Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 543.

ze dne................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Kdo úmyslně a neoprávněně přemístí, odstraní, zničí nebo neznatelným učiní mezník, značkový kámen neb jiné zařízení určené k přesnému stanovení hranic státu a vedení jich v patrnosti, jakož i ten, kdo bez předchozího schválení příslušného úřadu změní povahu, tvar, polohu nebo směr břehu a řečiště hraničních vod, dopouští se, nejde-li o čin přísněji stíhaný, přečinu a potrestán budiž tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

§ 2.

Kdo činu v §u 1 uvedeného dopustí se z nedbalosti, je vinen přestupkem a potrestán budiž vězením od tří dnů do tří měsíců.

§ 3.

Přestupku se dopouští a vězením od jednoho týdne do šesti měsíců potrestán budiž ten, kdo úmyslně a neoprávněně poškodí neb jiným způsobem poruší znaky v §u 1 uvedené, aniž se tím dotkne patrnosti hranice.

§ 4.

Pachatel budiž potrestán za přestupek peněžitým trestem od jednoho sta do deseti tisíc Kč, jestliže čin v §u 3 uvedený spáchal z nedbalosti.

§ 5.

Pro přestupek budiž potrestán:

1. vězením od jednoho týdne do čtyř měsíců, kdo úmyslně a neoprávněně přemístí, odstraní, zničí nebo neznatelným učiní:

a) hraniční znak zemský, municipální, obecní (katastrální),

b) triangulační výtku nebo zajištěný triangulační kámen a značku tak, že učiní je nepotřebnými pro zeměměričské účely;

2. vězením od tří dnů do tří měsíců, kdo úmyslně a neoprávněně poškodí neb jiným způsobem poruší:

a) hraniční znak zemský, municipální, obecní (katastrální) takovým způsobem, že patrnost hranice nebyla dotčena,

b) triangulační výtku nebo zajištěný triangulační kámen a značku tak, že lze jich ještě použíti.

§ 6.

Pachatel budiž pro přestupek potrestán peněžitým trestem od padesáti do pěti tisíc korun, jestliže spáchal činy v §u 5 uvedené z nedbalosti.

§ 7.

Článek zákonný XLI. z roku 1891 se zrušuje.

§ 8.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr spravedlnosti a ministr národní obrany.

Po ratifikaci míru Versaillského a St. Germainského přikročila delimitační komise ku stanovení a vytýčení nových hranic republiky Československé podle předpisů mírových smluv.

Nákladná práce s omezníkováním hranic spojená, jakož i veřejný zájem, aby hranice tyto byly udrženy v patrnosti, nezbytně toho vyžadují, aby přikročeno bylo k trestní ochraně říšských hranic.

V tomto směru až dosud platily pro území Čech, Moravy a Slezska předpisy trestního zákona ze dne 27. května 1852, čís. 117 ř. z. a vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. (§ 85 resp. 468 tr. z. a 362 a 741 voj. trest. zákona - zlomyslné poškození cizího majetku), na území Slovenska a Podkarpatské Rusi zákonný článek V. z r. 1878, §§ 407, 420, 421 a zák. čl. XLI. z r. 1891, který však kromě hranic říšských chránil i hranice municipální a obecní, jakož i triangulační výtky pro účely zeměměřičské.

Dosavadní stav zákonů podle trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 17 ř. z. není dostatečný hlavně z toho důvodu, že může nastati i trestnost změny břehů a řečiště, po případě i soukromých mezníků, kteroužto změnu provésti může i sám vlastník, aniž by provedena byla ze zlomyslnosti, jak vyžadují §§ 85 a 468 tr. z. a §§ 362 a 741 voj. trest. zákona.

Význam triangulačních značek a nutnost trestní ochrany není zajisté potřebí široce odůvodňovati. Stačí jen poukázati k tomu, že značky tyto jsou základem každého technického díla, ať jde o stavbu silnic, železnic, o regulaci řek, meliorací a zcelování pozemků, či o výstavbu měst, jich kanalisaci, stavbu vodovodů i díla horního. Následky opomenutí zákonné ochrany značek těchto možno poznati z fakta, že z počtu 3692 v r. 1840 při katastrálním měření Čech, Moravy a Slezska osazených značek trigonometrických již kolem r. 1850, tedy za 10 let chybělo 625, tudíž plných 20%.

Je-li tudíž nejvýše trestní ochrany v obou směrech zapotřebí, pak zajisté důvody vhodnosti pro to mluví, aby odstraněna byla zároveň i různost práva na území Slovenska a Podkarpatské Rusi a ochrana všech hraničních znaků a trigonometrických značek postavena byla na jednotný, moderním požadavkům, jakož i mírovým smlouvám odpovídající základ.

Důvody tyto přiměly vládu, aby podala tuto osnovu zákona.

Osnova neomezuje se na ochranu hranic říšských a trigonometrických značek, nýbrž zahrnuje v sobě i ochranu hraníc zemských, municipálních (na Slovensku) i obecních (katastrálních). Ochrana posléze řečených hraničních značek jest pro přechodnou dobu nutna, ježto župní zřízení dosud provedeno nebylo, takže zachování hranic dosavadních jest dosud ve veřejném zájmu.

K jednotlivým paragrafům není zapotřebí zvláštního odůvodnění. Osnova rozděluje ohledně všech značek ustanovení o úmyslném jednání, jež postihuje vyšším trestem a ustanovení o činech z nedbalosti (§§ 1, 3, 5 a contr. 2, 4, 6).

Cíl ochrany trestní, t. j. udržování hraničních a trigonometrických značek v patrnosti vyžaduje i další rozlišování úmyslných trestných činů v tom směru že činem trestnějším jest pokládán čin, kterým patrnost hranic resp. značek byla dotčena oproti činům, kde jde o poškození resp. porušení menšího rázu, aniž je ohrožena patrnost hranice resp. možnost užití značky trigonometrické (§ 1, § 5 ad 1. a contr. § 3 a § 5 ad 2.).

Připomenouti dlužno, že pokud by šlo o trestné činy kriminálně závažnější, nastupují všeobecné předpisy trestního zákona (zák. z 27. května 1852, č. 117 ř. z. § 199 e), § 85 a ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. §§ 504 e) a 362, jakož i zák. čl. V. z r. 1878 §§ 407, 420 a 421).

Zákon má platiti také pro obor pravomoci vojenské a proto byl jeho výkon svěřen i ministru národní obrany.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru ústavně-právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 14tidenní.

Projednání staniž se laskavě současně s projednáním související osnovy zákona o příslušnosti v záležitostech státních hranic a povinnostech vlastníků pozemků při stanovení státních hranic a udržování jich v patrnosti.

V Praze dne 18. února 1921.

Ministr spravedlnosti:

Dr Popelka v. r.