Senát Národního shromáždění R.Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 767.
Vládní návrh
Zákon
ze dne.... 1921
o ochraně znaku a jména Červeného kříže.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ l.
Užívati znaku Červeného (Ženevského) kříže, t. j. kříže barvy červené na bílém poli, chráněného ženevskou úmluvou ze dne 6. července 1906, a užívati názvu > Červený kříž< nebo >Ženevský kříž< v životě veřejném a obchodním smějí kromě vojenské zdravotní služby na území republiky Československé toliko:
1. Společnost Československého Červeného kříže v Praze a její zařízení, jakož i ústavy, které ona prohlásí za své orgány, v mezích stanov této společnosti;
2. delegace zahraničních společností Červeného kříže u výkonu svého poslání, pokud k tomu obdrží svolení od ministerstva zahraničních věcí po návrhu předsednictva Společností Československého Červeného kříže.
§ 2.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany může dovoliti také jiným, vojenské zdravotní službě věnovaným korporacím, ústavům, zařízením a organům, aby užívaly znaku a názvu Červeného kříže v určitém rozsahu a určitým způsobem.
§ 3.
Povolení ku používání znaku a jména Červeného (Ženevského) kříže, zejména v ochranných známkách, pokud lhůta, na kterou povolení uděleno bylo, již neuplynula neb dříve neuplyne, zanikají 90. dne po vyhlášení tohoto zákona.
Zásoby zboží označeného ve smyslu udělených povolení znakem neb jménem Červeného (Ženevského) kříže smějí však až do konce roku 1921 býti volně prodávány.
§ 4.
Použije-li kdo v životě veřejném neb obchodním znaku Červeného kříže na bílém poli, nebo slov >Červený kříž< nebo >Ženevský kříž< ke vnějšímu označení své činnosti neb osobních vlastností, nejsa k tomu oprávněn podle tohoto zákona, nebo kdo za stejných předpokladů do prodeje neb oběhu dává neb používá předmětů tímto způsobem označených, nebo použije znaků nebo slov tak podobných, že by mohly uváděti v omyl, bude potrestán, pokud by čin takový nespadal pod přísnější ustanovení zákona trestního, pokutou do 10.000 Kč, po případě vězením (uzamčením) do l měsíce; jsou-li tu okolnosti přitěžující, může býti uložen trest pokuty i vězení současně.
Pro případ, že by se pokuta ukázala nedobytnou, uložiti jest současně se stanovením pokuty náhradní trest vězení (uzamčení), který v případě nedobytnosti nastoupí na místo pokuty. Náhradní tento trest budiž stanoven tak, aby nepřevyšoval polovici nejvyšší výměry trestu na svobodě, uloženého v zákoně.
Trestu podrobeno jest i vědomé spolupůsobení a podporování trestného jednání.
Jde-li o opětné zneužití znaku a chráněných slov, může býti trest zdvojnásoben.
§ 5.
Osoby, které v době války použijí znaku Červeného kříže nebo označení slov >Červený kříž< nebo >Ženevský kříž< proti předpisům ženevské úmluvy a tohoto zákona, budou potrestány vězením do 6 měsíců.Vedle trestu lze uložiti ještě trest pokuty do 20.000 korun čsl. A pro případ nedobytnosti pokuty náhradní trest vězení (uzamčení) obdobně podle § 4, odst. 2., tohoto zákona.
§ 6.
O přestupcích tohoto zákona rozhodují politické úřady, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti.
Pokuty plynou ve prospěch společnosti Československého Červeného kříže. Předměty nezákonně označené buďtež úřadem zmíněným v odst. 1. zabaveny nehledíc na to, zda-li byl vynesen trestní nález čili nic. Úřad nařídí aby nezákonné označení bylo na náklad držitelů v přiměřené lhůtě odstraněno; nemůže-li označení býti odstraněno, prohlásí předměty za propadlé.
Propadlé předměty budou dány k dispozici společnosti Československého Červeného kříže.
§ 7.
Zákon tento nabývá účinnosti osm dnů po vyhlášení. Současně pozbývají platnosti dosavadní předpisy týkající se ochrany znaku a jména Červeného kříže.
