Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 493.

Vládní návrh zákona, kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého měl účel, aby usnadnění řízení stanovená v zákoně z 31. března 1918, čís. 128 ř. z.; se vztahovalo také na příslušníky naší republiky, kteří bojovali proti Rakousko-Uhersku a jeho spojencům. Kromě toho mělo být ulehčeno řízení o prohlašování za mrtvé na Slovensku a zejména mělo být prováděno dle zásad řízení nesporného a nikoli ve formách řízení sporného, jak dosavadní zákony na Slovensku ustanovovaly.

Tyto změny zákonů dosud platných byly účelné a prospěšné, a proto poslanecká sněmovna je přijala a ústavně-právní výbor rovněž doporučuje jich schválení.

Výbor ústavně-právní pozměnil jen znění čl. I. a to za tím účelem, aby se ustanovení jeho vztahovala také na legionáře, kteří po roce 1919 ještě byli na Sibíři a mohli se státi nezvěstnými. Na konci téhož odstavce byla vynechána věta "a to alespoň rok od 1. července 1919", poněvadž nyní tato lhůta už dávno uplynula, a výslovné stanovení její jest už zbytečno, a jest také zahrnuta v dvouleté lhůtě v zákoně stanovené.

Ve článku II. bylo znění upraveno na jednu stanovenou lhůtu, poněvadž v článku jen jedna lhůta určena jest. Ve článku III., číslo 1. bylo znění odstavce číslo 3., §u 733, přizpůsobeno nynějšímu znění článku I.

V §u 736, v odstavci 2. byla vynechána slova "nejsa vázán průvodními pravidly", poněvadž toto ustanovení jest už zahrnuto ve "volném uvážení", kteréž stanoví slova předcházející. V § 743 v odstavci 2. vynechána byla slova "který jest spoluobhájcem manželského svazku", poněvadž obhájce manželského svazku tímto zákonem má býti vůbec odstraněn.

Článek V. doplňuje ústavně-právní výbor tak, aby bylo nade vší pochybnost zřejmo, že k rozloučení manželství účastníků války stačí výrok příslušného soudu o tom, že nezvěstný manžel se prohlašuje za mrtvého a že není nutno provádět důkazy, které by vylučovaly každou pochybnost o jeho smrti, jak ustanovuje § 112 o. zák. obč. Tímto doplněním má býti vyhověno také žádosti nejvyššího soudu v Brně ze 27. května 1920 čís. pres. 530 podané ministerstvu spravedlnosti v Praze, aby se soudy pro účastníky světové války mohly při prohlašování manželství za rozloučené spokojiti s tím, co stačí k prohlašování za mrtva.

Zákonem tímto má být také odstraněn dosavadní obhájce svazku manželského, poněvadž praxe ukázala, že jeho činnost mívá malý význam, ale značně zdražuje řízení rozloučení manželství, a výbor jest přesvědčen, že potřebám řádného řízení úplně postačí ustanovení opatrovníka nezvěstného.

Poněvadž účinnost celého zákona má býti obmezena jen na účastníky války, byl poslední odstavec článku VI. usnesení poslanecké sněmovny, nyní článek VIII, změněn tak, že odstavec 2. §u 73 pozbyl účinnosti toliko, pokud jde o účastníky války, a §§ 74 a 132 z téhož odstavce byly vyškrtnuty jako zbytečné.

V celém zákoně místo slova o zrušení manželství bylo uvedeno slovo rozloučení manželství, poněvadž ústavně-právní výbor má za to, že prohlášením za mrtva, které jest pouhou právní fikcí, se manželství nezrušuje, nýbrž pouze rozlučuje, což patrno jest i z toho, že navrátí-li se nezvěstný, původní manželství zase vstupuje v platnost, a proto nelze mluviti o jeho úplném zrušení.

Proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil usnesení poslanecké sněmovny se změnami svrchu označenými.

V Praze 8. února 1921

Dr. Zikmund Witt v. r.
předseda.

Dr.Veselý v. r.
zpravodaj.

ze dne..................................................................1921,

jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Odstavec 1. §u 1 zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. z. zní:

Kdo jako účastník války v létech 1914-1919 náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států stal se nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen, když jsou tu podmínky § 24 ob. zák. obč., nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu.

