Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 681.

Senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto zákoně:

ze dne............1921

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Veškeré záležitosti spojené s administrací, určováním, vytýčením a omezníkováním, jakož i s revisi udržováním a evidencí státních hranic soustřeďují se vyjma záležitosti právní po dobu, po kterou se provádějí rozhraničovací ustanovení mezinárodních smluv, v ministerstvu veřejných prací, kterému náleží dohodnouti se ve všech otázkách týkajících se hranic se zúčastněnými ministerstvy.

Ukončení této doby bude stanoveno vládním nařízením.

§ 1.

Vlastníci pozemků jsou povinni trpěti bez nároků na odškodné, by na těchto pozemcích byly postaveny státní hraniční mezníky, jakož i jiná značková opatření (sloupy, výtky atd.), jichž ku řádnému vytýčení a vyznačení státních hranic bude potřebí, dále, aby pozemků těchto používalo se jakýmkoliv způsobem k tomu, aby se umožnilo a zabezpečilo stanovení hranic a postavení hraničních mezníků a značek.

Rovněž povinni jsou bez nároků na jakékoliv odškodné trpěti obchůzky státní hranice legitimovanými úředními osobami a dovoliti přístup, po případě příjezd na státní hranici a jakékoliv jiné použiti pozemků za účelem provádění nutných osazovacích prací a oprav na hraničních meznících a značkách.

§ 2.

Vlastníci hraničních pozemků jsou dále povinni na vyzvání československého komisaře mezinárodní komise pro stanovení hranic, a kdyby příslušná státní hranice touto komisí přezkoumávána nebyla, na vyzvání politického úřadu bezplatně postoupiti do vlastnictví státu soukromé mezníky na státní hranici se nacházející, pokud tyto byly uznány těmito orgány za způsobilé pro vyznačení státních hranic a pokud by při použití jich k tomu účelu nebylo nutno je s dosavadního místa posunouti.

Mezníky ty nesmějí ani později bez svolení vlastníka pozemku s dosavadního místa býti jinam přesazeny.

§ 3.

Tam, kde prochází státní hranice lesy, jsou vlastníci lesního pozemku povinni bez nároku na náhradu vymýtiti pruh lesa v šířce 1 m od hranice a odstraniti odtud veškeré pařezy, jakož i poražené kmeny a klestí ve lhůtě, kterou k tomu určí československý komisař mezinárodní komise pro stanovení hranic, a kdyby příslušná část hranice nebyla touto komisí přezkoumávána, ve lhůtě, kterou určí politický úřad.

Tento pruh podél státních hranic povinni jsou vlastníci bez nároku na náhradu udržovati trvale vymýcený a v takovém stavu, aby od každého hraničního kamene bylo viděti k oběma sousedním hraničním kamenům.

Táž povinnost ukládá se i vlastníkům pozemků nezalesněných, pokud by na nich ve vzdálenosti 1 m od státních hranic nalézaly se stromy nebo keře.

K příkazu příslušných orgánů jest povinen k úkonům nařízeným v tomto §u za vlastníka každý, kdo drží neb spravuje pohraniční pozemky.

§ 4.

Vlastníci pozemků povinni jsou na příště ponechati pruh v šíři 1 m podél státních hranic nezastavěný a nesmějí v něm zřizovati příkopů, zdí, ohrad a vůbec žádných zařízení, kterými by obchůzka hranice byla ztížena neb znemožněna.

Ustanovení toto netýká se budov a zařízení v době vydání tohoto zákona již existujících, jakož i těch budov a zařízení na pozemcích železnic veřejné dopravě sloužících, jež budoucně předpokládajíc povolení ministerstva železnic v dohodě ministerstvem veřejných prací budou prováděny.

§ 5.

Pokud státní hranice sleduje tok vody veřejné neb soukromé, po případě vody veřejné neb soukromé disposici jsoucí, ať již tím způsobem, že střed toku nebo některý břeh tvoří hranici státní, povinni jsou vlastníci břehů, jakož i pozemků přilehlých bez nároků na jakékoliv odškodné trpěti, aby na jejich pozemcích postaveny byly hraniční mezníky, po případě i jiná značková opatření a zařízení, jichž jest ku přesnému stanovení a vytýčení státních hranic potřebí, jakož i by používalo se pozemků jejich jakýmkoliv způsobem při stavbě a opravě hraničních mezníků značkových kamenů a zařízení, dále k obchůzkám hranice legitimovanými úředními osobami.

§ 6.

