Senát Národního shromáždění R. Č.r.1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 801.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Jsou-li v pozemkových knihách zapsána práva užívací nebo požívací na nemovitostech obecního (měšťanského) statku, byť i nemovitosti ty nebyly v pozemkových knihách přímo jako statek obecní (měštanský) označeny, jest v pochybnosti míti za to, že jde o práva zapsaná podle ustanovení obecních zřízení.

1.) Navrhne-li obec nebo dohlédací úřad, aby práva v § 1 uvedená byla v pozemkové knize vymazána a nelze-li návrhu tomu podle § 5. zákona ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n., přímo vyhověti, vyhovuje-ti však jinak návrh předpisům knihovního zákona, soud zpraví oprávněné z těchto práv, pokud z pozemkové knihy jsou patrni, osobně a pokud z pozemkové knihy patrni nejsou, vyhláškou v obci a na soudní desce o návrhu s tím, že mohou ve lhůtě 30 dnů podati u soudu písemně neb protokolárně odpor proti návrhu.

2.) Odpor lze podati jedině z toho důvodu, že nejde o nemovitost obecného (měšťanského) statku, nebo že zapsaná práva užívací nebo požívací neopírají se o ustanovení obecních zřízení.

3.) Lhůta 30 dnů uvedená v odst. 1. tohoto paragrafu, počíná doručením a pro osoby, jež k vlastním rukám zpraveny nebyly, vyvěšením vyhlášky v obci, o jejíž nemovitost jde.

Nebude-li odpor podán, povolí soud navržené výmazy bez dalšího řízení.

1.) Bude-li odpor podán jedině z toho důvodu, že nejde o nemovitost obecního statku, vyžádá si soud od zemského (správního) výboru (zemské správní komise) o věci právoplatné rozhodnutí příslušného samosprávného úřadu.

2.) Na základě tohoto rozhodnutí, jež jest pro soud závazné, rozhodne pak soud o odporu a návrhu na výmaz.

1.) Byl-li podán odpor pouze z důvodu, že zapsaná práva užívací nebo požívací se neopírají o ustanovení obecního zřízení, jest odporující povinen, prokázati v odporu, nebo nejpozději při jednání o něm, že tohoto práva bylo nabyto ze soukromoprávního důvodu.

2.) K jednání o odporu obešle soud navrhovatele, a není-li jím dohlédací úřad, také jeho zástupce a odporujícího. Při něm může pak navrhovatel, nebo dohlédací úřad prokázati, že zapsané právo bylo platně oduznáno nebo že bylo platně uznáno, že se opírá toliko o ustanovení obecního zřízení. Dohlédací úřad může se k roku vyjádřiti písemně. Rozhodnutí samosprávného úřadu o tom vydané, že zapsané právo se opírá toliko o ustanovení obecního zřízení, jehož právní moc potvrdí zemský (správní) výbor (zemská správní komise), jest pro soud závazné.

3. ) Soud rozhodne podle výsledku jednání v nesporném řízení o odporu a po právní moci usnesení o návrhu na výmaz.

4.) Byl-li podán odpor z obou důvodů § 2 odst. 2., vyžádá si soud rozhodnutí podle § 4 a provede pak jednání podle předchozích odstavců.

Ustanovení tohoto zákona o obcích platí také o osadách. Zákon nevztahuje se na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

1.) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

2.) Návrhy podle § 5 zákona ze dne 17. července 1919, č. 42 i Sb. z. a n., před účinností tohoto zákona podané a právoplatně zamítnuté, může obec, nebo dohlédací úřad znovu podati. Nebylo-li dosud právoplatně rozhodnuto, jest postupovati podle předpisů tohoto zákona.

Provésti zákon, ukládá se ministrům spravedlnosti a vnitra.

Zákon ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n., stanoví v § 5: "Práva užívací, nebo požívací, podle ustanovení obecních zřízení na nemovitostech obecního statku v pozemkových knihách zapsaná, buďtež na návrh obce nebo dohledacího úřadu v pozemkové knize vymazána". Ustanovení toto jest pouhým důsledkem §§ 1 a 2 zákona, že obecní statek mění se v kmenové jmění obecní a že práva podílníků, užívati nemovitostí obecního statku, pokud v §§ 3 a 4. není jinak nařízeno, zanikají bez náhrady a účelem jeho bylo, umožniti zavedení knihovního pořádku.

