Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 822.

Sociálně-politický výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny a přišel ku přesvědčení, že dnes nemožno stavěti se proti samozřejmé potřebě, by dělníku po delším zaměstnání dopřáno bylo chvilky oddechu. Je-li dovolená žádoucí u dělníků v jiných odborech práce, je tím naléhavější u horníků.

Zákonem o služebné smlouvě obchodních pomocníků ze 16. ledna 1910, č. 20. byla již řešena dovolená pro jednu kategorii zaměstnanců; zákon tento přiznává totiž obchodním pomocníkům a soukromým úředníkům dovolenou po půlročním zaměstnání již 10 dní; po 5letém zaměstnání 14denní a 15letém zaměstnání 21 den; vedle toho ostatní dělnictvo domohlo se dovolené při uzavírání kolektivních smluv. Také i v hornictví je již dovolená zavedena, takže zákon pouze normuje délku dovolené a proto navrhujeme,

slavný senáte račiž schváliti:

I. osnovu zákona, kterou se zavádí placená dovolená pro horníky ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

dělníci a dělnice zaměstnaní při hornictví na vyhrazené nerosty (§ 3 ob. hor. zák.) a jeho vedlejších závodech (§ 131 ob. hor. zák.) mají po jednoroční nepřetržité služební době při hornictví v revíru (§ 2) nárok na závodem placenou dovolenou pro zotavenou, jejíž roční doba se vyměřuje takto:

Neděle a svátky připadající do dovolené počítají se do ní a platí se za ně.

Hornické revíry (viz §§ 1, 3, 8) rozhodné pro dobu dovolené jsou: 1. Pražsko-slánský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Praze a Slaném; 2. Teplicko-mostecko-chomůtovský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Teplicích, Mostě a Chomůtově; 3. Karlovarský; 4. Kutnohorský; 5. Plzeňský; 6. Budějovický; 7. Brněnský a 8. Mor. Ostravský stejnojmenných báňských úřadů; 9. Slovensko a 10. Podkarpatská Rus

Podmínkou pro udělení dovolené jest, že horník v době, která zakládá jeho nárok na dovolenou, stále a správně propracovával směny. Vojenská služba a nemoc čitá se do služební doby započitatelné pro výměru dovolené: Kdo přestoupí ze služby u jednoho závodu k závodu jinému, nepřerušuje předepsaná doby služební, pokud mezi jeho výstupem z práce hornické (§ 1) a opětným vstupem do ní neuplynulo více než 14 dnů, jde-li o práci v tomže revíru, a 21 dnů, jde-li o práci v revíru jiném.

Směny, které byly v roce, v němž dovolená se uděluje, před její nastoupením neoprávněně zanedbány, odečtou se od doby dovolené v tomto roce směny, které byly po dovolené neoprávněně zameškány, odečtou se od dovolené v roce příštím neb v příštích letech, a to bez náhrady.

O zameškaných směnách buďtež v každém závodě vedeny přesné záznamy, z nichž musí býti zřejmý počet zameškaných směn jakož i učiněná neb opominutá omluva. O zanedbaných směnách, jež mají býti odečteny z doby dovolené, rozhoduje každý měsíc závodní rada spolu se závodní správou dle § 2 bod 4. prov. nař. k zákonu o závodních a revírních radách ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a nař. Seznam takto určených směn se vyvěsí v zápisně každý měsíc.

Z rozhodnutí lze se odvolati k rozhodčímu soudu hornickému:

Dal-li dělník výpověď nebo byl propuštěn na základě výpovědi z práce, má nárok na placenou dovolenou, pokud tato spadá do výpovědní lhůty.

U závodů, kde nejsou závodní rady, stanese rozhodnutí dle § 4 v dohodě majitele s dělníky. Ve sporech rozhoduje revírní báňský úřad, v územích dříve uherských báňský komisariát, a kde není samostatný báňský komisariát, báňský kapitanát.

Za každý den dovolené přísluší dělníku mimo veškery obvyklé přídavky náhrada mzdy, a to dělníkům v úkolu zaměstnaným dle ustanoveného pro ně průměrného výdělku, dělnictvu ostatnímu mzda jejich kategorie.

Premie za pracovní výkon se po dobu dovolené neplatí.

Náhrada za dovolenou zaplatí se dělníkovi v první obvyklý výplatní den po nastoupení práce.

Náhrada se neplatí za dny, v nichž dovolenec za doby dovolené pracoval za plat pro osoby cizí.

Placená dovolená nepřísluší dělníkům, kteří v roce, kdy jim dovolená přísluší, před nastoupením jejím,

a) hornickou práci v revíru opustili z jakéhokoli důvodu,

b) byli propuštěni z trestu z práce za souhlasu závodní rady (§ 2 bod 4 a 6 nařízení ze dne 13. července 1920, č.. 434 Sb. z, a nař.),

c) byli propuštěni bez výpovědi pro trestný čin dle § 202 ob. hor. zák.

Dovolené buďtež pokud možno udíleny v době od 1. května do 31. října.

O rozvrhu ročních dovolených rozhoduje závodní správa v dohodě se závodní radou, přihlížejíce na nerušený provoz závodu a provozní poměry. Více než 10% osazenstva nebudiž zpravidla najednou posláno na dovolenou.

Dělníci, kteří se o dovolenou nepřihlásí, nemají nároku na náhradu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací.

Vláda se vyzývá, aby v době nejkratší předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým se placená dovolená zavádí i pro ostatní dělnictvo.

V Praze dne 15. června 1921.

Rudolf Jaroš v. r.
předseda

Bohumil Jakubka. v. r.,
zpravodaj