Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 740.

Dne 1. května vnikli při ranních službách Božích příslušníci církve československé do katolického kostela v Dubicku, vedeni nadučitelem Válkem a svým duchovním Jos. Krkoškou. Svým křikem, vyhrůžkami a hrubým násilím znemožnili, aby místní katolický kaplan Horáček dosloužil mši svatou. Nadučitel Válek zmocnil se varhan, československý kněz Krkoška pak bočního oltáře a sami svou bohoslužbu odbyli. Po svých vykonaných bohoslužbách vzdálili se příslušníci církve československé z katolického kostela se slibem, že dne 5. května, na svátek Nanebevstoupení Páně, bude útok na chrám katolický znovu obnoven. V tento den se ale mimo menší výtržnosti se strany příslušníků československé církve nestalo nic významnějšího. Útok však byl se strany příslušníků československé církve odložen na den 8. května. Smluven byl od předáků hnutí na schůzce v Bohuslavicích. Rouškou pro shromáždění všech útočníků na kostel katolický byl tábor lidu svolaný nadučitelem Válkem na den 8. května 1921. Poněvadž bylo všeobecně známo, že tábor tento jest jenom za tím účelem svolán, alby bylo snadněji spáchati násilí na katol. lidu, odebrala se deputace katolíků na okresní správu politickou v Zábřeze s prosbou, aby okresní správa polit. z ohledu na veřejný klid a pořádek táboru tohoto nepovolovala a poukazovalo na velmi neklidné poměry v obci a zejména na ohroženou bezpečnost katolíků. Žádost deputace byla však zamítnuta okresní správou politickou, ačkoliv tato musela dobře věděti o všem, co se stala právě v minulých dnech. Rovněž žádost starosty obce Dubicka, aby tábor lidu povolován v Dubicku nebyl vzhledem na místní poměry, byla správcem okres. správy polit. zamítnuta a tábor povolen. Další události pak ukázaly, že okresní správce politický nejednal s rozvahou ani obezřetně, když tábor tento povolil. Na ochranu katolických duchovních v Dubicku, jimž veřejně bylo vyhrožováno hrubým násilím, sešel se katolický lid z okolí Dubicka na neděli dne 8. května do Dubicka.

Když zmíněného dne vycházeli katolíci z kostela po ranních službách Božích, byli od příslušníků církve československé, svolaných z celého okolí, přepadeni. Signál k přepadu dali jistý Badal a rolník Žváček z Hrabové. Na to katolíci byli ohrožováni klacky ozbrojeným davem, zasypáni kamením, takže několik z nich padlo raněných k zemi. Z 10 raněných jest jedna stařena raněna těžce, a zápasí se smrtí. V nebezpečí zabití vrátili se katolíci do kostela, kde se uzamkli, aby byli jisti před násilníky. Vchod do kostela, který se katolíci uchýlili, byl hlídán pak osmi četníky a později přišel i okresní správce politický, Pánek.

Asi o 10. hodině dopoledne počali četníci vyjednávati (!) s útočníky o volný odchod matek z kostela z přifařených obcí Hrabové a Bohuslavic, aby mohly jíti ke svým dětem. Po dlouhém vyjednávání konečně odchod matkám byl povolen. Ženy za nadávek a výhružek davu útočníků odešly. Dav před kostelem shromážděný drážděn byl pověstmi, že katolíci, v kostele zamknutí, jsou ozbrojeni zbraněmi. Tak až do půl páté hod. večer byli katolíci drželi v zajetí ve svém kostele! Ani četnictvo, ani okresní správce politický nechtěli zakročiti, aby tomuto násilnému činu učinili konec rázným zakročením, jak bylo jejich povinností. Místo nutného zakročení, aby konečně byl učiněn konec tomuto stavu, který jest přece v právním státě nemyslitelným, kde jest zaručena každému osobní svoboda, ujal se okresní správce vyjednávání, které skončilo tím, že zavření v kostele katolíci se museli dáti prohlédnouti, že skutečně žádných zbraní nemají a že klíč od svého vlastního kostela (!) odevzdají kostelnímu hospodáři. Po tomto dojednání konečně svozili příslušníci církve československé, aby katolíci směli svůj kostel opustiti. Stalo se tak ale za nových velkých násilnosti se strany davu. Katolíci bili holemi tlučeni, kamením na ně házeno, spíláno. Duchovní katoličtí byli smýkáni, tlučeni holemi a šaty na nich byly roztrhány. Kalich, který jeden z duchovních nesl, byl mu holí z ruky vyražen a rozbit. K tomu přihlížel okresní správce politický, který pak se stal i s četnictvem, slabou assistencí úplně bezmocným. Ke všem těmto násilnostem nemuselo dojíti, kdyby okresní správce politický jednak byl předem učinil všechna opatření bezpečnostní a nedovolil také konání táboru za tak pohnutých poměrů v obci, kde se předem dalo s určitostí očekávati, že k výtržnostem dojde.

Táží se proto podepsaní:

Jest pan ministerský předseda ochoten dáti ihned toto hrubé porušeni pořádku a pokoje v Dubicku vyšetřiti?

Jest ochoten pan ministerský předseda dáti vyšetřiti jednání zábřežského okresního správce Pánka a povolati ho k zodpovědnosti za všechny následky jeho opomenutí: učinění nutných opatření k zachování práv občanům našimi zákony zaručených?

Jest pan ministerský předseda ochoten postarati se o to, aby klid v Dubicku a okolí byl obnoven, osobní bezpečnost katolických občanů a duchovenstva tamže zabezpečena a vypátrány osoby, které svým přímým jednáním nebo radami nebo popouzením k porušení tak hrubému pořádku pokoje a klidu přispěly aneb popud daly?

Jest pan ministerský předseda ochoten pro politické správy konečně vydati také přesné předpisy, jak v případech vážného ohrožení práv a veřejného pořádku politické úřady se mají chovati?

V Praze dne 11. května 1921.