Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 563.

na interpelaci senátorů dr Mayr-Hartinga a soudruhů

Nutno přiznati, že vládním nařízením z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n. o rozhodčích soudech pro spory o vypuzení z práce neposkytuje se ochrana ve všech případech vynuceného propuštění resp. vystoupení nebo nepřijetí dělníka do práce, totiž tam, kde jde o vypuzení dělníků neorganisovaných a kde nebyl činěn nedovolený nátlak na zaměstnavatele, nýbrž na postiženého dělníka samotného (§ 1 cit. nař. slova >vynutili, aby byl propuštěn anebo nebyl přijat<).

Nedostatky tyto byly známy již v době, kdy se pracovalo na stylisaci nařízení, které jest dílem kompromisu mezi zúčastněnými stranami, a jestliže přes to vydáno bylo ve znění nyní platném, stalo se to jen proto, aby čeleno bylo alespoň případům, kde za daných poměrů to bylo možno.

Nová stylisace nařízení a rozšíření kompetence rozhodčích soudů dělnických v dotaze navrhovaná vládě samotné však možna není.

Nařízení ze dne 19. prosince 1919 bylo vydáno na základě zmocňovacích zákonů z doby před zřízením republiky, které nyní již nejsou v platnosti; nového zmocňovacího zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. použíti v tomto případu nelze, neboť nejde tu o opatření druhu v § 1 tohoto zákona jmenovaného.

Změnu bylo by lze provésti toliko zákonem.

Předložiti osnovu pozměňovacího zákona nepokládá však vláda okamžitě za vhodné. Byly podány návrhy, aby nařízení ze dne 19. prosince 1919 bylo vůbec zrušeno, při projednávání jich bude lze Národnímu shromáždění zaujati k nařízení tomuto stanovisko a podle výsledku jednání vláda učiní další vhodná opatření.

V Praze dne 19. února 1921.

Předseda vlády:

Černý v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Popelka v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 563.

auf die Interpellation der Senatoren dr Mayr-Harting und Genossen

Es muß zugegeben werden, daß mit der Verordnung der Regierung vom 19. Dezember 1919, Nr. 662 Slg. d. G. u. V., betreffend die Schiedsgerichte für Streitigkeiten wegen Verdrängung aus der Arbeit der Schutz in allen Fällen der erzwungenen Entlassung bezw. des Austrittes oder der Nichtaufnahme eines Arbeiters in die Arbeit nicht gewährt wird, nämlich dort, wo es sich um die Vertreibung nichtorganisierter Arbeiter handelt, und wo der unerlaubte Druck nicht auf den Arbeitgeber, sondern auf den betroffenen Arbeiter selbst ausgeübt wurde. (§ 1 der zit. Vdg., die Worte >ihre Entlassung und ihre Nichtaufnahme erzwungen haben<.)

Diese Mängel waren bereits zur Zeit der Arbeiten an der Stylisierung der Verordnung bekannt, welche das Werk eines zwischen den beteiligten Parteien abgeschlossenen Kompromisses ist, und wenn dieselbe trotzdem in der dermalen geltenden Fassung herausgegeben wurde, so geschah dies nur, um zumindest solchen Fällen entgegen zu treten, wo dies unter den obwaltenden Umständen tunlich war.

Die Regierung vermag jedoch die in der Anfrage beantragte Neustylisierung der Verordnung und Erweiterung der Konzpetenz der Arbeiterschiedsgerichte nicht zu veranlassen.

Die Verordnung vom 19. Dezember 1919 wurde auf Grund der vor der Errichtung der Republik bestandenen Ermächtigungsgesetze herausgegeben, welche keine Geltung mehr haben; das neue Ermächtigungsgesetz voru 15. April 1920, Nr. 337 Slg. d. G. u. V. kann im vorliegenden Falle nicht in Anwendung gebracht werden, da es sich hier um keine Verfügung der im § 1 dieses Gesetzes genannten Art handelt.

Eine Abänderung könnte bloß im Gesetzeswege zustande kommen.

Die Vorlage eines Abänderung-Gesetzentwurfes erachtet jedoch die Regierung augenblicklich nichf für angebracht. Es wurden Anträge auf die Aufhebung der Verordnung vom 19. Dezember 1919 überhaupt eingebracht, bei deren Durchberatung das Národní shromáždění zu dieser Verordnung Stellung nehmen können wird und wird die Regierung nach dem Ergebnisse der Verhandlungen die weiteren entsprechenden Verfügungen treffen.

Prag, am 19. Feber 1921.

Der Chef der Regierung:

Černý m. p.

Justizminister:

Dr. Popelka m. p.