Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 544.

ze dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1921

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Veškeré záležitosti spojené s administrací, určováním, vytýčením a omezníkováním, jakož i s revisí, udržováním a evidencí státních hranic soustřeďují se po dobu, po kterou se provádějí rozhraničovací ustanovení mezinárodních smluv, v ministerstvu veřejných prací, kterému náleží dohodnouti se ve všech otázkách týkajících se hranic se zúčastněnými ministerstvy.

Ukončení této doby bude stanoveno vládním nařízením.

§ 1.

Vlastníci pozemků jsou povinni trpěti bez nároků na odškodné, by na těchto pozemcích byly postaveny státní hraniční mezníky, jakož i jiná značková opatření (sloupy, výtky atd.), jichž ku řádnému vytýčení a vyznačení státních hranic bude potřebí, dále, aby pozemků těchto používalo se jakýmkoliv způsobem k tomu, aby se umožnilo a zabezpečilo stanovení hranic a postavení hraničních mezníků a značek.

Rovněž povinni jsou bez nároků na jakékoliv odškodné trpěti obchůzky státní hranice legitimovanými úředními osobami a dovoliti přístup, po případě příjezd na státní hranici a jakékoliv jiné použití pozemků za účelem provádění nutných osazovacích prací a oprav na hraničních meznících a značkách.

§ 2.

Vlastníci hraničních pozemků jsou dále povinni na vyzvání československého komisaře mezinárodní komise pro stanovení hranic, a kdyby příslušná státní hranice touto komisí přezkoumávána nebyla, na vyzvání politického úřadu bezplatně postoupiti do vlastnictví státu soukromé mezníky na státní hranici se nacházející, pokud tyto byly uznány těmito orgány za způsobilé pro vyznačení státních hranic a pokud by při použití jich k tomu účelu nebylo nutno je s dosavadního místa posunouti.

Mezníky ty nesmějí ani později bez svolení vlastníka pozemku s dosavadního místa býti jinam přesazeny.

§ 3.

Tam, kde prochází státní hranice lesy, jsou vlastníci lesního pozemku povinni bez nároku na náhradu vymýtiti pruh lesa v šířce 1 m od hranice a odstraniti odtud veškeré pařezy, jakož i poražené kmeny i klestí ve lhůtě, kterou k tomu určí československý komisař mezinárodní komise pro stanovení hranic, a kdyby příslušná část hranice nebyla touto komisí přezkoumávána, ve lhůtě, kterou určí politický úřad.

Tento pruh podél státních hranic povinni jsou vlastníci bez nároku na náhradu udržovati trvale vymýcený a v takovém stavu, aby od každého hraničního kamene bylo viděti k oběma sousedním hraničním kamenům.

Táž povinnost ukládá se i vlastníkům pozemků nezalesněných, pokud by na nich ve vzdálenosti 1 m od státních hranic nalézaly se stromy nebo keře.

K příkazu příslušných orgánů jest povinen k úkonům nařízeným v tomto §u za vlastníka každý, kdo drží neb spravuje pohraniční pozemky.

§ 4.

Vlastníci pozemků povinni jsou na příště ponechati pruh v šíři 1 m podél státních hranic nezastavěný a nesmějí v něm zřizovati příkopů, zdí, ohrad a vůbec žádných zařízení, kterými by obchůzka hranice byla ztížena neb znemožněna.

Ustanovení toto netýká se budov a zařízení v době vydání tohoto zákona již existujících, jakož i těch budov a zařízení na pozemcích železnic veřejné dopravě sloužících, jež budoucně - předpokládajíc povolení ministerstva železnic v dohodě s ministerstvem veřejných prací - budou prováděny.

§ 5.

Pokud státní hranice sleduje tok vody veřejné neb soukromé, po případě vody ve veřejné neb soukromé disposici jsoucí, ať již tím způsobem, že střed toku nebo některý břeh tvoří hranici státní, povinni jsou vlastníci břehů, jakož i pozemků přilehlých bez nároků na jakékoliv odškodné trpěti, aby na jejich pozemcích postaveny byly hraniční mezníky, po případě i jiná značková opatření a zařízení, jichž jest ku přesnému stanovení a vytýčení státních hranic potřebí, jakož i by používalo se pozemků jejich jakýmkoliv způsobem při stavbě a opravě hraničních mezníků, značkových kamenů a zařízení, dále k obchůzkám hranice legitimovanými úředními osobami.

