Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 782.

Ve schůzi kulturního výboru dne 2. června 1921 usneseno předložiti senátu tento návrh zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zřizovati vysoké školy nebo nové fakulty a oddělení na vysokých školách; rozdělovati fakulty neb oddělení nebo je rušiti; určovati nebo měniti sídlo vysokých škol nebo jejich oddělení je možno jen na základě zvláštního zákona a v jeho mezích.

Tento zákon nabývá platnosti a účinnosti dnem vyhlášení. Vládě se ukládá provésti jej.

Kulturní výbor usnesení se dále předložiti senátu ku schválen tuto resoluci:

Vládě se ukládá, aby ve smyslu §§ 55 a 90 ústavní listiny předložila Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení

1. nařízení vlády republiky Československé ze dne 24. června 1920, Sb. z. a n. č. 392, o rozdělení filosofických fakult obou pražských universit;

2. nařízení ministerstva školství a národní osvěty ze dne 20. srpna 1920, čís. 53.250, o rozdělení, správy české techniky;

3. výnos téhož ministerstva ze dne 21. září 1920, čís. 55.056, o reorganisaci zemské hospodářské akademie v Libverdě-Děčíně ve čtyřletý vysoký školský odbor a jeho připojení k německé vysoké škole technické v Praze, jakož i

4. výnos min. školství a národní osvěty ze dne 25. července 1919, č. 3316, týkající se dvouletého přípravného kursu báňského při německé vysoké škole technické v Praze.

Ústavní listina republiky Československé, vymezuje vládní a výkonnou moc těmito paragrafy: § 55 ustanovuje: "Nařízení vydávati lze jen ku provedení určitého zákona a v jeho mezích." § 89: "Jak jsou ustrojeny nižší úřady státní, určuje se v zásadě zákonem, jenž podrobnou úpravu může svěřiti nařízení." § 90: "Do oboru moci nařizovací náleží zřizovati a zařizovati státní úřady obstarávající jen správu hospodářskou bez jakékoli výsostné pravomoci."

Podle toho vládní nařízení vydaná bez určitého zákona, k jeho provedení v jeho mezích, jsou neplatná, leda že by byla k žádosti vlády dodatečně zákonem schválena. Vládní nařízení mohou býti naléhavá i před zákonným zmocněním, např. v otázkách výživy; a tu bylo ve 46. schůzi senátu dne 8. března 1921 s velkým důrazem odmítáno vydávání takových nařízení a odepřeno docela schváliti dodatečně vládní nařízení o ceně piva, třebas i byla dodatečně schválena vládní nařízení o cenách marmelády a mlýnských výrobků.

Když bylo v takových otázkách tak přísně dbáno ústavy, je podivné, že zůstala bez povšimnutí vládní nařízení, kterými jsou nově zřizovány a zařizovány vysoké školy, a to beze všeho zákonného podkladu. A také vláda neučinila dosud nic, aby pro tato nařízení opatřila aspoň dodatečně ústavní schválení, jakoby zřizování a zařizování vysokých škol nemělo takového významu, jaký má cena piva a marmelády.

První takovéto vládní nařízení, usnesen dne 24. června 1920, rozděluje filosofickou fakultu na obou pražských universitách ve fakulty dvě, filosofickou a přírodovědnou. Tím zřizuje se nový profesorský sbor s děkanem, jakožto autonomní akademický úřad, opatřený výsostnými právy. Ale změna netýká se jen filosofické fakulty, nýbrž celé university; akademický senát university Karlovy, nebyv tázán o onom nařízení, ohradil se proti tomu a jeden jeho člen protestoval přímo proti tomu nařízení jako nezákonnému. Neboť akademický senát rozmnožen oním nařízením o tři členy; počet volitelů rektora rozmnožen o čtyři; tím změněny podstatně podmínky zastoupení a vedení celé university.