§ 8.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Republika Československá přistoupila ve smyslu usnesení ministerské rady ze dne 15. července 1919 notou legace československé v Bernu ze dne 15. srpna a 17. listopadu 1919 k mezinárodní ženevské konvenci ze dne 6. července 1906.
Ježto se strany signatárních mocností, jímž tento přístup republiky Československé byl notifikován dne 1. prosince 1919, nedošlo do 17. listopadu 1920 námitek, dlužno přístup Československé republiky ke konvenci považovati za právoplatný.
Z tohoto přístupu k ženevské konvenci plyne povinnost vydati zákonné předpisy na ochranu znaku a názvu >Červeného kříže< neb >Ženevského kříže<.
Dosud jest sice v platnosti zákon ze dne 23. srpna 1912, č. 184 ř. z., týkající se ochrany znaku a jména Červeného kříže a ministerské nařízení z 18. srpna 1913, č. 167 ř. z., kterým tento zákon byl proveden, a na Slovensku a v Podkarpatské Rusí nařízení uh. ministerské rady ze dne 12. dubna 1913, č. 2027 M. E., a ze dne 23. září 1913, č. 6087 M. E., vydaná na základě uh. zák. čl. XX. 1911, v normách těch však poskytuje se právo používati znaku Červeného kříže a názvu >Červený kříž< nebo >Ženevský kříž< rakouské společností Červeného kříže a její odborům a ústavům, dále řádu německých rytířů, řádu rytířů maltézských a orgánům těchto korporací, resp. Spolku Červený kříž zemí koruny uherské. (Předpisy dotčené otištěny v příloze.)
V republice Československé byla brzy po převratu zřízena Společnost Československého Červeného kříže, kteréžto jedině dlužno právo na používání Červeného kříže - ovšem mimo vojenskou zdravotní službu - vyhraditi, a již proto je nutno na místo právních norem, věc tuto dosud upravujících, vydati normy nové.
K jednotlivým paragrafům budiž připomenuto:
K § l. Úmyslem Ženevské úmluvy ze dne 6. července 1906 jest zameziti používání znaku a názvu >Červeného kříže< k účelům obchodním. To bylo nutno i v předloženém návrhu zákona přesně vyjádřiti, při čemž pojata byla do textu zákona i slova >v životě veřejném<, aby jakékoliv zneužívání znaku a názvu Červený kříž bylo zamezeno.
Účelem ženevské smlouvy je vlastně ochrana vojenské zdravotní služby a proto nebylo nutno právo této vojenské zdravotní služby ku používání zmíněného znaku a názvu zvláště zdůrazňovati.
Výhradné právo ku používání znaku a jména Červeného kříže na území naší republiky poskytuje se mimo vojenskou zdravotní službu Společností Československého Červeného kříže; při tom právo její obmezeno na oprávnění plynoucí z jejích stanov, aby byl zamezen příliš extensivní výklad a dána byla vládě možnost vykonávati vliv na rozsah tohoto používání.
Pro zahraniční misse Červených křížů použito slov >Delegace< místo >delegáti<, ježto je pojem ten širší. Ministerstvu zahraničních věcí vyhrazeno právo udělovati svolení těmto delegacím ku používání znaku a názvu >Červeného kříže<, ježto může se často jednati o otázky zahraniční politiky se dotýkající, a ježto svolením takovým dostává se delegátům těm státní ochrany a přístřeší státu, i nelze udělování povolení těch přenechati prostě jen předsednictvu společnosti Československého Červeného kříže.
Do §u 2, zařazeno zvláštní ustanovení hlavně pro případ války, ježto v případě války jednak železniční správa organisuje v dohodě se správou vojenskou zvláštní pomocná zdravotní zařízení, a jednak ukázalo se, že také obce, okresy a jiné korporace i jednotlivci zřizují léčebné ústavy a zařízení, sloužící vojenské zdravotní službě, jimž dlužno po dobu války přiznati právo ku používání znaku Červeného kříže.