§ 6.

Vlastníci břehů vod soukromých i veřejných, po případě v soukromé neb veřejné disposici jsoucích, pokud tvoří tyto vody státní hranici, povinni jsou zdržeti se všeho, čím by povaha, poloha, tvar neb směr břehů a řečiště vod těchto mohly býti změněny.

Stejné obmezení stíhá i vlastníky a uživatele těchto vod a majitele práv vodních k těmto vodám.

§ 7.

Vlastníci břehů vod soukromých neb veřejných, po případě v soukromé neb veřejné disposici jsoucích, pokud tvoří tyto vody státní hranici, jakož i vlastníci pozemků sousedních, povinni jsou bez nároků na náhradu vymýtiti potřebný pruh porostu v rozsahu až do šíře 2 m v době a směru, které určí československý komisař mezinárodní komise pro stanovení hranic, po případě politický úřad, při čemž jest přihlížeti k tomu, aby vykácením porostu nebyla ohrožena pevnost a stálost břehů, dále jsou povinni ve zmíněném stavu břehy a sousední pozemky udržovati a nezřizovati na nich ničeho ani budoucně, čím by obchůzka vod těch úředními osobami byla ztížena nebo znemožněna.

K příkazu příslušných orgánů jest povinen k úkonům nařízeným v tomto §u za vlastníka každý, kdo drží neb spravuje břehy pohraničních vod, po případě pozemky sousední.

§ 8.

Jakékoliv změny dosavadních břehů vod soukromých neb veřejných, po případě v soukromé neb veřejné disposici jsoucích, jež tvoří státní hranici, jakož i nová díla vodní, dále změny dosavadních vodních děl na těchto vodách a každé nové použití vod těchto, které by mohlo míti za následek změnu dosavadních břehů podléhají po dobu v čl. I. uvedenou schválení ministerstva veřejných prací.

Pokud k opatřením těm potřebí jest též povolení vodoprávního, nesmí je úřad vodoprávní vydati dříve, než bude prokázáno, že uděleno bylo schválení ministerstvem veřejných prací dle odstavce 1.

§ 9.

Každý povinen jest zdržeti se všeho, čím by mohl ohroziti nerušený průběh hranic neb omeziti stálou jejich patrnost, zřejmost a přístupnost.

§ 10.

Kdo drží neb spravuje pozemky ležící podél státních hranic, po případě podél břehů vod, jež tvoří státní hranici, povinen jest ihned, jakmile o tom zví, hlásiti příslušnému politickému úřadu první stolice na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti první stolice, každé porušení, zničení, odstranění neb přenesení hraničních mezníků, jakož i jiných značkových kamenů a zařízení sloužících ke stanovení státní hranice, po případě i jiné skutečnosti, jimiž by zřejmost hranic byla porušena nebo ohrožena.

§ 11.

Ministerstvo veřejných prací může v době v čl. I. uvedené nařízení uložiti všem zúčastněným osobám další obmezení a povinnosti, ustanoví-li tak mezinárodní smlouvy o určení státních hranic a vedení jich v patrnosti.

§ 12.

Pro železnice, sloužící veřejné dopravě, jež hranice státní protínají neb jich se dotýkají, platí obdobně předpisy tohoto zákona, při jich provádění však dlužno šetřiti dosavadních stavebních a policejních předpisů, platných pro železnice.

§ 13.

Každé nesplnění povinnosti v §§ 3, 4, 6, 7, 9, 10 tohoto zákona stanovených, po případě dle §u 11 ministerstvem veřejných prací uložených, trestají, pokud nejde o trestní čin přísněji stíhaný, politické úřady, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti, první stolice, a to peněžitou pokutou od 100 Kč do 10.000 Kč nebo vězením do tří měsíců. Při nedobytnosti pokuty nastupuje místo ní vězení nejvýše 3 měsíce trvající.

§ 14.

