Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 520.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila v 55. schůzi dne 16. února 1921 tuto osnovu zákona:

ze dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1921

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. O trestních oddílech pracovních.

§ 1.

(1) Při odsouzení pro zločin podle zákona o trestání vlečné lichvy ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., nebo podle zákona o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., budiž vedle trestů, uvedených v řečených zákonech, uznáno ve výroku o trestu též na zařadění do trestního pracovního oddílu. Totéž platí, spáchala-li osoba odsouzená pro přečin podle některého z obou zákonů po tomto odsouzení opětně přečin podle téhož zákona.

(2) Na zařadění do trestního pracovního oddílu budiž uznáno také tehdy, jde-li o první odsouzení pro přečin podle uvedených zákonů, ale takového obžalovaného, jenž nehledí si řádného zaměstnání, nebo dopustil se činu ze zištnosti, ač má značný důchod, anebo projevil svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných vrstev obyvatelstva.

(3) Zařadění do trestního pracovního oddílu vysloví soud nejméně na dobu jednoho měsíce, nejdéle na dobu jednoho roku. Při tom rovná se jeden týden šesti pracovním dnům.

(4) Proti výrokům soudu podle předcházejících odstavců lze užíti opravného prostředku jako proti výroku o trestu.

§ 2.

(1) Práce v trestním pracovním oddílu budiž nastoupena bezprostředně po odpykaném trestu na svobodě. O odchylkách od toho pravidla rozhoduje soud.

(2) Uzná-li soud, že osoba zařaděná do trestního pracovního oddílu je trvale neschopna jakékoli tělesné práce, která se podle § 3 tohoto zákona a podle ustanovení, vydaných ku provedení jeho, vykonává v trestním pracovním oddílu, uloží jí náhradní trest vězení, jenž se rovná době, na kterou měla ještě pracovati v trestním pracovním oddílu, při čemž týden, strávený ve vězení, počítá se za 10 pracovních dnů. Mimo to budiž uznáno na trest na penězích, přiměřený majetkovým poměrům odsouzeného.

(3) Rozhodnutí podle odstavce předcházejícího učiní soud první stolice, o jehož rozsudek jde, v neveřejném sezení usnesením. Před rozhodnutím vyšetří všechny okolnosti a vyžádá si též dobré zdání lékaře, kterého justiční správa pověří prohlídkou takových odsouzenců. Na rozhodnutí to lze si stěžovati do osmi dnů k nadřízenému soudu sborovému.

§ 3.

(1) Trestní oddíl pracovní buď zřízen při každém sborovém soudu první stolice, vykonávajícím trestní pravomoc. Užito ho buď k ručním pracem veřejně prospěšným a veřejně vykonávaným, na př. k čistění a úpravě ulic, veřejných zařízení a budov, k dopravě nákladů, ku stavbě a opravám silnic a cest, k regulaci řek, ku stavbě drah a pod., a jen, není-li takové práce, k ručním pracem v soukromých podnicích, označených ministerstvem spravedlnosti v dohodě s příslušnými ministerstvy.

(2) Odměna, kterou zaplatí podnikatelé justiční správě za práci těchto osob, budiž určena tak, aby nesnižovala mzdy dělníkům, zaměstnaným podle soukromé smlouvy pracovní.

(3) Trestních oddílů pracovních nesmí býti užito v podnicích, pokud v nich je námezdní spor dělníků, zaměstnaných podle smlouvy pracovní.

§ 4.

(1) Je-li trestní pracovní oddíl příliš veliký anebo je-li mu pracovati na různých místech, lze jej rozděliti.

(2) Není-li u některého sborového soudu dosti odsouzenců pro trestní pracovní oddíl, může ministerstvo spravedlnosti naříditi sloučení odsouzenců tohoto soudu s trestním pracovním oddílem jiného sborového soudu.

(3) Totéž stane se, jestliže z jiných příčin, zvláště pro nedostatek vhodné práce neb z ohledu na dělníky, jejichž mzdové poměry by soutěží pracovních oddílů byly ohroženy. Nedoporučuje se použití celého oddílu, nebo části jeho v obvodu příslušného sborového soudu.

§ 5.

(1) Trestní pracovní oddíl je podřízen správě věznice sborového sondu; pracovní oddíl mužský může býti podřízen ředitelství státní trestnice pro muže, která jest v blízkosti sídla sborového soudu.