§ 3 stanoví z důvodů ekvity dočasné výjimky z pravidel vytčených v §§ l a 2 hledíc ku právu, jež dříve platilo; to má význam hlavně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
§ 4 určuje, ve kterých případech jest použíti znaku a názvu >Červeného kříže< trestné. Nezdálo se účelným pojati sem ustanovení, že již vyrábění předmětů označených nepřípustným způsobem jest trestné, ježto by se tím mohly způsobiti potíže výrobě k příkazu vojenské správy neb Československého Červeného kříže a ježto k dosažení žádoucího účinku postačí, zamezí-li se uvádění předmětů takových do oběhu.
Slovo >uzamčení< bylo pojato sem vedle slova >vězení< s ohledem na Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde >uzamčení< jest trestem na svobodě pro přestupky.
Náhradné ustanovení o uložení trestu vězení pro případ nedobytnosti pokuty bylo nutno pojmouti sem proto, že se mohou vyskytnouti případy, že pokuta bude nedobytnou.
Pokuta stanoví se v §§ 4 i 5, ježto půjde často o činy spáchané ze ziskuchtivosti a tu zvláště pokuta se jeví trestem účelným a účinným.
Trestání přestupků tohoto zákona ponecháno jest podle § 6 úřadům politickým, resp. na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativním policejním vrchnostem, ježto jednak již podle zákona dosud platného tyto úřady byly příslušny k trestání obdobných přestupků, jednak nepůjde z pravidla o činy, jichž trestání podle dosavadního nazírání se vyhrazuje soudům.
Výslovné povšechné ustanovení o tom, že obchodní firmy a vzorky, které jsou v odporu s předpisy tohoto zákona, nutno změniti, nepojato do návrhu zákona, ježto firmy a vzorky takové by se příčily již dosud platnému § 3, zákona ze dne 23. srpna 1912, čís. 184 ř. z., jímž stanoveno, že udělená povolení ku používám znaků a jména Červeného kříže v registrovaných
firmách, jakož i práva známek a vzorků, která jsou v odporu s ochranou, tímto zákonem Červenému kříži poskytnutou, se končí dnem 27. září 1913. Obdobné ustanovení má § l příslušného uherského nařízení. V §§ 2 a 3 tohoto uherského nařízení, učiněny výjimky ve prospěch ochranných známek, k čemuž přihlédnuto v § 3 osnovy.
Navrhované znění § 4 je tak široké, že možno na jeho základě trestati používání znaku i názvu >Červeného kříže< nebo >Ženevského kříže< i v případech, kde by snad se jich používalo proti předpisům zákonným dosud platným a tak další používání jich zameziti.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova zákona byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to jako pilná jednáním zkráceným ve smyslu §u 55 jednacích řádů.
Naléhavost odůvodňuje se jednak důvody v odst. 1., 3., 4. a 5. důvodové zprávy uvedenými, jednak tím, že Společnost Československého Červeného kříže podle dosud platného práva není oprávněna znaku a jména Červeného kříže používati, a používajíc ho, jedná podle přesného znění zákona vlastně nezákonně. Jde tedy o to, tento stav co nejdříve odstraniti.
Projevuje se přání, aby osnova přikázána byla v senátě výboru ústavně-právnímu a po jejím schválení senátem ve sněmovně poslanecké výboru právnímu ku podání zprávy vždy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze, dne 27. května 1921.
Černý v. r.,
ministr vnitra.
Příloha A.
R. T. 1913.
56.
Nariadenie minist. rady č. 2027 M. E. o užívání pojmenovania >Červený Kríž< alebo >Ženevský Kríž<, dalej značky Červeného Kríža.
Na základe zmocnenia obdržaného v 2. paragrafe z. čl. XX. 1911 uh. kr. ministerstvo nariaďuje nasledujúce:
§ l.
Podľa 23. článku úmluvy, ktorá vstúpila 27. sept. 1908 do života na území uh. koruny donesená 6. júla 1906 v Ženeve cieľom oblahčenia osudu ranených a onemocnených patriacích do svazku válečných sborov, značku červeného kríža spočívajúceho na bielom základe a slova >Červený Kríž< alebo >Ženevský Kríž< nemóžu byť na iné použité ani čas pokoja ani vo válke, nežli na to, aby chránily a označovaly tie sanitätske detaschmany a ústavy, ďalej tie osoby a tie veci, ktoré spadajú pod ochranu úmluvy.
