Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 598.

Vládní návrh zákona, jejž schválila poslanecká sněmovna ve schůzi dne 14. února 1921, má především za účel sjednotit různé doposud termíny pro placení přímých daní na počátek čtyř kalendářních čtvrtletí. Finanční správa slibuje si od tohoto sjednocení podstatnou úlevu pro berní úřady prací přetížené, zároveň pak lze v něm spatřovati další závažný krok k odstranění berních růzností mezi Slovenskem a ostatním částmi našeho státního území. Sjednocení termínů platebních provedeno zákonem tímto celkem důsledně, jen v několika méně významných případech ponechány odchylky dané povahou věci.

Další změna posavadních zákonných předpisů záleží v tom, že lhůta, jejímž zmeškáním nastává povinnost platiti ode dne původního termínu splatnosti úrok z prodlení, prodlužuje se z posavadních pravidelných 14 dnů na 6 neděl, po těchže 6 nedělích může však nastati také hned vymáhání daně, pro něž doposud platila další lhůta odkladná. Toto prodloužení lhůty platební zmírňuje újmu, která se způsobuje, zejména poplatníkům daně z příjmu a přímo placené daně důchodové zpětným přeložením platebních termínů, a umožňuje, aby do jednotné úpravy termínů platebních pojata byla také daň činžovní; ve směru posledním může ovšem novota býti ke škodě finanční správy tam, kde činže vybírá se počátkem čtvrtletí kalendářního a na druhé straně zůstává přece povážlivou pro majitele domu, který vybírá činži počátkem února a musí činžovní daň již v prvých dnech února odvésti poštovnímu úřadu chekovému ve smyslu vyhlášky ministerstva financí a ministerstva pošt a telegrafů ze dne 17. prosince 1920, č. 645 Sb. z. a n., aby nezmeškal šestinedělní lhůtu a nemusil platiti úrok z prodlení od prvého předchozího měsíce, kdy ještě činži neměl v rukou.

Nový způsob počítání úroku z prodlení 10%y ročně na místě posavadních 2.6 h za každých 200 Kč denně a rozšíření tohoto jednotného předpisu i na poplatky jest dalším krokem ve zjednodušování práce berním úřadům. Sazba úroků zaráží svojí výškou, dlužno však míti na mysli, že jest to úrok, jemuž se poplatník včasným zaplacením daně neb poplatku může vyhnouti a že při dnešních poměrech na peněžním trhu nižší úrok byl by povážlivým lákadlem pro poplatníky, aby místo jinak nezbytného použití úvěru bankovního, používali levnějšího úvěru státního tím, že by otáleli se svými platy státní pokladně. Ostatně jest pamatováno na to, aby, klesne-li úrok bankovní, mohlo ministerstvo financí pouhým nařízeném sazbu úroku z prodlení při daních a poplatcích přiměřeně snížiti, a rozpočtový výbor doporučuje resoluci, kterou má býti finanční správě připomenuta povinnost použíti tohoto zmocnění ve prospěch poplatnictva, jakmile nastanou pro ně podmínky.

Úroku z prodlení odpovídá úrok náhradní z obnosu přeplacených státu na daních a poplatcích a jeho výše stanovena tudíž rovněž na 10%. Úrok nemůže býti nahražován ze všech přeplatků, poněvadž byla by tím dána poplatníkovi možnost, aby si ukládal volné peníze u státní pokladny výhodněji, nežli je může uložiti u peněžních ústavů. Nahražují se tedy kroky jen z částek >neprávem přijatých<, t. j. částek předepsaných, jestliže předpis byl pozdějším rozhodnutím příslušného úřadu zrušen nebo snížen. Z toho vzniká podle mínění rozpočtového výboru nespravedlivá újma poplatníkovi, který platí, jak mu zákon ukládá, běžnou daň prozatím podle předpisů předchozího roku, vyšším obnosem, nežli jakým mu daň pro běžný rok následkem poklesu jeho příjmu bude definitivně vyměřen. A poněvadž na druhé straně úrok z prodlení předpisuje se jen podle definitivní výměry daně, může tato nesrovnalost být poplatníkovi podnětem, aby placením daně zůstával v prodlení. Korekturou může tu býti včasnější předpisování daně a ochota berní správy povolovati poplatníkovi, jehož příjem klesá a jenž to hodnověrně prokáže, aby platil prozatímní daň podle svého přiznání a nikoliv podle předpisu roku předchozího. Také zdá se býti krutým, aby poplatník, jemuž daň nebo poplatek - a to při výši mnohých dnešních a pro příště připravovaných daní budou případy velmi časté - byly sečkány, ježto by jinak jeho hospodářská existence byla ohrožena, i z takto sečkaného obnosu musil platiti plných 10% úroků z prodlení.

