Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 663.

Podle souhlasných zpráv několika denních listů zamýšlí ministerstvo národní obrany opatřiti v cizině a to ve Francii 200.000 párů obuvi pro účele vojenské; i bylo k odůvodnění tohoto opatření, kteréž naše státní finance jakož i národní hospodářství poškozuje, uvedeno, že domácí výroba nevystačuje, aby v pravý čas toto množství zabezpečila. Domácí výrobci však prohlásili, že mohou dodati 80.000 párů vojenské obuvi hned a zbytek v dílčích dodávkách, při čemž dlužno přihlédnouti k výhod, že zboží za dnešních poměrů našich bude levnější nežli v cizině.

Podepsaní projevují náhled, že netoliko průmysl, nýbrž také maloživnostníci po dobu války mnohem větší množství se značně menším počtem pohotových pracovních sil včas dovedli zhotoviti i musejí podepsaní označiti nevysvětlitelným, že při této výkonnosti činí se objednávky za drahé ceny v cizině.

Při tom dlužno uvážiti, že jak v živnostech, tak také v průmyslu nastala stagnace. Propouštění z práce jsou pro nedostatek práce také v malých živnostenských podnicích na denním pořádku.

Při tomto stavu věcí jest samozřejmo, že objednávky zboží v cizině, jež by také zde mohlo býti vyrobeno, mezi pracujícím obyvatelstvem počínají rozpoutávati živý nepokoj, jejž v jeho dalších důsledcích v přítomné chvíli ani nelze přehlédnouti. Nutno tudíž co nejdůrazněji varovati před zadáváním takovýchto objednávek do ciziny, ježto z důvodů jak státně finančních, hospodářských a také i sociálních jest naléhavě nutno domácí výrobu zaměstnávati.

Toho nemohou podepsaní opomenouti, aniž by blíže neposvítili na poměry při zadávání vojenských dodávek maloživnostnictvu. Maloživnostnictvo beze vší pochyby zasluhuje při tomto zadávání přednost, poněvadž tím četní majitelé živností a malí mistři pro sebe a pro své příslušníky nalézají výdělek a obživu. Těchto ohledů, žádoucích již z důvodů sociálních, kteréž ve starém státě vedly k zadávání velkých dodávek maloživnostnictvu, bohužel již není v míře žádoucí. Jest hluboce litovati, že zejména německé maloživnostnictvo vzdor domnělé zásadě rovnosti a spravedlnosti z dodávek se vylučuje. Při zadání dodávky vojenské obuvi v prosinci 1920 nebyl vzat zřetel na německé živnostníky a jejich společenstva na Moravě vůbec. Jako důvody k tomu ministerstvo obchodu pohnuly, jest nevyzpytatelno, ježto německá společenstva, jako na příklad společenstvo německých obuvníků na Moravě, již v listopadu 1920 odevzdalo ministerstvu obchodu dotyčnou žádost, aby na ně byl vzat zřetel. Dlužno velice litovati, že německá společenstva o zamýšleném zadání dodávek vůbec nejsou vyrozumívána, kdežto českým společenstvům dostane se vědomosti vždy včas. Ani obchodní a živnostenské komory, ani ústavy pro zvelebení živností neobdržely zpráv o zadání dodávek v prosinci 1920, ani o jiných zadáních, kteráž od té doby následovala.

Příslušné úřady neberou vůbec vážně potřeby živnostnictva při dodávkách. Od převratu musí maloživnostnictvo dodávati za stejné ceny jako po dobu války, ačkoliv poměry mzdové a ceny potřeb, režie, dané a poplatky činí mnohonásob více nežli dříve. Poplatek kolkový činí nyní 3 %, daň z obratu 1 %. Jest zrovna výsměchem, musí-li platiti živnostník z dodávkové sumy 116.870 Kč na kolcích 3530 Kč, na dani z obratu 1168 Kč, při čemž ani není přihlédnuto k jinakým srážkám, které stát způsobuje. Zdanění maloživnostenských společenstev jest přímo nezměrné. Z čistého zisku 24.685 Kč bylo předepsáno výdělkovému společenstvu, které sestává z malých lidí a požívá domnělých zákonitých úlev daňových na daních a veřejných dávkách 6257 Kč. A tomu se říká zvelebování živností!

