Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 738.

Pozemková reforma dostává se v Českoslov. republice na nežádoucí scestí. Všechny potřebné zákony pro vyvlastnění velkostatků a parcelaci půdy byly ukončeny v létě roku minulého, státní pozemkový úřad vypracoval a vydal všechna potřebná nařízení a průvodní instrukce a přece je výsledek dosavadní nepatrný a zaviňuje nejen značná rozhořčení interesovaných kruhů po půdě volajících malozemědělců a zemědělského zaměstnanectva na velkostatcích, ale i zaviňuje také značné potíže v zemědělské výrobě vůbec, zásobování obyvatelstva a v řádném vývoji našich vnitřních národohospodářských poměrů. Hlavní příčina leží v tom, že velkostatky podle zákona o zabírání velkého majetku z pozemkového ze dne 16. dubna 1919, § 215 Sb. zák. a nař., zůstávají nadále v neztenčeném držení jich starých majitelů a pozemkový úřad při nejlepší vůli na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemůže s nimi volně disponovati, poněvadž je dosud ani knihovně nepřevzal. Tím také i značná část instrukcí státního pozemkového úřadu jako o přídělu půdy do prozatímního nájmu podle § 63. zákona přídělového ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. zák. a nař., jakož i o přídělu půdy rozptýlené a stavební jest ilusorní a neproveditelná bez dobrovolného souhlasu dosavadního majitele velkostatku, kterýž zpravidla zúmyslně povolení přídělu zamítá, neb alespoň všemi prostředky zdržuje.

Ohrožování státu a jeho hospodářské poškozování nejvíce je patrno ve velkostatkářském hospodařeni lesním. V lesním personálu, zejména ve vyšším úřednictvu lesů pohraničních zaměstnáni jsou z velké části otevření nepřátelé našeho státu, kteří ani nejsou našimi státními příslušníky, byli úmyslně majiteli velkostatků povoláni, aby germanisovali a maďarisovali naše pohraničí a jsou ochotnými propagátory irredenty a všech protistátních a protinárodních akcí. Užitky velkostatkářských lesů právě v době nynější dostupují nebývalé výše hromadným i nepovoleným kácením lesů, jak úředně revisemi zjištěno (případ velkostatkářky Attemsové na Moravě) a prodejem dříví stavebního, palivového, důlního a pražců do ciziny Československá republika přichází o tyto zisky, ačkoliv by je snadno mohla získati převzetím lesů a hospodařením v nich ve vlastní režii, poněvadž podle zákona náhradového ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. zák. a nař., nemusí státní pozemkový úřad platiti při převzetí majetek zabraný hotově, nýbrž splácí pouze půlprocentní amortisační splátku ze základního dlužného obnosu a 3 % úrok. Jest na bíle dni, že tu leží snadno dosažitelné miliardy pro státní pokladnu, kterých je věčná škoda právě v nynější kritické situaci státu a hospodářské situaci našeho obyvatelstva vůbec.

Dosavadní postup pozemkového úřadu a parcelace velkostatků je nedostatečný i na základě nedávno přijatého přejímacího a parcelačního postupu. Podle něho by se zabíraly velkostatky nebo dokonce jenom jednotlivé dvory v jednotlivých krajinách postupně, takže někde byla by sice provedena pozemková reforma v nastávajících nejbližších letech, jinde však zdržela by se na dlouhá desítiletí.. Kdo může zaručiti národu a zejména interesovanému zemědělskému obyvatelstvu její všeobecné provedení v takových místech? Nehledě ani k oprávněnému snažení malozemědělců v dnešní době za znehodnocené peníze získati k existenci potřebné pozemky a tím odškodniti se v celém národě za dlouhá století nucené práce robotní a poddanské na velkostatcích, vystupuje dnes potřeba okamžitého dostatečného přídělu půdy pro malozemědělce v celé Československé republice najednou stále hrozivěji, poněvadž je na venkově v malozemědělských rodinách na jedné straně nezaměstnanost, na druhé však hlad a bída, která by musila býti odstraňována jedině zaváděním nemožných státních podpor v nezaměstnanosti, když průmysl a živnosti masy hladovějících malozemědělců uživiti nedovedou. Malozemědělci a domkáři potřebují půdy stejně na Pardubicku, jako na Tovačovsku, jako na Táborsku a ve všech okresích Československé republiky dnes, potřebují ji naléhavě, poněvadž nemají z čeho býti živi a nedostanou-li jí, nezbude jim, než v masách stěhovati se za hranice, jak se to již bohužel děje na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Takových důsledků přirozeně nemůže si přáti ve státě nikdo a nezbývá tudíž nic jiného, nežli provésti rychlý příděl půdy v potřebné výměře pro samostatné malozemědělce ze všech zabraných velkostatků najednou, aniž by při tom existence zaměstnanectva velkostatkářského byla ohrožena.

Na základě těchto důvodů žádají podepsaní:

1. Ve smyslu zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., a zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., budtež okamžitě státním pozemkovým úřadem knihovně převzaty všechny zabrané velkostatky za účelem rychlého provedení pozemkové reformy. Státní pozemkový úřad budiž vyzván k rychlému vybudování náhradové banky k umožnění tohoto převzetí.

2. Veškeré zaměstnanectvo na převzatém majetku, pokud není státními příslušníky Československé republiky, budiž vypovězeno a nahrazeno spolehlivými zaměstnanci domácími.

3. Veškeré lesy buďtež přiděleny do správy ministerstva zemědělství jakožto majetek státní a do služeb státních buďtež převzati všichni zbylí lesní zaměstnanci. Jednotlivé menší části lesů buďtež na žádosti v dohodě se státním pozemkovým úřadem rozprodány nižším složkám státní a veřejné správy, jako zemím, župám, okresům, zájmovým svazům v obcí a obcím. Při ministerstvu zemědělství budiž vybudováno odborně direktorium pro správu lesů státních a odbornou kontrolu hospodářskou nad lesy soukromými, aby hospodářství lesní v celém státě vůbec bylo prováděno ve smyslu veřejné potřeby a národohospodářského rozkvětu státu.