Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 827.
Zpráva
I. národohospodářského výboru
II. rozpočtového výboru,
III. živnostensko-obchodního výboru,
o nařízení vlády republiky Československé ze dne 16. listopadu 1920, č. 620 Sb. z. a n., jímž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin.
I.
Nařízením vlády ze dne 16. listopadu 1920, uveřejněným ve sbírce zákonů a nařízení z r. 1920 pod čís. 620, stanoveny jsou nové prodejní ceny lihu a lihovin.
Prodejní ceny lihu a lihovin, stanovené nařízením vlády ze dne 2. března 1920, č. 127 Sb. z. a n., se zrušují.
Od té doby změnily se značně poměry, které na stanovení cen měly vliv. Nastalo zdražení surovin: melasy ze 48 K asi na 120 K, brambor z 28 K asi na 50 K za 1 q, uhlí mnohde zdražilo až o 250%, byl značný vzestup dělnických mezd o 100% - 120%, a vůbec zvýšení všech výdejných položek s všeobecným zdražením veškerých potřeb lihovarských a tím nastala nutnost, dosavadní prodejní ceny lihu a lihovin přizpůsobiti k těmto změněným poměrům.
Úprava cen lihovin jeví jisté zvýšení proti cenám dosavadním, jež odůvodněno jest zvýšením výrobců a prodavačů. Při cenách těchto nutno uvážiti, že jedná se zde o teoretické ceny maximální, které zvýšením přídělu lihu a vlivem konkurence automaticky klesají.
Důležitější odchylky tohoto nařízení od ustanovení dosud platných dlužno uvésti, že ceny čistého lihu pro účele vědecké a k výrobě octa, pak ceny čistého a denaturovaného lihu pro účely průmyslové jsou zvýšeny na přibližnou úroveň zvýšených nákladů výrobních. Cenu lihu k pálení, jehož odbyt v běžném období činiti bude asi 90.000 hl, nechává nařízení daleko pod úrovní nákladů výrobních, aby tak i nejširší vrstvy lidu mohly tohoto lihu výhodně použíti. Cena lihu k pálení je stanovena částkou, jež pohybuje se asi na polovině nákladů výrobních. Ztráty u lihu k pálení přesunují se do cen lihu pitného, což jest i z důvodů sociálních plně odůvodněno, a děje se i ve všech státech sousedních.
Nové účelné ustanovení jest §u 12., že ve výrobnách a prodejnách lihovin mají vyhlášky o cenách obsahovati též označení povinného alkoholového obsahu lihovin.
Dle dosavadní prakse, převzaté z doby téměř naprostého nedostatku lihu v r. 1917, musili výrobci lihovin vyráběti především lihoviny maximované a jen firmy staré, které se již před válkou výrobou zejména slazených lihovin ve velkém měřítku zabývaly, směly z menší části svého přídělu (25%, později 40%) vyráběti lihoviny nemaximované, zejména slazené. Ostatním firmám pak také cukerní komise odmítala příděl cukru. Toto ustanovení, staré již několik let, stalo se jakýmsi privilegiem předválečných velkovýrobců, které ostatní menší firmy a také noví velice zdatní výrobcové hospodářsky velice těžce nesli a jež na konec nutno z hospodářských důvodů považovati za neudržitelné. Množícím se stížnostem i žádostem menších a nových výrobců jest touto úpravou výroby maximovaných lihovin učiněno zadost; pro příště budou výrobci lihovin vesměs oprávněni zpracovati svůj příděl lihový až na 50% lihovin, jež maximálním cenám nepodléhají.
Přejímací ceny lihu nebylo možno při vydání tohoto nařízení stanoviti a do nařízení pojati, poněvadž nejdůležitější položky příslušných kalkulací buď teprve v posledních dnech byly stanoveny jako ceny brambor a výše mezd, buď vůbec ještě nebyly zjištěny jako příplatky k ceně melasy.
