Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění
Tisk 758.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora Jelínka a soudr.
ohledně pamětního spisu předloženého r. 1919 mírové konferenci a pojednávajícího o problému Němců v Čechách (č. tisku 211).
Dotaz tento podán byl na základě informací a předpokladů, které neodpovídají zcela pravdě. Páni senátoři obracejí se na vládu s dotazem, předpokládajíce, jako by ty tak. zv. Memoiry byly bývaly oficiálním projevem vlády a nějakým juridickým podkladem buď k diskusím v senátu, nebo před jinými autoritami, korporacemi a konstitučními orgány republiky. Domnívají se, že ty tak zv. Memoiry byly předkládány v nějaké zvláštní oficielní formě konferenci mírové a tím vázaly nějak k tomu nebo onomu čs. vládu. Soudí konečně, že obsahují Memoiry tyto nějaké zvláštní závazky čs. vlády k mírové konferenci a následkem toho kladou vládě některé dotazy, soudíce, že vláda čs. svých závazků nedodržela.
Všecky tyto předpoklady jsou nesprávné. Proto i dotaz, který byl na vládu adresován, stojí na nesprávném základě. Ty tak zv. Memoiry byly prostě zaslány sekretariatu mírové konference na všeobecnou žádost generálního sekretariatu konference poslanou všem delegacím, aby jim dodaly materiál, zabývající se jednotlivými problémy toho kterého státu a vysvětlující požadavky nebo názory jednotlivých delegací. Materiál tento byl pak k disposici členům konference, kteří se oň interesovali, zejména k disposici jednotlivých členů různých komisí, které tím neb oním problémem se zabývaly.
Je dlužno podotknouti, že to nebyly nějaké oficiální podepsané projevy nebo formulované požadavky, že právě byl to materiál, který měl býti nikoli od konference jako takové, nýbrž od jednotlivých členů teritoriálních a jiných komisí prozkoumán a použit jako pomůcka k utvoření se toho neb onoho názoru. Materiál tento neomezoval se v žádném případě jen na ty tak zv. Memoiry, nýbrž obsahoval celou řadu jiných pomůcek, brožur, map, atlasů, geografických pomůcek, vědeckých spisů, které všecky byly k disposici. generálnímu sekretariátu, a které byly k volnému použití.
Zdůrazňujeme dále, že tyto pomůcky doplňovány byly od jednotlivých delegací pomůckami jinými, často protichůdnými, takže veškerý materiál tento, daný k disposici z různých stran a delegací generálnímu sekretariátu, představoval celý soubor, z něhož ty tak zv. Memoiry byly nepatrným výsekem, majícím ostatně stejný význam jako kterákoli brožůra nebo spis a mapa propagační. Materiál tento mohl být na konferenci použit, kritisován, rozebrán, anebo vůbec nemusil být použit a nemuselo se naň brát vůbec ohledu.
Je třeba zejména na tento ráz tohoto materiálu poukázat s tohoto hlediska proto, že, jak je známo, některé delegace mírové konference, mezi nimi zejména delegace anglická a specielně severoamerická, rozeslaly v době, kdy se o požadavky jednotlivých národů centrálně evropských jednalo, do všech centrálně evropských krajin své experty a vynikající odborníky, kteří nejen že odešli na jednotlivá místa a do krajin, o něž byl spor, ale vešli ve styk s jednotlivými účastníky s druhé strany, jednali s jednotlivými politickými kruhy a přijímali od nich nejen informace, ale i memoranda, doklady, brožury, spisy a různé požadavky všeho možného druhu.