Vlastníci břehů vod soukromých i veřejných, po případě v soukromé neb veřejné disposici jsoucích, pokud tvoří tyto vody státní hranici, povinni jsou kromě případů hrozícího nebezpečí, zdržeti se všeho, čím by povaha, poloha, tvar neb směr břehů a řečiště vod těchto mohly býti změněny.

Stejné obmezení stíhá i vlastníky a uživatele těchto vod a majitele práv vodních k těmto vadám.

§ 7.

Vlastníci břehů vod soukromých neb veřejných, po případě v soukromé neb veřejné disposici jsoucích, pokud tvoří tyto vody státní hranici, jakož i vlastníci pozemků sousedních, povinni jsou bez nároků na náhradu vymýtili potřebný pruh porostu v rozsahu až do šíře 2 m v době a směru, které určí československý komisař mezinárodní komise pro stanovení hranic, po případě politický úřad, při čemž jest přihlížeti k tomu, aby vykácením porostu nebyla ohrožena pevnost a stálost břehů, dále jsou povinni ve zmíněném stavu břehy a sousední pozemky udržovati a nezřizovati na nich ničeho ani budoucně, čím by obchůzka vod těch úředními osobami byla ztížena nebo znemožněna.

K příkazu příslušných orgánů jest povinen k úkonům nařízeným v tomto §u za vlastníka každý, kdo drží neb spravuje břehy pohraničních vod, po případě pozemky sousední.

§ 8.

Jakékoliv změny dosavadních břehů vod soukromých neb veřejných, po případě v soukromé neb veřejné disposici jsoucích jež tvoří státní hranici, jakož i nová díla vodní, dále změny dosavadních vodních dál na těchto vodách a každé nové použití vod těchto, které by mohlo míti za následek změnu dosavadních břehů podléhají po dobu v čl. I. uvedenou schváleni ministerstva veřejných prací.

Pokud k opatřením těm potřebí jest též povolení vodoprávního, nesmí je úřad vodoprávní vydati dříve, než bude prokázáno, že uděleno bylo schválení ministerstvem veřejných prací dle odstavce 1.

§ 9.

Kdo drží neb spravuje pozemky ležící podél státních hranic, po případě podél břehů vod, jež tvoří státní hranici, povinen jest ihned, jakmile o tom zví, hlásiti starostovi obce každé porušení, zničení, odstranění neb přenesení hraničních mezníků, jakž i jiných značkových kamenů a zařízení sloužících ke stanovení státní hranice, po případě i jiné skutečnosti, jimiž by zřejmost hranic byla porušena nebo ohrožena.

§ 10.

Pro železnice, sloužící veřejné dopravě, jež hranice státní protínají neb jich se dotýkají, platí obdobně předpisy tohoto zákona, při jich provádění však dlužno šetřiti dosavadních stavebních a policejních předpisů, platných pro železnice.

§ 11.

Každé nesplnění povinnosti v §§ 3, 4, 6, 7, 9 tohoto zákona stanovených, trestají, pokud nejde o trestný čin přísněji stíhaný, politické úřady, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti, první stolice, a to peněžitou pokutou od 100 Kč zlo 10.000 Kč nebo vězením do tří měsíců. Pří nedobytnosti pokuty nastupuje místo ní vězení nejvýše 3 měsíce trvající.

§ 12.

Kdykoliv předpisy tohoto zákona nějakým konáním neb opominutím byly přestoupeny, může státní správa bez ohledu na případné potrestání sama na útraty provinilcovy dáti vykonati všecka opatření těmito předpisy jemu uložená, po případě dáti uvésti vše ve stav těmto předpisům odpovídající a vzniklé tím náklady vymáhati na zavázaném politickou exekucí.

Zákon tento nedotýká se mezinárodních smluv uzavřených před jeho účinností.

Zákon tento nabývá účinností dnem vyhlášení.

Provedením zákona v době v článku I. určené pověřuje se ministr veřejných prací v dohodě s ministrem věcí zahraničních, ministrem vnitra, ministrem financí a ministrem zemědělství; po uplynutí doby této pak ministr vnitra v dohodě s ostatními ministry právě uvedenými,

Nutnost stanovení a vytýčení nových hranic republiky Československé přiměla vládu ku podání návrhu zákona o příslušnosti v záležitostech státních hranic a povinnostech vlastníků pozemků při stanovení státních hranic a udržování jich v patrnosti.