Nahražování úroků jest také omezeno další podmínkou, obsaženou v platných předpisech, že se bez ohledu na to, po jakou dobu měla státní pokladna přeplatek v rukou, nenahražuje úrok, jestliže v den, kdy byl poplatník o odpisu vyrozuměn - a určení tohoto dne není ovšem v moci poplatníkově, - poplatník jest dlužen jakýkoliv jiný splatný obnos daně nebo poplatku.

Žádoucím zjednodušením práce úřední jest také odůvodněno, že nový zákon nerozlišuje úrok z prodlení ze státní daně samé a z přirážek samosprávných; obojí úrok bude připadati státu anebo tam, kde státní daň vybírá obec, obci; stejně pak postihuje ovšem stát nebo obec i celá povinnost platiti úrok náhradní.

Rozpočtový výbor uvažoval o tom, nemá-li navrhnouti případné dodatky k zákonu, jimiž by bylo čeleno krutostem jeho důsledků ve případech shora uvedených, upustil však od tohoto svého úmyslu z toho důvodu, aby uzákonění vládní předlohy ve svých principech odůvodněné a spravedlivé a poslaneckou sněmovnou již schválené, nebylo zdržováno a zejména aby nebyl zmeškán termín dubnový 1921 pro nový způsob odvádění daní. Rozpočtový výbor připojil se však k návrhu referentovu a doporučuje v jeho smyslu k přijetí resoluci níže uvedenou, vyzývající finanční správu, aby u provádění zákona krutosti ony zmírnila, po případě, nebylo-li by to beze změny zákona možno, aby připravila návrh potřebných změn.

Rozpočtový výbor navrhuje tedy, aby slavný senát udělil svůj souhlas k osnově zákona a aby přijal resoluční návrhy I a II.

V Praze dne 11. března 1921.

Za rozpočtový výbor:

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr Fáček v. r.,
zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Přímé daně státní i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a s příspěvky vybíranými k přímým daním, jsou splatny ve 4 rovných částkách napřed a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého kalendářního roku.

Z tohoto pravidla jsou vyjmuty:

A. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku:

1. Všeobecná daň výdělková podle zákona o daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. až do úhrnné částky roční, všecky přirážky v to počítajíc, 50 Kč, která na příště budiž splatna najednou, 1. července každého roku; dále daň výdělková ze živností podomních a kočovních ve smyslu §§ 78 až 82 téhož zákona.

2. Daň důchodová, která se podle § 133 zákona o daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. ve znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n., a ze dne 8. dubna 1920, č. 250 Sb. z. a n., vybírá srážkou konanou dlužníkem.

3. Daň z příjmu, která se podle § 234 zákona o daních osobních vybírá srážkou konanou zaměstnavatelem.

4. Dávka z tantiem zavedená čl. III. zákona ze dne 23. ledna 1914, z. ř. č. 13.

5. Daň z válečných zisků neb válečná podle cís. nařízení z 16. dubna 1916, č. 103 ř. z. a zákonů z 16. února 1918, č. 66 ř. z., ze 17. dubna 1918, č. 160 ř. z., a z 30. ledna 1920, č. 79 Sb. z. a n.

6. Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.

B. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi:

1. Úroková daň z jistin, uložených u peněžních ústavů podle uher. zák. čl. VII. z r. 1883.

2. Výrobková daň I. třídy podle uher. zák. čl. XXIX., z r. 1875 a X. z r. 1883.

3. Výrobková daň IV. třídy státních a právomocnostenských zaměstnanců, úředníků, jakož i zaměstnanců soukromých podniků a spolků se stálými platy podle uher. zák. čl. XXIX. z r. 1875.

4. Daň z válečného zisku podle uher. zák. čl. XXIX, z r. 1916 a IX. z r. 1918.

5. Všecky daně z výměny (odkupu) výslužného a z odbytného podle uher. úpr. 27.951 z r. 1876 a úpr. 49.246 z r. 1906.

6. Taxa vojenská podle uher. zák. čl. XXVII. z r. 1880 a IX. z r. 1883.

7. Daň ze zbraní podle uher. zák. čl. XXIII. z r. 1883.

8. Daň z lovu podle uher. zák. čl. XXIII. z r. 1883.

9. Daň dopravní podle uher. zák. čl. XX. z r. 1875, XIV. z r. 1887 a VI. z r. 1917.

10. Daň z výhry podle uher. zák. čl. XLIX. z r. 1879 a VII. z r. 1897.

11. Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. ve znění nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n.

