Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 734.

 senátora Václava Klofáče a soudruhů

Podle uveřejněné zprávy v časopisech "Národní politika", "Československá republika" a j. ze dne 8. dubna 1921, mají nárok na odbytné jen ti bývalí poddůstojníci z povolání, kteří po převratu službu nekonali, opustili ji však během roku 1919, aniž by byli jmenováni důstojníky nebo umístěni při státní službě na roveň jí postavené, a konečně ti, kteří byli po 1. lednu propuštěni na základě záporně vyřízené přihlášky za přijetí do svazu čsl. armády.

Ježto jsou tímto nařízením vyňati i oni býv. poddůstojníci z povolání, kteří po převratu na základě oprávněného certifikátu i po více než 20ti leté nepřetržité vojenské službě přestoupili do civilní státní služby, čímž by utrpěli nenahraditelnou finanční ztrátu a značnou újmu na svých zákonitých příjmech, podávají podepsaní protest proti tomuto nařízení, jež postrádá zákonitého podkladu, a odůvodňují jej následovně:

Výplata odbytného souvisí se zákonem o certifikatistech z roku 1872, čís. 60 ř. z. a bylo podle základních zákonů dotyčné služební knihy 8-14 také pouze pro tyto kategorie systemisováno, aby mohli do civilní státní služby přestupující certifikatisté sobě opatřiti potřebné šatstvo, prádlo a jiné civilní potřeby.

Jelikož nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. května 1919, č. 250 Sb. z. a n., jímž zrušen byl zákon o certifikatistech z roku 1872, praví doslovně; "Práva již nabytá nepozbývají tím však platnosti" jest nesporné, že oni certifikatisté, na než se tento krok vlády vztahuje, mají plný nárok na výplatu odbytného.

Že nebyla tímto vládním nařízením otázka ohledně výplaty odbytného nikterak dotčena, jest zřejmo také z toho, že bylo odbytné i po vyjití tohoto vládního nařízení dále vypláceno všem do státní služby přestupujícím poddůstojníkům z povolání a to až do měsíce prosince, kdy vydalo zemské vojenské velitelství rozkaz ze dne 6. prosince 1919, čís. 10 J, (č. j. 135.222 poz.), jenž doslovně zní:

"Veškerá výplata záloh na odbytné a odbytného pro poddůstojníky z povolání, jakož i předkládání žádosti o povolení výplata odbytného nebo záloh na odbytné, budiž prozatím zastaveno."

Směrodatný výnos, který veškeré tyto záležitostí upraví, bude v nejbližší době ve Věstníku M. N. O. uveřejněn.

Dotyčný výnos M. N. O. ohledně úpravy odbytného však vůbec uveřejněn nebyl.

Jelikož tento vydaný rozkaz zemského vojenského velitelství o prozatímním zastavení výplaty odbytného (z roku 1919) nemůže nabýti účinnosti se zpětnou platností bez schválení vlády rep. Čsl., která výslovně a opětně vydala nařízení v tom znění "že až do vydání nových vládních nařízení republiky čsl. mají zákony býv. Rak. Uher. říše plnou platnost", jest nesporné, že přináleží odbytné bez výjimky všem, jichž práva již nabytá zákonem uvnitř uvedeným, ze dne 13. května 1919 č. 250, nebyla dotčena.

Dále by se vůbec nesrovnávalo s pojmy spravedlivého řešení, aby oni býv. poddůstojníci z povolání, kterým nebylo ze služebních příčím do konce roku 1919 (než zastavilo zemské vojenské velitelství výplatu odbytného) přestoupit do civilní státní služby, měli býti o tyto zákonité příjmy zkráceni. To by působilo velmi trapně zvlášť na ony starší poddůstojníky s 20ti i víceletou vojenskou službou, kteří jíž před vypuknutím světové války měli na výplatu odbytného plná zákonitá práva oproti oněm mladším kolegům, kterým bylo možno pro jich postradatelnost ještě během roku 1919 přestoupení do civilní státní služby povoliti, a jimž odbytné bylo ještě vyplaceno.

Většina poddůstojníků z povolání jimž při přestupu do civilní státní služby nebylo odbytné vyplaceno, byla odkázána na milost a dobrodiní svých příbuzných, kteří jím nejnutnější finanční prostředky k nákupu nejpotřebnějšího šatstva, prádla a jiných civilních věcí zapůjčením, poskytli. Část poddůstojníků, nemajíc tuto možnost, byla nucena ihned po jejich jmenování domáhati se u svých nových představených úřadů služební cestou poskytnutí vyšších záloh na služné, čímž opět byly seslabeny jejich pravidelné měsíční příjmy, které bez tak nedostačují obživě jich samých a jejich rodin. Přes tato nuzná opatření trpí velká část úředníků, bývalých poddůstojníků z povolání, stále ještě nedostatkem ošacení, což jest zřejmo z toho, že část jich ještě dres dochází do úřadů v jednotlivých součástkách nynější resp. bývalé rakouské uniformy, což poškozuje nejen autoritu státních úředníků, ale působí i nepěkným dojmem, jalo se vojenská správa o své dlouholeté služebníky při přestupu do civilní státní služby nedostatečně postarala.

Že o ony mladší poddůstojníky, kteří byli na základě certifikátu od převratu až po dnes jmenováni vojenskými evidenčními, stavbyvedoucími, kontrolními a účetními důstojníky se strany vojenské správy lépe postaráno bylo, vidno z toho, že všem těmto při jich jmenování, kromě příslušného přídavku na výstroj, vyplacen byl ještě obnos 2.000 K na ošacení a kromě toho, podle posledně vydaných vojenských nařízení, má býti všem gážistům bez hodnostních tříd (bývalým poddůstojníkům z povolání) vyplacen obnos 1.500 K. Naproti tomu nedostalo se certifikatistům, do civilní státní služby odcházejícím, podobných výhod s žádné strany, ačkoliv právě tito v nejnesnesitelnějších hospodářských a drahotních poměrech měli přijíti v úvahu na prvém místě.

V důsledku tohoto posléze uvedeného odůvodnění a vzhledem k stále ještě panujícím drahotním poměrům, nemohla by uspokojiti nikterak případně k výplatě povolená kvóta, připadající z bývalých požívaných služebních prémií (Dienstprämien) na základě dotyčných předpisů služební knihy B-14, ježto nákup nejjednoduššího civilního šatstva (2 obleky, 1 zimník a 1 svrchník) jakož i nejpotřebnějšího civilního prádla, klobouku a j. vyžaduje ještě dnes obnosu nejméně 5.000 K.

Z těchto důvodů obraní se podepsaní na pana ministra Národní obrány, aby v duchu zákona:

a) byl každému, na základě právoplatného certifikátu do civilní státní, služby přestoupivšímu býv. poddůstojníků z povolání bez ohledu na jeho služební dobu strávenou v aktivní službě vojenské vyplacen obnos 5000 korun, po případě, aby

b) s ohledem na druhotní poměry byla zvýšena výplatní kvóta, již stanoví služební kniha B14, z 25 % na 100 % z požívaných svého času služebních prémií.

V Praze, dne 11. května 1921.

Václav Klofáč,
Jurko Lažo, Al. Konečný, dr. Ot. Krouský, dr. Klouda, dr. Veselý, Josef V. Klečák, P. Šťastný, dr. Krejčí, Rud. Pánek, Č. J. Lisý.