Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 707.

Senáte račiž se usnésti:

§ 1.

V katastrální obci anebo mezi dvěma bezprostředně sousedícími katastrálními obcemi mohou jednotlivé pozemky, jež patří fysickým osobám, obcím anebo jiným právnickým osobám, ve vzájemné shodě a za přednostních podmínek tohoto zákona býti vyměněny, uzná-li okresní hospodářská komise, z odborníků složená, oboustranou a všeobecnou hospodářskou prospěšnost takovéto výměny pozemků.

Toto ustanovení platí také pro vlastníky pozemků, které jsou zabrány ve smyslu zákona ze dne 9. listopadu 1918, č. 32, oproti všem jiným vlastníkům pozemků, ať jsou osobami fysickými nebo právnickými.

§ 2.

Vlastníkům velkostatků, zabraných ve smyslu zákona z 9. listopadu 1918, č. 32 Sb. z. a n. dovolena jest, když mezi sebou sousedí, nebo hraničí, vzájemná výměna i vzájemná koupě polních a lesních pozemků v tom případě, jestliže okresní hospodářská komise v § 1 jmenovaná (vztahuje-li se však výměna na dva nebo více okresů, dotyčné okresní hospodářské komise) uzná oboustrannou a všeobecnou hospodářskou výhodu takovéto výměny nebo koupě.

§ 3.

Veškeré směnné a kupní smlouvy, kteréž ve smyslu §u 1 a 2 tohoto zákona byly uzavřeny a dotyčnou okresní hospodářskou komisí uznány všeobecně hospodářsky prospěšnými, buďtež oznámeny Pozemkovému úřadu, nepotřebují však ku své právní platnosti jeho schválení.

Směnné smlouvy, ve smyslu tohoto zákona uzavřené, podléhají zákonitým převodním poplatkům pouze z větší ceny, která jest výsledkem srovnání ceny obou předmětů směnných. a to pouze polovinou zákonité částky. Také zkupních smluv ve smyslu tohoto zákona uzavřených platiti dlužno pouze polovici zákonitého poplatku převodního, zejména odpadá pro všechna tuto jmenovaná právní jednání s pozemky 10% ní převodní poplatek, kterýž ve smyslu §u 6.1 zákona z 30. ledna 1920, č. 81 Sb, z. a n. Pozemkovému úřadu jest odváděti.

§ 4.

Vlastníkovi uzavřených hvozdů ve velikosti více než 200 ha bez rozdílu, jde-li o vlastnictví státu, obcí, fysických anebo právnických osob, jest ve smyslu §u 10 zákona z 30. ledna 1920, č. 81 Sb., z. a n. dovoleno, požadovati lesní parcely pod 10 ha, kteréž jeho lesním majetkem jsou obklopeny anebo na tento majetek hraničí, a jsou osamělé, to jest, které s ostatním pozemkovým majetkem svého vlastníka nesouvisejí.

Těchto parcel nabýti lze pouze za plnou cenu, kterouž stanoví komise složená ze zástupců obou smluvních stran za předsednictví okresního lesního inspektora. Z kupních smluv ve smyslu tohoto §u uzavřených, jež potřebují schválení zemské lesní inspekce, platiti dlužno řádné převodní poplatky, vyjímaje poplatek podle §u 61 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81, Sb. z. a n., Pozemkovému úřadu odváděný.

Smlouvy ve smyslu §u 4 tohoto zákona uzavřené buďtež oznamovány Pozemkovému úřadu, nepotřebují však jeho schválení.

§ 5.

Ministerstvo zemědělství jmenuje k návrhu okresního politického úřadu členy okresní hospodářské komise ze stávajících zemědělských a lesnických organisací. Náklad komise nesou všechny smluvní strany společně.

§ 6.

Tento zákon nabývá platnosti dnem svého vyhlášení. Provésti jej náleží ministerstvu zemědělství.

Úpadek zemědělské výroby, který již více než půl století trvá, jakož i vyživovací potíže, s nimiž československý stát od svého založení zápasí, nutí k tomu zkusiti každý prostředek, jenž by mohl přivoditi zvýšenou výrobu zemědělskou a lesní zlepšením jich vedení.