Kdykoliv předpisy tohoto zákona nějakým konáním neb opominutím byly přestoupeny, může státní správa - bez ohledu na případné potrestání - sama na útraty provinilcovy dáti vykonati všecka opatření těmito předpisy jemu uložená, po případě dáti uvésti vše ve stav těmto předpisům odpovídající a vzniklé tím náklady vymáhati na zavázaném politickou exekucí a vysloviti též propadnutí získaného dříví ve prospěch státu, a to bez ohledu na to, zda dotčené dříví náleží provinivšímu se čili nic.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením zákona po dobu v článku I. určenou pověřuje se ministr veřejných prací v dohodě s ministrem věcí zahraničních, ministrem vnitra, ministrem financí a ministrem zemědělství; po uplynutí doby této pak ministr vnitra v dohodě s ostatními ministry právě uvedenými.

Po ratifikaci míru Versaillského a St. Germainského přikročila dle předpisu těchto mírových smluv mezinárodní delimitační komise ke stanovení a vytýčení nových hranic republiky Československé.

Článek 29. těchto mírových smluv rozeznává tři druhy hranice, a to:

1. hranici mírovou smlouvou určenou, jejíž přesné stanovení přísluší mezinárodním delimitačním komisím,

2. hranici administrativní, jejíž revise přísluší zmíněné komisi, požádá-li o to některý z interesovaných států a uzná-li to komise vhodným, a

3. hranici mezinárodní, jak platila v roce 1914, u níž se obmezí úloha komise na přezkoumání hraničních kolů nebo mezníků za stejných předpokladů jako při hranici administrativní.

Působnost mezinárodní delimitační komise vztahuje se prozatím na hranici mírovou smlouvou určenou a na hranici administrativní.

Zájmy Československé republiky zastává v delimitační komisi československo-rakouské a československo-polské na Těšínsku zvláštní komisař, jímž byl jmenován ministrem zahraničních věcí odborový přednosta ministerstva veřejných prací inž. Roubík.

Jelikož však bylo nutné organisovati také zvláštní službu, jíž by příslušelo opatřovati veškeré potřebné pomůcky pro práce delimitační komise, podalo ministerstvo veřejných prací na základě jednohlasného usnesení meziministerské konference ze dne 4. srpna 1920 ministerské radě návrh, aby byly veškeré záležitosti spojené s administrací a určováním, vytýčením a omezníkováním, jakož i revisí, udržováním a evidencí státních hranic soustředěny v ministerstvu veřejných prací. Tímto návrhem měla se sloučiti technická a administrativní služba při stanovení státních hranic v jediném, a to technickém ministerstvu, a měla se tam přenésti též technická část služby z ministerstva vnitra spojená s udržováním a evidencí státních hranic, aby bylo zjištěno správné, rychlé a úsporné řešení všech záležitostí souvisejících se stanovením a udržováním státních hranic.

Návrh tento stal se usnesením ministerské rady ze dne 6. srpna 1920 v tomto znění:

>Aby bylo zajištěno správné, rychlé a úsporné řešení všech záležitostí souvisejících s určením, vytýčením a udržováním říšských hranic, soustřeďují se veškeré záležitosti, spojené s administrací, určováním, vytýčením, omezníkováním, jakož i revisí, udržováním a evidencí říšských hranic, v ministerstvu veřejných prací.<

Usnesením tím, na jehož základě bylo v ministerstvu veřejných prací zřízeno samostatné technické oddělení hraniční, měly býti přeneseny veškeré dosud do kompetence ministerstva vnitra náležející záležitosti na ministerstvo veřejných prací, na které dle bodu 6. téhož usnesení měl býti i převeden z rozpočtu ministerstva vnitra veškerý úvěr určený v rozpočtu státním z roku 1920 na udržování státních hranic, neboť v usnesení tom mluví se o veškerých záležitostech spojených s administrací, udržováním a evidencí říšských hranic. Z toho jest jasno, že bylo zamýšleno, všecky záležitosti státních hranic se týkající, jak technické tak i právní, pokud ovšem dle své povahy nenáležejí do oboru působnosti ministerstva zahraničních věcí, soustřediti zase v jediném ministerstvu.

Řešení takové jest také jediné, účelné a nedoporučovalo by se, agendu dosud v jednom ministerstvu soustředěnou rozdělovati mezi ministerstva dvě, poněvadž nastal by tím stav, že ministerstvo veřejných prací mající pouze kompetenci v záležitostech administrativně-technických, musilo by se stále dohodovati při svých opatřeních s ministerstvem vnitra, pakli by tomuto byla ponechána kompetence v záležitostech administrativně-právních, a naopak.

