Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 504.

ze dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1921,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

K obstarávání československé obchodní plavby na Dunaji zřizuje se Ředitelství československé státní dunajské plavky se sídlem v Bratislavě, k jehož vybudování budiž použito organisace dosavadního československého Dunajského dopravního úřadu v Bratislavě, jehož práva a závazky přejímá. Vláda se zmocňuje, aby nařízením toto Ředitelství československé státní dunajské plavby zrušila, uzná-li, že jest o zájmy československé plavby na Dunaji jinak dostatečně postaráno.

§ 2.

Ředitelství československé státní dunajské plavby přísluší provozovati plavbu na Dunaji po obchodnicku loďmi vlastními nebo najmutými. V činnosti této může Ředitelství československé státní dunajské plavby činiti v oboru vlastní působnosti jakákoliv opatření, která vyplývají z povahy obchodního provozu, jemu tímto svěřeného.

Ředitelství československé státní dunajské plavby jest podřízeno přímo ministerstvu obchodu, jemuž podává zprávy o své činnosti, svých potřebách a všeobecném obchodním stavu. Každoročně předkládá roční účet jednak ministerstvu obchodu, jednak nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu.

V čele Ředitelství československé státní dunajské plavby jest státní úředník s titulem ředitele, kterého pověří touto funkcí ministr průmyslu, obchodu a živností. Týž ministr přidělí mu potřebný personál pro službu technickou, administrativně-komerční a nauticko-dopravní ze státních zaměstnanců svého oboru. Ostatní potřebné úřednictvo a zřízenectvo jest smluvní a přijímá a propouští je v rámci organisačního řádu stanoveného ministerstvem průmyslu, obchodu a živností Ředitelství po schválení ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a financí.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem financí.

Usnesení ministerské rady ze dne 19. března 1919 schválilo návrh ministerstva obchodu, aby k obstarávání zájmů československé plavby na Dunaji zřízen byl československý dunajský dopravní úřad (D. D. Ú.). Krok tento byl naprostou nutností vyplývající z poměrů popřevratových, kdy se republice Československé dostalo přístupu k Dunaji, nutností diktovanou tím, abychom uplatnili a hájili nejen prestiž státu, nýbrž i své národohospodářské zájmy na Dunaji a na Balkáně, v době kdy neměli jsme k disposici dosti komunikačních prostředků v těchto končinách. Dunajský dopravní úřad ujal se tedy své činnosti v poměrech zajisté velice nepříznivých a opatřiv si lodní prostor nájmem od DonauDampfschiffahrtsgesellschaft, provozoval a provozuje dosud plavbu na Dunaji s úspěchem nejen morálním, - neboť po převratu byla československá vlajka na Dunaji první, která zprostředkovala dopravu, - nýbrž i finančním.

Nebylo ovšem v roce 1919 pomýšleno na to, že plavba na Dunaji provozována bude v budoucnosti ve státní režii, naopak bývalý ministr obchodu výslovně prohlásil tehdy, že vláda přenechá plavbu podnikání soukromému. Avšak dosaváde se podnikání soukromé na Dunaji nikterak neuplatnilo. Utvořila se sice z konsorcia pěti bank sestávající československá paroplavební společnost v Praze, která se u vlády ucházela o koncese plavební, avšak tato společnost neprokázala ani během r. 1919 ani během roku 1920 tolik činnosti, aby pořídila si potřebný lodní park a organisaci k provozování plavby nezbytně nutnou, takže dle dnešní situace nelze počítati s tím, že by tato společnost mohla zahájiti činnost na Dunaji v roce 1921.

