Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 619.

Zpráva

I. výboru národohospodářského,

II. výboru rozpočtového a

III. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu

o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n. vládního nařízení ze dne 20. ledna 1921, čís. 21 Sb. z. a n., jímž se vydávají předpisy o ochraně před morem skotu a doplňují zákon ze dne 29. února 1880 č. 37 ř. z. o ochraně před morem skotu a tlumení tohoto moru a zák. čl. VII. z r. 1888 o úpravě zvěrolékařství.

I.

Dlouhé trvání války mělo neblahé následky na poměry zdravotní vůbec a lze děkovati jen pronikavým opatřením, že nebylo obyvatelstvo republiky naší postiženo větší měrou nakažlivými nemocemi. V sousedních státech rozšířeny byly ve veliké míře nemoci mezi skotem hovězím, z nichž zvláště mor dobytčí krutě řádil ve stádech ruských a zavlečen byl válkou též do Polska, čímž ohrozil nebezpečně krajiny naší republiky, jako Slovensko, Podkarpatskou Rus a Slezsko. Nás již dosti poškodila slintavka a kulhavka, která má za následek značný nedostatek mléka, jehož, nebýti této nemoci, bylo by dnes jistě mnohem více, a proto nutno použíti všech opatření, aby bylo zabráněno jakémukoliv seslabení chovu skotu. Ustanovení k ochraně před morem skotu obsahují zákony pro Čechy, Moravu a Slezsko ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., pro Slovenska a Rus Podkarpatskou ř. z. z r. 1888 v čl. VII, která jsou sice dosti podrobná, ale potřebují určitého doplnění. Podle těchto zákonů totiž možno použíti přísných opatření jich na Slovensko a Rusi Podkarpatské jen tenkráte, když mor skotu přiblíží se k hranicím na 40 km, ve Slezsku a na Moravě na 20 km ke hranicím.

Při nynějších komunikačních prostředcích a zvláště administrativních poměrech v Polsku není zaručeno, že by bylo nám včas hlášeno, že mor dobytčí již v krajích na vzdálenost řečenou řádí a nebylo by pak možno včas náležitá protiopatření zavésti.

Jest proto nutno, řádnou revisí a evidencí skotu v územích dotyčných naříditi a provésti dříve, nežli se úředně dozvíme o vyskytnutí se moru ze státu sousedního a proto rozšiřuje se § 7 zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z., který platil pro Moravu a Slezsko i na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Podle tohoto § 7 možno použíti k uzávěře hranic též vojska, na což též nebylo v ustanoveních pro Slovensko a Podkarpatskou Rus pamatováno. Ministerstvo zemědělství nepomýšlí sice použíti vojska k dozoru uzávěry celých hranic polských, poněvadž opatření toto jednak jest příliš nákladné a pak revise a evidence skotu organisovaná účelně po obcích jest úspěšnější, ale přece není vyloučeno, že při některých zvláště ohrožených místech bude nutno použíti i opatření toho.

Ustanovení v §§ 1, 2 a 3, aby náklady opatřeními preventivními vzniklé hradila státní pokladna, nutno schváliti, poněvadž zaručuje větší možnost úspěchu. Totéž se týká i výloh, spojených s radikální desinfekcí v případě, že by mor skotu byl k nám již zavlečen. Tím více nutno všechna tato opatření prováděti na účet státu, poněvadž jedná se o pohraniční okresy, v nichž obyvatelstvo jest chudé a jest v zájmu celého státu, aby nemoc byla utlumena.

Zvláště přísná opatření obsahuje nařízení v § 5 proti osobám, které stykem s cizím dobytkem neb jeho součástkami mohly by se státi šířiteli nákazy, jako obchodníkům s dobytkem, řezníkům, sběratelům koží, hadrů a pod. Opatření tato, třeba dotýkala se i osobní svobody u některých vrstev (cikáni a osoby potulné) jsou v zájmu věci nevyhnutelna.

Podle § 6 mohou býti držitelé povozu donuceni k propůjčení jich za náhradu orgánům, pověřeným kontrolou a revisí skotu, kteréžto opatření vzhledem k nedostatečným komunikačním prostředkům a k nutnosti rychlého výkonu jeví se býti potřebno.

Odměny, které mohou úřady župní v území Slovenska a Podkarpatské Rusi vyměřiti těm, kdož první učiní oznámení veřejnému úřadu o tom, že v některém místě v tomto území vypukl skutečně mor anebo za oznámení, že někdo přestoupil ustanovení vydaná o moru skotu a kterými se mění ustanovení posledního odstavce § 155 zákona z r. 1888, o kterých § 4 vlád. nař. obsahuje bližší, budou pobídkou jistě velice účinnou pro obyvatelstvo, aby nákaza byla včas oznámena a úřady proti rozšíření opatření vykonati mohly.