Pokial teda berúc zretel na 18. a 27. článok úmluvy, prítomné nariadenie výjimku nestanoví, značku červeného kríža spočívajúceho na bielom základe z piatich stejných červených kostek alebo značku s týmto zmílitelnú, ďalej pomenovanie Červený Kříž alebo Ženevský Kříž zvlášť z ohľadu obchodného na fabrických alebo obchodníckych známkách súkromníci alebo spolky také, ktoré nemajú právo vo smyslu úmluvy, od 27. sept. 1913 nemóžu užívat'.
Tento zákaz sa vzťahuje na značku červeného kríža spočívajúceho na bielom základe, ďalej na každé bezprávné užívanie pomenovania Červený Kríž a Ženevský Kríž, trebars sa vyskytujú na fabrických alebo iných priemyselných článkoch, zboží, na závodnej miestnosti, firme, etiquette, závodných tiskopisoch, vlajkách alebo vo firmě, trebars z kteréhokoliv ohľadu budú užívané nespadajúc pod ochranu úmluvy. Zákaz druhého odseku, sa vzťahuje nielen na priemyselníkov a obchodníkov, ale i na iných.
§ 2.
Ktorým to právo, spočívajúce na platných ustanoveniach, že móžu značku červený kríž, alebo pomenovanie Červený Kříž alebo Ženevský Kříž na ochranných známkách užívat', ešte nevypršalo (neuplynulo), ti móžu toto právo až do jeho uplynutí bez ďalšieho povolenia užívať i naďalej, trebars uplyne před 27.sept. 1913, trebars pozdejšie. Na základe takého platného práva móže žiadať oprávnený jedenkrát obnovenie cielom uživania ochrannej známky po uplynutí doby, ovšem móže svoju žiadosť predostreť len do uplynutí doby v páde, že mu právo zanikne před 27. sept. 1913, do 27. sept. 1913, v páde že mu právo po 27. sept. 1913 zanikne.
Na základe tejto obnovy, ti ktorí značku červeného kríža, alebo pomenovanie Červený Kríž alebo Ženevský Kříž na svojich ochranných známkách už pred 1. júlom 1889 užívali, toto jich právo si podržia na 10 rokov, iní na tu dobu, na ktorú dobu jejich terajšie povolenie znie obdržané od Spolku Červený Kríž Krajín Sv. Koruny Uhorskej.
Doba obnovy ustanovená v predošlom odstavci sa má počítat' od uplynutí dňa po vyhlášení tohoto nariadenia, v páde že by táto konečná lhůta po 26. sept. 1913 bola končená, má sa od 27. sept. 1913 počítať.
Ináčej sú, čo sa týká obnovy smerodajnými tie isté normy, ako pri pôvodnom nadobudnutí práva.
§ 3.
Zbožia opatrené so značkou červeného kríža alebo pomenovaním Červený kríž alebo Ženevský kríž počnúc od 27. sept. 1913 môžu byť len tak do oběhu donesené, alebo v závode pohotovosti ku predaju držané, ak že ich na žiadosť oprávněného prvostupňový živnostenský úrad orazítkoval.
Potrebné razítka pre prvostupňový živn. úrad dodá treťostupňový živnostenský úrad.
Žiadosť na orazítkovanie jakéhokoliv zbožia označeného značkou červený kríž alebo pomenovaním Červený Kríž alebo Ženevský Kríž má byť podaná před 27. septembrom 1913, po 27. sept. 1913 ale len na také zbožia, na ktorom je vo smyslu § 2. značka, červeného kríža alebo povinovaníe Červený Kríž alebo Ženevský Kríž v podobe ochrannej známky označené.
Za orazítkovanie sa neplatí poplatok. V páde, že živnostenský úřad orazítkovanie mimo svojej úradnej miestnosti prevádza náhrada nákladov, pokial môžu byť započítané, spadá na žiadajúce strany.
§ 4.
