Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 687.
Interpelace
senatora Č. J. Lisýho a soudruhů
na ministra vnitra, financí a zahraničních věcí
v záležitosti odškodnění obětí rakouské persekuce a postupu při vyplácení náhrady.
Mírovou smlouvou v St. Germainu s Rakouskem ze dne 10. března 1919, jakož i mírovou smlouvou Trianonskou s Maďarskem ze dne 4. června 1920, byla obětem politické persekuce za války zajištěna náhrada za útrapy vězněním a internováním způsobené. Ve smyslu zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 333 Sb. ž. a. nař., jakož i vládního nařízení ze dne 5. října 1920, č. 556 Sb. z. a n., měla býti obětem politické persekuce vyplacená okamžitá výpomoc na účet přiznané náhrady do výše jedné čtvrtiny.
Ačkoliv mírové smlouvy žádného ustanovení "pokud náhrady nezbytně potřebují" neznají, jest slovní obrat v § l zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 333 Sb. z. a n., úřady téměř vesměs vykládán mylně a v neprospěch obětí persekuce.
Žádáme proto za vysvětlení, proč náhrada obětem politické persekuce nebyla v plné výši vyplacena, dále jak jest možno, aby ve státních výdajích v kapitole 24 tit. 3 "Váleční poškozenci občanští a repatrianti" ze zařazeného obnosu 10 milionů korun poskytovány byly v prvé řadě příspěvky ku náhradě škod, způsobených výtržnostmi (zákon z 18. března 1920, č. 187 Sb. z., a n.) souvislost těchto příspěvků ku náhradě škod obětem politické persekuce nedá se nijak prokázati. Vedle toho žádáme za vysvětlení, proč doposud nebyla ustavena odvolací komise u ministerstva vnitra a na čí popud činěn jest na úředníky zemské správy politické nátlak, aby přiznávaly obnosy pokud možno nejmenší a jak je možno, aby při úplně samostatném rozhodování zvláštní komise byl činěn zodpovědným za všechna rozhodnutí komise úředník zemské politické správy. Součašně budiž vysvětleno, proč do komise při zemské správě politické v Praze na místě zástupce ministerstva národní obrany nebyl přibrán zástupce ministerstva pro sociální péči.
Jak vysvětlí pan ministr vnitra okolnost, že dodnes nebyla vyřízena žádost Sdružení internovaných a vězněných ze dne 19./Xl. 1920 o biografickou licenci bez ohledu na úžasné strádání rodin obětí politické persekuce, jakož i na to, že i zálohy na okamžitou výpomoc na přiznanou náhradu se soustavně zadržují, zatím různým podřadným družstvům a spolkům co udělena byla licence okamžitě.
Konečně žádáme, aby byla přiznána náhrada persekovanému dělnictvu v podnicích pod vojenským dozorem pracujících a v přiznání náhrady zahrnuty osoby vojenské, odsouzené pro politické delikty a činěn byl rozdíl mezi osobami odvedenými a osobami ku domobranecké službě po zběžné přehlídce povolanými. Při propočítávání služebních let očekáváme, že doba ztrávená v internátech a vězeních všem veřejným zaměstnancům počítána bude 1 měsíc za 3.
Konečně tážeme se, zda pan ministr věcí zahraničních jest ochoten poskytnouti zastoupení "Sdružení internovaných a vězněných" v kanceláři české sekce reparační komise ve Vídni, ježto jen zástupce tohoto Sdružení může záležitosti ty dokonale ovládati a zájmy jednotlivců, tak i republiky hájiti. Ve vyplácení okamžité výpomoci v plné čtvrtině očekáváme; že nebudou činěny napříště žádné průtahy.
V Praze dne 1. dubna 1921.
Č. J. Lisý,
dr O. Krouský, K. Sáblík, V. Klofáč, Jos. V. Klečák, dr Krejčí, R. Pánek, Konečný, dr Klouda, F. Hybš, V. Sehnal, Šťastný, dr Veselý, dr Horáček.