Při stanovení nových prodejních cen lihu a lihovin dbáno hlavně býti muselo, aby výtěžek státu z rozdílu cen přejímacích a prodejních kryl nejen částky do státního rozpočtu zařazené a k zachování rovnováhy v tomto rozpočtu nutné, ale i nevyhověl požadavku ministerstva zemědělství, aby z výtěžku produkce lihové zajistil částku 60 milionů Kč dle §u 16 nař. ministerstva zemědělství na zvelebení zemědělské výroby opatřením strojených hnojiv. Tímto opatřením dostatečného množství strojených hnojiv měla se zvýšiti produkce obilin a tím zbaviti se závislosti v cizině; i produkce brambor měla býti posílena. Zemědělci naši sami při vnitrozemských vázaných cenách obilin nemohou hraditi zcela volně se vyvíjející ceny strojených hnojiv na zahraničních trzích, proto je požadavek ministerstva zemědělství, aby z výtěžku produkce lihové bylo až do 60 milionů Kč přispěno na zemědělství, plně oprávněn.
Poněvadž pro nedostatek lihu z minulé kampaně 1919 a pro pozdní zahájení výroby v kampani běžné, t. j. r. 1920 nebyl v říjnu toho roku uvolněn ani čistý líh, ani líh k pálení, bylo nutno stanoviti co nejrychleji prodejní cenu lihu. Za těchto poměrů stala se potřeba lihu naléhavou a musela býti co nejrychleji ukojena z nové, mnohem dražší výroby a tu by prodej lihu a lihovin za dosud platné nízké ceny znamenal za každý den ztráty do milionů jdoucí; proto vláda na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vydala nařízení ze dne 16. listopadu 1920 o nových prodejních cenách lihu a lihovin.
Národohospodářský výbor senátu N. S. schvaluje toto nařízení vládní a navrhuje:
Slavný senáte N. S., račiž se usnésti:
Nařízení vlády Čsl. republiky ze dne 16. listopadu 1920, uveřejněné ve sbírce zákonů a nařízení z r. 1920 pod čís. 620, jímž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin, se dodatečně schvaluje.
V Praze, 22. června 1921.
V. Ševčík v. r.,
místopředseda
Č. J. Lisý v. r.,
zpravodaj.
II.
Slavný senáte!
Nařízením ze dne 16. listopadu 1920, uveřejněným ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 620 a vydaným na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, stanovila vláda prodejní ceny lihu a lihovin. Od současného stanovení přejímací ceny lihu vláda zatím upustila až do té doby, kdy bude moci cenu tu správně vykalkulovati; nouze o lihoviny, již od měsíce října tísnivá, vyžadovala však uvolnění lihu ke konsumu již dříve.
Ceny lihu a lihovin byly stanovený před tím posledně nařízením ze dne 2. března 1920, č. 127 Sb. z. a n., které však již neodpovídalo poměrům, jaké vládly na podzim téhož roku. Stálé stoupání cen, nejen surovin ale i mezd, mělo za následek, že bylo třeba zvýšiti i ceny lihu a lihovin. Toto zvýšení obnáší oproti cenám jarním asi 47-50%, jak srovnáním cen přítomných s cenami jarními z r. 1920 lze snadno zjistiti.
V ostatních bodech toto nařízení odpovídá dosavadním předpisům až na to, že cena lihu k pálení stanovena pod výrobní cenu, aby líh ten stal se dosažitelným i pro nejširší vrstvy lidové. Ztráta při lihu tomto přičte se ovšem pak ku ceně lihu čistého.
Ze zisků, plynoucích z vyšší prodejní ceny lihu, musí připadnouti letos část jistá i fondu pro nákup umělých hnojiv, jak dotyčný zákon nařizuje.
