Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 670.

Odpověď

ministra obchodu v dohodě se správcem ministerstva pro zásobování lidu

Údaje v interpelaci uvedené ohledně vzrůstu výroben likérů a lihovin studenou cestou odpovídají skutečnosti. Tak vzrostl počet výrobců předmětných na Žižkově v roce 1920 o 27 a i v tomto roce docházejí stále ještě nové odpovědi této živnosti.

Vzrůst výroben těch jest zjevem poválečným, vyvolaným jednak tím, že během války skoro žádné takové odpovědi podány nebyly, kdežto nyní mnoho demobilisovaných vojínů a invalidů hledá sobě samostatného zaměstnání, jinak snadností výroby lihovin, nadprůměrným ziskem při této výrobě a konečně okolností, že výrobna sama nepožaduje značných investičních nákladů.

Ostatně nevztahuje se vzrůst odpovědí živnostenských pouze na tuto živnost, stoupl i počet odpovědí ostatních živností.

Výroba lihovin a ovšem i s touto výrobou spojený prodej výrobků jest živností volnou, ku jejímuž nastoupení stačí pouhá odpověď podle § 11 živn. řádu.

Živnostenský úřad jest zavázán odpověď takovou vzíti k úřední vědomosti a může nastoupení živnosti takové zakázati jen tehdy, je-li tu nějaká překážka hledě k osobě, živnosti neb místu provozovacímu, ovšem překážka obsažená v živnostenském řádě.

Pokud mi známo, postupují živnostenské úřady při vydávání živnostenských listů na předmětnou výrobu přesně podle předpisů živnostenského řádu a činí vydání těchto živnostenských listů závislým na uznání provozovny za způsobilou.

Podle mínění podřízených úřadů živnostenských dostupuje počet výroben předmětných svého maxima a nastane v tomto oboru výroby v nejbližší době tentýž zjev jako u výroben cukrovinek překotně zařizovaných, které nyní už počínají zanikati.

Podle ustanovení § 13 odst. 2. vládního nařízení ze dne 16. listopadu 1920, č. 620 Sb. z. a n., jímž stanoví se prodejní cena likérů a lihovin, jsou výrobci líhovin povinni zpracovati polovici každého přídělu líhu na líhoviny v §§ 8 a 10 cit. nařízení uvedené (40 % tuzemský rum a 20 % výčepní kořalka) a smějí tudíž z druhé polovice přídělu lihového vyráběti rum 60 % nebo jiné lihoviny.

Vzhledem k tomuto ustanovení zmocnilo ministerstvo pro zásobování lidu po dohodě s ministerstvem financí čsl. komisi cukerní výnosem ze dne 11. prosince 1920, č. j. 112501, aby přidělovala cukr k výrobě likérů též malozpracovatelům, kteří se prokáží živnostenským oprávněním. Pokud jde o množství cukru, jež by bylo ku výrobě likérů přiděliti, byla poukázána čsl. komise cukerní, aby uvolňovala cukr v tom poměru, že na 100 litrů čistého lihu, jenž smí býti podle ustanovení § 13 shora uvedeného nařízení na likéry zpracován, připadne asi 40 kg cukru.

V každém případě nutno vyšetřiti u čsl. komise líhové v Praze množství líhu, jež může býti na likéry zpracováno.

K výrobě líhovin přiděleno bylo v roce 1920 velkovýrobcům 2986,70 q pro tuzemsko, 200 q zadin a 4162 q pro vývozní zboží, malovýrobcům 16072,57 q pro tuzemsko a 281 q zadin. Celkem 19059,27 q pro tuzemsko 481 q zadin a 4462 q na vývozní zboží.

Na měsíc leden březen 1921:

Velkovýrobcům 1350 q, malovýrobcům 5131 q, celkem 6481 q vesměs pro tuzemsko.

Příděl k výrobě lihovin je u porovnání s přídělem k jiným průmyslovým odvětvím cukr zpracujícím malý (asi 200-250 vagonů) a není opodstatněna obava, že tohoto cukru užívá se k podloudnému obchodování.

V Praze dne 16. března 1921.

Dr. Hotowetz v. r.,
ministr obchodu.