Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 743.

K vyšetření výtržností v Jihlavě, ke kterým došlo dne 23. a 24. června 1920, byla vyslána dne 26. června 1920 úřední komise, složená ze zástupců ministerstva vnitra a ministerstva Národní Obrany za spoluúčastenství zástupců obou sborů zákonodárných, která na místě samotném provedla šetření.

Na základě tohoto šetření doplněného zprávami místních úřadů sběhly se události v Jihlavě takto:

Dne 23. června 1920 byla u Jihlavy pořádána slavnost slunovratu, kteráž byla úředně povolena. Jako řečník na slavnosti vystoupl Hanuš Krczal, který líčil útlak á útisky, jež německému lidu v nesnesitelné míře jest trpěti, zdůrazňoval touhu německého národa po ztracené svobodě, utvrzoval přítomné, aby neztráceli naděje, že svobody opět dobudou, poukazoval na domnělá bezpráví, jež jsou na německém živlu nejen odnímáním škol, ale i zděděné půdy páchána, načež poznamenal, že jistý přední list pražský vyzýval prý Sokoly, aby Němce z Čech biči vyhnali. Vývody řečníkovy při těchto slovech byly provázeny bouřlivými projevy nevole.

Krczal zakončil svoji řeč poznámkou, že svatojanská noc dnešní má býti účastníkům zářivým příkladem a vůdčí hvězdou k osvobození z českého jha a k přetrhání okovů, jimiž jsou spoutáni.

Po vyčerpání programu slavnosti nastoupen byl zpáteční pochod k městu v uzavřených massách přes to, že vydán byl výslovný zákaz pořádání průvodu. Účastníci slavnosti vraceli se do Jihlavy za zpěvu velkoněmeckých písní, jakož i rakouské hymny. Když průvod dospěl na náměstí, vyvrcholilo vzrušení účastníků četnými výkřiky, jimiž měla býti dána na jevo zášť a opovržení k Československé republice, k českému národu a k hlavě státu.

Asi v polovici náměstí byl ztýrán jakýsi invalida, který se ohradil proti zpívání písně: "Wacht am Rhein" v pozdní době večerní a nějakému mladíkovi v průvodu lampion z ruky vyrazil. Od dalšího týrání osvobodil onoho invalidu městský strážník. Mezi tím začali se účastníci jednotlivě rozcházeti, kde hlavní jádro průvodu na výzvu bývalo starosty města Jihlavy Vincence Inderky dospělo až k Marianskému sloupu na horní části hlavního náměstí.

Někteří vojíni, přítomní náhodou při ztýrání zmíněného invalidy, odebrali se do tak zvaných velkých kasáren, aby vyzvali hlídku ku pomoci, jelikož se rozšířila zpráva, že jsou vojáci na náměstí týráni. V tom hlouček účastníků průvodu ubíral se kolem velkých kasáren a před nimi hlučně provolával: "Heil". Na tyto výkřiky vyšla z kasáren 5 členná požární hlídka s inspekčním poddůstojníkem ozbrojená puškami, k níž se připojilo několik vojínů bez pušek. Hlídka vybízela hlouček k rozchodu, ale marně, rozčilení se stupňovalo a došlo k hádce a střetnutí, při čemž patrně někdo z průvodu na vojíny vystřelil. Po tomto výstřelu zahájilo vojsko palbu, aby účastníky zastrašilo. Střelami zasažena byla pouze jedna civilní osoba. Z řad občanů padly další střelné rány, jimiž dva vojíni byli těžce zraněni. Při této srážce byl jeden z civilistů bodlem poraněn do stehna.

Na to bylo vojsko v kasárnách alarmováno a vyslány do města silné vojenské hlídky, aby náměstí vyklidily. Po tom nastalo krátké utišení.

Brzo na to roznesla se městem zpráva, že se jistý městský strážník súčastnil ztýrání jakéhosi legionáře, držel ho prý, aby jej Němci mohli sbíti. Když vojenská hlídka o této záležitosti před radnicí vyjednávala, bylo zpozorováno, že z radnice vyjíždí vůz záchranné stanice. Poněvadž se myslilo, že v něm sedí onen strážník, byl vůz zastaven a osoba ve voze sedící zástupem lidu, který se ihned sběhl, hlučně přivítána jako domnělý pachatel. Na tento pokřik přiběhla jedna z vojenských hlídek, procházejících ulicí Schillerovou. V tom ozvala se nová střelba. Hlídka tvrdí, že bylo opět na ni z okolních domů stříleno a že ona na tyto výstřely hromadně odpovídala, údaj ten nepodařilo se vyvrátiti.