Lihový obsah rumu nařízením tímto se zvyšuje, při kořalce však se snižuje. Při tom se ukládá výrobcům, aby aspoň polovinu přiděleného lihu zpracovali na rum a kořalku a pouze druhé poloviny na slazené lihové nápoje, aby tím bylo znemožněno zpracování větší části lihu na slazené nápoje, které nepodléhají maximálním cenám prodejním, stanoveným tímto nařízením. Takové zpracování totiž přinášelo výrobcům s větším přídělem cukru neobyčejně vysoký zisk na úkor oněch výrobců nových, jimž se větších přídělů cukru nedostávalo.
Opatření to lze z důvodů občanské svornosti jen uvítati. Poněvadž i v ostatních bodech nařízení to je přiměřeným, rozpočtový výbor činí návrh:
Slavný senáte, račiž nařízení vlády č. 3. ze dne 16. listopadu 1920, č. 620 Sb. z. a n., jímž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin dodatečně schváliti.
V Praze, dne 5. února 1921.
Za rozpočtový výbor:
J. M. Kadlčák v. r.,
místopředseda.
Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.
III.
Narizenia vlády republiky Československej od 16. listopadu 1920 ohladom ceny lihovin a likérů tak, ako to obsah tohoto narizeniá udává, zodpovie tak oddavatelom (tovarnikom) ako i odberatelom (obchodnikom) tohoto továru.
Táto záležitost tohoto narizenia sa pretrásala dla §-ov v kruhu prvotriédných tovarníkôv (teda odborníkôv) a po dlhšem uvažuváni všech bodôv tohoto narizeniá tak na odpredaj ako i na ceny sa stahujúcich otázkách, bolo toto celé narizeniá za dobré uznaté a schválené.
V tomto narizeni ustálené ceny dla kvantumôv, zodpovedajíc úplne dneskajším pomerom a je aj jejich oduvednovániá, uplne správné.
V Prahe, dňa 20. ledna 1921.
Za živnostensko-obchodní výbor:
Dr. Ant. Cyr. Stojan v. r.,
předseda.
Theod. Walló v. r.,
zpravodaj.
Nařízení vlády
republiky Československé ze dne 16. listopadu 1920,
jimž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin,
Na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. nařizuje se toto:
I. Prodejní ceny lihu čistého.
§ 1.
Nejvyšší cena zdaněného čistého pitného lihu při dodávce v sudech s obsahem nad 500 1 jest K 3920,- za hektolitr alkoholu absolutního bez sudu.
Tato základní cena zvyšuje se při dodávce v sudech obsahujících:
přes 300 do 500 litrů o Kč 5,-
přes 200 do 300 litrů o Kč 10,-
přes 100 do 200 litrů o Kč 15,-
za hektolitr alkoholu absolutního.
Při výpravě ze soukromého volného skladiště, s rafinerií místně nespojeného, jest majitel skladiště oprávněn k těmto cenám připočítati skutečný náklad dovozu z rafinerie do svobodného skladiště a schodek dopravní. Tato přirážka musí býti v účtu zvlášť označena.
§ 2.
Pro dodávky 100 litrů a méně stanoví se cena zdaněného čistého lihu pitného takto:
a) při množství přes 25 litrů až do 100 litrů Kč 40,20 za litr absolutní bez nádoby;
b) při prodeji v množství větším než 5 litrů až do 25 litrů Kč 41,20 a
c) při prodeji 5 litrů a méně Kč 42,80 za prostorový litr o 94 obsahových procentech alkoholu, bez nádoby.
§ 3.
Alkoholový obsah čistého pitného lihu musí činiti při množství přes 25 litrů nejméně 95 procent, při množství pod 25 litrů nejméně 94 procenta.
§4.
Nejvyšší cena čistého lihu daně prostého pro spotřebu tuzemskou při dodávce v sudech s obsahem nad 500 litrů jest:
a) k účelům vědeckým ...................... Kč 1200,-
b) k účelům průmyslovým (ku zvláštní denaturaci v podniku odběratele) ..... Kč 1200,-
c) k výrobě octa.............................. Kč 1000,-
za hektolitr alkoholu absolutního.
