Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 506.

Interpelovaný projev generálního inspektora dra. J. S. Machara stal se již předmětem parlamentního jednání ve schůzi branného výboru poslanecké sněmovny dne 9. prosince 1920, kde přítomný generální inspektor k dotazu poslance Myslivce podal vysvětlení, které si vláda dovoluje v podstatném obsahu uvésti, že totiž interpelovaný dopis nebyl psán legionářům v Liberci, nýbrž legionářům v Teplicích, kde není vojenské posádky, z čehož jest již zřejmo, že byl to projev učiněný legionářům demobilisovaným. Vojínům nemohl by generální inspektor posílati projev, nýbrž byl by to prostě rozkaz. Generální inspektor učinil projev svůj mimo obor úřední působnosti, jako občan občanům jiným, jak mu velelo jeho přesvědčení a práva volnosti projevu nemůže mu býti upíráno. Dále prohlásil generální inspektor, že ve služební své funkci dbá nejpřísnější nestrannosti vůči každému přesvědčení politickému i náboženskému. Prohlášení toto bylo branným výborem poslanecké sněmovny vzato bez námitek na vědomí a lze očekávati, že po něm bude pány tazateli pokládán třetí bod dotazu za vyřízený.

K druhému bodu závěrečného dotazu dovoluji si uvésti, že události podobné jsou vždy podnětem bedlivého šetření a proti viníkům se přísně zakročuje.

Události v Námestově byly vyšetřovány zvláštní komisí. Ze souhlasných výpovědí celé řady svědků jest patrno, že čs. vojsko žilo v největší shodě s občanstvem. Při táboru 10. října 1920 pořádaném bylo přítomno několik vojínů, což ovšem dlužno přičísti za vinu veliteli námestovské posádky, který je měl přiměti k odchodu do ubikací. Schůze súčastnily se také pochybné živly polské z Jabluňky a Lipnice, známé našim orgánům z doby plebiscitu.

Schůze byla z počátku klidna. Když však řečníci prudce kritisovali vládu, úředníky a vojáky a ve shromáždění množily se výkřiky proti Čechům, počali na ně přítomní demobilisovaní legionáři odpovídati. Když pak asi k 11. hodině jedna osoba na řečnické tribuně vykřikla směrem k vojínům: "Ču ste, vy Rakušáci", jali se vojíni prodírati k tribuně.

Celá řada svědků tvrdí, že vojíni neměli zbraní, jen jeden prý mával holí.

Tito vojíni byli od účastníků schůze zbiti do krve a sice bylo sedm vojínů zraněno lehce a tři těžce. Z účastníků schůze nebyl nikdo raněn, vojáci utekli do ubikací.

Dav obrátil se pak proti jiným vojínům a důstojníkům, kteří stáli stranou, zasypal je deštěm kamení i ranami z revolverů.

Krátce potom přišla vojenská pohotovost, vypálila několik ran a sice do vzduchu, což potvrzuje kromě jiných také Námestovský farář pan Vendelín Schwarz. Vojíni vyklizovali pomalu náměstí. V místě, kde se dělí silnice ke Knínu a Slanici, stál dav, zasypal vojíny kamením a ranami z revolveru. Tu poděšení vojíni bez jakéhokoliv rozkazu vystřelili do vzduchu. Ze situace jest patrno, že jistě stříleli do vzduchu, neboť kdyby byli stříleli do davu, byli by způsobili velké krveprolití, neboť každý z vojáků, jichž bylo 11 či 12, vystřelil dvě až tři rámy.

Potom dav se dal na útěk. Na místě zůstaly dvě mrtvoly. Z vyšetřování jest patrno, že rolník Fenik z Knína zabitý na silnici knínské, v místech, kde se tato zvedá asi 6-7 m nad niveau silnice slanické, zasažen byl kulí vypálenou některým vojákem, který v rychlosti a v rozčílení nezvedl pušku dosti vysoko. Naproti tomu rolník Jackulík ze Slanice, zabitý na silnici slanické, zasažen byl kulí shora šikmo dolů, takže jest jisto, že rána byla vypálena z vyšší silnice knínské, a velmi pochybno, že by to byli učinili vojáci. Po tomto politováníhodném krveprolití nastal v Námestově úplný klid.

Na základě vyšetřování byl velitel dislokovaného vojska v Námestově potrestán 30 denním domácím vězením za přestupky proti předpisům vojenským. Ministr národní obrany nařídil pak ještě, aby celou věc znovu prozkoumal vojenský prokurátor a pohnal k zodpovědnosti všechny ty, jimž možno klásti cokoliv za vinu, při událostech v Námestově. Soud bude hledati zvláště ty, jimž možno klásti za vinu zastřelení obou slovenských rolníků.

Rovněž události v Pruském byly vyšetřovány. Schůze súčastnil se demobilisovaný ruský legionář Jan Machálek se svými dvěma bratry civilisty. Za řeči poslance Hlinky, která vyznívala proti Čechům, pronesl jmenovaný legionář výrok: "Pane Hlinka, vy lžete", načež jeden z přítomných vykřikl: "Zabte ho". Po té ve rvačce byli legionář Machálek a jeho jeden bratr smrtelně pobodáni. Zranění byli dopraveni do civilní nemocnice v Trenčíně. Třetí bratr Machálek a tři další civilisté, kteří pomáhali napadenému legionáři, byli zraněni jen lehce a ponecháni v domácím ošetřování.

K dotazu, jakým způsobem se stará vláda, aby vojsku bylo zabráněno účastniti se jakýchkoliv veřejných schůzí politických, budiž poukázáno na předpis § 52 zatímního řádu kázeňského pro čs. brannou moc, kde zákaz ten jest zřejmě vyřčen.

Budiž mi dovoleno citovati ještě vřelá slova tehdejšího vrchního velitele generála Pellé, jimiž tento řád byl uveden:

"Armáda se nesmí státi rejdištěm politických bojů, neboť vojsko má sloužiti zájmům celé vlasti, nikoliv snad některé straně. Proto se zakazuje vojenským osobám súčastňovati se v uniformě veřejných politických schůzí, shromáždění a demonstrací, poněvadž takto veřejným strhováním uniformy k politice vojsko se tříští a odcizuje svému vznešenému nestranickému úkolu".

Také dřívější ministr národní obrany dr. Markovič bezprostředně po svém nastoupení zdůraznil nutnost naprostého vzdálení vojína z politického života známým armádním rozkazem, který jest nezměněně v plné platnosti.

Konečně dodávám, že veškeré případy použití zbraně vojskem v míru jsou obligatorním předmětem pečlivého přezkoumání justičními orgány vojenskými. Rovněž v případech, kde zjistí se provokace obyvatelstva či nedovolená účast na schůzích politických, nezůstanou nikdy viníci bez trestu.

V Praze dne 26. ledna 1921.

Černý v. r.,

předseda vlády.