Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I.volební období.

3. zasedání.

Tisk 833.

Ústavně-právní výbor zahajuje projednávání - od obnovy státní samostatnosti naší již druhé - novelly advokátního řádu, vyžádal si ve schůzí dne 23. června 1921 konané na přítomném zástupci ministerstva spravedlnosti sdělení příčin pro které vláda nepředložila dosud k ústavnímu projednání návrh jednotného advokátního řádu, který v ministerstvu spravedlnosti od delší doby již vypracován jest, načež zástupce ministerstva, spravedlnosti poukázav na těsnou souvislost úpravy práva advokátského s úpravou nového procesního řízení; jehož unifikace se připravuje, ujistil ústavně-právní výbor, že ministerstvo spravedlnosti s největším urychlením potřebné práce provede a s novými zákony procesními co nejdříve též jednotný advokátní řád předloží.

Přes toto ujištění výbor ústavně-právní po zkušenostech nabytých v poslední době, kdy v tak mnohém oboru právního života prodlužuje se platnost zákonných provisorií oproti původnímu určení, rozhodl se vládní osnovu v některých směrech pozměniti, v některých pak doplniti, jak toho praktická potřeba vyžaduje, při čemž přihlížel k požadavkům a přáním projeveným organisacemi advokátskými, zejména advokátní komorou pražskou a brněnskou.

Dosavadní advokátní řády rakouský i uherský vybudovány jsou na zásadě volnosti advokacie, jejíž základním předpokladem jest právní nárok na vykonávání advokacie těmi, kdož vyhoví zákonným podmínkám pro dosažení advokacie vytčeným. Vycházeje z tohoto zásadního hlediska, ústavně-právní výbor pozměnil stylisaci úvodní věty odst. 2. § 1 vládní osnovy, nahradiv slova: >do seznamu advokátů může býti zapsán, kdo< slovy: >do seznamu advokátů budiž zapsán, kdo<, aby zdůrazněno bylo, že musí býti zapsán uchazeč, který vykáže veškeré náležitosti zákonem stanovené.

Dikce § 1 odst. 2 lit. b) vládní osnovy ústavně-právním výborem schválena nebyla, ježto výklad její zavdati by mohl podnět k důvodným pochybnostem a na místě této nejasné dikce pojat mezi náležitosti zápisu do seznamu advokátů požadavek >svéprávnosti<.

Úpravou § 1 odst § 2 lit, c) a d) odstraněny budou pochybnosti a nesrovnalosti pří zápisu těch uchazečů, kteří studia právnická konali anebo hodností doktora práv dosáhli na některé universitě bývalého Rakousko Uherska po 28. říjnu 1918; výbor ústavně-právní, aby zmírnil přísnost dosavadní prakse některých advokátních komor a presidií vrchních zemských soudů, doplnil vládní osnovu tak, že doplněným zněním umožněn přístup k výkonu advokacie ve státě našem těm, kdož vzhledem k neujasněnosti poměrů popřevratových setrvali na cizích universitách; ovšem důvodně omezeno právo toto toliko na první popřevratový semestr.

Zvláštní výhody, přiznané dosavadním řádem advokátním hlasujícím radům sborových soudů, ponechal ústavně-právní výbor v souhlase s osnovou vládní v platnosti; ovšem vážné námitky, které při pro- jednávání tohoto zákonného ustanovení byly předneseny, budou zajisté důvodem, aby jak při uzákonění advokátního řádu, tak i soudcovské pragmatiky přestup soudců k advokacii a naopak advokátů do soudní služby upraven byl tak, jak toho vyžadují důležité zájmy veřejné, jimž oba tyto stavy každý ve svém oboru slouží.

Ústavně-právní výbor doplnil vládní osnovu taxativním výpočtem důvodů nezpůsobilosti k úřadu advokacie, jakož i důvodů ztráty a zániku práva, vykonávati advokacii, přijav za své v těchto bodech elaborát advokátní komory v Praze, jejíž návrhy jen v nepatrnostech přepracoval. (§§ 2 a 3 výborového návrhu zákona.)

Z § 4 (pův. vládní osnovy § 2) schválil výbor ústavně-právní toliko odstavec 1. s tou změnou, že pro advokáty, kteří po 28. říjnu 1918 měli sídlo v cizině, vyžadují se netoliko všechny náležitosti zákonem předepsané, ale též svolení ministra spravedlnosti, a to po předchozím slyšení advokátní komory, po případě - jde-li o Slovensko - ještě též dohoda ministra spravedlnosti s ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska.

Odst. 2. a 3. § 4 vládní osnovy (pův. § 2) ústavně-právní výbor se zřetelem na naprostou nejasnost tohoto ustanovení neschválil, ponechav vládě, aby úpravu právních poměrů advokátů usedlých na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a vykonavších advokátní zkoušku v cizině, anebo nemajících po převratu stálého bydliště v naší republice - pokud toho potřebí bude navrhla novou osnovou zákona.