Tyto základní ceny zvyšují se při dodávce v sudech neb nádobách pod 500 litrů obsahu poměrně dle §§ 1 a 2.
II. Prodejní ceny lihu denaturovaného.
§ 5.
Nejvyšší cena lihu denaturovaného, ve velkém, t. j. při celkové dodávce přes 500 litrů, jest:
a) za líh denaturovaný obecným prostředkem denaturačním k pálení a svícení pro domácnosti, lékárny, nemocnice a účele obecné, dále pro maloživnostníky, kteří nespotřebují ročně více než 300 litrů, Kč 500,-;
b) za líh denaturovaný prostředkem obecným (denat. směsí) neb zvláštním (dřevitým lihem neb denaturačním olejem) pro živnostníky s roční spotřebou nad 300 1, pro průmyslové podniky vůbec, dále k pohonu Kč 1200,-,
za hektolitr alkoholu absolutního, včetně denaturačních prostředků a kontrolního poplatku.
Tyto základní ceny zvyšují se při dodávce pod 500 l takto:
|
nad 200 litrů |
do 500 litrů |
o Kč 10, |
|
nad 100 litrů |
do 200 litrů |
o Kč 20, |
|
nad 25 litrů |
do 100 litrů |
o Kč 30, |
§ 6.
Pro drobný prodej denaturovaného lihu k účelům uvedeným v §5 a) v množstvích pod 25 litrů platí tyto nejvyšší ceny:
|
za |
objemový |
litr |
Kč |
6,20 |
|
za |
půl |
litru |
Kč |
3,20 |
|
za |
čtvrt |
litru |
Kč |
1,70 |
|
za |
osminu |
litru |
Kč |
0,90 |
bez nádoby.
Líh ku pálení v drobném prodeji musí obsahovati nejméně 90 objemových procent alkoholu.
§ 7.
Ceny stanovené v paragrafech předcházejících rozumějí se při výpravě z rafinerie, volného skladiště neb denaturovny dle středního zjištění při výpravě zboží, při výpravě z jiných skladišť podle zjištění při expedici, za hotové bez případných zemských, neb městských dávek a zasílá-li se drahou, s bezplatným dodáním do podací stanice rafinerie, skladiště nebo denaturovny.
III. Prodejní ceny lihovin.
§ 8.
Nejvyšší cena za objemový litr tuzemského rumu s obsahem nejméně 40 procent alkoholu jest, ať se dodává v sudech neb v jiných nádobách:
- při dodávce větší než 1 litr Kč 21,50 za litr
- v drobném prodeji:
nad půl litru do 1 litru...... Kč 25,50 za litr
za půl litru.................. 15,-
za čtvrt litru............... 7,50
za osminu litru............ 3,80.
§ 9.
Mimo tuzemského rumu 40% ního (§ 8) dovolen jest prodej rumu s obsahem alespoň 60% alkoholu v lahvích o 1 litru obsahu za tyto nejvyšší ceny:
v drobném prodeji včetně láhve Kč 42,-
pro překupníky včetně láhve Kč 36,-
za těchto podmínek:
láhve musí býti opatřeny nálepkou, nesoucí nápadným tiskem provedené označení:
> 1 litr rumu 60procentního za maximální cenu prodejní K 42,- včetně láhve<
a konečně označení výrobce rumu.
§ 10.
Nejvyšší cena za objemový litr výčepní kořalky s obsahem nejméně 20% alkoholu jest, ať se dodává v sudech neb jiných nádobách:
a) při dodávce v celkovém množství přes 1 litr....... Kč 10,75 za litr,
b) v drobném prodeji:
|
nad půl litru do 1 litru |
. . . . Kč 12,75 za litr |
|
za půl litru |
. . . . Kč 7,50 za litr |
|
za čtvrt litru |
. . . . Kč 3,75 za litr |
|
za osminu litru |
. . . . Kč 1,90 za litr |
§ 11.