Můžeme uvésti jako hodně význačný příklad, že na př. do Československa od americké delegace byl poslán známý učenec prof. Coolidge, který odejel do Vídně, Budapešti, Prahy a Varšavy, zdržel se zejména v Praze a byl podle našich informací ve styku s některými německými osobnostmi v Československé republice; přivezl na konferenci mírovou odtud celou řadu memoirů, spisů, propagačních brožůr a formulovaných požadavků, jež delegaci americké a konferenci v té neb oné formě předložil a s nimiž se přirozeně velmi důkladně počítalo při konečném tvoření se úsudků příslušných komisí. Dále nutno dodati, že tento a jiní delegáti američtí a angličtí byli velmi podrobně o všech otázkách národnostních v Československé republice informováni, že odjeli např. i do Těšínska, kde se na místě o situaci celého konfliktu přesvědčili a se všemi těmito zprávami přijeli zpět do Paříže a konferenci o nich předložili rozsáhlý raport. Ministr zahraničních věcí dr. Beneš sám měl příležitost s prof. Coolidgem o všech jeho zkušenostech mluvit a jednotlivé otázky s ním probírat. Je známo, že prof. Coolidge byl jedním z nejvlivnějších delegátů amerických, známá kapacita vědecká a universitní profesor; byl nejvlivnějším členem t. zv. Commission des Nouveaux Etats, která všecky minoritní otázky projednávala a ze které vyšel speciálně návrh smlouvy o ochraně minorit.
Stejně tak poslán byl do republiky Československé a do Polska ku zkoumání problému národnostního americký delegát Lord, dále americký delegát dr. Koerner, celá řada delegátů anglických, kteří hned od počátku jednání konference míru měli za úkol podrobně poměry v republice zkoumat a na všecky národnostní a jiné problémy konferenci poukázat. Všichni tito delegáti posílali obsáhlé raporty na konferenci míru a všecky tyto raporty dávány byly k disposici generálnímu sekretariátu, aby je složil do materiálu, který byl dodán konferenci ať již od jednotlivých delegací, ať od jednotlivých ministerstev spojeneckých států nebo od-jednotlivých specialistů nebo od různých organisací. Podotýkáme ještě, že stejným způsobem nakládalo se s různými memoiry a provoláním různých organisací nebo i jednotlivců, které na konferenci ať ze zemí obsazených, nebo zemí poražených byly posílány v ohromných množstvích;řada těchto dokumentů týkala se naší republiky. Vše to pokládáno bylo ve stejné míře za materiál, jehož jednotliví členové komisi o otázkách teritoriálních rozhodující, měli právo, nikoliv však povinnost použít. Upozorňujeme, že podle našich informací o věci českých Němců a otázce minorit v Československu byla na konferenci literatura a materiál velmi rozsáhlý, z něhož jen menší část pocházela přímo se strany československé delegace.
Zdůrazňujeme tudíž tento charakter t. zv. Memoirů a zejména pak ten fakt, že vedle nich na konferenci míru byla ohromná spousta materiálu psaného docela z jiného hlediska a přímo z prostředí interesovaných, mající poskytnouti informace z jiného stanoviska, nežli bylo vyznačeno v jednotlivých Memoirech. Podotýkáme konečně, že některé z těch tak zv. Memoirů buď v plném znění nebo podstatná jejich část, byly už dávno před koncem války uveřejněny buď jako brožury propagační nebo jako revuální články a jako takové byly od různých propagačních středisek československého hnutí revolučního rozšiřovány.
Zdůrazňujeme tuto formální a právní stránku věci, poněvadž je velmi důležitá vzhledem k dotazu vládě adresovanému.
Páni tazatelé postavili se na právní stanovisko nesprávné hlavně také z toho důvodu, že si neuvědomili rozdíl postavení delegace československé na mírové konferenci a delegací států poražených. Státy poražené jako na př. Rakousko, Německo nebo Maďarsko byly vyzvány, aby podaly námitky ku podmínkám mírovým ve formě oficielní a ve formě přesně vymezených svých požadavků, právě vzhledem k tomu, že se s nimi nejednalo osobně, přímo a že netvořily součást konference. Následkem toho všecky tyto delegace podaly mírové konferenci odpovědí ve zvláštní oficielní formě na vytištěné podmínky mírové, které jim byly také ve zvláštní formě oficielní předloženy a oficielně delegacemi mírovými podepsány. Stejně tak po stránce právní museli oni předložiti svoji oficielní odpověď a oficielně ji podepsat. Od delegací náležejících ku státům spojeným a přidruženým ničeho takového vyžadováno a předáváno nebylo. Většinou vedla se diskuse osobní v osobním styku delegátů nebo v jednotlivých komisích. Mimo to se předpokládala ohromná spousta různých administrativních aktů, detailních not, soukromých dopisů tak, jak je to obvyklé v denním styku administrativním a úředním ku usnadnění práce. Věci tyto neměly ani rázu, jaký jim přikládá předložená interpelace, ani svým právním charakterem nejsou a nebyly určeny veřejnosti. Co se týče Memoirů a brožur předložených jako materiálu, není na nich ničeho tajného ani skrývaného nebo neznámého, protože všeobecně a veřejně jako propagační brožury byly veřejnosti spojenecké předkládány, a i u nás některé listy je uveřejňovaly. Z toho důvodu není také příčiny, aby vláda měla podejmouti se úkolu v nějaké oficiální formě publikovati a předkládati je veřejnosti. Veřejnosti jsou a byly doklady tyto vždycky přístupny.