Příznačným jest způsob, jakým odměňováni jsou živnostníci za svoje státní dodávky. Po odvedení dodávky musejí 6-8 neděl čekati na svoje peníze. Za odvedené zboží v době převratu, kteréž připadlo k dobru již novému státu a přešlo v držení nové státní správy, neobdržela maloživnostenská společenstva ještě ani haléře. Obuv byla orgány nového státu převzata a tehdy za pakatel zašantročena zemědělským korporacím a jiným ústavům, kdežto za rok později kupovala se z Ameriky vojenská obuv za cenu 350 Kč za jeden pár! Do dnes neobdržela společenstva obuvníků peníze za obuv, kterou nový stát převzal. K výrobě zboží musela si však od bank vypůjčiti peníze, kteréž dnes musí zúrokovati 8 a více procenty.

Poměry jsou tudíž obzvláště smutné a vyžadují, aby státní správa se vší energií podrobila důkladné reorganisaci maloživnostenské dodávky vojenské ve smyslu návrhů živnostenských korporací. Obzvláště dlužno na to poukázati, že již v rozpočtu na rok 1920 zařazena byla částka 10,000.000 Kč pro maloživnostenská společenstva k zaplacení dlužných pohledávek vojenských a že vzdor všem snahám úřadů pro zvelebení živností posud ani haléř nebyl vyplacen.

Podepsaní se tudíž táží:

1. Jak může pan ministr národní obrany ospravedlniti nákup obuvi v takovémto rozsahu a to v cizině?

2. Jest pan ministr národní obrany, jakož i pan ministr obchodu ochoten pečovati o to, aby vzhledem k nezaměstnanosti v průmyslu a v živnostech veškeré objednávky byly zadány tuzemským výrobcům, a aby zejména vzat byl zřetel na maloživnostníky?

3. Jest pan ministr národní obrany a pan ministr obchodu ochoten podrobiti důkladné úpravě zadávání dodávek maloživnostnictvu ve smyslu revise cen dodávacích jakož i ve smyslu úlev srážek z dodávkových částek, případně lepší úpravou cen?

a co zamýšlejí jmenovaní páni ministři učiniti, aby také německé živnostnictvo včas o dodávkách se dozvědělo a aby na ně při dodávkách spravedlivě bylo přihlédnuto?

4. jaká opatření zamýšlejí páni ministři národní obrany a financí učiniti, aby zaplacení dodaných částí oděvu maloživnostnictvu stalo se hned po dodávce zboží?

5. Jsou páni ministři národní obrany a financí ochotni pečovati o to, aby dodávky provedené živnostnictvem v čas převratu, avšak posud ještě nezaplacené, do lhůty jednoho měsíce byly likvidovány a zaplaceny?

V Praze dne 18. března 1921.

dr Naegle, Meissner, Fahrner, dr Emma Marie Herzigová, A. Lippert, Hartl, Knesch,

dr Ledebur, Spies, Fritsch, Luksch.

Senát Národního shromáždění R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 663.

Nach Übereinstimmenden Meldungen mehrerer Tagesblätter hat das Ministerium für nationale Verteidigung die Absicht, im Auslande und zwar in Frankreich, 200.000 Paar Schuhe für Militärzwecke anzuschaffen und wurde als Begründung dieser, unsere Staatsfinanzen sowie unsere Volkswirtschaft schädigenden Maßnahme angeführt, daß die heimische Erzeugung nicht ausreiche, um zur rechten Zeit dieses Quantum sicherzustellen. Die inländische Erzeugung hat jedoch erklärt, daß sie 80.000 Paar Militärschuhe sofort und den Rest in Teillieferungen bereitstellen könne, wobei der Vorteil ins Auge zu fassen ist, daß die Wage unter den heutigen Verhältnissen im Inlande billiger sein wird, als im Auslande.

