Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 528.

In seiner Interpellationsbeantwortung vom 18. Jänner 1921 (Druck 408 d. Senats) hat der Herr Minister des Äußeren ausgeführt, daß die Materialien zu den Friedensvorlagen vertraulich sind und darum der Nationalversammlung nicht vorgelegt werden können. Er hat weiter behauptet, daß während der Friedensverhandlungen eine ganze Reihe von Eingaben, Noten, Memoiren, auf privatem Wege zur bloßen Information dieser oder jener Persönlichkeit versendet wurden und den Charakter rein privater Zuschriften trugen. >Diese Schritte insgesamt unterliegen nicht und können auch nicht, schon vermöge ihres Charakters, der Kontrolle der Öffentlichkeit unterliegen, da dieselben doch keine amtlichen Akten im wahren Sinne des Wortes sind.<

In Bezug auf das berüchtigte Memoire III., welches seit der erst jetzt beantworteten Interpellation Druck 31 im Wortlaute durch Veröffentlichung in der deutschen Zeitung >Bohemia< bekannt geworden ist, erklärt der Herr Minister, daß er in nächster Zeit Gelegenheit haben wird, sich über dieses Memoire im Ausschuß für answärtige Angelegenheiten des Abgeordnetenhauses auszusprechen. Es bestünden darüber eine Reihe von auf unrichtigen Informationen beruhenden Mißverständnissen.

Diese Ausführungen können wir weder als eine zutreffende, noch als eine erschöpfende Beantwortung unserer seinerzeitigen Interpellation ansehen. Wir haben einen eingehenden Bericht über das Verhalten der čechoslowakischen Friedensdelegation in der Pariser Friedenskonferenz und bei den Friedensverhandlungen verlangt. Es ist ganz und gar unverständlich, warum ein solcher Bericht nicht sollte erstattet werden können. Mögen auch einzelne Schriftstücke oder mündliche Erklärungen vertraulich sein, so schließt das doch eine Berichterstattung keineswegs aus. In dem Berichte selbst, könnte der Diskretionspflicht, soweit eine solche auch nach Abschluß des Friedensvertrages noch fortbesteht bei den einzelnen in Betracht kommenden Punkten entsprochen werden. In der Tat hat auch der Herr Minister des Äußern im ständigen Ausschuß im Sommer 1920 auf die Anfrage des Senators Dr. Spiegel ausdrücklich erklärt, daß das Ministerium in Bezug auf die Friedensverhandlungen nichts zu verheimlichen habe und daß es gern bereit sei, dieMaterialien zu den Friedensverträgen partienweise dem Parlamente vorzulegen. Nach seinen damaligen Äußerungen standen der Vorlage nur technische Schwierigkeiten im Wege.

Was insbesondere das Memoire III. betrifft, so können wir uns nicht damit begnügen, auf Ausführungen verwiesen zu werden, welche der Herr Minister in einem Ausschuße des Abgeordnetenhauses zu machen gedenkt. Wir haben keine Möglichkeit in den Ausschüssen des Abgeordnetenhauses zu erscheinen, die Verhandlungen des Ausschusses sind nicht öffentlich und wir stehen grundsätzlich auf dem Standpunkt, daß der Senat eine selbständige Kammer ist und daß Anfragen von Senatoren im Senat zu beantworten sind. Übrigens hat der Herr Minister seit der Interpellationsbeantwortung sowohl im Ausschusse des Abgeordnetenhauses, wie im Hause selbst gesprochen, es ist aber nichts davon in die Offentlichkeit gedrungen, daß er über das Memoire III. irgendwelche Aufklärungen gegeben hätte.

Die Interpellationsbeantwortung versucht den Anschein zu erwecken, als wäre das Memoire III. eine Privatarbeit, für welche der Staat keine Verantwortung trage. Schon die Ziffer, mit welcher dieses Memoire bezeichnet ist, spricht gegen diese Auffassung. Dem Memoire III. gehen selbstverständlich die Memoire I. und II. voraus und alle zusammen sind amtliche Dokumente der čechoslowakischen Friedensdelegation. Tatsächlich gibt es aber auch noch Memoires IV. bis XI. Alle elf Memoires sind als Elaborat der čechoslowakischen Friedensdelegation gedruckt worden und es kann weder eine >technische<, noch eine sonstige Schwierigkeit der Vorlage dieser Denkschriften an die Nationalversammlung im Wege stehen.

Die eigentümlich schwankende Haltung der Regierung in dieser Frage läßt sich nur dadurch erklären, daß die Verwaltung des Äußeren, trotz der entgegenstehenden Äußerungen im ständigen Ausschusse, doch manches zu verheimlichen hat.

Wir stellen an die Regierung die Anfrage:

1. Ist die Regierung nunmehr geneigt über das Verhalten der čechoslowakischen Friedensdelegation einen eingehenden Bericht zu erstatten?

2. Ist die Regierung insbesondere geneigt, die bereits gedruckt vorliegenden Memoires I.-XI. der čechoslowakischen Friedensdelegation mit aller Beschleunigung dem Senat zur Kenntnis zu bringen?