Propaganda, jež učiněna byla v jisté části tisku Československé republiky s těmito tzv. Memoiry spočívala zřejmě na nesprávných informacích o právní podstatě dotyčných Memoirů a na nepochopení situace, čímž byl dán důraz a zvláštní výklad něčemu, co důrazu toho nemělo a co výkladu toho nesneslo.
Vzhledem k této právní stránce celé otázky dovolujeme si odpověděti na dotazy pánů senátorů, obsažené na konci jejich interpelace takto:
Text Memoirů otištěný v německém časopise "Bohemia" je správný. Vzhledem k tomu, za jakým účelem a za jakých podmínek Memoir tento a Memoiry jiné byly předloženy, nejednalo se vůbec o žádné klamání kohokoliv, nejméně o klamání mírové konference, poněvadž mírová konference měla možnost být informována úplně nestranně. Ve skutečnosti správně o podstatě celé věci také informována byla a to se strany jistě kompetentní, objektivní a nestranné. Vláda Československé republiky nemá tudíž příčiny, aby cokoli ospravedlňovala. Následkem toho nemůže se také jednati o pohnání k zodpovědnosti kohokoliv a není příčiny, aby se jednalo o nějaké vyrozumění spojených a přidružených mocností o omylech pamětních spisů, vzhledem k tomu, že tak zv. Memoiry obsahovaly prostě materiál předložený ku kritickému a objektivnímu zkoumání. Bylo věcí expertů spojeneckých, kteří Memoiry těmi měli se zabývat, aby je kriticky zkoumali a jak z uvedené odpovědi je patrno, také se tak skutečně dělo.
Co se týče dotazu pátého a šestého o slibech Memoirů ve prospěch Němců učiněných a o nesplnění jich dlužno podotknouti, že jednalo je to věc názoru a diskuse, jednak že jsme ve státu konstitučním a v režimu parlamentárním a že záleží prostě na dohodě jednotlivých stran v parlamentě, aby mohly o jednotlivých otázkách v Memoiru tom obsažených se dohodnout a rozhodnouti v jaké formě, za jakých podmínek a modalit bylo by možno vtěliti v zákonné projekty principy tu obsažené nebo zda a jak už uplatněny jsou. Otázka ta nenáleží jenom vládě, nýbrž zejména parlamentu. Dlužno však připomenouti, že v dotazu tom nesprávně se mluví o daném slově mírové konferenci, které prý se strany československé vlády nebylo dodrženo a vůbec o slibech v Memoiru obsaženém, jako kdyby se jednalo o nějakou zvláštní formulaci těch nebo oněch národnostních práv. To jediné, co z mírové konference ve věcech národnostních skutečně závažného vyšlo, je minoritní smlouva podepsaná 10. září 1919 v Saint Germain; tou je vláda československá vázána, tu musí dodržovati v plné míře a nekoná-li v tom své povinnosti, mají páni tazatelé plné právo vládu o vyplňování žádat. To od vlády československé bylo podepsáno, to od konference mírové - jako výsledek všech diskusí a jednání o těchto věcech - od ní bylo žádáno, a v tom má opravdové závazky, které plnit musí a plnit bude.Všecko ostatní jsou vnitřní otázky politické, nikdo, ani mírová konference se do nich plést nemůže a nechce a je to otázkou dohody jednotlivých stran, jak věci chtějí řešit. Vláda se vynasnaží, aby co nejvíce svoji spoluprací v těchto věcech mohla stranám pomáhat.
