Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 703.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátora Vincence Ševčíka, J. M. Kadlčáka a soudruhů
ve příčině provedení článku IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 306
Sb. z. a n., kterým se přechodně upravují právní svazky učitelstva na
veřejných školách obecných a měšťanských.
(Min. výnos dtto 31. prosince
1920, čís. 40897) [č. tisku 620].
Ministerstvo školství a národní osvěty upravujíc výnos svrchu uvedený mělo podle své povinnosti na zřeteli především prospěch školy, vedeno jsouc zásadou, že před ním ustoupiti musí až do řady druhé zájmy učitelstva vůbec, a tím spíše zájmy a prospěch jednotlivých zájmových skupin nebo i jednotlivců z učitelstva.
Praví-li se v § 6 ost. 5 cit. výnosu, že pro správu školy měšťanské smí býti kvalifikován "dobře" nebo "velmi dobře" toliko učitel, který mimo jiné prokáže, že po odborné zkoušce aspoň tři léta působil jako odborný učitel na škole měšťanské, jest požadavek ten plně odůvodněn potřebou a prospěchem této důležité kategorie školní. Náležitě říditi školu a organisovati práci v ní může přece zpravidla jen ten, kdo její ústrojí a výchovnou i vyučovací praxi v ní z vlastní zkušenosti, z vlastního, praktického vyučování dobře zná. Je tudíž předpis § 6 odst. 5 výnosu s hlediska školy zcela oprávněn.
Domnění interpelujících pánů senátorů, jako by onen odstavec ustanovoval, že se ředitelem měšťanské, školy může státi toliko učitel po praxi na měšťanské škole, nejméně tříleté, je zcela nesprávné. Pravda je toliko, že nesmí býti pro úřad ředitele kvalifikován prvým nebo druhým stupněm kvalifikačním. Avšak ani "uspokojivá" kvalifikace není překážkou; aby ten který učitel za určitých podmínek s úspěchem konkuroval se žadateli služebně mladšími, byť lépe kvalifikovanými, jak je zcela jasno z § 15 al. 2 a 3 i z § 16 výnosu. Rovněž není správný výklad, jako by čl. IV. cit. zákona respektoval jen a jen služební stáří. Vždyť se v něm uvádí mezi zřeteli rozhodnými při obsazování míst na prvém místě zároveň služební stáří i kvalifikace, jakožto zřetele zcela souřadné a rovnocenné. A jenom při učitelích dobře a velmi dobře kvalifikovaných má podle zákona rozhodovati samotné služební stáří, jen těmto učitelům zaručuje zákon, že nemohou býti předstiženi učiteli služebně mladšími.
Jsem přesvědčen, že minist. výnos z 31. prosince 1920, č. 4089 je v úplném souhlase se zákonem, vyhovuje pokud jen možná prospěchu školy a šetří také největší měrou zájmův učitelstva, pokud jen jsou v souhlase s určitými předpisy zákona a s prospěchem školy. Nemohu tedy vyhověti přání vyslovenému v interpelaci, abych výnos odvolal.
V Praze, dne 2. dubna 1921.
Dr. Šusta v. r.,
ministr školství a národní osvěty.