Při této střelbě byli smrtelně zraněni a za krátko skonali dva vojíni. Mimo to zraněno bylo 6 vojínů. Pitvou zastřelených vojínů bylo zjištěno, že směr střelených ran u obou probíhá s malým sklonem shora dolů, což nasvědčuje, že střelené rány vypáleny byly se shora. Také zranění ostatních vojínů dle lékařského nálezu nasvědčuje tomu, že stříleno bylo z revolverů střední ráže. Hlídky vojenské byly i v odlehlých ulicích ojedinělými výstřely uvítány, až konečně o 12. hodině noční nastal úplný klid.

K druhé otázce interpelace podotýkám, že největší část zatčených propuštěna byla na svobodu již během měsíce července a ostatní osoby, udané pro výtržnosti koncem června, též brzy na to byly propuštěny. Shora zmíněný Hanuš Krczal uznán byl vinným přečinem podle § 305 tr. zákona a odsouzen do vězení v trvání 4 měsíců se započtením vyšetřovací vazby od 1. července 1920 do 2. října 1920, při čemž si soud vyhradil rozhodnutí o podmíněném odsouzení. Krczal byl z vyšetřovací vazby propuštěn 12. října 1920 na kauci v obnosu 4.000 korun.

Rozsudek tento jest právoplatný.

V Praze dne 2. dubna 1921.

Černý v. r.
ministr vnitra.

Tisk 743.

Behufs Untersuchung der am 23. und 24. Juni 1920 in Iglau stattgefundenen Unruhen, wurde am 26. Juni 1920 eine aus Vertretern des Ministeriums des Innern und des Ministeriums für Nationale Verteidigung bestehende behördliche Kommission unter Beteiligung von Vertretefn der beiden gesetzgebenden Körperschaften entsendet, welche an Ort und Stelle Erhebungen gepflogen hat.

Auf Grund dieser, durch. die Nachrichten der. Ortsbehörden ergänzten Erhebungen, ereigneten sich die Vorfälle in Iglau folgendermassen:

Am 23. Juni 1920 wurde bei Iglau eine behördlich bewilligte Sonnenwendefeier veranstaltet. Als Redner trat während. des Festes Hans Krczal auf, welcher die vom deutschen Volke in unerträglicher Weise, zu erduldenden Bedrückungen und Drang sale schilderte, die Sehnsucht des deutschen Volkes nach der verlorenen Freiheit betonte, dieAnwesendän in derHoffnung auf Wiedereroberung der Freiheit bekräftigte, auf die vermeiptlichen am deutschen Elefnente nicht nur durch die Wegnahme von Schulen, sondern auch des ererbten Bodens verlibten Rechtswidrigkeiten verwies, worauf er bemerkte, dass ein gewisses hervorragendes Prager Blatt die Sokoln zur Vertreibung der Deutschen aus Böhmen mit Peitschen aufgefordert hatte. Die Ausführungen des Redners wurden bei diesen Worten mit stürmischen Äusserun, gen des Unwillecis begleitet.

Krczal beschloss seine Rede mit der Bemerkung, die heutige Sankt-Johannisnacht solle für alle Peilnehmer ein leuchtendes Beispiel und ein Leitstern zur Befreiung aus dem irechischen Joche und zur Zerreissung der bindenden Fessel sein.

Nach Beendigung des Programmen der Feier wurde der Rückzug in die Stadt in geschlossenen Massen angetreten, trotztdem die Veranstaltung eines Unizuges ausdrücklich verboten war. Die Festteilnehmer kehrten unter Absingung grossdeutscher Lieder, sowie auch der österreichischen Hymne nach Iglau zurück. Als der Festzug auf dem Stadtplatze angelangt war, gipfelte die Erregung der beteiligten in zahlreichen Ausrufen, durch welche der Hass und die Verachtung gegenüber der Čechoslowakischen Republik, dem čechischen Volke und dem Stagtsoberhaupte zum Ausdrucke gebracht werden sollter.

Ungefähr in der Mitte des Stadtplatzes wurde ein Invalide, der sich gegen, das Singen des Liedes "Wacht am Rhein" in, einer so späten Stunde verwahrt und einem jungen Manne einen Lampion aus der Hand gestossen hatte, misshandelt. Von weiteren Misshandlungen wurde dieser Invalide durch einen städtischen Wachmann befreit. Inzwischen, begannen die Teilnehmer auseinander zu gehen, der Hauptkern des Festzuges gelangte jedoch über Aufforderung des ehemaligen Bürgermeisters der Stadt Iglau, Vinzenz Inderka, zur Marlensäule am oberen Teile des Hauptplatzes.