V Praze dne 13. května 1921
Černý v. r.,
předseda vlády.
Dr. Eduard Beneš v. r.,
ministr zahraničních věcí.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
Tisk 758
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators Jelinek und Genossen betreffend das der Friedenskonferenz im Jahre, 1919 überreichteMemoire.über das Problem der Deutschen in Böhmen (Druck Nr. 211):
Diese Interpellation wurde auf Grund von Informationen und Voraussetzungen eingebracht, welche der Wahrheit nicht völlig entsprechen. Die Herren Senatoren wenden sich an die Regierung mit einer Anfrage, indem sie vorauesetzen als ob diese sogenannten Memoiren offizielle Kundgebungen der Regierung oder irgendwelche juridische Grundlagen für Diskussionen entweder im Senate, oder vor anderen Autoritäten, Korporationen und Verfassungsorganen der Republik gebildet hätten. Sie meinen, dass diese sogenannten Memoiren der Friedenskonferenz in einer besonderen offiziellen Form vorgelegt wurden und hiedurch die cechoslowakische Regierung zu diesem oder jenem verpflichtet hätten. Sie glauben schliesslich, dass diese Memoiren irgendwelche besondere Verpflichtungen der cechoslovakischen Regierung der Friedenskonferenz gegenüber enthalten und stellen infolgedessen an die Regierung einige Fragen in der Meinung, dass die cechoslowakische Regierung ihren Verpflichtungen nicht nachgekommen wäre.
Alle diese Voraussetzungen sind unrichtig. Es beruht daher auch die an die Regierung adressierte Anfrage auf einer unrichtigen Grundlage. Diese sogenannten Memoiren wurden einfach dem Secretariate der Friedenskonferenz über ein allgemeines, an alle Delegationen gerichtetes Ersuchen des Generalsekretariates der Konferenz übermittelt, um dasjenige Mäterial zu gewinnen, welches die einzelnen Probleme dieses oder jenen Staates behandelt und die Forderungen oder die Ansichten einzelner Delegationen erklärt. Dieses Material stand dann den Konferenzmitgliedern, die sich darum interessierten, insbesondere einzelnen Mitgliedern verschiedener Kommissionen, welche sich mit diesem oder jenem Probleme befassten, zur Disposition.
Es ist zu bemerken, dass dies keinerlei offizielle unterzeichnete Kundgebungen oder formulierte Forderungen waren, dass dies vielmehr ein nicht von der Konferenz als einer solchen, sondern von einzelnen Mitgliedern der Territorial- oder anderen Kommissionen zu uritersuchendes und als Hilfsmittel zur Bildung der einen oder der anderen Anschauung zu verwertendes Material war. Dieses Material beschränkte sich in keinem Falle auf diese sogenannten Memoire allein, sondern umfasste' eine ganze Reihe von anderen Behelfen, Broschüren, Landkarten, Atlanten, geografischen Behelfen, wissenschaftlichen Schriften, welche insgesamt dem Gceneralsekretariate zur Disposition und zur freien Verfügung standen.
Wir betonen ferner, dass diese Behelfe, von den einzelnen Delegationen durch andere, oft entgegensetze Behelfe ergänzt wurden, so dass dieses gesamte, von verschiedenen Seiten und Delegationen dem Generalsekretariate zur Disposition gestellte Material eine ganze Sammlung bildete, deren unbedeutender Ausschnitt diese sogenannten Memoiren waren, welchen übrigens dieselbe Bedeutung wie irgendeiner Broschüre oder einer Schrift und Propagationslandkarte zuzuschreiben war. Dieses Material konnte in der Konferenz verwertet, kritisiert; analysiert oder gar nicht verwendet werden, und es musste darauf überhaupt. keine Rücksicht genommen werden.
Es muss namentlich auf diesen Charakter dieses Materiales von diesem Standpunkte hingewiesen werden, da bekanntlich einzelne Delegationen der Friedenskonferenz, darunter namentlich die englische und speciell die ncrdamerikanische Delegation zur Zeit, als es sich um die Forderungen der einzelnen Nationen Mitteleuropas handelte, in alle Länder Mitteleuropas ihre Experten und hervorragende Fachmänner entsendet haben, welche nicht nur die einzelnen strittigen Orte und Gegenden besuchten, sondern auch mit einzelnen Beteiligten der anderen Partei Fühlung nahmen, mit einzelnen politischen Kreisen verhandelten und von denselben nicht nur Informationen, sondern auch Memoranden, Belege, Broschüren, Schriften und verschiedene Forderungen aller Art entgegennahmen.