Kdo značku červeného kríža alebo pojmenovanie Červený Kríž alebo Ženevský Kríž proti zákazu obsaženého v l. §-e bez toho užíva, že by mal vo smyslu § 2 právo na to, alebo proti zákazu obsaženého v 1. §-e bez orazítkovania obsaženého v 3. §-e do obehu donesie, alebo cieľom predaju v zásobe drží vo svojej závodnej miestnosti, dopustí sa prestupku a môže byť trestaný do 200 korún siahajúcou pokutou.
Kdo sa v predošlom odstavci obsaženého přestupku v čas války alebo na území války dopustí má sa do 5-dňovým uzavrením a do 200 korun siahajúcou pokutou trestat'.
V riadení je príslušným úrad vybavujúci živnostenské prestupky i v tom pade, že by obvineny nebol priemyselníkom.
Istý tento úrad v páde právo-platne zisteného přestupku bezprávnym označením opatrené veci zabaví a s ních bezprávne značky na útraty majitela dá oddialiť, v páde že by oddialenie značiek nebolo možné, veci zhabe.
§ 5.
Prestupku sa dopustí a - pokial jeho čin nespadá pod prísnejšie ustanovenia 4. §u - trestá sa do 200 korún pokutou ten, kto meno, odznaky, rozlišovacé znaky, alebo uniformu personálu v službách jsúceho Spolku Červeného Kríža Krajín Uh. Sv. Koruny bezprávne alebo bez do-volenia ústredného výboru spomenutého spolku jakýmkoli spôsobom užíva alebo nosí.
Kdo sa v predošlom odstavci stanoveného přestupku v čas války, alebo na území války dopustí, trestá sa do 200 korun siahajúcou pokutou.
Odstavec tretí a štvrtý 4. §-u je i v prestupkových pádoch stanovených v tomto §-e smerodajným s tou odchylkou, že v tréťom stupni rozhoduje minister vnútra.
V tomto §-e stanovenú trestno-právnu ochranu užívajú i tie spolky červeného kríža, zriadené na základe medzinárodnej úmluvy uzavrenej 22. augusta 1864 alebo 6. júla 1906 v Ženeve krajín, ktoré ohľadom tejto ochrany naproti krajín uh. sv. koruny vzájemnost' prevádzajú.
§ 6.
Cieľom vydania podobného nariadenia v Chorvat-Slavonsku sa obstará bán. Ináčej pôsobí toto nariadenie na celé územie krajín uh. sv. koruny.
§ 7.
Druhý, tretí a štvrtý odstavec § 2 a 3 dňom vyhlásenia tohoto nariadenia, ustanovenia iné tohoto nariadenia ale 27. sept. 1913, nadobudnú platnosť.
Dňom 27. sept. sa zrušujú nariadenia na ochranu značky červeného kríža, pomenovania Červený Kríž alebo Ženevský Kríž, taktiež mena, znaku, razítka, odznakov, rozlišovacích znakov a uniformy Spolku Červeného kríža Krajín Uh. Sv. Koruny a miesto nich vstupujú ustanovenia tohoto nariadenia.
V Budapešti 12. aprila 1913.
Príloha B.
R. T. 1913.
125.
Nariadenie min. rady č. 6087 M. E. 1913, ohľadom modifikovania a doplnenia nariadenia č. 2027/1913 M. E. v záležitosti znaku Červený Kríž, respektíve užívania jeho pomenovania.
Tretí odstavec §-u 3, nariadenia č. 2027/1913 M. E. obdrží nasledujúce osnovanie.
Zbožie, címery a závodné tiskopisy majú byť najdial do 27. sept. 1913 predostreté cieľom orazítkovania. To zbožie, na ktorom je pomenovanie odznaka červený kríž respektíve Červený Kríž, alebo Ženevský Kríž v podobe rejstríkovanej ochrannej známky označené, nenie potrebné cieľom orazítkovania predostreť, ovšem po uplynutí tejto ochrannej známky nemôžu byť do obehu donesené s takýmto označením.
Prítomné nariadenie vstúpi dňom vyhlásenia do života.
V Pešti, 23. sept. 1913.