Odstavec 3. §u 1 uvedeného zákona,se zrušuje. Odstavec 2. §u 2 uvedeného zákona pozbývá platnosti.

Odstavec 3. §u 2 zní takto: "Uplynula-li při vydání ediktu již lhůta v §u 1 odst. 1. označená buď ediktální lhůta ustanovena šesti měsíci, jinak jedním rokem, a to tak, že se nekončí před uplynutím lhůty v § 1 odst. 1 uvedené."

Článek II.

Nebylo-li v den účinnosti tohoto zákona o žádosti podané podle zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. z., ještě rozhodnuto v I. stolici, platí lhůta ustanovená ve čl. I.

Článek III.

Ustanovení zák. čl. I. z r. 1911 o prohlášení za mrtvého se takto doplňují a mění:

1. § 733 zní v odstavci číslo 3.: "Když by1 ve válce těžce zraněn neb účastniv se války stal se nezvěstným a od konce roku, kterého byla válka skončena, uplynula tři léta, aniž došla zpráva, že jest na živu.

Kdo jako účastník války v létech 1914-1919 náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států stal se nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen za podmínek v předešlých ustanoveních uvedených, nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu.

To platí také o nezvěstných, kteří sice nepatřili k branné moci, ale byli u ní v poli konajíce tam svůj úřad nebo službu (zdravotní, technickou a pod.) nebo válečné pomocné úkony nebo se dostali do nepřítelovy moci nebo byli naposled na místě ve válečném území, kde se tehdy udály zvláštní válečné příhody (boje, ostřelování, výbuchy, vrhání pum, lodní nehody, zážehy a pod.).

2. § 734 zní:

a. v odstavci 2: "Není-li takových údajů, určí se jako den smrti den, o němž lze souditi, že ho za mrtvého prohlášený nepřežil, jinak den, kterým uplyne lhůta, jejíž projití zakládá domněnku, že ten který zemřel";

b. v odstavci 4: "Byl-li někdo prohlášen za mrtvého, jest tu domněnka, že zemřel toho dne, který jest určen jako den úmrtí v usnesení prohlašujícím ho za mrtvého".

3. § 735 doplňuje se:

"Projednávati a rozhodnouti o návrhu přísluší členu soudu ustanovenému k tomu přednostou jako samosoudci."

4. Místo dosavadních ustanovení §§ 736 až 748 nastupují tato ustanovení:

a. § 736. "O návrhu na prohlášení za mrtvého jedná se v nesporném řízení. Veškeré skutečnosti rozhodné pro soudcovo posouzení vyšetří soud z úřední povinnosti.

Soud rozhoduje podle svého volného uvážení na základě vykonaného šetření a zjištění. Před rozhodnutím vyslechne o tvrzených skutečnostech a důkazech strany.

Svědky nebo znalce, jakož i stranu, která navrhla prohlášení za mrtvého, může vyslechnouti také přísežně."

b. § 737. "Je-li se obávati, že bude znemožněno nebo značně stíženo zjistiti skutečnost, jež mohou býti závažnými pro rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, kdyby se vyšetření na delší

dobu odložilo, může navrženo býti také před žádostí o.prohlášení za mrtvého, aby ony skutečnosti byly zjištěny u okresního soudu, v jehož obvodu se má potřebné šetření vykonati."

c. § 738. "Návrh na prohlášení za mrtvého může podán býti již rok před uplynutím lhůt určených v § 733, č. 1. až 3., odst. 1., a v případě č. 3.; odst. 2. a 3. již po roce po tom, kdy došla poslední zpráva, že jest nezvěstný na živu.

Byl-li však nezvěstný v blízkém nebezpečenství smrti, může žádáno býti za prohlášení mrtvým ihned po události, kterou byl jeho život ohrožen.

O návrhu nemůže však nikdy rozhodnuto býti před uplynutím lhůt v § 733 určených pro domněnku smrti."

d. § 739. "V návrhu buďtež uvedeny skutečnosti opravňující jej podati a jej odůvodňující.