Wir können als ein recht charakteristisches Beispiel anführen,; dass z. B. in die Cechoslawakei von der amerikanischen Delegation der bekannte Gelehrte Professor Coolidge entsendet wurde, weicher nach Wien, Budapest, Prag und Warschau fuhr, sich namentlich in Prag aufhielt und nach unseren Informationen mit einigen deutschen Persönlichkeiten der Cechoslowakischen Republik in Verkehr trat; er brächte von hier in die Friedenskonferenz eine ganze Reihe von Memoiren, Schriften, Propagationsbroschüren und formulierten Forderungen mit, welche er der amerikanischen Delegation und der Konferenz in dieser oder jenen Form vorlegte und welche natürlich bei der definitiven Urteilsbildung seitens der competenten Kommissionen, sehr gründlich in Rechnung gezogen wurden. Es muss weiters hinzugefügt werden, dass dieser, sowie andereamerlkanischen und englischen Delegierten über alle Nationalitätenfragen in der Cechoslowakischen Republik sehr genau informiert waren, dass sie zum Beispiel auch nach Teschen reisten, woselbst sie sich an Ort und Stelle von der Situation des ganzen Konfliktes überzeugten; und mit allen diesen Nachrichten kehrten sie nach Paris zurück und erstatteten hierüber der Konferenz einen umfassenden Bericht. Der Minister für auswärtige Angelegenheiten Dr Benes selbst, hatte Gelegenheit mit Prof. Coolidge über alle seine Erfahrungen zu sprechen und einzelne Fragen mit ihm zu erörten. Es ist bekannt, dass Prof. Coolidge einer der einflussreichsten amerikanischen Delegierten, eine berühmte wissenschaftliche Kapacität und Universitätsprofessor war; er war das einflussreichste Mitglied der sogenannten "Commission des Nouveaux Etats", welche über alle, Minderheitsfragen beriet und aus welcher speciell der Entwurf des Vertrages über den Minoritätenschutz hervorging.
Desgleichen wurden in die Cechoslowakische Republik und nach Polen behufs Durchforschung des Nationalitätenproblems der amerikanische Delegierte Lord, weiters der amerikanische Delegierte Dr Koerner, eine ganze Reihe englischer Delegierten entsendet, welche gleich vom Beginne der Verhandlungen der Friedenskonferenz an zur Aufgabe hatten, die Verhältnisse in der Republik ausführlich zu erforschen und die Konferenz auf alle Nationalitäten- und sonstige Probleme aufmerksam zu machen. Alle diese Delegierten erstatteten der Friedenskonferenz umfangreiche Berichte und alle diese Berichte. wurden dem Generalsekretariate zur Verfügung gestellt, um von demselben denn Materiale beigelegt zu werden, welches der Konferenz entweder von einzelnen Delegationen oder von einzelnen Ministerien der alliierten Staaten oder von einzelnen Spezialisten und verschiedenen Organisationen übermittelt wurde.Wir bemerken noch, dass in gleicher Weise mit verschiedenen Memoiren und Proklamationen verschiedener Organisationen oder auch einzelner Personen verfahren wurde, welche der Konferenz von den okkupierten oder von den besiegten Ländern in ungeheuerer Menge, übermittelt wurden; eine Reihe von diesen Dokumenten betraf unsere Republik. Dies Alles wurde in gleichem Masse als ein Materjal angesehen, das zu verwenden einzelne Mitglieder der über die Territorialfragen entscheidenden Kommissionen berechtigt, keineswegs, jedoch verpflichtet waren. Wir machen darauf aufmerksam, dass nach unseren Informationen bezüglich der Deutschen in Böhmen und der Minoritätenfrage in der Cechoslowakei in der Konferenz eine Literatur und ein sehr umfangreiches Material vorlag, von welchem bloss der kleinere Teil direkt von der Cechoslowakischen Delegation her stammte.