Toto vládní nařízení dovolává se sice zákona ze dne 27. dubna 1873 ř z. č. 63, jenž ustanovuje organisaci akademických úřadů. Nikde však nezmocňuje se tu vláda, aby zřizovala akademické úřady nebo fakulty nové. Dovozuje-li snad vláda naše takové právo z toho, že v zákoně tom není ustanoven počet fakult na universitách, mohla by stejně dovozovati z něho právo, zřizovati nové university vládním nařízením, ježto v zákoně není ustanoven počet universit. Taková dedukce práva z negativního pojmu není vůbec možna. Skutečně ani ve starém Rakousku neosobovala si vláda sama zřizovati nové fakulty pouhým vládním nařízením. Ovšem, nebyly tam fakulty zřizovány ani zákonem, a byla i otázka, zda je i ke zřízení university třeba zákona, usneseného říšskou radou. Neboť ve starém Rakousku byl zdrojem vší moci panovník a jednotlivé fakulty a i university zřizovány na základě císařského rozhodnutí. Tak byla rozdělena stará Pražská universita císařským rozhodnutím ze dne 11. dubna 1881, kdežto rozdělovací zákon ze dne 28. února 1882 ono rozhodnutí jen provedl. Císařským rozhodnutím ze dne 11. dubna 1869 zrušeno chirurgické oddělení na universitě v Insbruku a zřízena tu lékařská fakulta. Císařským rozhodnutím ze dne 22. září 1890 zřízena theologická fakulta při české universitě v Praze. Jedině italská právnická fakulta v Insbruku zřízena pouhým vládním nařízením ze dne 22. září 1904 a to výslovně jen prozatímně, poněvadž nebyl v čas ústavně vyřízen vládní návrh příslušného zákona, a to jen do konečně platného vyřízení zákonodárnou cestou. Jest ještě v paměti, jaký osud potom stihl tuto fakultu.

Výsostné právo rakouského panovníka, jakožto hlavy zákonodárné i výkonné moci, nemohlo v republice přejíti na vládu samu, ježto ta všechna moc vychází z lidu, zastoupeného v Národním shromáždění. Ústavní listina obmezuje též výslovně výkonnou moc na provádění určitého zákona a v jeho mezích; ustanovuje, že vládním nařízením možno zřizovati toliko státní úřady hospodářské bez jakékoli výsostné pravomoci. Námitka, že akademické úřady nejsou úřady státní a že tedy vláda by mohla míti právo je zřizovati, je pochybná v obou směrech. Neboť akademické úřady spravují státní ústavy, jakými jsou vysoké školy, a k tomu úřady do jisté míry autonomní, s určitými výsostnými právy (udělování doktorátu, habilitace docentů, doplňování sborů profesorských, disciplinární řád). A kdyby i nebyly státními úřady, tím méně měla by vláda sama právo je zřizovati, tím více bylo by k jejich zřízení ve státě třeba zákona.

Konečně, kdyby vláda sama měla míti právo zřizovati vysoké školy nebo fakulty, měla by též snažší právo školy ty rušiti; neboč zříditi vysokou školu vyžaduje nákladu, který musí býti povolen zákonem; zrušit ji bylo by úsporou. Tak mohla by vláda též pouhým nařízením odděliti např. theologickou fakultu od obou Pražských universit. Bez zákonného základu neměly by vysoké školy žádné právní jistoty a jejich zřizování a zařizování měnilo by se s vládami.