Uzná-li soud, že podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, ustanoví nezvěstnému opatrovníka pro zastoupení v řízení, může však od toho upustiti, není-li tohoto zastoupení třeba.

Vyhláškou, ve které uvede podstatné skutečnosti případu, vyzve soud nezvěstného a všechny, kdož mají o něm vědomost, aby podali o něm zprávu soudu aneb opatrovníku, byl-li ustanoven.

V ní podotkne dále, že rozhodne na opětnou žádost po uplynutí stanovené lhůty o návrhu na prohlášení za mrtvého; tuto lhůtu určí na jeden rok udáním dne, kterého skončí, a to tak, že uplyne od uveřejnění vyhlášky alespoň rok.V případech č. 3, odst. 2. a 3. §u 733 stanoví lhůtu na šest měsíců, jestli již prošly při vydání vyhlášky lhůty tam určené. Bylo-li zažádáno ihned po události, kterou byl život ohrožen (§ 738), lhůta se prodlouží až do uplynutí lhůt určených v § 733,: č. 3 až 5.

Vyhláška buď vyvěšena na soudní desce a jednou uveřejněna, v listě určeném pro soudní vyhlášky. Soud může však také z úřední moci naříditi, aby byla vyhláška uveřejněna i v jiných listech nebo několikráte a kromě toho způsobem v místě obvyklým vyhlášena."

e. § 740. "O zprávách, že nezvěstný jest na živu, vyrozumí soud opatrovníka a tento oznámí ihned soudu, doví-li se jinak, že nezvěstný žije."

f. § 741. "Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce rozhodne soud na opětnou žádost usnesením.

Prohlásí-li nezvěstného za mrtvého, udá spolu den, který se považuje za úmrtní den (§ 734)."

g. § 742. "V řízení o prohlášení za mrtvého nevyžaduje se zastoupení právním zástupcem; strany mohou osobně u soudu jednati a všechny návrhy do soudního protokolu činiti. To platí o stížnosti do rozhodnutí první stolice.

Usnesení, kterým byl nezvěstný prohlášen za mrtva, doručí soud také státnímu zástupci svého obvodu a tomuto přísluší pak právo stížnosti usnesením odporovati."

h. § 743. "Zanechal-li nezvěstný manžela, může tento, jsou-li tu podmínky § 733, navrhnouti, aby bylo spolu s prohlášením za mrtvého vysloveno, že manželství jest rozloučeno.

Soud ustanoví tu vždy opatrovníka nezvěstného. Usnesením, kterým se prohlásí nezvěstný za mrtvého, uzná se také o návrhu, aby bylo prohlášeno manželství za rozloučené.

Bylo-li již dříve rozhodnuto o prohlášení za mrtvého, může pozůstalý manžel dodatečně žádati, aby bylo prohlášeno manželství za rozloučené, takovém návrhu jedná soud podle předchozích ustanovení (§§ 739. a násl.) a obmezí pak rozhodnutí na výrok, zda se manželství rozlučuje."

i. § 744. "Nemůže-li býti prokázáno veřejnou listinou, že nezvěstný zemřel, může býti u soudu v § 735 naznačeného nabídnut důkaz smrti jinými průvody a žádáno za výrok, že tento důkaz byl proveden.

Pro řízení platí obdobně ustanovení §§ 732, 735 až 737.

Uzná-li soud, že se návrh k tomu hodí, aby bylo zahájeno řízení, vydá vyhlášku, o které platí obdobně ustanovení § 739. Lhůta může však zkrácena býti na tři měsíce. Zároveň s vyhláškou ustanoví soud opatrovníka, od toho může upustiti, není-li zastoupení podle toho kterého případu nutné.

Důkazy mohou býti provedeny dříve, než uplyne lhůta ve vyhlášce určená.

Před rozhodnutím vyslechne soud strany výsledku provedených důkazů.

V usnesení udá den, kterého nezvěstný zemřel, uzná-li, že byl důkaz proveden, a nemůže-li býti tento den zjištěn, den, kterého nepochybně nepřežil, tento platí za den úmrtí."

k. § 745. "Je-li nezvěstný ještě na živě nebo zemřel-li jiného dne, než byl v usnesení udán za den smrti, může za mrtvého prohlášený nebo kdo má jinak na tom právní zájem, aby bylo prohlášení za mrtvého zrušeno neb opraveno, dále ve veřejném zájmu státní zástupce navrhnouti u soudu, který v první stolici prohlásil ho za mrtvého, aby usnesení bylo zrušeno neb opraveno.

