejšíře přihlédati pokládali si zástupci ministerstva vnitra i ministerstva Národní obrany za obzvláštní svoji povinnost. Jmenovaní zástupcové neměli rozkazu, aby vedli vyšetřování způsobem neodborným a členy parlamentu znehodnocujícím, a také tak nečinili.
Po celou dobu jednání komise nebyla se žádné strany ani proti způsobu šetření ani v jiném směru vznesena žádná stížnost.
Zástupci ministerstva vnitra a ministerstva Národní obrany nedopustili se při řízení žádných nesprávností, a proto vláda neshledává důvodů, aby je volala k zodpovědnosti, jak interpelace navrhuje.
V Praze, dne 31. ledna 1921.
Předseda vlády:
Černý v. r.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad
Tisk 482.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators Niessner und Genossen
betreffend die Behandlung der Senatoren und Abgeordneten anläss-
lich der Untersuchungskommission in Iglau. (Druck Nr. 94.)
Am 26. Juni 1920 wurde nach Iglau eine amtliche Kommission des Ministeriums des Innern und des Ministeriums für nationale Verteidigung unter Mitwirkung der Mitglieder des Abgeordnetenhauses und des Senates der Nationalversammlung entsendet, um den Grund und den Verlauf der Iglauer Exzesse vom 23. Juni 1920 zu erheben.
Die Art und Weise der Erhebungen wurde vor Einleitung derselben auf Grund eines Antrages des Vertreters des Ministeriums des Innern durch gegenseitiges Einvernehmen bestimmt und von allen anwesenden Herren Abgeordneten und Senatoren genehmigt.
Die Herren Abgeordneten und Senatoren hatten volle Freiheit wann immer in die Verhandlung der Kommission einzugreifen und machten von dieser Freiheit auch Gebrauch, indem sie zahlreiche Anträge und Anfragen einbrachten, welche sofort nach Maßgabe des vorhandenen Materiales beantwortet wurden. Mit Rücksicht auf die kurze Zeit, die seit den Exzessen verflossen war, war das gesammelte Material allerdings nicht so vollständig und klar, um ein erschöpfendes Bild der Vorgänge zu liefern.
Die Kommission schöpfte ihre Informationen aus den Schilderungen der Amtsorgane und Lokalfaktoren, aus protokolarischen Zeugenaussagen und schließlich aus unmittelbarer Besichtigung der zu den Vorgängen in gewisser Beziehung stehenden Orte und Gegenstände. Es ist wohl richtig, daß die bis zu dieser Zeit einvernommenen Zeugen zumeist čechischer Nationalität waren, doch hatten sich Zeugen deutscher Nationalität bis zu diesem Zeitpunkte zur Zeugenaussage noch nicht gemeldet und konnten auch nicht ausfindig gemacht werden.
Einen einzigen Fall ausgenommen hat die Kommission eine direkte Einvernahme der Zeugen und Beschuldigten nicht vorgenommen.
Die Einvernahme der Beschuldigten war aus dem Grunde nicht zulässig, weil alle Beschuldigten sich zur Zeit bereits beim Strafgerichte in Haft befanden und ein Eingriff unberufener Personen in das strafgerichtiche Verfahren den Bestimmungen der Strafprozeßordnung widersprechen würde.
Die Zeugeneinvernahme vor der Kommission war aus dem Grunde nicht nötig, weil deren protokolarische Aussagen zur Verlesung gelangten. Im Uebrigen wurde, einen einzigen Fall ausgenommen, von keinem der Kommissionsmitglieder die Vorladung dieses oder jenen Zeugen vor die Kommission beantragt. In einem Falle, wo dies beantragt wurde, wurde der Zeuge von der Kommission sofort einvernommen.
Daß die Durchführung irgendeiner genauen Erhebung am Orte selbst nicht möglich sei, dessen waren sich gewiß alle Mitglieder der Kommission bewußt, hiezu war die Kommission auch nicht bestimmt und sie konnte eine solche Untersuchung auch nicht durchführen, da sie keine Gerichtskommission war. Es konnte sich blos um eine augenblickliche Information handeln, und dieses Ziel wurde auch erreicht. Für die Richtung und den Umfang der Verhandlungen der Kommission war die ganze Zeit ausschliesslich der Wunsch der Beteiligten Mitglieder der gesetzgebenden Körperschaften massgebend, dessen weiteste Berücksichtigung die Vertreter des Ministeriums des Innern und des Ministeriums für nationale Verteidigung für ihre besondere Pflicht erachteten. Die genannten Vertreter hatten keinen Befehl, die Untersuchung in einer unfachmännischen und die Mitglieder des Parlamentes herabwürdigenden Weise vorzunehmen und haben dies auch nicht getan.
Während der ganzen Dauer der kommissionellen Verhandlung wurde keinerseits weder gegen die Art und Weise der Erhebungen noch in anderer Richtung irgendeine Beschwerde vorgebracht.
Die Vertreter des Ministeriums des Innern und des Ministeriums für nationale Verteidigung liessen sich bei den Verhandlungen keine Unzukömmlichkeiten zu Schulden kommen und die Regierung findet daher keine Veranlassung dieselben zur Verantwortung zu ziehen, wie dies in der Interpellation beantragt wird.
Prag, am 31. Jänner 1921.
Der Chef der Regierung:
Černý m. p.