Jedním z nejdůležitějších a při rozptýlené poloze zemědělských pozemků v Československé republice dvojnásob nutným prostředkem k zvelebení zemědělství jest slučování pozemků. Lze je ve většině míst snadno provésti neb alespoň zahájiti beze značných nákladů. Že malí a střední držitelé hospodářství ve starém státě chovali se zamítavě k pokusům prováděti slučování pozemků ve větším, vysvětlujeme konservativním a ku zděděné hroudě lnoucím duchem domácího stavu selského. Poslední léta podstatně změnila názor držitelů středních statků hospodářských v tomto směru. Dvacateronásobná cena potahů a příšerně se vzmáhající polní krádeže způsobily plné ocenění souvislého, soustředěně položeného polního hospodářství. Najdeme dnes sotva jednu obec, ve kteréž by nebyla možnou nebo nebyla žádána dobrovolná výměna pozemků za účelem jich sloučení. Cesta pro racionelní a dobrovolné a proto zdravé slučování půdy jest urovnána; doba jest přízniva a bude-li tato cesta uvolněna, mohlo by v krátké době dosaženo býti hospodářského úspěchu, jehož by se nikdy nedocílilo zákonitým donucováním.

Pozemkové zákony posud v Československé republice vydané měly opačný účel a tohoto účelu bohužel také dosáhly potud, že valnou část zemědělského pozemku učinily nehybnou a odňaly jeho vlastníkům všechen zájem pro zlepšení hospodářství. Probudily dále také nezdravý hlad po půdě širokých kruhů, jimž zemědělství posud bylo úplně cizí, a toto uměle vyvolané bouřlivé požadování půdy znemožňuje v obcích, kde se vyskytuje, slepou svojí žádostivostí jakékoli rozumné zcelování půdy.

V zájmu zdravého vývoje zemědělství, v zájmu stupňované zemědělské výroby a tudíž v zájmu výživy lidu jest tedy nezbytně zapotřebí, aby vším možným způsobem usnadňováno bylo volné zcelování pozemků. Toho dosažena býti má zkráceným řízením, jež předložený zákon zamýšlí, jakož i zamýšlenými úlevami poplatkovými.

Zákon pomýšlí dále na kommasaci majetku lesního nabýváním enklav a hraničících malých lesních parcel. Tato myšlenka vyjádřena jest již v zákoně o přídělu půdy ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. Odpovídá rozhodně duchu platného zákona lesního. Jak velice zcelení lesů v Československé republice jest žádoucím a potřebným, dokazuje politováníhodná skutečnost, že přes opačná ustanovení platného zákona lesního v posledních letech, nikoli nepatrné množství lesní půdy znenáhla bylo odňato výrobě dříví. Tomu jest tak zejména v obcích, ve kterých bývalé obecní lesy rozděleny byly jednotlivým obyvatelům obce ve formě úzkých řemenových parcel. Takovéto pruhy v šíři často jen 10-15 m nepřipouštějí racionelního hospodářství lesního a ohrožují při kácení dříví sousední porosty. Takovýmto způsobem byl v posledních desetiletích nikoli nepatrný díl vysokého lesa, třebas dle jména nebyl odňat výrobě dříví, přece ve skutečností proměněn v les křovinatý a pastviny.

Státu tímto zákonem výlohy nevzejdou.

V Praze dne 1. dubna 1921.

Dr Ledebur-Wicheln,

Spies, Vetter, dr Emma Marie Herzigová, K. Friedrich, dr Koperniczky, Knesch, Zuleger, Lippert, dr Hilgenreiner, dr Naegle.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 707.

Der Senat wolle i beschließen:

§ 1.

Innerhalb einer Katastralgemeinde oder zwischen zwei unmittelbar aneinander grenzenden Katastralgemeinden können einzelne Grundstücke, die physischen Personen, Gemeinden oder anderen juridischen Personen gehören, im gegenseitigen Einvernehmen unter den in diesem Gesetze vorgesehenen bevorzugten Bedingungen getauscht werden, wenn durch eine aus Fachmännern zusammengesetzte Bezirks-Wirtschaftskommission die beiderseitige und allgemeine wirtschaftliche Nützlichkeit eines solchen Grundtausches anerkannt wird.

Diese Bestimmung findet auch auf die Eigentümer von Grundbesitzeng die im Sinne des Gesetzes vom 9. November 1918, Nr. 32 Slg. d. G. u. V. beschlagnahmt sind, gegenüber allen anderen Grundeigentümern, ob sie nun physische oder juridische Personen sind, Anwendung.

§ 2.

Den Eigentümern der im Sinne des Gesetzes vom 9. November 1918, Nr. 32 Slg. d. G. u. V. beschlagnahmten Großgrundbesitze ist, wenn sie aneinander grenzen oder benachbart sind, sowohl der gegenseitige Austausch als auch die gegenseitige käufliche Erwerbung land- und forstwirtschaftlicher Grundstücke in dem Falle, gestattet, als durch die im §. 1 genannte Bezirks-Wirtschaftskommission (wenn sich aber; der Umtausch auf zwei oder mehrere Bezirke erstreckt, durch die in Frage kommenden Bezirks -Wirtschaftskommissionen), der beiderseitige und allgemeine wirtschaftliche Vorteil eines derartigen Tauschoder Kaufgeschäftes anerkannt wird.

§ 3.

Alle Tausch- und Kaufverträge, die im Sinne der §§ 1. und 2 dieses Gesetzes abgeschlossen und von der betreffenden Bezirks-Wirtschaftskommission als im allgemeinen volkswirtschaftlichen Interesse gelegen anerkannt werden, sind dem Bodenamte anzuzeigen, bedürfen aber zu deren Rechtskraft nicht dessen Genehmigung.

Die im Sinne dieses Gesetzes. abgeschlossenen Tauschverträge sind nur mit den aus dem Vergleich des Wertes beider Tauschobjekte sich ergebenden Mehrwerte den, gesetzlichen Übertragungsgebühren u. zw. nur mit der Hälfte des gesetzlichen Betrages unterworfen. Auch von den im Sinne dieses Gesetzes. abgeschlossenen Kaufverträgen ist nur die Hälfte der gesetzlichen Übertragungsgebühr zu entrichten, insbesondere entfällt für alle vorgenannten Rechtsgeschäfte mit Grund und Boden die im Sinne des § 61 des. Gesetzes vom 30. Jänner 1920, Nr. 81 Slg. d. G. u. V. an das Bodenamt zu entrichtende 10 % ige Übertragungsgebühr.

§ 4.

Dem Eigentümer von geschlossenen Forsten in der Größe von mehr als 200 ha, ohne Rücksicht, ob es sich um das Eigentum des Staates, von Gemeinden, von physischen oder juridischen Personen handelt, ist es im Sinne des § 10 des Gesetzes vom 30. Jänner 1920, Nr. 81 Slg. d. G; u. V. gestattet, von ihrem Waldbesitz umschlos sene öder an diesen angrenzende, isolierte d. h. mit dem übrigen Grundbesitz ihres Eigentümers nicht zusammenhängende Waldparzellen unter 10 ha anzufordern.

Diese Parzellen können nur zu dem vollen Werte, der von einer aus Vertretern beider Vertragsteile zusammengesetzten Kommission unter, dem Vorsitz des Bezirks-Forstinspektors festzustellen ist, erworben werden. Von den im Sinne dieses § abgeschlossenen Kaufverträgen, die der Genehmigung der Landesforstinspektion bedürfen, sind die ordnungsmäßigen Übertragungsgebühren mit Ausnahme der nach § 61 des Gesetzes vom 30. Jänner 1920, Nr. 81 Slg. d. G. u. V. an das Bodenamt zu entrichtenden Gebühr zu zahlen.

Die im Sinne des § 4 dieses, Gesetzes abgeschlossenen Verträge sind dem Bodenamte anzuzeigen, bedürfen aber nicht dessen Genehmigung.

§ 5.

Die Mitglieder der Bezirks-Wirtschaftskommission werden aus den bestehenden land- und forstwirtschaftlichen Organisationen über Vorschlag der politischen Bezirksbehörde vom Ackerbauministerium ernannt. Die Kosten der Kommission haben alle Vertragsparteien gemeinsam.zu tragen.

§ 6.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Kraft. Seine Durchführung obliegt dem Ackerbauministerium.

Der seit mehr als einen halben Jahrzehnt andauernde Rückgang der landwirtschaftlichen Produktion und die Ernährungsschwierigkeiten, mit denen der čsl. Staat seit seiner Gründung zu kämpfen hat, zwingen dazu, kein Mittel unversucht zu lassen, das eine Steigerung der landund forstwirtschaftlichen Gütererzeugung durch Verbesserung der Betriebe zur Folge haben könnte.

Eines der wichtigsten, und bei der zerstreuten Lage der landwirtschaftlichen Grundstücke im čsl. Staate doppelt dringenden Mittel zur Hebung der landwirtschaftlichen Betriebe, ist die Zusammenlegung der Grundstücke; Sie ist in den, meisten Orten ohne wesentliche Kosten leicht durchzuführen oder, wenigstens anzubahnen. Daß der landwirtschaftliche Klein- und Mittelbesitz im alten Staate den Versuchen, eine großzügige Grundzusammenlegung durchzuführen ablehnend gegenüber stand, ist aus dem konservativ en, an. der ererbten Scholle klebenden Geist der heimischen Bauernschaft zu erklären. Die letzten Jahre haben die Auffassungen des landwirtschaftlichen Mittelbesitzes in dieser Richtung wesentlich geändert. Der auf das zwanzigfache gestiegene Preis der Bezugskräfte und der in unheimlicher Weise um sich greifende Felddiebstahl haben den Wert eines, konzentrisch gelegenen landwirtschaftlichen Betriebes voll erkennen lassen. Man wird heute kaum eine Gemeinde finden, in der nicht ein freiwilliger Tausch von Grundstücken zwecks Zusammenlesung derselben möglich wäre oder gewünscht würde. Der Weg für eine rationelle und gesunde, weil freiwillige Grundzusammenlegung ist geebnet; der Augenblick ist günstig und es könnte, wenn dieser Weg freigegeben wird, in kurzer Zeit ein wirtschaftlicher Erfolg erreicht werden, der durch den Zwang eines Gesetzes in Ewigkeit nicht erreicht würde,

Die bisher in der čsl. Republik erlassenen Bodengesetze. haben den gegenteiligen Zweck im Auge und diesen Zweck insofern leider auch erreicht, als, sie einen großen Teil des landwirtschaftlichen Grund und Boden imobilisierten und dessen Eigentümern jedes Interessen an einer Verbesserung seines Betriebes benahmen. Sie haben ferner auch den ungesunden Bodenhunger weiter. Kreise erweckt, die dem, landwirtschaftlichen Betrieb bisher ganzferne standen; und dieser künstlich erzeugte Sturm von Bodenanforderungen macht in. den Gemeinden, wo er auftritt, durch blinde Begehrlichkeit jede vernünftige Grundzusammenlegung unmöglich.

Es ist daher im Sinne einer gesunden Entwicklung der Landwirtschaft, im Sinne. einer Steigerung der landwirtschaftlichen Produktion und daher auch im Sinne der Volksernährung unbedingt nötig, daß die freie Zusammenlegung von Grundstücken in jeder. nur möglichen Weise erleichtert werde. Dies soll durch das in dem vorliegenden Gesetze vorgesehene abgekürzte Verfahren, sowie durch die vorgeschlagene Gebührenerleichterung erreicht werden.

Das Gesetz sieht ferner eine Kommassierung der Forstbesitze durch Erwerbung von Enklaven und angrenzenden Zwergwaldparzellen vor. Dieser Gedanke ist schon im Zuteilungsgesetz vom 30. Jänner 1920, Nr.81 Slg. d. G. u; V. zum Ausdruck gebracht. Er entspricht durchaus dem Geiste des geltenden Forstgesetzes. Wie sehr eine Zusammenlegung der Wälder in der čsl. Republik wünschenswert und notwendig sei, beweist, die bedauerliche Tatsache, daß trotz der entgegenstehenden Bestimmungen des geltenden Forstgesetzes in den letzten Jahren eine nicht unbedeutende Menge von Waldboden der Holzzucht allmählich entzogen wurde. Dies ist insbesondere in den Gemeinden der Fall, wo ehemalige Gemeindewälder an die einzelnen Ortsinsassen in Form von schmalen Riemenparzellen verteilt wurden. Derartige Streifen von oft nur 10-15 m Breite, gestatten keine rationelle Waldwirtschaft und gefährden, wenn sie abgeholzt werden, die angrenzenden Bestände. So ist im Laufe der letzten Jahrzehnte ein nicht unbedeutender Teil von Hochwald, wenn auch nicht nominell der Holzzucht entzogen, so doch tatsächlich in Buschwald oder Ziegenweide umgewandelt worden.

Dem Staate erwachsen durch dieses Gesetz keinerlei Kosten.

Prag, am 1. April 1921.

Dr Ledebur-Wicheln,

Spies, Vetter, Dr. Emma Maria Herzig, K. Friedrich, Dr. Koperniczky, Knesch, Zuleger, Lippert, Dr. Hilgenreiner, Dr. Naegle.