Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 788.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Prodej nebo pronájem budov nebo částí budov, v nichž zařízeny jsou očistné lázně, k jiným účelům než k provozování lázní bez povolení ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se zakazuje.

Zákaz prodeje nebo pronájmu může býti na návrh ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy poznamenán v pozemkové knize.

Má-li býti zastavenou provozování očistných lázní, jest k tomu třeba svolení ministra veřejného zdravotnictví, pokud další provozování osobou jinou nebude zajištěno. Není-li další provozování zajištěno, může ministerstvo veřejného zdravotnictví naříditi, aby provozování podniku bylo za náhradu přenecháno státu nebo jiné ososbě. Náhrada bude stanovena politickým úřadem prvé stolice.

Přestupky zákona tohoto trestají politické úřady, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchností pokutou od Kč 5000 do Kč 30.000.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá platnosti, jakmile bude o dostatečný počet očistných lázní postaráno. Doba ta stanovena bude vládním nařízením.

Ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se ukládá, aby v dohodě s ministry průmyslu, obchodu a živností, vnitra a spravedlnosti zákon tento provedl.

V rayonu Velké Prahy jest deset lázeňských podniků, a to čtyři soukromé (1 v Praze, 1 na Vinohradech, 1 v Nuslích a 1 na Smíchově), 5 městských lidových lázní (v Holešovicích, Libni, v Karlíně, na Smíchově a Žižkově) a městské Pražské lázně na Žofíně.

V Lázeňských podnicích těchto jest celkem 7 parních lázní s 345 kabinami a svlékárnami (po případě schránkami na oblek), dále 158 van pro koupele teplé a 145 sprch.

Kdežto podniky soukromé mají vesměs jen lázně parní a vanové, sprchy pak, jen jako lázně přídatné, převládají v lázních lidových sprchy (145) nad lázněmi vanovými (41).

Celkový počet návštěvníků činí ročně asi 590.000. Béřeme-li za základ jen obyvatelstvo svrchu uvedených částí Velké Prahy, celkem asi (dle sčítání z r. 1910) 480.000, vidíme, že jedná parní lázeň připadá na 1391, jedna vana na 3038, jedna sprcha na 3310 obyvatelů.

Ježto ve starších domech není postaráno o koupelny a namnoze i v domech novějších s menšími, silně však zalidněnými byty koupelen není, jest daleko převážná většina (80-90 %) obyvatelstva odkázána používati lázní veřejných, jež v dosavadním počtu a rozsahu dnešním potřebám obyvatelstva tím méně postačují, ježto nedostatek mýdla, prádla a topiva v domácnostech, dále přeplnění bytů, vzniklé přívalem vystěhovalců do města po převratu a zastavením stavebního ruchu od počátku války, má za následek značnější znečisťování povrchu těla a tím i zvýšenou potřebu lázní, než za dob předválečných.

V úvahu přichází dále, že již dnešní ceny lázní vanových a parních jsou značné části obyvatelstva příliš vysokými, než aby jich vůbec anebo aspoň častěji mohla používati, a že by lázně staly se přímo nedostupnými právě těm vrstvám obyvatelstva, jež jich nejvíce potřebují, kdyby snad ceny za koupele se ještě zvýšily, čehož by se bylo obávati, kdyby počet soukromých nynějších lázeňských podniků se zmenšil, nehledě ani k tomu, že by za nepříznivých poměrů stavebních náhrada za zaniklé podniky lázeňské vůbec v brzké době nemohla býti zjednána.

Důležitý zájem veřejných lázní pro zdraví obyvatelstva, jehož význam pro široké vrstvy obyvatelstva vysvítá i z dotazu člena N. S. M. Špatného a soudr., učiněného ve schůzi N. S. dne 27. ledna 1920 na ministerstvo veřejného zdravotnictví ve příčině opatření k zamezení zrušování lázeňských podniků v Praze, vede ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy k tomu, aby si vyžádalo u Národního shromáždění umocnění, aby mohla majitelům soukromých podniků lázeňských v Praze uložiti dočasná obmezení ve vykonávání práv vlastnických, jímž by zabráněno bylo zrušování lázeňských podniků.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena. Zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána v senátě výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu a výboru živnostensko-obchodnímu, po jejím schválení senátem pak ve sněmovně poslanecké výboru zdravotnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu ku podání zprávy vždy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 30. května 1921.

Dr. Procházka v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.