Soud rozhodne o návrhu usnesením dbaje ustanovení § 736.

Zrušení neb oprava prohlášení za mrtvého jest účinným pro všechny a proti všem zúčastněným."

l. § 746. "Dostaví-li se za mrtvého prohlášený osobně k soudu a žádá-li za zrušení usnesení,

zruší je soud bez dalšího řízení, jakmile jest nepochybno, že navrhovatel jest skutečně za mrtvého prohlášený.

Soud příslušný projednati pozůstalost zařídí pak důsledkem toho, aby byl navrhovatel uveden opět v držbu majetku, jenž přešel po prohlášení za mrtvého na jiné osoby; pokud by však bylo třeba vyšetřiti sporné skutečnosti, poukáže strany na pořad práva.

Soud zařídí spolu, aby bylo zrušeno poručenství, bylo-li snad zřízeno nad dětmi prohlášeného za mrtvého, a aby byla navrhovateli vrácena otcovská moc."

m. § 747. "Ustanovení §§ 745 a 746 platí obdobně, je-li nezvěstný ještě na živu po rozhodnutí, že byl proveden důkaz jeho smrti nebo zemřel-li jiného dne, než byl uznán za jeho úmrtní den."

n. § 748. "Náklady řízení, včetně poplatků a nákladů opatrovníkových hradí navrhovatel. Byl-li nezvěstný prohlášen za mrtvého, může navrhovatel požadovati náhradu těchto nákladů z pozůstalosti."

Článek IV.

O řízení, ve kterém jest v den účinnosti tohoto zákona již ustanoveno ústní jednání podle §§ 738 a násl. dřívějšího znění zák. čl. I. z r. 1911, platí dosavadní předpisy; jinak jest použíti jeho ustanovení i pro řízení již zahájené.

Zrušiti neb opraviti lze prohlášení za mrtvého neb provedení důkazu smrti, a to usnesením podle §§ 746 a 747, i když rozhodnutí o tom nabylo jíž právní moci.

Článek V.

Na základě prohlášení za mrtvého podle čl. I. tohoto zákona anebo podle zákona z 31. března 1918, č. 128 ř. z., může pozůstalý manžel žádati, aby manželství bylo soudem prohlášeno za rozloučené. Žádost tu lze spojiti se žádostí za prohlášení za mrtvého.

Výsledky řízení o návrhu na prohlášení za mrtva stačí i pro rozhodnutí, že manželství jest rozloučeno.

Bylo-li navrženo rozloučení manželství, budiž nezvěstnému vždy zřízen opatrovník. Obhájce svazku manželského se neustanovuje.

Pokud jde o účastníky války uvedené ve čl. I. tohoto zákona, nemají §§ 112 - 114 a 277 zák. obč. platnosti.

Článek VI.

O žádosti pozůstalého manžela, aby manželství bylo prohlášeno za rozloučené, jež byla podána po prohlášení nezvěstného za mrtva, náleží rozhodnouti soudu, který v I. stolici rozhodoval prohlášení za mrtva; je-li však sídlo soudu tohoto mimo území Československé republiky, jest příslušným zemský soud v Praze, pokud pak jde o osoby, které měly domovské právo v některé obci na Slovensku, sborový soud I. stolice v Bratislavě a o osoby příslušné do Podkarpatské Rusi, sborový soud I. stolice v Berekszázu.

Článek VII.

§ 73 zák. čl. XXXI. z roku 1894 doplňuje se v odstavci 1. ustanovením "c) soudním prohlášením manželství za rozloučené (§ 743 zák. čl. I. z r. 1911)..."

Článek VIII.

Pro případy v tomto zákoně uvedené pozbývá účinnosti 2. odstavec §u 73 zák. čl. XXXI. z r. 1894.

Článek IX.

Tento zákon stane se účinným svým vyhlášením. Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.