3. Ist die Regierung geneigt, der verfassungsmäßigen Selbständigkeit des Senats Rechnung zu tragen und das Ansehen des Senats nicht dadurch herabzusetzen, daß dieser auf Regierungserklärungen im anderen Hause, von denen er nicht einmal in authentischer Weise Kenntnis erlangen kann, verwiesen wird?

Prag den 17. Feber 1921.

Dr. Naegle, Dr. Hilgenreiner, Spies, A. Lippert, Meissner, Dr. Emma Maria Herzig, Vetter-Lilie, Oberleithner, Zuleger, Jesser.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 528.

Ve své odpovědi na interpelaci ze dne 18. ledna 1921 (tisk č. 408 sen.) dovozoval pan ministr zahraničních věcí, že materiál mírových předloh jest důvěrný a že z toho důvodu Národnímu shromáždění nemůže býti předložen. Tvrdil dále, že při mírovém vyjednávání celá řada podání, not, memoirů byla zaslána cestou soukromou, k informaci jen té neb oné osoby, a že měla ráz dopisu ryze soukromého. "Všechny tyto kroky již svým rázem nepodléhají a nemohou podléhati kontrole veřejnosti, nejsouce ani úředními akty v pravém slova smyslu."

Ohledně pověstného memoiru III., kteréž od interpelace, zodpověděné teprve nyní, tisk č. 31, uveřejněním v časopisu "Bohemia", ve slovném znění vešlo ve známost, prohlašuje pan ministr, že v nejbližší době bude míti příležitost vysloviti se o tomto memoiru ve sněmovním výboru zahraničním. Že jest zde řada nedorozumění plynoucích z nepřesných informací.

Tyto vývody nemůžeme pokládati ani za přiléhavou ani za úplnou odpověď na svoji někdejší interpelaci. Žádali jsme zevrubnou zprávu o tom jak si vedla československá mírová delegace v pařížské mírové konferenci a při mírovém jednání. Jest zcela nesrozumitelno, proč by taková zpráva nemohla býti podána. Byť by i jednotlivé spisy anebo ústní projevy byly důvěrnými, nevylučuje to přece nikterak podání zprávy. Ve zprávě samotné mohlo by býti vyhověno povinnosti mlčenlivosti při jednotlivých v úvahu přicházejících bodech, pokud tato povinnost také po uzavření mírové smlouvy ještě trvá. Skutečně také prohlásil pan ministr věcí zahraničních ve Stálém výboru v létě 1920 na dotaz senátora dra Spiegela výslovně, že ministerstvo ve příčině mírového jednání nemá čeho by zatajovalo a že jest rádo ochotno předložiti parlamentu po částech materiál mírových smluv. Podle jeho tehdejšího vyjádření stály uveřejnění v cestě jenom technické obtíže.

Pokud obzvláště se týče memoiru III., nemůže se spokojiti poukazem na prohlášení, kteráž pan ministr chce učiniti v některém výboru sněmovním. Nelze nám přijíti do výborů sněmovních, jednání výboru není veřejné i hájíme zásadně stanovisko, že senát jest komorou samostatnou a že dotazy senátorů dlužno zodpověděti v senátu. Ostatně mluvil pan ministr po zodpovědění interpelace jak ve sněmovním výboru, tak ve sněmovně samé, avšak do veřejnosti neproniklo nic o tom, že by byl býval podal jakákoli vysvětlení o memoiru III.

Odpověď na interpelaci pokouší se vyvolati zdání, jako by memoire III. bylo soukromou prací, za kterouž stát nenese zodpovědnosti. Již číslice, kterouž toto memoire jest označeno, mluví proti této domněnce. Memoiru III. předcházejí samozřejmě memoire I. a II. a všechny dohromady tvoří úřední listiny československé mírové delegace. Skutečně však existují také memoiry IV. až XI. Všech jedenáct memoirů bylo vytištěno jako elaborát československé mírové delegace i nemůže vaditi ani "technická" aniž jinaká potíž tomu, aby tyto pamětní spisy Národnímu shromáždění nebyly předloženy.

Podivné kolísavé chování vlády v této otázce lze vysvětliti jedině tím, že správa věcí zahraničních, vzdor opačnému vyjádření ve Stálém výboru, přece chce lecos zatajovati.

Tážeme se vlády:

1. Jest vláda nyní ochotna podati zevrubnou zprávu o vystupování československé mírové delegace?

2. Jest vláda obzvláště ochotna se vším urychlením senátu sděliti memoiry I. až XI. československé mírové delegace, kteréž již byly vytištěny?

3. Jest vláda ochotna šetřiti ústavní samostatnosti senátu a nesnižovati vážnost senátu tím, že senát jest poukazován na vládní projevy ve druhé sněmovně, o nichž ani autentickým způsobem nemůže nabýti vědomosti?

V Praze dne 17. února 1921.

Dr. Spiegel, Jelinek,

dr. Naegle, dr. Hilgenreiner, Spies, A. Lippert, Meissner, dr. E. M. Herzigová,