Die Gefertigten geben der Anschauung Ausdruck, daß nicht nur die Industrie, sondern auch das Kleingewerbe während des Krieges weit größere Quantitäten bei bedeutend geringeren, zur Verfügung stehenden Arbeitskräften zeitgemäß fertigzustellen in der Lage waren und müssen es als unerklärlich bezeichnen, daß bei dieser Leistungsfähigkeit Bestellungen zu teueren Preisen im Auslande gemacht werden.

Dabei muß erwogen werden, daß sowohi im Gewerbe als auch in der Industrie eine Stagnation eingetreten ist. Entlassungen von Arbeitern auch in den kleingewerblichen Betrieben sind wegen Arbeitsmangels an der Tagesordnung.

Bei einer derartigen Sachlage ist es selbstverständlich, daß Bestellungen von Waren im Auslande, welche auch hier erzeugt werden könnten, unter der arbeitenden Bevölkerung lebhafte Unruhe zu entfesseln beginnen, welche sich in ihren weiteren Folgen zur Stunde noch gar nicht überblicken läßt.

Es muß daher auf das Nachdrücklichste gewarnt werden, der artige Bestellungen nach dem Auslande zu vergeben, zumal sowohl, staatsfinanzielle, wirtschaftliche und auch soziale Rücksichten die Beschäftigung der heimischen Erzeugung dringendst geboten erscheinen lassen.

Diesen Anlaß können die Gefertigten nicht vorübergehen lassen, ohne die Verhältnisse bei der Vergebung der Heereslieferungen an das Kleingewerbe näher zu beleuchten. Unzweifelhaft verdient das Kleingewerbe bei dieser Vergebung den Vorzug, weil hiedurch zahlreiche Gewerbeinhaber und kleine Meister für sich und ihre Angehörigen Erwerb und Nahrung finden. Diese schon aus sozialen Gründen gebotene Berücksichtigung, welche im alten Staate zu Vergebungen großer Liefe, rangen an das Kleingewerbe führte, wird jetzt leider nicht mehr in dem erforderlichen Maße geübt. Es ist tief beklagenswert, daß insbesonders das deutsche Kleingewerbe trotz .des angeblichen Grundsatzes der Gleichheit und Gerechtigkeit aus dem Lieferungswesen verdrängt wird. Anläßlich der im Dezember 1920 erfolgten Vergebung von Militärschuhlieferungen wurden die deutschen Gewerbetreibenden und deren Genossenschaften in Mähren, überhaupt nicht berücksichtigt. Welche Gründe hiezu das Handelsministerium geführt haben, ist unerfindlich, . zumal deutsche Genossenschaften, wie z. B. eine Genossenschaft der deutschen Schuhmacher in Mähren, bereits im November 1920 ein diesbezügliches Ansuchen um Berücksichtigung dem Handelsministerium übergeben haben. Es maß sehr bedauert werden, daß die deutschen Genossenschaften von der beabsichtigten Vergebung von Lieferungen überhaupt gar nicht verständigt werden, während die čechischen Genossenschaften stets rechtzeitig Kenntnis erhalten. Nicht einmal die Handels- und Gewerbekammern, noch die Gewerbeförderungsinstitute haben von der Lieferungsvergebung im Dezember 1920, noch von anderen, seit dieser Zeit erfolgten Vergebungen, Nachricht bekommen.

Von den zuständigen Stellen werden die Bedürfnisse des Gewerbes. im Lieferungswesen überhaupt. nicht ernst genommen. Seit dem Umsturze maß das Kleingewerbe zu denselben Preisen liefern, wie während, des Krieges, wie wohl die Lohnverhältnisse und die Preise der Bedarfsartikel, Regien, Steuern und Gebühren ein vielfaches der früheren Ansätze betragen. Die Stempelgebühr beträgt jetzt 3 %, die Umsatzsteuer 1 %. Es ist geradezu hohnsprechend, wenn von einer Lieferungssumme von 116.876 K das Gewerbe 3530 K an Stempelgebühren, 1168 K an Umsatzsteuern zahlen muß, wobei die sonstigen Abzüge, die der Staat veranlaßt, gar nicht veranschlagt sind. Die Besteuerung der kleingewerblichen Genossenschaften geht geradezu ins Ungemessene. Von einem Reingewinne von 24.685 K wurden einer Erwerbsgenossenschaft, die aus kleinen Leuten besteht und die angeblich gesetzliche Steuerbegünstigungen genießt, an Steuern, und öffentlichen Abgaben, 6257 K vorgeschrieben. Und das wird Gewerbeförderung genannt!