Konečně § 7 ustanovuje, že všichni zvěrolékaři na území republiky, vykonávají-li praxi, třeba nebyli ve státní službě, jsou povinni plniti povinnosti z oboru svého, jež jim následkem nebo za příčinou opatření k ochraně před morem příslušnou okresní správou politickou byly vydány a že mohou býti přibráni i posluchači a absolventi vysoké školy zvěrolékařské, pokud jsou příslušníky republiky, k přiměřenému působení při tlumení moru, kdyby se vyskytl. To jest odůvodněno tím, že v případě vyskytnutí se již moru na našem území bylo by zapotřebí značný počet sil zvěrolékařských a použilo by se zajisté tohoto opatření jen v případě nejnutnější potřeby.

Z celého nařízení patrna snaha vlády po udržení zdravého skotu a podpora chovu hovězího dobytka, na kterém výživa obyvatelstva značně jest odvislá.

Zemědělstvo naše vykonalo v posledních 2 letech v chovu skotu značný pokrok a v zájmu zásobování obyvatelstva jest, aby bylo použito všech prostředků, by tento zdroj všeužitečný nebyl ničím ohrožen.

V důsledku toho výbor národohospodářský navrhuje, aby nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. ledna t. r., jímž se vydávají ustanovení o ochraně před morem skotu a o úpravě zvěrolékařství, bylo v plném rozsahu schváleno a aby senát se usnesl na této resoluci:

Vláda se zmocňuje, aby v případě potřeby, zvláště kdyby nebezpečí zavlečení moru skotu se ještě zvětšilo, zavedla ještě přísnější opatření eventuelně proti těm, kdož by nedbali těchto předpisů v nařízeních obsažených, přísnější tresty.

Vinc. Ševčík v. r.,
místopředseda.

Jos. Hucl v. r.,
zpravodaj.

II.

Rozpočtový výbor připojuje se k usnesení národohospodářského výboru.

Jirásek v. r.,
předseda.

Sáblík v. r.,
zpravodaj.

III.

Zpráva zdravotného výboru zo dňa 15./3. 1921.

Nariadením týmto vydávajú sa predpisy o ochrane pred morom dobytkovým a doplňujú zákon zo dňa 29. febr. 1880, č. 37. ř. z. o ochrane pred morom dobytka a o zamedzení tohoto moru a zák. čl. VII. z r. 1888 o úprave zverolekárstva.

K našim susedom Poliakom minulého roku zavliekli hordy bolševické mimo iných mnohých nerestí, ešte i túto pliagu - dobytkový mor. Vláda naša veľmi múdre urobila zavčas všetky možné opatrenia nariadeniami, ktoré sa nám predkladajú k dodatočnému odotveniu. Prosím, aby výbor zdravotnícky ich schválil. Z privátnych informácií je mi známo, ako strašne pustoší mor dobytkový v Polsku. Sú celé kraje, kde vydochlo všetko, a neni skoro živého dobytčata. Vo dvoroch vydochlo všetko a najhoršie pri tom je to, že neni človeka, ktorý by tieto mrciny odpratal s povrchu zeme. Ľud je rozutokaný, osady prázdne, tak že následky války sú tam strašné. Sami Poliaci ani sa ochrániť od tohoto moru nevedia. Naša vláda vyslala ta väčší počet zverolekáru, aby obmedzovali šírenie sa tejto nákazy a tak umenšovali prípady moru a možnosť zavlečenia k nám na Slovensko, do Podkarpatskej Rusi a do Sliezska. Čo by to znamenalo, môžete si sami domysleť. My dnes máme lepší stav dobytka, ako bol pred válkou. Preto žiadame vládu, aby dbala čo najprísnejšie na dodržání predpisov a upotrebila všetko, čo jej stojí k disposicii na zamedzanie a chráneníe zvlášte hraníc pred dobytkovým morom. Nešťastie toto hrálo by nás do hladu, drahoty a vzbúr. Vlani chybovaly na Slovensku rozl. lieky pre dobytok, upozorňujem vládu, aby toto prezkúmala a urobila možnosť dostať ich na východe v Košiciach, na západe v Bratislave. Osobné chúťky jednotlivých veter. inšpektorov nech sa tu nerešpektujú, ale hlavne, aby lieky boly po ruke a dosť. Mám zkúšenosti, že vlani zverolékari museli zo Slovenska cestovať pre serum proti slintavke do Prahy, a kým sa vrátili, dobytča dávno zdochlo, lebo p. inšpektor nedohodal sa s lekárnikom, ktorý to mal mať na sklade.

Uznávajúc správnosť jednania so strany vlády, odporúčom sl. senátu, by toto nariadenie dodatočne schválil.

Jos. V. Klečák v. r.,
předseda.

Šimon Roháček v. r.,
zpravodaj.

Nařízení vlády

republiky Československé

ze dne 20. ledna 1921,

jímž se vydávají předpisy o ochraně před morem skotu a doplňují zákon ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., o ochraně před morem skotu a tlumení tohoto moru, a zák. čl. VII. z r. 1888 o úpravě zvěrolékařství.

Podle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., kterým byla vláda zmocněna činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou, nařizuje se:

§ 1.

