Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 730.

 senátora Rudolfa Pánka a spol.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ze dne........................

§ 1.

První odstavec, označený písmenou a) § 6 zákona ze dne 7. ledna 1920, čís. 3l Sb. z. a n., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích má zníti:

"Při obchodních smlouvách společenských (počítajíc v to i smlouvy disoluční) vůbec, nastává povinnost poplatková nehledě na osvědčení listinné. Uprava ohlašovací a vyměřovací (rovněž při darech) ponechává se prováděcímu nařízení."

§ 2.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 3.

Ministru financí se ukládá, aby zákon provedl.

V ohledu formálním budiž návrh přikázán výborům: iniciativnímu, rozpočtovému a sociálně politickému.

Z dosavadního znění § 6 svrchu uvedeného zákona eliminována byla v prvém odstavci, označeném písmenou a) věta: "jakož i pro smlouvy služební, při kterých celková roční úplata za práči činí nejméně 6000 Kč," ustanovení to, kterým bylo velmi těžce postiženo soukromé úřednictvo, neboť se mu tím ukládá povinnost při uzavírání služebních smluv zaplatiti zvláštní velmi citelný poplatek. Není třeba zvláště odůvodňovati, že ustanovení toto nelze nazvati humanním, vždyť postihuje právě vrstvy hospodářsky nejslabší, jichž požitky až na nepatrné výjimky stojí pod nejnižší hranicí mezd dělnických kategorií a kromě toho znamená také značné minus oproti zaměstnancům veřejným.

Dělnictvo, ač uzavírá rovněž kolektivní smlouvy, poplatků podobných neodvádí a úřednictvo veřejné (státní) jest dokonce po dobu, kdy panují mimořádné drahotní poměry, osvobozeno od placení osobní daně z příjmů, tax a kolkovného a p., kdežto soukromé úřednictvo musí nejen daň z příjmu platiti, ale kromě toho odvádí značnou dávku na starobní pojištění (od níž jest veřejné úřednictvo pro dobu mimořádných poměrů drahotních rovněž sproštěno), dále přibylo k tomu v poslední době neobyčejně zvýšené pojistné na nemocenské pojištění, kteréžto poplatky pohlcují značnou část jeho skrovných požitků. A nyní zmíněným zákonem přidružily se ještě poplatky ze služebních smluv, ačkoliv jak jest z textu uvedeného § zjevno, nemají pražádné souvislosti s ostatními poplatku podléhajícími smlouvami. Spíše se podobá, že ustanovení to vloženo bylo do jmenovaného odstavce pouze ad hoc. aby státním financím získán byl nový zdroj příjmů. Také stylisace zmíněného § není šťastnou, neboť úprava ohlašovací a vyměřovací přenechána byla prováděcímu nařízení. Od něho očekávalo se vysvětlení nejasného znění odstavce a) § 6. Prováděcí nařízení ze dne 24. ledna 1920, č. 53 Sb. z. a n., žádoucí jasnosti však nepřinesla. Dočítáme se tam:

"Při obchodních smlouvách společenských vůbec a při smlouvách služebních, jedná-li se o plat přes 6000 Kč ročně, jsou strany povinny i ústní smlouvy ohlásiti bernímu (poplatkovému) úřadu v 8 dnech po uzavření smlouvy, zároveň pak uvésti všechny okolnosti směrodatné pro vyměření poplatku.

Zaměstnavatelům, majícím větší počet zaměstnanců, může zemský finanční úřad povoliti, aby poplatné služební smlouvy a jejich změny, zběhlé v určitém období, ohlašovali v přiměřené lhůtě. Vyměřování a placení poplatků řídí se ustanovením § 60 zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z. a dalšími platnými předpisy." Budiž opakováno vyměřování a placení poplatků řídí se ustanoveními z roku 1850 a dalšími platnými předpisy! Samozřejmě, že podobný výklad způsobil chaos jednak u úřadů i u živnostenských institucí, neboť každý vykládá zákon jinak a nikdo neví si s ním rady. Vždyť nejsou v prováděcích nařízeních citována ani ona ustanovení, která jsou nevyhnutelně nutna, aby poplatník mohl řádně dostáti povinnosti poplatkové a ohlašovací.

Okolnost, že každou podobnou služební smlouvu i ústní nutno za účelem výměry poplatku ohlásiti buď bernímu nebo poplatkovému úřadu, svědčí, že se nepřemýšlelo o dalekosáhlém dosahu zákona a že cosi podobného znamená velikou sociální nespravedlnost. Neboť v důsledku tohoto ustanovení soukromý úředník, i kdyby do roka čtyřikráte měnit služební poměr, což jest vzhledem k námezdnímu poměru snadno možným, čtyřikrát musí zaplatiti zmíněný poplatek ze služební smlouvy, což znamená 24 % jeho požitků! Připočteme-li k tomu dávku na sociální pojištění (starobní, nemocenské a p.) a daně, seznáme, že veškerý příjem soukromého úředníka zmenšuje se celkem více jak o l/3. Uvážíme-li dále, že platy obrovské části soukromého zaměstnanectva v mnohých případech nedostupují ani 2/3 skutečného existenčního minima, seznáme absurdnost tohoto zákonného ustanovení.

Dále nutno konstatovat, že předpisují se poplatky mnohdy z ústních smluv i tehdy, když příjem nepřevyšuje zákonem předepsanou částku 6. 000 Kč. Konečně se stává, že platební povinnost přesunuje se na zaměstnance tím způsobem, že zaměstnavateli dává se sub rosa najevo, aby si poplatky strhl ve 12 lhůtách z platu zaměstnance, ačkoliv zákon ustanovuje. že za dávku ručí obě strany: Zaměstnavatel i zaměstnanec rukou nerozdílnou a že poplatek lze zapraviti ve 12 stejných měsíčních lhůtách. Z toho jasně vyplývá, že v intencích zákonodárce nebylo, ukládati straně hospodářsky slabší platební povinnost, zvláště když mluví se tu o obapolné záruce za předepsané poplatky, a že nebylo také v úmyslu poskytnouti zaměstnavateli práva, aby si zaplacený poplatek odpočítal při výplatě požitků.

Zrušením tohoto poplatku není v úmyslu chrániti jednotlivé soukromé úředníky, jichž požitky dosahují značné výše, u nichž však by fiskální stanovisko zajisté nepadalo na váhu a to vzhledem k jejich nepatrnému počtu a pak větší služební stabilitě, nýbrž soukromého zaměstnance s příjmy celkem neznačnými, u něhož také častější změna služebního poměru přichází v úvahu. A právě proto navrhuje se generelní zrušení tohoto poplatku.

Úředník vyšší se značným příjmem mění jen zřídka svoje místo a jest tudíž poměrně daleko méně postižen než úředník drobný s menšími požitky, u něhož vzhledem k námezdnímu poměru častěji dochází k změně služby, což jest konečně samozřejmým, uvážíme-li velikou labilnost dnešní hospodářské situace.

V Praze dne 11. května 1921.