Výbor ústavně-právní, jemuž tato osnova vzhledem na její spojitost s vládním návrhem zákona o ochraně hraničních mezníků a trigonometrických značek později přikázána byla, jednal dne 31. března 1921. o osnově té a navrhuje senátu, aby osnova vládní přijata byla s následujícími změnami:

Nadpis zákona zkrácen na slova >o státních hranicích<, která vystihují úplně účel a předmět zákona.

Kompetence ministerstva veřejných prací stanovená v čl. I. obmezena ku návrhu senátora dr Spiegela vyjmutím záležitostí právních, aby právní ochrana obyvatelstva nepodléhala témuž ministerstvu, kteréž rozhoduje o technickém provedení. Vzhledem na náležitost dohodnutí se ministerstva veřejných prací se zúčastněnými ministerstvy vzato k vědomosti prohlášení zástupce ministerstva veřejných prací ministerského rady inž. V. Kovaříka, že v případě nedohodnutí v meziministerské komisi předloží se věc ku rozhodnutí ministerské radě.

Vzato též k vědomosti prohlášení téhož zástupce, že ve smyslu usnesení ministerské rady ze dne 6. srpna 1920 uvedené v důvodové zprávě osnovy pojem >vytýčení< říšských hranic obsahuje též >zaměření< hranic, takže i záležitosti spojené se zaměřením hranic státních soustřeďují se dle čl. I. v ministerstvu veřejných prací.

Ustanovení osnovy §§ 3 a 7, aby vlastníci půdy bez nároků na náhradu povinni byli vymýtiti potřebný pruh, přijato většinou; menšina uplatňovala, že tímto ustanovením, budou poškozeni malí zemědělci, nemající pozemkového majetku 5 ha nepřesahujícího, taktéž majitelé ovocných stromů, takže by jim měla býti přiřknuta přiměřená náhrada.

Vzhledem k tomu však, že dle prohlášení zástupce ministerstva veřejných prací shora vzpomenutého, hranice neřeže ovocné sady, že provedení odhadů ohledně náhrady zdržovalo by stanovení hranic a mělo by za následek nepoměrné náklady, pak také z důvodu toho, že jedná se většinou o vlastníky, velkostatkářské půdy a dřevo zůstane vlastníkům, většina výboru přijala ustanovení osnovy §§ 3 a 7, jak vládou jsou navržena.

Do § 6 pojata ku návrhu senátora dr Spiegela slova povinnost vlastníků obmezující >kromě případů hrozícího nebezpečí<, aby vlastníci nebyli trestáni pro nesplnění povinnosti v případech hrozícího nebezpečí, zejména při živelních pohromách.

§§ 9 a 11 osnovy škrtnuty, a to § 9 pro svou neurčitost a dalekosáhlost svých ustanovení, pak též, že povinnosti vlastníků půdy jsou již stanoveny v ostatních §§ech, kdežto na další ochranu hranic státních jest pamatováno v současně podaném návrhu zákona o ochraně hraničních mezníků, a §11 z důvodu toho, že uložení dalších obmezení a povinností bude nutno učiniti zvláštním zákonem, aby práva obyvatelstva byla náležitě chráněna.

V § 9 (dříve § 10) přijata povinnost hlásiti starostovi obce bydliště neb území, aby usnadněna byla tato povinnost, neb hlášení politickému úřadu, resp. administrativní vrchnosti spojeno by bylo s útratami dopisu neb cesty a vyžadovalo by ztráty času.

V § 13 (nyní § 11) škrtnuto citování § 10 a škrtnuta slova >po případě dle § 11 ministerstvem veřejných prací uložených< vzhledem na škrtnutí §§ 9 a 11 osnovy.

V § 14, nyní § 12 škrtnuty poslední tři věty od slov >a vysloviti< až ke slovům >čili nic<, jelikož nutná opatření dějí se na útraty provinilcovy a není nutno, aby týž trestán byl ještě propadnutím získaného dřeva.

Jako článek III. přijato ustanovení: >Zákon tento nedotýká se mezinárodních smluv uzavřených před jeho účinností.<

To z toho důvodu, že dle mezinárodních smluv uvedených v důvodové zprávě osnovy stanoveno vykácení širšího pruhu lesa než 1 m a že nutno zachovati ustanovení těchto mezinárodních smluv.

V Praze dne 31. března 1921.

Dr. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Procházka v. r.,
zpravodaj.

Technicko-dopravní výbor podle usnesení svého ze dne 1. dubna 1921 se k této zprávě připojuje.

V Praze dne 1. dubna 1921.

Albert Friedrich v. r.,
předseda.

Havlena v. r.,
zpravodaj.