V těchto odchylných případech platí ohledně splatnosti nadále dosavadní ustanovení.

§ 2.

Počátkem každého roku budiž v každé obci způsobem v místě obvyklým vyhlášeno, ve kterých lhůtách se mají přímé daně platiti, a jaké následky má nedodržení platebních lhůt.

§ 3.

Dokud nejsou daně neb přirážky samosprávných svazků a příspěvky pro běžný rok berní ještě předepsány, jest poplatník povinen platiti je podle posledního předpisu, pokud snad něco jiného neplyne ze zákona tu kterou daň upravujícího. Za tím účelem jsou berní úřady povinny ve vhodně zavedené knížky, pořízené berním úřadem na účet poplatníka, povinnost poplatníku zapisovati.

Případné zvýšení jest nutno ohledně platebních lhůt v době doručení platebního rozkazu již prošlých vyrovnati do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.

Toto ustanovení platí obdobně o předpisech dodatečných.

§ 4.

Nezaplatí-li kdo přímých daní státních i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a příspěvky do šesti neděl po dni splatnosti (§§ 1 a 3), bude od něho dlužná částka ihned vymáhána řízením donucovacím; přesahuje-li dlužníkova úhrnná roční náležitost všech zmíněných dávek v berní obci dohromady 500 Kč, jest kromě toho povinen platiti ode dne splatnosti až včetně do dne zaplacení dlužné částky desetiprocentní úroky z prodlení.

Není-li stanoven určitý den splatnosti, nýbrž jen lhůta, během které daň má býti zaplacena, nastane vymáhání dlužné daně jakož i povinnost platiti úroky hned po uplynutí dotyčné lhůty.

Následky podle odstavce 1. nastanou také, a to bez ohledu na výši roční náležitosti, jestliže daně, které se podle platných předpisů vybírají srážkou z platů dávkou stižených, nebudou osobami povinnými ku provádění srážek odvedeny státní pokladně ve stanovené lhůtě.

Za den platby se pokládá při platbách hotovými den složení u berního neb poštovního úřadu, při dobropisech v odúčtovacím řízení den zúčtování u poštovního úřadu šekového.

Kalendářní měsíc čítá se za 30 a kalendářní rok za 360 dnů.

Ustanovení § 63, bodu 7., odst. 2. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku ve znění nařízení vlády ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., zůstává co do výše úroků z prodlení nedotčeno.

§ 5.

Úroky z prodlení vybrané ve smyslu předcházejícího paragrafu plynou do pokladny státní, ve městech s vlastním statutem, na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve městech s regulovaným magistrátem nebo s právem municipálním, pokud v přenesené působnosti obstarávají vybírání přísných daní svými berními úřady, do pokladny městské.

Dosavadní předpisy o vybírání úroků z prodlení ze samosprávných přirážek a příspěvků k přímým daním pozbývají platnosti.

§ 6.

Z částek přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek státních, přirážek a příspěvků samosprávných svazků, které byly neprávem přijaty a byly nebo podle platných předpisů mohly v den, kdy poplatník o odpisu byl vyrozuměn, býti vráceny hotově, buďtež poplatníku nahrazeny za předpokladů uvedených v následujících paragrafech 10%ní úroky, jestliže v berním roce, jehož se odpis týče, zásadně (§ 4) podléhal úrokům z prodlení.

§ 7.

Za platbu neprávem přijatou pokládá se platba, jestliže dotyčný předpis byl rozhodnutím správního úřadu, vyneseným o opravném prostředku, nebo výrokem soudním buď úplně zrušen nebo tak snížen, že platba převyšuje zbývající předpis.

Částky, které byly dobrovolně zaplaceny nad předpis, do něhož si bylo stěžováno, jsou z výpočtu úroků náhradních vyloučeny.

Ustanovení §u 24, odst. 7 uher. zák. čl. XXIX z roku 1916 o dani z válečných zisků (§ 32 nař. uher. min. fin. č. 74.400 z r. 1918) a ustanovení §u 55, odst. 6 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku ve znění nař. vlády ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., nejsou tím dotčena.

Jestliže finanční správa za sporného řízení soudního stížnosti poplatníka vyhověla, platí rovněž ustanovení odstavce 1.

§ 8.

Bylo-li rozhodnutí, týkající se uložení daně, přirážek neb příspěvků zrušeno, přísluší nárok na vrácení zaplacené částky i s úroky náhradními zprvu jen podle nového rozhodnutí, které nastupuje na místo rozhodnutí zrušeného, ovšem s výhradou dalších nároků, které snad později vzniknou následkem opraveného řízení proti tomuto novému rozhodnutí.

§ 9.