Ústavně-právní výbor, jsa si vědom toho, že pokud se týče vyžadované doby přípravné praxe pro dosažení advokacie, rakouský řád advokátní ve srovnání s jinými zákonodárstvími stanovil podmínky nejpřísnější, uznal platnost důvodů, pro něž vládní osnova navrhla zkrácení této přípravné právní praxe. Nesouhlasí však se zkrácením okamžitým na dobu pěti let, nýbrž schválil, aby na přechodnou dobu - až do 1. ledna 1924 - požadován byl výkaz právní praxe šestileté a z toho bezpodmínečně pět let právní praxe u advokáta, kdežto ostatek právní praxe může býti ztráven fakultativně buď u advokáta anebo u soudu či jiných státních a samosprávných úřadů v § 5 odst. 1. taxativně vytčených, po případě též v povolání notáře (veřejného notáře).

Počínaje dnem 1. ledna 1924 stačí pro zápis do seznamu advokátů výkaz praxe pětileté, která však - jak jest všeobecným požadavkem advokacie - bezpodmínečně musí býti vykonána v praktické právní službě advokátní.

Ústavně-právní výbor schválil sice, aby právní praxe u finanční prokuratury byla postavena na roveň právní praxi u advokáta, také v tomto směru však zaujaly organisace advokátské stanovisko odporující, jehož závažnost při projednávání definitivního řádu advokátního nebude lze pominouti.

Další změny v § 5 a 6 provedené a týkající se uznání teoretických státních zkoušek nebo hodností doktora práv, dosažených na cizích universitách v zimním běhu studijního roku 1918-1919 jsou jen důsledkem zásadního stanoviska, které ústavně-právní výbor zaujal při určení podmínek pro dosažení advokacie v § 1.

Pro sborovou substituci kandidátů advokacie stanovena podmínka doktorátu práv a tříletá praxe, z čehož nejméně 2 roky praxe advokátní. Ve věcech trestních ovšem kandidáti advokacie takovouto praxi vykazující před sborovými soudy v zastoupení advokátově jednati nemohou, pokud nejsou zapsání do seznamu obhájců, (§ 39 tr. ř.)

Lhůta ke složení slibu advokátního - který vykonati jest všem advokátům, tedy i těm, kteří přísahu podle zákona z 2. prosince 1919, č. 13 Sb. z. a n. z roku 1920, již složili - prodloužena oproti vládní osnově na 3 měsíce a stanovena ještě další dodatečná lhůta jednoho měsíce po vyzvání příslušné advokátní komory; teprve po marném uplynutí této dodatečné lhůty budou advokáti slibu nesloživší ze seznamu advokátů vymazáni.

Počátek účinností zákona v § 9 určen za 14 dnů po jeho vyhlášení.

Ústavně-právní výbor většinou hlasů přijal resoluci navrženou členem senátu dr Procházkou, kterou se vláda, vyzývá, aby předložila návrh na změnu branného zákona o snížení činné služby vojenské pro studující a absolventy vysokých škol na 1 rok a dále jednomyslně schválil resoluční návrh člena senátu dr J. Brabce,aby ministerstvo spravedlnosti neprodleně přikročilo ke zřízení advokátní komory v Podkarpatské Rusi.

Jménem ústavně-právního výboru navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé ústavně schválil tento:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vykonávati advokacii na území republiky Československé jest oprávněn jen, kdo zapsán jest do seznamu advokátů některé advokátní komory v republice Československé.

(2) Do seznamu advokátů budiž zapsán, kdo

a) jest československým státním občanem;

b) jest svéprávným;

c) vykonal studia právnická na některé československé universitě anebo přede dnem 28. října 1918. po případě nejpozději v zimním běhu studijního roku 1918-1919, na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;

d) dosáhl hodností doktora práv na některé československé universitě anebo přede dnem 28. října 1918. po případě nejpozději v zimním běhu studijního roku 1918-1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského:

e) byl prakticky zaměstnán v právní službě po dobu v tomto zákoně ustanovenou (§ 5);

f) vykonal s úspěchem praktickou zkoušku předepsanou pro advokáty před komisí na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Kdo vykonal advokátní zkoušku po 28. říjnu 1918 mimo území republiky Československé, může býti zapsán do seznamu advokátů se svolením ministra spravedlnosti, když v době zkoušky nebylo ji lze vykonati na území, ve kterém se o zápis žádá.

(3) Zvláštní ustanovení pro hlasující rady sborových soudů tímto zákonem nejsou dotčena.

§ 2.

Advokacie nemůže dosáhnouti, po případě právo ji vykonávati ztrácí.

1. kdo podle rozsudku trestního soudu nemá anebo pozbude zákonné způsobilosti k advokacii;

2. kdo podle nálezu disciplinárního byl ze seznamu advokátů nebo kandidátů advokacie vymazán po dobu, po kterou výmaz trvá;

3. kdo vykonává anebo přijme státní úřad, vyjímajíc úřad učitelský; o přijetí takového úřadu jest advokát povinen učiniti oznámení výboru advokátní komory;

4. kdo provozuje zaměstnání, které se nesrovnává s výkonem povolání advokáta a jeho neodvislosti;

5. kdo svým jednáním stal se důvěry nehodným;

6. kdo se dostal do konkursu.