Wir betonen daher diesen Charakter der sogenannten Memoiren und insbesondere daher das Faktum, dass ausser denselben in der Friedenskonferenz eine Riesenmenge von Material vorlag, welches von ganz anderen Gesichtspunkten geschrieben und gerade aus der Mitte der Interessenten hervorgehend, Informationen von einem anderen als von dem in den einzelnen
Memoiren bezeichneten Standpunkte liefern sollte. Wir bemerken schliesslich, dass manche von diesen sogenannten Memoiren entweder in vollem Wortlaute oder zum wesentlichen Teile schon längst vor Kriegsschluss entweder als Propagatiönsbroschüren öder als Revueartikel veröffentlicht und als solche von verschiedenen Zentren der Üechoslowakischen Revolutionsbewegung aus verbreitet wurden.
Wir betonen diese formale und rechtliche Seite der Angelegenheit, weil sie inbetreff der an die Regierung adressierten Anfrage sehr wichtig ist.
Die Herren Fragesteller haben sich auf einen unrichtigen Rechtsstandpunkt gestellt, hauptsächlich auch aus, dem Grunde, weil sie sich des Unterschiedes der Stellung der Cechoslöwakischen Delegation in der Friedenskonferenz und jener der Delegationen der besiegten Staaten nicht bewusst waren. Die besiegtdn Staaten, wie zum Beispiel Oesterreich, Deutschland oder Ungarn wurden aufgefordert, ihre Einwendungen gegen die Friedensbedin-gütigen in einer offiziellen Form und in der Form. ihrer genau definierten Forderungen vorzubringen, eben mit Rücksicht darauf, dass mit ihnen nicht persönlich, direkt verhandelt wurde und weil sie keinen Bestandteil der Konferenz bildeten. Infolgedessen übergaben alle diese Delegationen der Friedenskonferenz in einer besonderen oiciziellen Form die Antworten auf die gedruckten Friedensbedingungen, welche ihnen auch in einer besonderen offiziellen Form vorgelegt wurden und welche von den Friedensdelegationen offiziell gefertigt wären. Vom gleichen Rechtsstandpunkte mussten sie ihre offizielle Antwort vorlegen und dieselbe offiziell unterfertigen. Von Seiten der den alliierten und associerten `Staaten angehörigen Delegationen wurde nichts dergleichen verlangt noch übermittelt. Die Diskussion wurde grösstenteils persönlich im persönlichen Verkehre mit den Delegierten oder in einzelnen Kommissionen geführt. Ausserdem gelangte eine ungeheure Menge von verschiedenen administrativen Akten, Detailnoten, Privatbriefen zur Vorlage, wie dies im täglichen administrativen und amtlichen Verkehre zur Arbeitserleichterung üblich ist. Diese Sachen trugen weder den Charakter, welcher ihnen.von der Interpella tion beigemessen wird, noch sind oder waren dieselben vermöge ihres rechtlichen Charakters für die Oeffentlichkelt bestimmt. Was die Memoiren und die als Material vorgelegten Broschüren anbelangt, ist, an ihnen weder etwas Geheimes noch erheimlichtes oder Unbekanntes, weil sie allgemein und öffentlich als Propagationsi broschüren der alliierten Oeffentlichkeit vorgelegt und auch bei uns von manchen Zeitungen veröffentlicht wurden. Aus diesem Grunde besteht auch für die Regierung keine Veranlassung die Aufgabe zu übernehmen, dieselben in irgendeiner officiellen Form zu publizieren und der Oeffentlichkeit vorzulegen. Der Oeffentlichkeit sind und waren diese Dokumente stets zugänglich.
Die Propaganda, welche durch einen gewissen Teil der Presse in der Cechoslowakischen Republik mit diesen sogenannten Memoiren eingeleitet wurde, beruhte offenbar auf unrichtigen Informationen über das Rechtswesen der betreffenden Memoiren und auf einer missverständlichen Auffassung der Situation, wodurch einer Sache ein Gewicht und eine besondere. Interpretation beigelegt wurde, welcher dieses Gewicht nicht zukam und welche diese Interpretation nicht vertrug.