Stav tento vedl by ovšem k průtahům a často i ke kompetenčním sporům mezi jmenovanými dvěma ministerstvy, poněvadž bylo by velmi nesnadno, stanoviti přesnou hranici mezi obory příslušnosti těchto obou.

Dle názoru ministerstva veřejných prací jest toto dle své povahy povoláno k obstarávání této agendy, z větší části technické, a to z těchto důvodů:

Není sporu o tom, že když zřízeno bylo odborné technické ministerstvo, jest záhodno z důvodů vhodnosti a úspornosti, aby veškeré technické záležitosti státní správy byly v tomto ministerstvu soustředěny, a jest proto toto ministerstvo též v první řadě povoláno, aby obstarávalo i technickou agendu spojenou s určením státních hranic a vedení jich v patrnosti, což uznáno bylo i shora zmíněným usnesením ministerské rady.

Požadavku přenesení agendy této do ministerstva veřejných prací nestojí v cestě ani shora odůvodněná nutnost, ponechati jak agendu technickou tak i právní v jediném ministerstvu, poněvadž v ministerstvu veřejných prací jest též samostatný odbor právní, který může právnickou agendu s těmito záležitostmi spojenou a ministerstvem vnitra obstarávanou převzíti. Že součinnost dvou odborů téhož ministerstva bude snažší a rychlejší, než součinnost dvou různých ministerstev, jest samozřejmé.

Jest proto v zájmu urychleného vyřizování zmíněných záležitostí, aby alespoň po dobu, po kterou se provádějí rozhraničovací ustanovení mezinárodních smluv byla veškerá tato agenda soustředěna v ministerstvu veřejných prací, kterému by však náleželo dohodnouti se ve všech otázkách, týkajících se hranic se súčastněnými ministerstvy.

Ukončení této doby bylo by stanoviti vládním nařízením.

Při svých jednáních řídí se delimitační komise zvláštními instrukcemi, jež jsou schváleny Radou velvyslanců spojených mocností a jsou tudíž směrodatnými také pro súčastněné státy.

Instrukce tyto předpisují nejen přesně způsob, jak jest rozhraničení technicky provésti a ustanovují na př. rozměry nových hraničních kamenů, jich vzdálenost a způsob geometrického zajištění, ale určují také, že v případech, kde nová říšská hranice probíhá lesem aneb i otevřeným terrainem, v němž se nalézají stromy a keře tak rozložené, že překážejí patrnosti hranice, musí býti po obou stranách hranice les, neb stromy a keře vykáceny, na šířku 1 m tak, že povstane na hranici volný pruh pozemku v šířce 2 m. Aby se mohlo provésti osázení hraničních mezníků v lesních úsecích jest zapotřebí, předem provésti vykácení zmíněného lesního pásma, odstraniti poražené stromy a pařezy. Řádné udržování říšské hranice vyžaduje však dále, aby tyto lesní průseky byly stále čištěny, jelikož by mohla býti jinak zřejmost hranice zatemněna.

Mezinárodní komisí požadované vykácení lesů podél hranice v šířce 2 m jest technicky úplně oprávněno a odpovídá také státním smlouvám, jež platily pro staré hranice bývalého rakouského mocnářství. Dle hlavního hraničního a územního recessu mezi vládou rakouskou a saskou ze dne 5. března 1848, ohledně hranic českosaských, bylo na př. stanoveno vykácení lesního pruhu na každé straně hranice v šířce nejméně 4 stop (1.20 m čili celkem 2.4 m). Šířka nejméně 4 stop (1.20 m čili celkem 2.4 m). Šířka tohoto pruhu byla stanovena smlouvou mezi rakouskou a bavorskou vládou ze dne 24. června 1862 na 6 stop (1.80 m celkem 3.60 m). Smlouva o hranicích česko-pruských ze dne 9. února 1869 stanoví pouze, že se obě vlády zavazují zachovati hranice v náležité šířce co možná patrné, přístupné a nezměněné.