Aby bylo zajištěno v územích Slovenska a Podkarpatské Rusi zachovávání platných obmezení nebo zákazů dovozu a průvozu dobytka, zvířecích surovin a předmětů, jimiž možno nákaza moru skotu zavléci, může býti dle okolností zařízen v těchto územích zvláštní zvěrolékařsko- policejní dozor pohraniční, a to třeba-li toho, i vojskem a může býti obchod zvířaty a jich chování v tamních obvodech až 30 km od hranic upraveno účelným způsobem, při čemž jest dbáti odůvodněných zájmů obyvatelstva.

Zejména může býti zařízena a prováděna v těchto pohraničních obvodech také revise a evidence všech zvířat, patřících k oněm druhům dobytka, jež mohou býti nákazou moru skotu postiženy, jakož i zdravotního stavu jejich a to způsobem, předepsaným v nařízení uherského ministra orby, průmyslu a obchodu ze dne 15. října 1888, č. 40.000. Ministerstvo zemědělství může však toto nařízení cestou správní přiměřeně změniti.

Náklady těmito opatřeními vznikající jdou na řád státní pokladny, pokud nejde o úřední úkony obcím příslušející.

§ 2.

V § 37 zákona ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., zařazuje se do prvého odstavce za oddíl f) nový oddíl tohoto znění: >g), za desinfekci kromě ručních a tažních prací<.

Čtvrtý odstavec tohoto § se ruší.

§ 3.

Do § 116 zák. čl. VII. z r. 1888 připojuje se jakožto druhá jeho věta dodatek tohoto znění:

>Při moru dobytčím hradí však tyto výlohy kromě ručních a tažních prací státní pokladna.<

§ 4.

V území Slovenska a Podkarpatské Rusi může župní úřad vyměřiti těm, kteří nejsouce povinni oznámení o moru skotu učiniti (§ 23 zák. čl. VII. z r. 1888), učiní první oznámeni veřejnému úřadu, že v některé osadě, která posud byla prosta moru skotu, skutečně mor ten vypukl, odměnu až do 400 Kč a rovněž může týž úřad za oznámení, že někdo přestoupil předpisy vydané o moru skotu zapovězeným dovozem skotu v případech, v nichž jest nařízeno, jako trest propadnutí dovezeného skotu, vyměřiti odměnu až do výše oné částky, která se strží po srážce nákladů za propadlý skot. Rovněž může týž úřad za oznámení, že někdo jiným způsobem skutečně přestoupil předpisy o moru skotu, vyměřiti odměnu až do 200 Kč.

Předpisem tímto mění se ustanovení posledního odstavce § 155 zák. čl. VII. z r. 1888, pokud jest s ním v rozporu.

§ 5.

Osoby, které následkem svého povolání nebo způsobu života přicházejí ve styk s cizím dobytkem nebo zvířecími surovinami (na př. řezníci, obchodníci dobytkem, sběratelé koží, hadrů atd.), nebo které byly v zamořených místech, anebo o nichž možno se toho domnívati, smějí do státního území vstoupiti jen na místech, která budou určena správním opatřením a i tam jen tehdy, podrobí-li se desinfekci.

Vůbec mohou býti cestou správní osoby, při kterých jest obava, že mohly by mor skotu zavléci, podrobeny zvláštním obmezením co do volnosti pohybu a mohou býti dány případně pod dozor. Cikáni a ostatní potulné osoby, jež by mohly mor skotu dále roznésti, mohou býti vykázáni z pásma, v němž byla nařízena revise a evidence skotu, nebo které bylo prohlášeno za morový okres. Osoby takové, jakož i podloudní obchodníci dobytkem nebo zvířecími surovinami mohou býti případně internováni. Bližší předpisy vydány budou cestou správní.

§ 6.

Aby byla - vyskytne-li se mor skotu - předepsaná opatření rychle a s úspěchem provedena, mohou úřední orgánové, výkonem opatření těch pověření, přiměti držitele povozů (silostrojů), aby jim je k tomuto účelu propůjčili za náhradu, kterou ustanoví s konečnou platností příslušná okresní politická správa (administrativní vrchnost I. stolice).

Totéž oprávnění mají i úředníci, pověření zavedením a kontrolou zařízené revise a evidence skotu, jedná-li se o rychlé a úspěšné provedení.

§ 7.

Pokud jest revise a evidence skotu nařízena, jsou všichni zvěrolékaři na území republiky Československé, vykonávají-li praxi, povinni, byť i nebyli ve státní službě, povinnosti z oboru zvěrolékařského, jež jim byly následkem anebo za příčinou opatření k ochraně před morem skotu příslušnou okresní politickou správou (administrativní vrchností I. stolice) uloženy, v obvodu řečené správy (vrchnosti) předepsaným způsobem plniti.

Vyskytne-li se mor skotu, mohou býti absolventi a posluchači vysoké školy zvěrolékařské, pokud jsou příslušníky Československé republiky, přibráni k přiměřenému působení při tlumení moru. Bližší určí se zvláštním předpisem.

§ 8.

Přestupky tohoto nařízení trestají se dle § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.

§ 9.

Prováděti toto nařízení, jež nabude účinnosti dnem vyhlášení, náleží ministru zemědělství v dohodě s ministry vnitra, financí, národní obrany a školství a národní osvěty.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP