Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921

l. volební období.

3. zasedání.

Tisk 765.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ l.

Ministr pověřený správou Úřadu pro zahraniční obchod se zmocňuje, aby nákupnímu a prodejnímu družstvu Československých prádelen bavlny, zaps. společenstvu s r. o. v Praze, ustanovil vnuceného likvidátora za účelem provedení likvidace zásob bavlny a z ní zhotovené příze, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku dle zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 186 Sb. z. a n.

§ 2.

Za vnuceného likvidátora může býti ustanoven státní nebo smluvní úředník, který jest v této funkci veřejným orgánem a jest ze své činnosti zodpovědný ministru, pověřenému správou Úřadu pro zahraniční obchod.

Vnucenému likvidátoru bude přidělen poradní sbor, jmenovaný ministrem, správcem Úřadu pro zahraniční obchod. Tento poradní sbor má sestávati ze zástupců veškerých odvětví průmyslových podniků bavlnu a bavlněnou přízí spracujících, a to ze zaměstnavatelů a zaměstnaných.

§ 3.

Vnucený likvidátor provede volný rozprodej zbývajících zásob bavlny a příze, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku podle zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 186 Sb, z. a n., za nejlepší docílitelnou cenu. Získané částky budou odvedeny Bankovnímu úřadu ministerstva financí za účelem opatření valuty k úhradě příslušného úvěru.

§ 4.

Držitelé všech průmyslových podniků zpracujících bavlnu a bavlněnou přízí, kteří brali účast na přídělech této bavlny nebo bavlněné příze, jsou povinni uhraditi svéstojnou cenu této bavlny po případě bavlněné příze.

§ 5.

Nebude-li rozprodejem podle § 3 uhrazena svéstojná cena této bavlny, resp. svéstojná cena bavlněné příze, kterou z této bavlny vyrobili členové nákupního družstva, rozvrhne vnucený likvidátor úhradu neuhrazeného zbytku na držitele tuzemských průmyslových podniků bavlnu a bavlněnou přízí spracujících.

Při rozvrhu tohoto zbytku budiž přihlíženo k velikosti, technické a obchodnické výkonnosti, jakož i finanční schopnosti jednotlivých podniků do konce roku 1920. Vnucený likvidátor může za tím účelem naříditi šetření kteréhokoli závodu revisními orgány ministerstva financí.

Nastala-li v době od 15. května 1919 do 16. října 1920 změna v osobě držitele podniku, budiž při rozvrhu přihlíženo i ku dřívějšímu držiteli a také jemu uložena úhrada poměrně podle doby provozování podniku a účasti na přídělech této bavlny.

§ 6.

Při rozvrhu neuhrazeného zbytku bude vnucený likvidátor slušnou měrou přihlížeti k ujednáním, která až dosud mezi jednotlivými skupinami průmyslu a uvnitř těchto skupin samotných se stala, jakož i k tomu, zda a pokud jednotlivé závody toto ujednání splnily.

§ 7.

Za zaplacení obnosu, který dle konečného rozvrhu připadne na jednotlivé podniky, ručí jeho držitel celým svým majetkem.

§ 8.

Vnucený likvidátor provede konečný rozvrh ukládacími platebními příkazy, ve kterých bude stanovena lhůta ku splnění na 14 dnů od doručení.

Jest též oprávněn ještě před konečným rozvrhem neuhrazeného zbytku uložiti držitelům jednotlivých podniků prozatímními platebními příkazy, aby zajistili do 14 dnů na úhradu zbytku určenou záruku buď složením v hotovosti nebo jiným způsobem poskytujícím sirotčí jistotu u Zemské banky v Praze.

Proti platebním příkazům uvedeným v odst. 1. a 2. může býti podán do 14 dnů od doručení rekurs k Úřadu pro zahraniční obchod; rekurs nemá odkladného účinku.

§ 9.

Platební rozkazy uvedené v § 8, jsou vykonatelny politickou exekucí na veškerém movitém majetku majitele neb držitele dotyčného podniku a jsou exekučními tituly podle § l č. 12 zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. (exekučního řádu) a § l lit. h) zákonného čl. LX. z roku 1881.

§ 10.

Držitelé podniků, jímž byla uložena úhrada podle § 4 tohoto zákona, nesmí pouze z tohoto důvodu zastaviti provozování podniku.

§ 11.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jeho provedením se pověřuje ministr, který spravuje Úřad pro zahraniční obchod, v dohodě se súčastněnými ministry.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920, č. 566 Sb. z. a n., pozbývá zároveň účinnosti.

Celá záležitost nákupu bavlny za garancie státu a vývoj situace v bavlnářském průmyslu byly vylíčeny již v důvodové zprávě ku návrhu, jenž se stal nařízením vlády republiky Československé ze dne 19. října 1920, č. 566 Sb. z. a n. V této zprávě bylo také odůvodněno, že stát nemůže klidně přihlížeti k tomu, aby jeho garancie bylo opravdu použito, poněvadž poskytl záruky jedině z toho důvodu, že by jinak nebylo úvěru vůbec dosaženo. Stát jest pouze posledním garantem a vlastním dlužníkem byl a zůstává průmysl a sice celý průmysl, poněvadž při tom šlo o rovnoměrné zásobení celého textilního průmyslů a veškerého textilního dělnictva, což by bez tohoto úvěru nebylo bývalo možné.