Nejvyšší ceny 40% ního tuzemského rumu (§ 8) a 20 %ní výčepní kořalky (§ 10) rozumějí se ze závodů prodávajícího bez případných zemských neb městských dávek, bez lahví neb sudů a bez obalu. Takovéto přirážky musí býti v účtě zvlášť označeny.
§ 12.
Výrobci lihovin a živnostníci, kteří líh a lihoviny prodávají, musí stanovené nejvyšší ceny s udáním povinného obsahu alkoholu ve své prodejní místnosti označiti na nápadném místě čitelným písmem.
IV. Předpisy pro výrobu a prodej lihovin.
§ 13.
Výroba a prodej tuzemského rumu, obsahujícího méně než 40% alkoholu, jakož i výčepní kořalky obsahující méně než 20% alkoholu jsou zakázány.
Výrobci lihovin jsou povinni zpracovati polovici každého přídělu lihu na lihoviny v §§ 8 a 10 uvedené (40%ní tuzemský rum 20%ní výčepní kořalku) a smějí tudíž pouze z druhé polovice přídělu lihového vyráběti rum 60%ní neb lihoviny jiné.
§ 14.
Dozorem nad dodržováním ustanovení §§ 8 až 13 u výrobců, prodavačů a výčepníků zboží označeného v uvedených paragrafech pověřeno jest ministerstvo pro zásobování lidu v dohodě s Československou komisí lihovou.
Výrobci, prodavači a výčepníci zboží vyznačeného v těchto paragrafech jsou povinni, aby kontrolním orgánům ustanoveným ministerstvem pro zásobování lidu neb Československou komisí lihovou dovolili vstoupiti do výrobních, výčepních i prodejních místností, dále aby připustili vzetí vzorků z pohotových zásob. Na zvláštní písemné zmocnění, vydané pro každý jednotlivý případ, ministerstvem pro zásobování lidu neb Československou komisí lihovou, mohou tito kontrolní orgánové nahlížeti i do obchodních knih a záznamů, pokud tyto s výrobou, prodejem nebo výčepem lihovin souvisejí.
Kontrolním orgánům jest šetřiti ustanovení druhé věty §u 8 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.
Náklady s těmito úředními výkony spojené hradí výrobce, po případě prodavač neb výčepník, pokud bude prokázáno, že nevyhověl ustanovením tohoto nařízení.
V. Závěrečná ustanovení.
§ 15.
Dodávkové smlouvy uzavřené na základě dosavadních nejvyšších prodejních cen, stanovených nařízením vlády republiky Československé ze dne 2. března 1920, č. 127 Sb. z. a n., se zrušují, pokud nebyly splněny a pokud se nejedná o dodávky do ciziny.
§ 16.
Z výtěžků takto státu plynoucích vyhrazuje se částka do 60 milionů Kč ministerstvu zemědělství na zvelebení zemědělské výroby (opatření strojených hnojiv). Příslušné částky buďtež odváděny ministerstvu zemědělství Československou lihovou komisí měsíčně pozadu poměrně podle odbytu lihu v tom kterém předcházejícím měsíci, počínaje listopadem 1920 v poměru 2/11 pro ministerstvo zemědělství k 9/11 pro přeplatkový fond ministerstva financí.
§ 17.
Přestupky tohoto nařízení, pokud podle platných zákonů nepodléhají vyšším trestům, trestají politické okresní úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti pokutou až do Kč 20.000,-, neb vězením až do 6 měsíců.
§ 18.
Toto nařízení nabývá účinnosti dne 16. listopadu 1920 pro celé území republiky Československé. Zároveň zrušuje se nařízení vlády republiky Československé ze dne 2. března 1920, č. 125 Sb. z. a n.
§ 19.
Provedením tohoto nařízení pověřuje se ministr financí a ministr pro zásobování lidu.