Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 686.

Dle mírové smlouvy Versaillské byla Československé republice vrácena z Horního Slezska, jež bylo za Marie Terezie od koruny české násilně odtrženo, pouze část Ratibořska (Hlučínsko) a pokud se Hlubčicka týče, záviselo vrácení jeho od výsledku plebiscitu mezi Německem a Polskem. Na řešení to mělo vliv mylné tvrzení ze strany polské, že celé Horní Slezsko i tak zvaní pruští Moravci jsou národnosti polské a mimo to stalo se to za předpokladu, že celé Těšínsko zůstane jako nerozlučná součást zemí koruny české při republice Československé.

Proto byl na Horním Slezsku připuštěn plebiscit pouze mezi Němci a Poláky s vyloučením nás, ač v kraji výslovně slovanském, který patřil skoro nepřetržitě po 600 let koruně české, byl by se spíše dal očekávati plebiscit mezi námi a Poláky.

Následkem toho nemohl lid český, který žil v Horním Slezsku, na Ratibořsku a Hlubčicku, kulturou českou rozhodnouti o svém dalším osudu dle své vůle, neboť pokládal se vždy jen za Moravce a ne Poláky a Němce.

Podle výsledku plebiscitu jest prokázáno, tak jak bylo z české strany na mírové konferenci tvrzeno, že čím blíže ku řece Odře a ku Ratiboři, že tím jest tam méně lidu národnosti polské, a že kraj po levém břehu řeky Odry není polský.

Z té příčiny stává se hranice naše v Horním Slezsku na Hlučínsku, kde stanovena byla pouhou přímkou bez ohledu na poměry ethnografické, geografické a hospodářské, nemožnou, neboť území pruských Moravců bezdůvodně bylo roztrženo a hranice vedena pouze několik minut vzdálí od přirozených hranic vodních, bez ohledu na poměry národnostní a hospodářské a zejména též pokud se celnictví týče.

O osudu lidu moravského na Hlubčicku není vůbec rozhodnuto.

Tím, že otázka Těšínska později jinak byla vyřešena, než bylo zamýšleno při stanovení hranic v Horním Slezsku, a že zůstala aspoň uchována republice Československé větší část Těšínska s dráhou košickou a železničním uzlem Bohumínem, který leží na řece Odře, může býti nyní naší přirozenou hranicí na Ratibořsku pouze řeka Odra a na severu při nejmenším řeka Pština (Zina) obloukem přes Hlubčicko ku české obci Branicím u Krnova.

Tím získána by byla hranice přirozená, ethnografická, mající význam hospodářský a strategický a nebyl by zejména od sebe roztržen český lid zvoucí se Moravci, kteří už přes tisíc let žijí v těchže hospodářských poměrech a touže kulturou.

Podepsaní se proto táží:

Jest vláda ochotna vzhledem ku těmto změněným poměrům zakročiti ihned u dohody, aby hranice Československé republiky v Horním Slezsku byly tak upraveny a stanoveny, jak jest spravedlivo, na zásadách jak stanoveny jsou státní hranice v jiných případech a jak toho vyžaduje zájem tamnějšího lidu i zájem republiky Československé?

V Praze dne 31. března 1921.

dr Franta, Fr. Pánek, Kroiher, Hucl, Hrejsa, Em. Hrubý, Jos. Smrtka, Sehnal, Alois Jirásek, dr Horáček, dr A. Procházka, Dědic, Smetana, Babka, Svěcený, Časný, Lažo, F. Jirásek, dr Soukup, Cholek, Kada, dr Witt, Klečák, R. Pánek, Folber.