Druhé vládní nařízení ze dne 20. srpna 1920 týká se organisace akademických úřadů na české vysoké škole technické v Praze. Tímto nařízením, kterým se též neprovádí žádný určitý zákon ve svých mezích, zrušila vláda organisační statut, vyhlášený a upravený na základě zmocnění panovníkova výnosy c. k. ministerstva kultu a vyučování ve Vídni (29./IV. 1869 č. 3331; 16./VI. 1874 č. 8081; 29./VIII. 1879 č. 13.568). Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 8. září 1920 č. j. 53.250 ustanoveno, že české vysoké učení technické v Praze obsahuje osm vysokých škol, kromě těch, které budou při něm ještě zřízeny nebo se k němu připojí. Všechny tyto školy tvoří jeden celek, ale každou jednotlivou vysokou školu spravuje profesorský sbor s děkanem v čele, správu celku obstarává senát s rektorem. Místo původního jednotného profesorského sboru s rektorem v čele zřizuje se tu tedy osm profesorských sborů a senát. Tato organisace vysokého učení technického je přizpůsobena organisaci universit. Tato však byla, ve starém Rakousku provedena zákonem ze dne 27. dubna 1873 ř. z. č. 63; v tom však se vláda neřídila podle tohoto vzoru, aby také organisaci techniky postavila na zákonný základ.

Prvě uvedené vládní nařízení bylo aspoň řádně prohlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení st. čsl. č. 392, toto druhé však uveřejněno jen v Úředním Listu čsl. r. dne 8. září 1920 č. 205. A obě tato nařízení stala se z usnesení vlády ve sboru.

Avšak třetí je pouhý výnos sama ministerstva školství a národní osvěty, otištěný ve Věstníku tohoto ministerstva R. II. č. 19, 1. října 1920, ze dne 21. září 1920, č. 55.056, jímž provedena, bez usnesení vlády ve sboru, reorganisace zemské hospodářské akademie v Libverdě. Hlavní odstavec tohoto výnosu zní:

"Ministerstvo školství a národní osvěty reorganisuje se souhlasem ministerstva zemědělství a zemského správního výboru v Praze počínajíc školním rokem 1920-21 zemědělské studium na zemské hospodářské akademii v Libverdě-Děčíně ve čtyřletý vysokoškolský zemědělský odbor, který se přejímá do správy, státní a připojuje organicky k německé vysoké škole technické v Praze s ponecháním na dosavadním místě."

Tento výnos jediného ministerstva, ani řádně neprohlášený, odporuje ustanovením Ústavní Listiny hned v několika příčinách. Zřizuje se jím ze zemského ústavu vysokoškolský odbor a přiděluje se k vysoké škole, sídlící na vzdáleném místě a to beze všeho zákonného zmocnění. Stal se tím profesorský sbor hospodářské akamie v Libverdě součástí profesorského sboru německé vysoké školy technické v Praze? Stali se tímto výnosem jediného ministerstva členové profesorského sboru onoho zemského ústavu v Libverdě vysokoškolskými profesory se všemi právními nároky? Podle § 81 c) Ústavní listiny je třeba ke jmenování vysokoškolských profesorů usnesení vlády ve sboru, a podle § 64 č. 8, jmenování od presidenta republiky. Vláda i president republiky jsou tu výnosem jediného ministerstva postaveni před hotovou skutečnost, že mají jmenovati vysokoškolskými profesory učitele ústavu, jejž ministerstvo školství povýšilo na vysokoškolský odbor. Skutečně také profesorský sbor Libverdské hospodářské akademie pořádal v Libverdě v únoru 1921 slavnost povýšení této akademie na vysokoškolský odbor německé techniky v Praze, při kteréž slavnosti rektor této techniky vyslovil podle zpráv časopisů naději, že tato vysoká škola v Libverdě je první, nikoli však poslední, která bude zřízena na půdě německé, a že také jiným odborům německé techniky Pražské dostane se štěstí působiti ve středu vlastního národa. Slavnost sama nabyla politického rázu a udály se na ní, podle týchž zpráv, i výtržnosti.

Výnos ministerstva školství má tedy také velký dosah politický. Činí se jím první krok ku přeložení německých vysokých škol z Prahy do německého území, a to cestou čistě administrativní, výnosem jediného ministerstva. Otázka přeložení německých vysokých škol z Prahy do německého území, kterou všechny strany uznávají za těžký politický problém, řeší se tu lehce cestou administrativní, tak že by se strany mohly snadno ocitnouti před hotovou skutečností. A i to je v odporu s Ústavní listinou, jejíž, § 81 káže. že ve všech otázkách povahy politické je třeba usnesení vlády ve sboru.