Pokud jde o praktické provedení těchto požadavků, sluší uvésti, že instrukce pohraniční, schválená Radou velvyslanců v Paříži, přenechává technické provedení rozhraničovacích polních prací zúčastněným státům a vyhražuje mezinárodním komisím rozhraničovacím pouze dozor a kontrolu nad těmito pracemi. Instrukce této komise neobsahují bližších ustanovení, která by upravovala detailní provedení zmíněného požadavku.

Již při provádění předběžných řízení se zájemníky a přípravných prací pro osazování hraničních mezníků v úseku česko-rakouské hranice od Plešného až po Cmunt vyskytly se častěji požadavky majitelů dotyčných pozemků, aby jim bylo předem přiznáno zvláštní odškodnění a poskytnuta delší lhůta ku vymýcení průseku. Československá delegace v delimitační komisi nemohla v této věci učiniti konečného rozhodnutí, jelikož neexistují v Československé republice zákony, podle kterých by bylo možno učiniti již nyní potřebná opatření.

Jest však nesporné, že přísluší jak otázce odškodnění, tak otázce urychleného vyčištění hraničního pruhu, zvýšená důležitost.

Celkovou délku říšských hranic československých lze odhadnouti na 3300 km. Z toho připadá na staré nesporné hranice česko-německé okrouhle 1100 km, takže jest vytýčiti a omezníkovati celkem 2200 km nových hranic, z nichž část stanoví se delimentační komisí na místě samém (Hlučínsko, Vitorazsko, Valčicko, Těšínsko, Orava, Spiš, československo-maďarská a československo-rumunská hranice); zbývající část, totiž hranice československo-rakouská a československo-polská probíhá starou hranicí administrativní. Omezníkování této staré hranice buď chybí docela aneb, pokud se zachovala z dob zakládání katastru aneb z dob patrimoniálních, neodpovídá omezníkování to předpisům mezinárodní rozhraničovací komise a neliší se celkem nikterak od obyčejných hranic katastrálních; vyžaduje tudíž přeměna těchto starých zemských hranic na hranici státní stejných přípravných prací, jako omezníkování hranic, teprve na místě stanovených.

Uváží-li se, že probíhá větší část hraníce československo-polské a československo-rumunské, jakož i značná část hranice československo-rakouské od Plešného až po hranici moravskou, lesy, lze i bez podrobných výpočtů seznati, že by vyžadovalo vykoupení pozemků a provedení potřebného vymýcení pruhu 1 m širokého na náklad státu několika milionů korun a zařízení zvlášť organisované služby, aby byl zajištěn žádoucí rychlý postup rozhraničovacích prací. Přiznání jakéhokoliv odškodnění majitelům dotyčných pozemků za provedení těchto prací mělo by za následek vedle značného rozhraničovacího nákladu také ještě provádění dlouhotrvajících a nákladných jednání ke zjištění správné velikosti plochy a odpovídající výšky odškodnění. Přenechá-li se však vykácení lesů podél hranice jednotlivým majitelům pozemků, aniž dána československé delegaci v delimitační komisi možnost vynutiti si na interesentech urychlené dokončení těchto prací, jest se obávati značných průtahů, zejména pokud jde o malorolnictvo.

V uvážení velké důležitosti této otázky pro rychlý postup prací rozhraničovacích, dohodnut byl hned po zahájení činnosti mezinárodní rozhraničovací komise s delegací rakouskou následující společný postup:

Obě delegace postarají se o to, aby byl v obou zúčastněných státech urychleně vydán zákon, dle něhož by se uložila majitelům pohraničních pozemků bez nároku na jakékoliv odškodnění povinnost vykáceti ve lhůtách k tomu komisařem v mezinárodní delimitační komisi ustanovených po obou stranách nové říšské hranice pásma v šířce 1 m, tedy celkem 2 metrů, odstraniti odtud veškeré pařezy a poražené stromy a udržovati na věčné časy tento pruh vymýcený. - Tímže zákonem bylo by uložiti veškerým majitelům pohraničních pozemků povinnost trpěti bez nároků na odškodnění na těchto pozemcích osazení státních hraničníků, trpěti dále pochůzky hraničního pásma legitimovanými úředními orgány a dovoliti bez nároků na odškodnění přístup a příjezd na hranici za účelem provádění opravných prací na hraničních kamenech.