(2) Práci ustanoví správa věznice (ředitelství trestnice), řídíc se při tom pokyny ministerstva spravedlnosti.

(3) Odměny za tuto práci odsouzený nedostane. Budiž však vyplácena osobám, které je povinen živit anebo které skutečně živil, jsou-li nemajetné a nestačí-li jmění odsouzeného k jejich výživě. Není-li o tom shody, rozhodne v řízení nesporném okresní soud, v jehož obvodu je správa věznice (ředitelství trestnice), jíž je odsouzený přidělen.

(4) Jinak připadá mzda za práci odsouzencovu justiční správě. Táž užije jí pro účely péče o mladistvé odsouzence. Totéž platí o náhradě, která byla uložena podle §u 2 odst. 2.

§ 6.

(1) Při ukládání práce buď hleděno k tomu, aby těm, kdož spáchali těžší trestný čin, byla uložena práce těžší anebo nepříjemnější.

(2) Že má býti uložena taková práce, vysloví soud v rozsudku (§ 1).

(3) Kromě toho může býti těžší nebo nepříjemnější práce uložena v řízení kárném pro odepření nebo nedbalé konání uložené práce.

§ 7.

(1) Ti, kdož byli zařaděni do trestního pracovního oddílu, mohou mimo pracovní čas bydleti ve vlastním obydlí. Tato výhoda budiž odejmuta tomu, kdo nekoná přesně a svědomitě uložených prací.

(2) Nepoužijí-li osoby, jichž bydliště jest mimo místo pracovní, této výhody, zkrátí se jim doba trestní práci tak, že se dva pracovní dny počítají za tři.

(3) Mimo to počítají se odsouzenému, jenž nepracuje v obvodu onoho sborového soudu, v němž měl své bydliště v čas odsouzení, dny, ve kterých pracovní oddíl nepracuje, za dny pracovní; výhody té nemá, odebral-li se v takový den mimo obvod sborového soudu, kde pracuje.

(4) Kdo se nedostaví bez platné omluvy do práce nebo předčasně ji opustí, bude potrestán správou věznice (ředitelstvím trestnice) vězením v trvání jednoho týdne za každý promeškaný pracovní den nebo část jeho. Mimo to jest povinen o promeškané dny pracovati v trestním oddílu pracovním déle.

(5) Zameškané pracovní dny, jež byly omluveny, musí býti stejným počtem pracovních dnů nahrazeny.

§ 8.

Osob odsouzených pro trestné činy, pro které lze podle § 1 tohoto zákona uznati na zařadění do trestního pracovního oddílu, budiž i při výkonu trestu na svobodě užito, pokud možno, k provádění prací uvedených v § 3.

II. Částečné vyloučení podmíněného odsouzení při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz.

§ 9.

(1) Při odsouzení pro trestný čin podle zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. je vyloučen podmíněný odklad trestu, jde-li o osoby starší osmnácti let.

(2) Obmezení, stanovené v §u 7, odst. 1. zákona z 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., neplatí při osobách mladších osmnácti let.

III. Omezený odklad a přerušení trestu.

§ 10.

(1) Při odsouzení pro trestné činy podle zákonů ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. a ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., jakož i podle tohoto zákona je přípustno odložiti trest na svobodě nebo trest zařadění do trestního pracovního oddílu jen, jde-li o chorobu duševní nebo takovou těžkou chorobu, pro kterou by výkon trestu ohrožoval život. Ustanovení trestních řádů o odkladu trestu při nakažlivé chorobě nebo těhotenství zůstávají nedotčena.

(2) Přerušení lze povoliti jen pro smrtelné onemocnění nebo úmrtí manžele, rodičů nebo dětí a to nejdéle na tři dny.

IV. Odchylky pro osoby odsouzené soudy vojenskými.

§ 11.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se obdobně na osoby odsouzené soudy vojenskými. Ministr národní obrany se zmocňuje, aby stanovil odchylky v organisaci trestních oddílů pracovních, podmíněné organisací vojenskou.

V. Ustanovení závěrečná.

§ 12.

(1) Ustanovení §§ 8 a 10 platí i pro trestné činy, pro něž byl pachatel odsouzen před účinností tohoto zákona.

(2) Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctý den po vyhlášení. Provedení jeho ukládá se ministrům spravedlnosti a národní obrany.

Tomášek v. r.,
předseda.

Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Marek v. r.,
zapisovatel.