Dosud tedy obstarával zájmy československé plavby na Dunaji československý dunajský dopravní úřad, kterému při jeho zřízení nedostalo se zákonné sankce, jelikož právě počítalo se s tím, že Dunajský dopravní úřad bude jen krátkým provisoriem do doby, kdy ujme se plavby podnikání soukromé. Toto provisorium trvá však - jak shora uvedeno - celé dvě plavební sezony a není naděje, že by v příští plavební sezoně na místo Dunajského dopravního úřadu nastoupila nějaká společnost, ať již existující nebo nově se tvořící, jelikož není možno, aby za stávajících poměrů do počátku plavební sezony, t. j. do 1. března 1921 opatřila si nezbytná zařízení k provozování plavby. Není snad na místě, poukazovati na škodu a národohospodářské ztráty, které by Československé republice vznikly tím, kdyby ustala provozovati plavbu v příští sezoně. Postačí jenom poukázati na výsledky dosavadní činnosti Dunajského dopravního úřadu v této zprávě dále obsažené, aby aspoň přibližně posouzena byla nutnost dalšího provozu plavby na Dunaji Dunajským dopravním úřadem - nyní ovšem již vzhledem na stále trvající provisorium na podkladě zákonem zřízeném co Ředitelství československé státní dunajské plavby v Bratislavě.

Svoji života schopnost prokázal tento státní podnik po dobu své činnosti v míře zajisté tak dokonalé, že není třeba do budoucnosti obav, že by neprosperoval a státní správu finančně zatížil.

Budiž zde z činnosti jeho po stránce komerční a finanční uvedeno jen toto:

Dunajský dopravní úřad provozuje plavbu lodním parkem najatým od I. Dunajské paroplavební společnosti (DDSG) ve Vídni a sestávajícím z parníků >Cyklop< o 1.000 HP., >Pecs< o 800 HP., >Morava< o 600 HP., >Gyula< o 500 HP. a >Sop< o 500 HP. a dále z 61 nákladních člunů o 300 až 700 tunách nosnosti a 4 člunů tankových.

V sumách těchto není obsaženo ono množství uhlí, které vzaly parníky naše a cizí přímo z uhelného skladiště v Bratislavě, celkem asi 24.000 tun.

Připadá tedy na Československý Dunajský dopravní úřad 58% z veškerého vývozu a dovozu v Bratislavě, kdežto na pět cizozemských společností připadá 42%.

Netřeba snad dokazovati, že by doprava Ředitelství Československé státní Dunajské plavby byla mnohem vyšší, kdyby mělo vlastní lodě, kterými by mohlo disponovati dle vlastní potřeby.

Předmětem vývozu bylo: cukr, dříví, železo, ocel, hospodářské stroje, uhlí, koks, papír, zápalky, sklo, porcelán, hliněné zboží, ohnivzdorné cihly, střižní zboží, minerální vody a podob do Jugoslavie, Bulharska, Rumunska, a malou částí i do Maďarska.

Dováželo se: obilí, mouka, chmel, konopí, hadry, benzín, petrolej a jiné oleje, tabák, kůže, kožešiny, víno, rýžová sláma, manganová ruda z Jugoslavie, Bulharska, Rumunska a z malé části i z Maďarska.

V letech předválečných obnášel celkový překlad na Dunaji asi 7 a půl milionů tun, z čehož připadalo na Rakousko 2¹/₂ mil. a na ostatní země 5 mil. tun. Z tohoto množství přeložilo se v Bratislavě ročně 30 až 40 tisíc tun. Z toho jest vidno, že přístav bratislavský byl za bývalé správy maďarské zanedbáván a že za vlády Československé nabývá důležitosti, neboť již v prvním roce zvýšil se překlad jeho o celých 400%. V přístavě pracuje denně 200 až 250 dělníků z okolí bratislavského. Po stávce přístavních dělníků v září 1920 převzal Dunajský dopravní úřad řízení veškerého překladu do svých rukou, zorganisoval ho a zvýšil výkonnost denního překladu ze 40 až na 160 vagonů průměrně.

Po stránce finanční nutno uvésti aspoň následující: Dunajskému dopravnímu úřadu byla k provozování činnosti poskytnuta několika bankami za garancie státu záloha 8,800.000.- Kč, kterážto záloha Dunajským dopravním úřadem věřitelům úplně byla splacena.

Nyní vykazuje Dunajský dopravní úřad z dopravy samé:

Tato přesná data z dosavadní zkušenosti nabytá poskytují nejlepší předpoklad, že prosperita československého dunajského dopravního úřadu ve státní režii jest zaručena.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru technicko-dopravnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru pro dopravu a veřejné práce k podání zprávy vždy ve lhůtě 14denní.

V Praze dne 21. prosince 1920.

Ministr průmyslu, obchodu a živností:

Dr. Hotowetz v. r.