Uvedené nařízení splnilo svůj úkol z valné části, neboť dosáhlo se jím hlavně toho, že jak členové nákupního družstva přádelen, tak i spotřebitelé příze svými organisacemi uznali zásadně povinnost převzíti dotyčné zásoby bavlny, resp. bavlněné příze.

O rozdělení zásob byla ujednána mezi delegáty spolků Československých průmyslníků textilních, všeobecného německého textilního svazu v Liberci, nákupního a prodejního družstva Československých prádelen bavlny a kontrolním syndikátem pro průmysl bavlnářský dohoda ze dne 7. září 1920, dle níž spotřebitelé příze mají převzíti 40 % příze z tehdejších zásob družstevní bavlny za určitých podmínek a to v poměru k poslednímu přídělovému klíči. Dle toho pak připadlo na přádelny 60 %.

Zásoby družstva byly vykázány v množství 12,215.550 kg příze, z čehož 40 % - to jest 4,886.220 kg, jež mají převzíti ve smyslu ujednání spotřebitelé příze. Jednání toto se provádělo tím způsobem, že bavlnářský pododbor předepsal všem spotřebitelům bavlněné příze určité množství, připadající na ně podle dřívějších rozdílečů, v poměru k celkovému uvedenému množství. Spotřebitelé příze také z velké části bavlněnou přízí převzali, takže nyní jsou asi ⁴/₅ uvedeného podílu převzaty a zbývá k převzetí asi 980.000 kg, jež převzaty nebyly. Převzetí odpíralo se jednak z principielních důvodů, ježto byla z počátku popírána platnost uvedeného vládního nařízení a závazek ku převzetí, jednak z jiných důvodů, zejména také proto, že byla tvrzena finanční neschopnost. Nepřevzetí tohoto číselně značného množství hlavně však spočívá v tom, že nebyl odběr zajištěn dostatečnou exekuční mocí.

Převzetí podílu, připadajícího na přádelny, bylo řešeno asi na 4 valných hromadách nákupního a prodejního družstva a teprve v poslední době podařilo se dosíci převážnou většinou takových usnesení, dle nichž lze dosáhnouti krytí veškeré ztráty. Avšak i zde schází náležitá exekutivní moc, aby provedení těchto usnesení bylo zabezpečeno proti všem firmám.

Jest tudíž nutno, aby vládní nařízení ze dne 12. října 1920, č. 566 Sb. z. a n., bylo doplněno takovými předpisy, jež by umožnily vynutiti splnění těchto závazků od každé firmy a to rychlým způsobem pod následky exekuce. Jestliže, jak uvedeno, bylo s to ⁴/₅ průmyslových podniků bavlněnou přízi spracujících, aby převzaly na ně připadající množství, jest spravedlivo a slušno, aby k tomu byl přidržen také zbytek závodů, jež po stránce finanční mohou tak učiniti. Totéž nutno zabezpečiti také vůči těm přádelnám, jež se dobrovolně nepodrobí usnesením valných hromad a tím by chtěly -majíce za to, že nemohou k tomu býti přinuceny, - dosíci výhod vůči ostatním, jež by svou povinnost plnily.

Úřad pro zahraniční obchod navrhuje tudíž vydání a přijetí předložené osnovy.

Dle § l má býti ministr pověřený správou. Úřadu pro zahraniční obchod zmocněn, aby nákupnímu a prodejnímu družstvu Československých přádelen ustanovil vnuceného likvidátora, jemuž by byl přidělen zvláštní poradní sbor, složený stejnou měrou ze zaměstnavatelů a zaměstnaných. Postavení likvidátora jako zodpovědného orgánu jest určeno v § 2 a možností rekursu podle § 8 odst. 3. Vnucený likvidátor by podle § 3 volně rozprodal zbývající zásoby bavlny a příze za nejlepší dosažitelnou cenu. Ztráta, která by z tohoto volného prodeje vznikla, byla by rozvržena podle § 4 na veškerý tuzemský průmysl bavlněnou přízí spracující. § 5 pak výslovně stanoví, že při rozvrhu této ztráty má býti přihlíženo k velikosti, technické a obchodní výkonnosti, jakož i k finančním schopnostem jednotlivých podnikatelů do konce roku 1920. Paragrafem tímto vyslovuje se určitěji to, co bylo již zamýšleno v uvedeném nařízení, v němž bylo prozatím řečeno, že rozvrh se stane na základě klíče podle velikosti závodů, který stanoví ministr pro zahraniční obchod. Tím se také vyhovuje vysloveným přáním, aby uhrazení ztráty nebylo uloženo event. takovým závodům, jež by podle přesného zjištění nemohly toho finančně snésti. Lhůtami v 2. odst. tohoto §u ohraničeno jest období, v němž byly nákupy a příděly bavlny a příze prováděny. Za počátek zvolen den ustavující valné hromady nákupního družstva a za konec den, kdy nabylo účinnosti vládní nařízení ze dne 12. října 1920, č. 566 Sb. z. a n. Ustanovení to jest nutno, aby i těm, kteří již snad nejsou držiteli podniku a brali účast na přídělech bavlny, mohla býti poměrně s ostatními stejná povinnost uložena.