V praxi však vyskytly se při provádění tohoto ustanovení závažné obtíže, zaviněné nedostatečností knihovních zápisů.

V knihách pozemkových nemovitostí obecního statku označeny jsou zpravidla bezbarvým jménem "majetek" nebo "držebnost" obce, bez vytčení, zda jde o statek obecní, či jinaký druh obecního jmění. Práva k těmto nemovitostem zapsána jsou téměř naveskrze jako "stará břemena", bez označení právního důvodu, o který se opírají. Zápis stal se na základě prohlášení důvěrníků při zakládání knih pozemkových a poukázáno při něm za časté k používání od dob nepamětných, jakoby šlo o soukromoprávní titul vydržení. Za tohoto stavu věci nelze snad v žádném případě zjistiti z pozemkové knihy náležitostí citovaného § 5, a pokud soudy přidržují se přísných předpisů knihovního zákona (§§ 94 ns.), nezbývá jim, než aby podané návrhy zamítaly. Tím stává se, že zápisy odporující zákonu ze dne 17. července t919; č. 421 Sb. z. a n., v knize pozemkové trvají, a pokud obci nepodaří se vymoci od účastniků postačitelného svolení k výmazu ve formě knihovním zákonem předepsané, nezbývá jí, než aby uplatňovala svoje nároky pořadem práva.

Jest v zájmu nejen justiční správy, nýbrž i celé veřejnosti, aby takovým sporům obtížným a nákladným bylo pokud možno zabráněno. Cíl ten vytkla si předběžná osnova a snaží se dosíci ho zavedením zvláštního řízení, v němž by se o návrzích obcí (dohledacích úřadů) a o námitkách osob, dosud jako oprávněných zapsaných, rozhodlo s vyloučením pořadu práva.

K jednotlivým ustanovením osnovy sluší zvláště poznamenati:

V § 11 vyslovena zásada, že v pochybnosti, t. j. pokud z knihy pozemkové opak není zřejmý, jest o všech požívacích a užívacích právech váznoucích na nemovitostech obecního statku míti za to, že neopírají se o titul soukromoprávní, nýbrž o starý obyčej, uznaný obecním zřízením. Sluší proto zastávati, že byla § 1 a 2 zákona ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n., zrušena a mohou býti za podmínek, v dalších paragrafech osnovy stanovených, bez závady vymazána. Závažným důsledkem této zásady jest, že v případech pochybných břímě důkazní přesunuto bude s obce na osoby, které v knihách jako oprávněné jsou zapsány.

Předpisu § 1 nelze vytýkati, že by zasahoval do nabytých práv soukromých. Skutečnost i historický vývoj naopak nasvědčují tomu, že téměř naveskrze jde při právech zapsaných na nemovitostech obecního statku o oprávnění starousedlíků, uznaná obecním zřízením, tedy o práva veřejná, jichž vydržením nelze nabýti, jež vlastně do knih pozemkových zapsána byla jen nedopatřením, vysvětlitelným nejasností celé právní povahy obecního statku.

§ 2 zachovává, aby předešel možným snad pochybnostem, výslovně v platnosti předpis § 5 zákona ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n. Lze-li podle knihovního stavu návrhu obce neb dohledacího úřadu přímo vyhověti, netřeba zachovávati formu řízení, osnovou nově upraveného. Řízení toto budiž použito jedině tehdy, kdy z důvodů svrchu uvedených nevidí knihovní soud možnosti, aby vyhověl žádosti, aniž porušil příslušné předpisy knihovního zákona.

Ježto v § 1 výslovně stanoveno, že nerozhoduje, zda příslušné nemovitosti jsou v knize pozemkové označeny přímo jako obecní (měšťanský) statek, může soud bez dalšího řízení navržené výmazy povoliti i tehdy, když z knihy pozemkové podává se aspoň jasně, že jde o práva zapsaná podle ustanovení obecních zřízení. Práva taková nemohou podle své povahy existovati než právě na nemovitostech, jež byly obecním (měšťanským) statkem.

Není-li podmínek citovaného § 5, vyhovuje-li však návrh všeobecným předpisům knihovního zákona (na př. označení nemovitostí, práva atd.), lze návrhu vyhověti jedině tehdy, když buď nebyl proti němu podán s žádné strany odpor, nebo když podaný odpor ukázal se neodůvodněným.