Einige bei der Misshandlung des erwähnten Invaliden zufällig anwesend gewesene Soldaten begaben sich in die sogenannte Grosse Kaserne, um die Wache zur Hilfe zu rufen, da sich die Nachricht über Misshandlungen von Soldaten am Ringplatze verbreitet hatte. In diesem Momente ging an der grossen Kaserne eine Schar von Teilnehtriern des Festzuges unter lauten Heilrufen vorüber. Auf diese Rufe hin kam eine mit Gewehren bewaffnete fünfgliedrige - Feuerwache mit einem Inspektionsunteroffizier heraus, welcher sich einige Soldaten ohne Gewähr anschlossen. Die Wache forderte die Schar zum Auseinandergehen auf, jedoch vergeblich, die Aufregung steigerte sich bis zu einem Wortwechsel und. einem Zusammenstosse, wobei wahrscheinlich jemand aus dem Umzuge auf die Soldaten schoss: Nach diesem Schusse wurde vom Militär zur Abschreckung der Teilnehmer ein Gewehrfeuer eröffnet. Durch die Projektile wurde blos eine Person 'verletzt. Aus den Reihen der Bürger fielen, weitere Schüsse; wodurch zwei Soldaten schwer verletzt wurden. Bei diesem Zusammenstosse wurde ein Zivilist durch einen Bajonettstich am Schenkel verwundet.

Hierauf wurde das Militär in den Kasernen alarmiert und in die Stadt starke Militärpatrouillen zur Räumung des Stadtplatzes entsendet. Hierauf trat für kürze Zeit Ruhe ein.

Kurz darauf verbreitete sich in der Stadt die Nachricht, dass sich ein städtischer Wachmann an der Misshandlung eines Legionärs beteiligt habe, er hätte ihn gehalten, damit ihn die Deutschen schlagen können. Als eine Militärpatrouille vor dem Rathause in dieser Angelegenheit verhandelte, sah man, aus dem Rathause einen Wagen der Retungsstation herausfahren. Weil man der Meinung war, dass jener Wachmann darin sässe, wurde der Wagen angehalten und die darin sitzende Person von der Menge, die sofort zusammenlief, als der vermeintliche Übertäter lärmend bewíllkommt. Auf dieses Geschrei hin Mief eine der die Schillergasse. passierenden Militärpatrouillen herbei. In diesem Momente erscholl neuerliches Schiessen. Die Wache behauptet, es wäre aus den umliegenden Häusern wiederholt auf sie geschossen worden und sie habe auf diese Schüsse mit Salven geantwortet; es gelang nicht diese Aussage zu entkräften.

Bei dieser Schiesserei erlitten zwei Soldaten, tödliche Verletzungen und sind dieselben in kurzer Zeit verschieden. Ausserdem wurden noch 6 Soldaten verletzt. Durch die Sektion der erschossenen Soldaten wurde sichergestellt, dass die Richtung dei Schusswunden mit kleiner Neigung von oben nach unten verlauft, was darauf hindeutet, dass die Schüsse von oben abgefeuert wurden. Auch die Verletzungen der übrigen Seildaten deuten laut ärztlichen Befundes darauf hin, dass aus Revolvern mittleren Kalibers geschossen wurde. Die Militärpatrouillen wurden auch in den entlegenen Gassen durch einzelne Schüsse begrüsst, bis endlich utn.

12 Uhr nachts vollständige Ruhe eintrat. Zur zweiten Frage der Interpellation bemerke ich, dass der grösste Teil der Verhafteten schon im Laufe des Monats Juli freigelassen wurde, und dass die übrigen wegen der Ende Juni statgefundenen Alusschreitungen zur Anzeige gebrachten Personen auch bald darauf entlassen wurden. Der oben. erwähnte Hans Krczal wurde des Vergehens nach § 305 Str. Ges. schuldig erkannt und zu einer viermonatlichen Gefängnisstrafe mit Einrechnung der Untersuchungshaft vom 1. Juli 1920 bis 2. Oktober 1920 verurteilt, wobei, sich das Gericht die Schlussfassung über eine bedingte Verurteilung vorbehalten hatte. Krczal wurde am 12. Oktober 1920 gegen eine Kaution im Betrage von 4.000 K aus der Untersuchungschaft entlassen. Dieses Urteil ist rechtsgiftig.

Prag, am 28. April 1921.

Černý m. p.,
Minister des Innern.