Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 573.

Celou řadou zákonů bylo postaráno o úpravu hmotných zájmů státních, okresních a obecních zaměstnancův a zřízenců a to jak o požitky základní, tak i drahotní a vybavovací, jakož i o úpravu jich pensijních poměrů. Také různá odvětví průmyslu a obchodu upravila zaopatřovací požitky svých zaměstnanců, zvláště pokud nejde o pojištění u Všeobecného pensijního ústavu v Praze neb jeho poboček.

Rovněž postaráno o zájmy zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku a to zvláště v těch případech, v kterých bude velký pozemkový majetek státním pozemkovým úřadem vyvlastněn a rozparcelován. Paragrafem 9, odst. 2. záborového zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. bylo vysloveno, že osoby, které mají proti dosavadnímu vlastníku práva z poměru služebního, zaopatřovacího a pachtovního, nesmějí býti zkráceny. §§ 72-75 náhradového zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 239 Sb. z. a n. byl zřízen u Všeobecného pensijního ústavu v Praze fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatku fond pro zajištění zaopatřovacích požitků zaměstnanců na zabaveném velkém pozemkovém majetku. K tomuto fondu přispěl stát jednou pro vždy částkou pěti milionů Kč r. 1921 a všichni vlastníci zabraného, avšak dosud nepřevzatého velkého majetku pozemkového přispívají ročně do tohoto fondu třemi Kč z každého ha půdy.

Nebyli dosavade zajištěni zaměstnanci na velkostatcích, kteří

a) byli již pensionováni,

b) požívají darů z milosti a

c) kteří již vysloužili, avšak pro neupravené požitky zaopatřovací nemohli vstoupiti na odpočinek a proto slouží dále. Státní pozemkový úřad provedl podle paragr. 72 náhradového zákona soupis všech zaměstnanců na zabraném velkém statku a zjistil, že průměrný požitek osob pensionovaných před 1. lednem 1920 činil r. 1920 denně 4.80 Kč se všemi přídavky a u osob pensionovaných po 1. lednu 1920 - 7.84 Kč denně se všemi přídavky. Jsou případy, že pobírají zaměstnanci velkostatků na odpočinku 800 Kč ročně a vdovy po zřízencích velkostatků 120 Kč ročně. Podle věku zjištěno bylo průměrné stáří pensionovaných osob a připadá na pensisty ve věku

Jedná se o pensisty a osoby, požívající darů z milosti ve stáří, ve kterém nejsou s to fysicky již pracovati a vedlejším výdělkem scházející příjmy, k uhájení existence za dnešních drahotních poměrů nutné, si opatřiti.

V uvážení těchto poměrů předložila vláda po provedených anketách se zaměstnanci, pensisty a zaměstnavateli předlohu zákona, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, pokud vstoupili v neaktivní poměr ještě před působností tohoto zákona. Vyloučeni jsou ti, kteří sloužili nebo slouží na státním majetku, na statcích nadačních a fondovních, konečně na majetku vyloučeném podle § 3 záb. zákona, jestliže pro zaměstnance a pensisty jeho platí předpisy o zaopatření veřejných zaměstnanců.

Tímto zákonem mají býti upraveny zaopatřovací požitky širokého kruhu zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, zvláště nižších kategorií zřízenců.

S hlediska sociální spravedlnosti odstraňuje tato předloha citelnou mezeru v řadě zákonů, jimiž se zabezpečují zaměstnanci a zřízenci pro stáří.

Sociálně-politický výbor usnesl se jednohlasně navrhnouti senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny i s tabulkou zaopatřovacích požitků (tisk 521) ústavně schválil ve znění, jak jest připojeno.

V Praze dne 8. března 1921.

J. Jílek v. r.,

místopředseda.

Otmar Hrejsa v. r.,

zpravodaj.

ze dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1921,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Tento zákon vztahuje se na bývalé zaměstnance na velkém majetku pozemkovém (§ 2 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.), jakož i na pozůstalé po těchto zaměstnancích, jestliže

a) buď požívají již zaopatřovacích požitků z důvodu trvalého služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, jako pensí, provisí, darů z milosti a pod. (§ 3 zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n.), nebo

b) nabyli nároku na vyplácení pense nebo provise dříve, nežli tento zákon počal působiti.

§ 2.