Odporem lze vytýkati pouze, že tu není předpokladů, za kterých zapsaná požívací a užívací práva možno pokládati ve smyslu zákona ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n. a § 1 osnovy za zrušena, t. j., že buď nejde o obecní statek, nebo že zapsané právo neopírá se o ustanovení obecních řízení.

Dojde tudíž i k rozhodnutí otázky, zda v konkretním případě jde vůbec o nemovitosti obecního statku, jedině tehdy, bude-li kvalifikace tato s některé strany brána v pochybnost.

Patrně netřeba se obávati, že by tímto způsobem proti intencím osnovy mohla býti vymazána z knih práva zapsaná na nemovitostech, jež nebyly obecním statkem, nýbrž částí kmenového jmění obecního. Zájem účastníků jistě bude dosti mocný, aby je pohnul k odporu proti podobným návrhům.

Nebude-li odpor podán, lze návrhu bez dalšího vyhověti a povoliti žádaný výmaz. Dá se očekávati, že případy takové nebudou jen ojedinělé a že se tímto způsobem bude moci hladce vyříditi mnoho návrhů, jež dnes bylo by možno jen zamítnouti.

Bude-li odpor podán pouze z toho důvodu, že nemovitost, o kterou jde, nebyla vlastně obecním statkem, vyžádá si soud rozhodnutí zemského správního výboru. Pro řešení této otázky byla vždy uznávána na základě obecních zřízení příslušnost úřadů samosprávných, v poslední instanci tedy zemského výboru, a odporučuje se proto, podržeti tuto kompetenci a neukládati soudu, aby si sám příslušnou otázku řešil.

K jednání se stranami dojde jedině v tom případě, když podaný odpor bude opřen o tvrzení, že zapsané právo jest založeno na titulu soukromoprávním.

Odmítati zde kompetenci soudu, nebylo by důvodno, neboť jde právě o to, rozhodnouti o odporu tvrdícím, že právo zapsané se opírá o titul soukromoprávní, tedy o spornou otázku, jejíž řešení zásadně náleží do kompetence soudů. Břemeno průvodní spočívá dle obecných pravidel na tom, jenž o tvrzení soukromoprávní povahy zapsaného práva odpor svůj opírá.

Řízení nesporné zajišťuje, že soud opatří si nejdalekosáhlejší pomůcky pro své rozhodnutí, nutnost pak přibrati k jednání tomu i zástupce dohlédacího úřadu, kde tento sám nepodal žádost a povinnost uložená mu, aby uvedl vše, co svědčí pro to, že jde o práva zapsaná dle obecních zřízení, zaručuje, že rozhodnutí soudu stane se s náležitým porozuměním po zralé úvaze. Postup opačný, přenesení totiž rozhodnutí na úřady samosprávné, by - nehledíc ani k porušení zásadní kompetence soudní - podobných záruk pro řešení otázky práva soukromého skytati nemohl.

Nebude-li nárok odporovatelů prokázán, je tím řečeno, že domněnka § 1 není vyvrácena, a že jde tedy o právo zapsané dle ustanovení zřízení obecních.

Ustanovení § 6 přijímá pouze k zachování konformity předpis § 10 zákona ze dne 17. července 1919, č, 421 Sb. z. a n.

V § 7 bylo třeba zvláštního ustanovení pro případy, jež v den, kdy zákon nabude účinnosti, budou právě v běhu. Aby nebylo třeba návrhy výmazné zamítati a nutiti tak obce k podání nových návrhů, ustanoveno, že i na takové případy jest použíti předpisů osnovy, byť byly jíž předloženy vyšší stolici, jen když příslušné rozhodnutí soudní nenabylo dosud moci práva.

Na soudci I. stolice bude, aby postupoval podle předpisů §§ 2 a násl. osnovy.

Aby se předešlo možným snad pochybnostem, ustanoveno výslovně, že novému návrhu obce nebo dohlédacího úřadu není na překážku, že návrh předchozí byl před účinností tohoto zákona právoplatně zamítnut.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla v senátě výboru ústavně-právnímu a po schválení touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru právnímu k podání zprávy.

V Praze dne 11. června 1921.

Dr. Popelka v. r.,
ministr spravedlnosti.