Konečně bylo by tímto zákonem uložiti veškerým majitelům pohraničních pozemků další povinnost bezplatně postoupiti do vlastnictví státu veškeré soukromé mezníky, pokud tyto vyhovují požadavkům, jež sluší klásti na státní hraničníky, a trpěti, aby tyto mezníky byly dle předpisů rozhraničovací komise upraveny a upotřebeny.

Vyvlastnění těchto soukromých mezníků jest nutné za účelem všemožného snížení nákladů na omezníkování nových říšských hranic a ta zejména v krajinách zalesněných a hornatých, kde jest spojena doprava každého nového hraničního mezníku na místo určení s velikými technickými překážkami a značným nákladem. Při tom by se velmi často vyskytly případy, že by se musil osaditi nový hraniční kámen těsně u soukromého mezníku, který by jinak po řádné úpravě zcela vyhovoval předpisům mezinárodní delimitační komise.

Kameny zůstaly by na stejném místě, avšak dosavadní majitel nesměl by s nimi více volně nakládati.

V republice rakouské byl příslušný zákon již vydán s platností od 12. října 1920 (viz Staatsgesetzblatt für die Republik Österreich Jahrgang 1920, Stück 143, ausgegeben am 12. Oktober 1920).

Vzhledem na tuto okolnost, dále pak vzhledem k tomu, že mezinárodní rozhraničovací komise pracují jak na hranici česko-rakouské, tak i na československo-polské a že v mnohých hraničních úsecích započato bylo již s osazováním hraničníků, jeví se nutná potřeba vydati podobný zákon i u nás. Při tom se připomíná, že navrhovaná osnova souhlasí v zásadách se zákonem, který byl v poslední době již přijat v Rakousku.

V osnově nejprve uvedeny jsou předpisy, týkající se hranice suché (§ 1-4), pak zvláště předpisy týkající se hranice mokré (§ 5-8) a v §§ 9, 10, 11 a 12 předpisy týkající se hranice obojí. V §§ 13 a 14 obsaženy jsou předpisy trestní.

Při návrhu trestních předpisů byla pokládáno za vhodné, aby nejen nedodržení lhůty k vymýcení 1 m širokého pruhu podél hranic a pak porušení neb zničení hraničních kamenů, nýbrž i každé porušení předpisů této osnovy zákona, kterými ukládá se vlastníkům neb uživatelům pozemků, jakož i třetím osobám (§ 3), aby se zdrželi nějakého jednání, nebo aby něco konali, bylo stíháno trestně.

Při tom se však pokládá za nutné, aby přímé porušení značek hraničních po případě břehu neb řečiště vod tvořících státní hranici vzhledem k tomu, že čin trestný týká se zde jaksi poměrů mezinárodních a může míti pro stát velmi často vážné následky, bylo jako delikt těžší stíháno soudy jako přestupek, kdežto nesplnění ostatních povinností, uložených těmito předpisy, aby stíháno bylo pouze jako přestupek politický, na který ovšem nutno v zákoně stanoviti sazbu dosti vysokou, jakož i možnost fakultativního uložení vězení, aby trest i pro zámožné majetníky byl citelný.

Poněvadž pak nutno počítati s dosti značnou liknavostí, po případě renitencí jistých majitelů pozemků ohledně vymýcení lesů pří hranicích, hlavně v krajinách nově připojených (Rakousko, Uhry), bylo za tím účelem, aby práce delimitační komise byly umožněny, nutno do osnovy pojati ustanovení, že státní správa může potřebná opatření sama na náklad zavázaného dáti vykonati a že po případě získané tím dříví možno prohlásiti za propadlé ve prospěch státu.

Příslušné předpisy o soudním trestním stíhání nebyly však na žádost ministerstva spravedlnosti pojaty do této osnovy, nýbrž obsaženy jsou v současně projednávané vládní osnově zákona o ochraně hraničních mezníků a trigonometrických značek, již podalo ministerstvo spravedlnosti.

Povinností vlastníkům pozemků uložených není třeba do pozemkových knih zapisovati, poněvadž zde jedná se o zákonné služebnosti, které se do pozemkových knih nezapisují.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru technicko-dopravnímu a po jejím schválení senátem v poslanecké sněmovně výboru pro dopravu a veřejné práce vždy ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 18. února 1921.

Ministr veřejných prací:

Dr. Kovařík v. r.