§ 3.

(1) Právo advokacii vykonávati zaniká dále:

a) úmrtím advokáta,

b) tím, že advokát pozbude státního občanství československého anebo svéprávnosti,

c) vzdá-li se advokát výkonu advokacie a

d) vzdálí-li se advokát ze svého sídla úředního, substituta neustanoviv a nevrátí-li se na veřejné vyzvání příslušné advokátní komory do roka.

(2) V případech uvedených pod c) a d) může advokát, jsou-li dány zákonné náležitosti, žádati za opětný zápis.

§.4.

Advokáti, kteří měli v době od 28. října 1918 sídlo mimo území republiky Československé, mohou býti do seznamu advokátů zapsáni jen, když vykáží všechny náležitosti zákonem nařízené a svolí-li k tomu - vyslechnuv advokátní komoru - ministr spravedlnosti a to v dohodě s ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, zamýšlí-li se advokát usaditi na Slovensku.

§ 5.

(1) Žadatel o zápis do seznamu advokátů musí vykázati, že byl na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého Rakousko-Uherska v právní službě prakticky zaměstnán (§ 1 písm. e) po šest roků a to nejméně pět roků u advokáta, zbývající rok buď u advokáta anebo u soudu, u státního zastupitelství, u notáře (veřejného notáře) anebo u státního úřadu správního nebo finančního anebo u úřadu samosprávného.

(2) Počínaje dnem 1. ledna 1924 stačí výkaz nejméně pětileté praktické právní služby u advokáta.

(3) Praxe u finanční prokuratury rovná se praxi u advokáta.

(4) Ke zkoušce advokátní (§ 1 odst. 2 písm. f) mohou býti připuštěni kandidáti, kteří byli po tři roky prakticky zaměstnáni v právní službě u advokáta a dosáhli hodnosti doktora práv.

(5) Započítává se toliko praxe v tom kterém oboru plně konaná po složení všech teoretických státních zkoušek, anebo po dosažení hodností doktora práv na některé universitě republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 po případě nejpozději v zimním běhu studijního roku 1918-1919 na universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen když kandidát prokáže nostrifikaci zkoušek nebo hodnosti doktora práv.

(6) Výhody zvláštními ustanoveními povolené kandidátům, kteří byli zdrženi ve studiích anebo v praktické právní službě poměry způsobenými válkou, jsou nedotčeny.

§ 6.

(1) Do seznamu kandidátů advokacie mohou býti zapsáni anebo do soudní praxe v 1. a 2. odst. § 5 zmíněné připuštěni jen českoslovenští státní příslušníci, kteří vykonali teoretické státní zkoušky anebo nabyli hodnosti doktora práv na některé universitě československé, anebo před 28. říjnem 1918, po případě nejpozději v zimním běhu studijního roku 1918-1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen pokud zkoušky jejich nebo hodnost doktora práv byly nostrifikovány.

(2) Samostatně v zastoupení advokátově mohou před sborovými soudy jednati kandidáti, kteří mají hodnost doktora práv a alespoň tři roky praxe, z toho nejméně dva roky u advokáta (§ 5).

§ 7.

(1) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč podáním ruky předsedovi komory advokátní anebo jeho náměstku slib, že >bude republice Československé věren, veškeré zákony a platná nařízení bude zachovávati a své povinnosti plniti svědomitě<.

(2) Slib tohoto znění vykonají i veškeří advokáti, kteří v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, budou již v seznamu advokátů zapsání, a to tak, že v neprodlužitelné lhůtě tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona slib vlastnoručně napíší a podepíší a doporučeným dopisem zašlou předsednictvu své advokátní komory, jinak, nesplní-li této povinnosti ani po vyzvání advokátní komory nejdéle do jednoho měsíce, budou ze seznamu advokátů vymazáni.

§ 8.

Dokud nebude na Podkarpatské Rusi zřízena samostatná advokátní komora, platí tam tato odchylná ustanovení:

a) Seznam advokátů i kandidátů advokacie vede a agendu přikázanou advokátním řádem advokátní komoře a jejímu výboru obstarává, jakož i přijímá. slib dle § 7 ustanovený předseda sedrie, která bude ministrem spravedlnosti určena.

b) Disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie vykonává disciplinární senát soudní tabule v Košicích, úkony komorního žalobce vrchní státní zástupce tamtéž.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinností za čtrnáct dní po vyhlášení.

Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.

Zároveň doporučujeme, aby schváleny byly tyto resoluce:

1. Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění návrh změny branného zákona, dle něhož studujícím a absolventům vysokých škol snížena bude činná služba vojenská na jeden rok.

2. Ministerstvo spravedlnosti se vyzývá, aby bez průtahu učinilo opatření pro zřízení advokátní komory v Podkarpatské Rusi.

V Praze dne 24. června 1921.

Dr. Z. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Ant. Klouda v. r.,
zpravodaj.