Tento výnos ministerstva školství však postavil též Národní shromáždění před hotovou věc: zřídil vysokoškolský odbor, aniž měl ústavně povolený náklad, k tomu potřebný. Teprve v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty na rok 1921 objevuje se pod titulem "německá technika v Praze" na str. 117. položka 144 "pro krytí provozu I. a IV. ročníku zemědělského odboru v Libverdě, přičleněného k této vysoké škole, řádné vydání 400.000 K"; a.na str. 118 položka 8 "mimořádně na zakoupení inventáře pro zemědělský odbor v Libverdě 164.000 K", tedy úhrnem 564.000 K.

Tento náklad byl sice finančním zákonem povolen; z toho však nelze dovozovati, že tím bylo také schváleno ono "organické připojení zemské hospodářské akademie v Libverdě jako vysokoškolského odboru k německé vysoké škole technické v Praze s ponecháním na dosavadním místě". Neboť, je-li výnos ten v odporu s Ústavní listinou, je neplatná i příslušná položka finančního zákona, poněvadž je neplatný i každý zákon odporující Ústavní listině. Kromě toho byl rozpočet na r. 1921 v senátě projednán s takovým spěchem, že nebylo vůbec možno přezkoumati všechny jeho položky. To jest důvod, aby nebyl finanční zákon tak rychle promrskáván, aby se tím krylo nezákonné počínání vlády.

V kulturním výboru vyslovil sen. dr Hilgenreiner pochybnost, zda-li uvedená vládní nařízení jsou opravdu porušením Ústavní listiny a zdali je vůbec třeba zákona ke zřizování a zařizování vysokých škol, ježto ani v Rakousku toho nebylo a ustanovení v Ústavní listině Čsl. republiky nejsou zcela jasná; i navrženo, aby tyto otázky byly odkázány ústavně-právnímu výboru. Na to odpověděno, že by ústavně-právní výbor zajisté se mohl zabývati otázkou, byla-li uvedenými nařízeními vlády porušená Ústavní listina, jejíž §§ 55 a 90, jsou v té příčině zcela jasné. Ale cílem jeho vyšetřování že by potom nebyl navržený zákon, o němž právě kulturní výbor jedná, nýbrž otázka, porušila-li vláda Ústavní listinu. Tohoto cíle nemá návrh zákona, o nějž se právě jedná v kulturními výboru, nýbrž cílem jeho jest zajistiti zákonný základ pro zřizování a zařizování vysokých škol, kterýžto základ by byl ohrožen, kdyby vysoké školství bylo cele zůstaveno vládě, jak se stalo v uvedených případech, které jen dokazují naléhavost navrženého zákona. I schválen potom § 1 navrženého zákona v původním znění.

K § 2 původního návrhu (tisk 518) namítnuto, že se jím ruší, co bylo utvořeno oněmi nařízeními vlády a že se vyslovuje rozsudek, což nepatří do zákona. Námitka uznána za důvodnou; cílem § 2 ovšem nebylo zrušiti, co vládní nařízení vytvořila, ani pronášeti rozsudek, nýbrž přiměti vládu, aby pro uvedená nařízení opatřila schválení zákonem; takové schválení by mohlo býti pojato hned do tohoto zákona, kdyby vláda to navrhla. Usneseno § 2 původního návrhu škrtnouti a uložiti vládě resoluci, aby opatřila pro uvedená vládní nařízení dodatečně ústavní schválení zákonem.

K návrhu senátora. dr Hilgenreinera schváleno pojati do resoluce tutéž výzvu ve příčině kursu báňského při německé technice v Praze.

V Praze dne 2. června 1921.

Jos. Smrtka v. r.,
předseda.

Dr F. Mareš v. r.,
zpravodaj.