Náhradní úroky platí se ode dne platby (§ 4, odst. 4) neprávem přijaté až do dne vyrozumění poplatníka o odpisu.

Vláda se zmocňuje, aby stanovila, že výpočet náhradních úroků lze provésti také teprve koncem roku porovnáním upravené náležitosti s platbou.

Nastal-li po uvědomění poplatníka u vrácení daně průtah finanční správou způsobený a okolnostmi neospravedlněný, zaplatí se úroky náhradní až do dne skutečného vrácení.

§ 10.

Opoměl-li finanční úřad úroky náhradní poukázati a neuplatní-li poplatník nárok na úroky náhradní do 3 let ode dne doručení rozhodnutí správního úřadu nebo ode dne vyhlášení soudního nálezu, kterým byla náležitost berní snížena, zanikne nárok na náhradní úrok.

§ 11.

Úroky náhradní jdou na vrub státu; v městech, do jichž pokladny podle § 5 plynou úroky z prodlení, na vrub těchto měst.

§ 12.

Výměra úroků z prodlení, které podle nařízení ze dne 6. dubna 1856, č. 50 ř. z., změněného zákonem ze dne 8. března 1876, č. 26 ř. z. a ze dne 23. ledna 1892, č. 26 ř. z., jest dlužník povinen platiti při nedodržení zákonné lhůty k zapravení přímo placených poplatků a poplatkového ekvivalentu včetně poplatků ze smluv pojišťovacích, smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích smluv (§ 6, odst. 3 cís. nařízení ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z.), dále daně z jízdních lístků, daně za přepravu zavazadel a zboží (§ 6, odst. 1 zákona ze dne 19. července 1902, č. 153 ř. z. a § 6, odst. 1, a § 11 cís. nařízení ze dne 10. ledna 1917, čís. 14 ř. z.) stanoví se deseti procenty.

§ 13.

Míra úroků z prodlení, kterými jsou strany povinny podle ustanovení platných na Slovensku a Podkarpatské Rusi (zvláště podle §u 22 uher. zák. čl. XXXIV z r. 1881, nařízení bývalého uher. ministerstva financí č. 14.332 z r. 1883, §§ů 1 a 2 uher. zák. čl. XXXVI z r. 1895, §u 21 nařízení bývalého uher. min. financí ze dne 16. března 1917, č. 28.100, §u 99 uher. zák. čl. XI z r. 1918) stanoví se deseti procenty.

§ 14.

Vrací-li se na rekurs zaplacený poplatek, nahradí se poplatníku desetiprocentní úrok. Ustanovení §§ů 7 až 10 platí obdobně i co do úroků náhradních z poplatků.

§ 15.

Ustanovení §§ 12 až 14 platí i pro všeobecnou daň z převodu statků a pracovních výkonův a pro daň přepychovou podle zákona z 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n.

§ 16.

Vláda se zmocňuje, aby pokud toho vyžadují poměry peněžního trhu, resp. stav nedoplatků, výši úroků, stanovených v §u 4, odst. 1, §u 6 a §§ech 12 až 14, přiměřeně měnila, nepřekročujíc sazbu určenou tímto zákonem.

§ 17.

Všecky dosavadní zákony a předpisy, jež jsou s těmito ustanoveními v odporu, pozbývají platnosti, pokud nejsou výslovně zachovány (§§ 1 a 3).

§ 18.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1921 s výhradou, že, pokud jiné než v § 5 uvedené obce vybírají i po 1. lednu 1921 přirážky za léta 1920 a předcházející svými orgány, přísluší úroky z prodlení z těchto přirážek obcím, které též platí případné úroky náhradní z plateb na obecní přirážky za léta 1920 a předešlá.

Provedením zákona pověřuje se ministr financí, který se zároveň zmocňuje, aby, zejména pro přechodnou dobu, povolil odchylky od tohoto zákona.

I.

Senát projevuje důtklivé přání, aby při provádění zákona, po případě zákonnými dodatky byly zmírněny krutosti, které z něho vyplývají, zejména z předsunutí termínů platebních u některých daní, dále z výše úroků z prodlení ve případech, kdy daň nebo poplatek byly sečkány z důvodu hospodářské tísně poplatníkovy, a z okolnosti, že poplatník nemá nároku na náhradní úrok z obnosu, o který přeplatil prozatímní platbou na základě předpisu roku předchozího.

II.

Senát vyslovuje přesvědčení, že... neopomene použíti zmocnění vyhražené... jí v §u 16 osnovy, to jest snížiti přiměřenou výši úroků stanovených v §u 4 odst. 1.,... 6 a §ech 12-14, jakmile to rozhodné poměry připustí.