Z osob jmenovaných v § 1 jsou vyloučeni zaměstnanci a pozůstalí po zaměstnancích na pozemkovém majetku státním, dále na majetku, jenž připadl státu podle smluv mírových, na statcích nadačních a fondovních spravovaných úředníky státními nebo úředníky, odměňovanými a pro případ stáří zaopatřenými podle normálu platného pro státní zaměstnance; konečně na pozemkovém majetku vyloučeném ze záboru podle § 3 odst. 1. lit. b) zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., jsou-li zaměstnanci na tomto majetku zaopatřeni pro případ stáří podle předpisů platných pro zaměstnance veřejné.

§ 3.

Zaměstnancům v § 1 jmenovaným příslušejí se zpětnou platností od 1. ledna 1920 po 40leté službě zaopatřovací požitky uvedené v příloze.

Tento nárok rovněž se zpětnou platností od 1. ledna 1920 vzniká po 35 letech u zaměstnanců, kteří nabyli nebo byli by nabyli zaopatřovacích požitků nebo nároků na ně po vykonané 35leté službě.

§ 4.

Po deseti služebních letech činí zaopatřovací požitky 40% úhrnu požitků podle §u 3, požitky pak zvyšují se každým služebním rokem o 2% úhrnu při služební době 40leté a o 2.4% při služební době 35leté.

§ 5.

Zlomky roku čítají se při započítání služební doby za celý rok jen tehdy, přesahují-li dobu šesti měsíců. Jinak se k nim nepřihlíží.

§ 6.

Vdovám po zaměstnancích v § 1 jmenovaných přísluší se zpětnou platností od 1. ledna 1920 polovina zaopatřovacích požitků, na něž zemřelý manžel byl by měl nárok.

Tento nárok přísluší i vdově, která před 1. lednem 1920 vstoupila ve sňatek se zaměstnancem, jenž již požíval zaopatřovacích požitků nebo nabyl nároků na ně, ovdověla-li nebo ovdoví-li po 1. lednu 1920.

§ 7.

Sirotkům po zaměstnancích v § 1 jmenovaných přísluší se zpětnou platností od 1. ledna 1920 až do dokonaného 18. roku jako vychovávací příspěvek 10%, ztratili-li oba rodiče, 20% zaopatřovacích požitků, na něž otec měl neb byl by měl nárok. Všechny vychovávací příspěvky dohromady nesmí činiti více než polovinu zaopatřovacích požitků otcových.

Ustanovení § 6 odstavce 2. jest užíti obdobně.

§ 8.

Jsou-li smluvené nebo vyplácené požitky zaopatřovací vyšší, nežli jak jsou upraveny tímto zákonem, zůstávají beze zněny.

§ 9.

Převyšuje-li součet zaopatřovacích požitků a jiných příjmů podléhajících dani z příjmu - nečítajíc v to příjem členů rodiny - podle poslední výměry 15.000 Kč ročně, jest snížiti o tento rozdíl zaopatřovací požitky.

§ 10.

Do které kategorie podle přílohy zaměstnanec má býti zařaděn, posuzuje se podle poslední skutečně vykonávané služby.

§ 11.

Plniti požitky uvedené v tomto zákoně jest povinen zaměstnavatel, u něhož počala nebo v případě § 1 lit. b) má počíti výplata zaopatřovacích požitků.

Požívá-li zaměstnanec nebo jeho pozůstalí požitků zaopatřovacích od několika zaměstnavatelů, jest každý z nich povinen přispěti na požitky tímto zákonem stanovené v poměru k výši požitků dosud jím vyplácených.

§ 12.

Právní nástupci osob k výplatě povinných podle § 11 ručí s nimi nerozdílně za závazky z tohoto zákona plynoucí.

Z ručení toho vyjímá se stát, jenž prováděje pozemkovou reformu převzal nebo převezme zabraný majetek pozemkový.

§ 13.

Závazky podle §§ 11 a 12 zmenšují se o důchod, na nějž má oprávněná osoba nárok oproti Všeobecnému pensijnímu ústavu nebo náhradnímu ústavu nebo náhradnímu zařízení.

§ 14.

Požitky vyplacené se zřetelem na zpětnou platnost tohoto zákona oprávněným za dobu od 1. ledna 1920 až do dne, kdy zákon nabude účinnosti, vyloučeny jsou z exekuce.

§ 15.

Rozhodovati spory o nároky zakládající se na tomto zákonu jest příslušným sborový soud první stolice, v jehož obvodu bydlí žalovaný anebo leží pozemkový majetek, na kterém zaměstnanec naposledy konal službu.

Řízení provede u sborového soudu samosoudce podle ustanovení o řízení před soudy okresními.

§ 16.

Zákon tento nabude účinnosti 30 dní po vyhlášení.

§ 17.

Provésti tento zákon ukládá se všem ministrům.