Bezeichnend ist die Art und Weise, wie die Gewerbetreibenden für ihre Lieferungen vom Staate entlohnt werden. Nach erfolgter Ablieferung müssen sie 6-8 Wochen auf ihr Geld warten. Für die abgelieferten Waren zur Zeit des Umsturzes, welche Artikel schon dem neuen Staate zugute kamen und in den Besitz der neuen Staatsverwaltung übergegangen sind, haben die kleingewerblichen Genossenschaften, noch keinen Heller erhalten. Die Schuhe wurden von den Organen des, neuen Staates übernommen und damals zu Schleuderpreisen an die landwirtschaftlichen Korporationen und andere Anstalten abgegeben, während man ein Jahr später aus Amerika Militärschuhe zum Preise von 350 K pro Paar ankaufte! Bis heute haben die Schuhmachergenossenschaften das Geld für die vom neuen Staate übernommenen Schuhe dicht erhalten. Zur Herstellung der Ware mußten sie jedoh bei den Banken Geld aufnehmen, welches sie heute mit 8% und mehr verzinsen müssen.

Die Verhältnisse sind sohin außerordentlich traurige und erheischen, daß die Staatsverwaltung mit aller Energie das kleingewerbl. Heereslieferungswesen einer gründlichen Reorganisation im, Sinne der Vorschläge der gewerbl. Körperschaften unterzieht. Insbesondere maß darauf hingewiesen werden, daß schon im Budget pro 1920 zur Bezahlung von rückständigen Heeresforderungen &r Betrag von 10 Millionen Kronen für die kleingewerbl. Genossenschaften eingestellt war und trotz aller Bemühungen der Gewerbeförderungsämter noch nicht ein Heller ausbezahlt worden ist,

Die Gefertigten richten daher nachstehende Anfragen:

1. Wie kann der Herr Minister für nationale Verteidigung den Ankauf von Schuhwerk in einem derartigen Ausmaße und zwar im Auslande rechtfertigen;

2. Sind der Herr Minister für nationale Verteidigung sowie der Herr Handelsminister bereit, dafür Sorge zu tragen, daß im Hinblicke auf die Arbeitslosigkeit, in Industrie und Gewerbe sämtliche Bestellungen an inländische Erzeuger vergeben und daß insbesonders die Kleingewerbetreibenden Berücksichtigung finden?

3. Sind der Herr Minister für nationale Verteidigung und der Herr Handelsminister bereit, die Vergebungen an das Kleingewerbe einer durchgreifenden Regelung im Sinne der Revision der Lieferpreise sowie im Sinne der Erleichterung der Abzüge von den Lieferungssummen bezw. durch bessere Preisgestaltung zu unterziehen und welche Maßnahmen wollen die genannten Herren Minister vorkehren, damit auch der deutsche Gewerbestand rechtzeitig von den Lieferungen erfahre und in gerechter Weise bei denselben berücksichtigt werde?

4. Welche Vorkehrungen gedenken die Herren Minister für nationale Verteidigung und für Finanzen zu trefen, daß die Bezahlung gelieferter Bekleidungsartikel an, das Kleingewerbe unverzüglich nach Ablieferung der Ware erfolge?

5. Sind die Herren Minister für nationale Verteidigung und für Finanzen bereit dafür Sorge zu tragen, daß jene Lieferungen, welche zur zeit des Umsturzes vom Gewerbe vollzogen, jedoch bis heute noch nicht bezahlt sind, innerhalb, Monatsfrist zur Liquidierung und Auszahlung gelangen?

Prag, am 18. März 1921.

Dr. Naegle, Meissner, Fahrner, Dr. Emma Maria Herzig, A. Lippert, Hartl, Knesch, Dr. Ledebur, Spies, Fritsch, Luksch.