Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 685.

Návrh zákona buď vypracován na těchto zásadách:

1. Postup pří scelování pozemků i ostatních operacích půdního majetku upraven buď jednak:

a) cestou soukromou (jednotlivci neb družstva),

b) akcí státní, když zájem veřejný toho vyžaduje.

2. Nechť návrh přesně upravuje postup přípravných prací, projektování, projednávání i provádění projektu spolu s pracemi pro udržování podniku v dobrém stavu.

Veškerá řízení úřední buďtež stručná, urychlená a lhůtami vymezená.

3. Ze scelování vyjmuty buďtež zásadně plochy, zanesené v regulačních plánech obcí jako pozemky stavební.

Pozemky položené v inundačních územích buďtež sceleny a jako louky neb pastviny používány.

4. Při úpravě pozemkového vlastnictví operacemi v zákoně uvedenými provedeny buďtež dle možnosti potřebné meliorace.

5. Zvláštní péče věnována buď praktickému vybudování cest. hospodářských.

6. Úřady provádějící úpravu pozemkového vlastnictví buďtež vytvořeny jako součást zemědělsko-technických úřadů pří ministerstvu zemědělství.

7. Rozhodování sporných záležitostí vzniklých při úpravě pozemkového vlastnictví náleží v I. řadě komisi obecní a v II. řadě krajské komisi, III. minist. zemědělství.

8. Změny vlastnictví z tohoto zákona vyplývající jsou osvobozeny od státních poplatků.

9. Provedení zákona a organisace úřadů přináleží ministerstvu zemědělství.

Scelování pozemků čili komasace od počátku snah o zvelebování půdy byly předmětem zevrubných úvah zemědělských institucí a sněmů zemských.

V Čechách vlastenecká hospodářská společnost již v létech 70tých zabývala se sbíráním dat pro scelování pozemků.

Vídeňská vláda eminentně zemědělskou otázku řešila centralisticky a vydala říšské zákony:

I. O scelování pozemků ze dne 7. června r. 1883, čís, 92 ř. z. II. O dělení společných pozemků a upravení společných správních práv ze dne 7. června r. 1883, čís. 94 ř. z.

III. O očisťování lesů od cizích záklíčků a zaokrouhlování dle hranic lesních ze dne 7. června r. 1883, čís. 93 ř. z.

K těmto zákonům vydala prováděcí nařízení ze dne 5. července 1886, čís. 108 ř. z., ze dne 5. července 1886, čís. 68 ř. z. a ze dne 5. července 1886, čís. 109 ř. z.

Na tomto podkladu vydány byly: Zemským sněmem moravským zemské zákony ze dne 13. února 1884, čís. 30, 31, 32 z. z.

Doplňovací zákony ze dne 14. května 1910, čís. 52, 53 z. z.

Zemským sněmem ve Slezsku zákony ze dne 28. prosince 1887, čís. 12, 13, 14 z. roku 1888.

Doplňovací zákon pro Slezsko ze dne 18. května 1896, čís. 35 z. z.

V Čechách Zemský výbor r. 1876 vyžádal si dobrozdání okres zastupitelstev, která ze 188 počtem 118 vyslovila se pro vydání scelovacích zákonů.

Hospodářské spolky a zemědělský výbor sněmu zemského vydání scelovacích zákonů žádaly.

Na základě tom zemský sněm r. 1887 vyzval vládu k předložení osnovy zákona o scelování pozemků. Zemský výbor neměl důvěru v říšský zákon scelovací, jelikož zákon ten vylučoval, resp. seslaboval kompetencí zemské autonomie.

Roku 1887 vláda vídeňská osnovu zákona předložila, avšak předloha nebyla v zemském sněmu uznána.

V důsledcích toho scelovací zákon byl odsunut až do roku 1895, kdy sněmu zemskému předložena byla nová osnova zemských zákonů, o kterých jednáno bylo až r. 1907. Zemědělská komise sněmu zemského zprávou svojí ze dne 4. října 1907 navrhla novou osnovu zákona, která od vládní předlohy podstatně se liší.

Ku projednání těchto návrhů na Zem. sněmu nedošlo, jelikož nastala stagnace v činnosti zemského sněmu.

 Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platnými jsou dosud zákony scelovací z r. 1908 a příslušné vládní nařízení z r. 1909.

Říšský zákon scelovací z r. 1883 vypracován byl dle vzoru zákonů ve státech německých, zejména pruských a saských. Veškeré rozhodování ponecháno bylo v rukou byrokracie a vyloučen byl zákonný vliv interessentů. Nejvíce komasací provedeno bylo na Moravě do r. 1914. 54 projektů o 31.732 ha se 6536 účastníky. Od té doby prováděno neb připraveno dalších 72 projektů o ploše 40.755 ha s 9686 účastníky. Náklad na 1 ha činil okr. 260-280 K, z toho scelování vlastní okr. 60 K na 1 ha.

Ve Slezsku scelování pozemků nalézá v kruzích rolnictva velikou oblibu.

Na Slovensku scelování pozemků má zvláštní důležitost. Chotary slovenských rolníků při každém téměř dědictví bývají děleny. Tam totiž otec svým synům rozdělí pozemky rovným dílem na všech parcelách a tím povstává veliké roztříštění půdního majetku.

V zákonech rakouských jest veliká vada, která spočívá v jich byrokratickém systému a v tom, že za práva vlastnická, kterých se rolník má vzdáti, dostává pouze nárok na náhradné pozemky. Veliké parcely z povinnosti komasace byly vyloučeny a postavena byla zásada, aby majitel větší výměry obdržel pozemky vzdálenější.

Scelování pozemků zvýší cenu každého hospodářství a zvýší také výnos, spolu se zlevněním režie. Úzké pruhy pozemků, na nichž nelze otočiti vůz, a které v zimě ani jich vlastník pod sněhem nenajde, když rozváží hnojivo, vytvořují velmi často příčiny ku sporům mezi rolnictvem. Roztříštěnost majetku pozemkového má za následek mnoho cest obecních a hospodářských, takže cesty tyto plochou svojí v každé obci representují největší statek, ano i velkostatek. Tato plocha půdy ovšem leží ladem.

Důležitým jest scelení pozemků položených v zátopách řek a potoků. Tyto pozemky, scelené, měly by zůstati vždy travnou plochou, aby škody velkými vodami byly zamezeny. Při zcelování pozemků vždy na pastviny a rejdiště obecní nutno pamatovati, aby drobné zvířectvo i drůbež mohly býti umístěny a nepůsobily škody na hospodářském osení.

Důležitým jest organisace úřadů, kterým by přináleželo provádění zákonů.

Samo sebou se rozumí, že zemědělství ku svému rozvoji musí mít svoji svobodu a neodvislost.

Tuto zásadu každá správa státní musí uznávati a v zákonech uplatňovati. Proto i zákon o úpravě pozemkového vlastnictví respektovati musí základní zásady zemědělství a jeho práce.

Ministerstvo zemědělství musí vytvořiti správu zemědělskou způsobem takovým, který odpovídá cítění a názoru našeho rolnictva.

Veledůležitý, to nejdražší našeho rolníka - půdu - pořádající zákon o úpravě pozemkového vlastnictví musí býti prodchnut ušlechtilými zásadami tak, aby se strany rolnictva posuzován byl jako dobrodiní, nikoli jako persekuce, jíž se nutno podrobiti, aby půda rolníka dosáhla toho, co nutně potřebuje k vykonání svého úkolu býti živitelkou všeho lidu Československé republiky.

V Praze dne 1. dubna 1921.