Mit Rücksicht auf diese rechtliche Seite dieser ganzen Frage gestatten wir uns die seitens der Herren Senatoren zum Schlusse ihrer Interpellation gestellten Anfragen zu beantworten, wie folgt:
Der in der deutschen Zeitung "Bohemia" abgedruckte Text der Memoiren ist richtig. Mit Rücksicht darauf, zu welchem Zwecke und unter welchen Bedingungen dieses Memoire und andere Memoiren vorgelegt wurden, handelte sich überhaupt um keine Irreführung, am allerwenigsten um eine Irreführung der Friedenskonferenz, weil der Friedenskonferenz die Möglichkeit gegeben war, vollkommen unparteiisch informiert zu werden. Tatsächlich wurde sie auch über das Wesen der ganzen Angelegenheit richtig informiert, und zwar von einer gewiss kompetenten, objektiven und unparteiischen Seite. Die Regierung der Cechoslowaklschen Republik hat deshalb keine Veranlassung irgend etwas zu rechtfertigen. Infolgedessen kann es sich auch nicht darum handeln wen immer zur Verantwortung zu, ziehen, und besteht keine Veranlassung, die alliierten. und associierten Mächte über irgendwelche. Irrtümer der Denkschriften aufzuklären, mit Rücksicht darauf, dass die sogenannten Memoiren einfach das zur kritischen und objektiven Untersuchung vorgelegte Material enthielten. Es war Sache der alliierten Experten, welche sich mit diesen Memoiren zu befassen hatten, dieselben kritisch zu prüfen, was auch, wie aus der angeführten Antwort ersichtlich, tatsächlich geschehen ist.
Was die fünfte und sechste Anfrage über die zu. Gunsten der Deutschen gemachten Versprechungen der Memoiren und ihre Nichterfüllung anbelangt, ist zu bemerken, dass dies einerseits Ansichtssache und Sache der Discussion ist, andererseits dass Wir in einem Cönstltutionsstaate und in einem parlamentarischen Regime leben, und dass es einfach Sache des Einverständnisses einzelner Parteien im Parlamente wäre, über die einzelnen in diesem Memoire enthaltenen Fragen einig zu werden und zu entscheiden, in welcher Form, unter welchen Bedingungen und Modalitäten die hier enthaltenen Grundsätze in Gesetzesprdjekte einzuverleiben wären und ob und inwiefern dieselben bereits zur Geltung gebracht wurden. Diese Frage ist nicht nur Sache der Regierung, sondern auch des Parlamentes. Es muss jedoch daran erinnert werden, dass in dieser Anfrage unrichtig über ein der Friedenskonferenz gegebenes Wort, dass angeblich seitens der cechoslöwakischen Regierung, nicht eingehalten wurde, und überhaupt über in dem Memoire enthaltene Zusagen gesprochen wird, als ob es sich tim eine, besondere Formulierung dieser oder jener Nationalitätenrechte handeln würde. Das in nationalen Angelegenheiten einzig und wirklich Verbindliche, was aus der Friedenskonferenz hervorging, ist, der am 10. September 1919 in Saint-Certnain gefertigte Minoritäten - Vertrag; durch diesen Vertrag ist die cech.oslowakische Regierung gebunden, diesen muss sie vollends einhalten; und wenn sie diesbezüglich ihre Plicht nicht erfüllt, haben die Herren Interpellanten das volle Recht von der Regierung die Erfüllung zu verlangen. Dies wurde von der cechoslowäkischen Regierung unterfertigt, dies hatte die Friedenskonferenz als Resultat aller Discussionen und Verhandlungen über diese Angelegenheiten - von ihr verlangt, und in dieser Hinsicht hat sie wirkliche Verpflichtungen, welche sie erfüllen muss und erfüllen wird. Alles übrige sind interne politische Fragen, niemand, selbst die Friedenskonferenz kann und will sich nicht hineirimischen, und es ist eine Frage des Uebereinkommens einzelner Parteien, wie sie die Sache lösen wollen. Die Regierung wird trachten, durch ihre Mitarbeit den Parteien in diesen Angelegenheiten tunlichst behilflich zu sein.
Prag, ani 13. Mai 1921.
Černý m. p.,
Ministerpräsident.
Dr. Eduard Benes m. p.,
Minister des Äusseren.