Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 837.
Návrh
senátora Rudolfa Pánka a spo1.
na změnu nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920,
čís. 128 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry a denní platy (denní mzdy)
výpomocných sluhů u státních úřadů a ústavů a stanoví normální obnosy,
jež tvoří základ při vyměřování zaopatřovacích platů a nařízení vlády
republiky Československé ze dne 27. února 1920, čís. 130 Sb. z. a n.,
kterým se upravují poměry a platy kancelářského pomocného personálu
v státních úřadech a ústavech.
Senát Národního shromáždění republiky Československé usnáší se takto:
1. Vládě se ukládá, aby pozměnila první odstavec §u 3 svrchu uvedeného nařízení ze dne 27. února 1920, čís. 128 Sb. z. a n., takto:
Definitivními úředními sluhy nebo zřízenci jmenují se trvale ustanovení a plně zaměstnaní výpomocní sluhové neb provisorně přijatí výpomocní sluhové a jim na roveň postavení zřízenci státních úřadů, ústavů a podniků, jakmile dovršili 2 leta skutečné výpomocné sluhovské a jí na roveň postavené služby, jestliže splnili všeobecné podmínky stanovené zákonem ze dne 25. ledna 1914, č. 15. ř. z.
2. Vládě se ukládá, aby pozměnila § 1 svrchu uvedeného nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n., takto:
Kancelářskými oficianty neb kancelářskými oficiantkami ustanovují se všichni kancelářští pomocníci obého pohlaví, jakmile dovršili 1 rok pomocnické služby, jestliže splnili i ostatní podmínky v §u 2 nařízení veškerého ministerstva ze dne 25. ledna 1914, č. 21 ř. z., vytčené a vyhovují služebně. (Změna odstavce 2., §u 1 nařízení veškerého ministerstva ze dne 25. ledna 1914, č. 21 ř. z. )
Druhý odstavec §u 1 zmíněného nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n., budiž jako bezpředmětný škrtnut.
Odůvodnění.
Zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541. byla snížena čekatelská přípravná služební doba (praktikantská) u úřednických skupin A, B, C ze třech na jeden a u skupin D a E ze čtyř rovněž na jeden přípravný služební rok, oproti tomu přípravná služební doba nebo doba provisorní u sluhovské (zřízenecké) kategorie tímto zákonem přímo řešena nebyla. Provisorium výpomocných sluhů nebo zřízenců nebylo vůbec, až na některé výjimky, ani zákonem ani nařízením stanoveno a jejich jmenování definitivním úředním sluhou nebo zřízencem bylo pouze náhodné, závisející jednak na počtu systemisovaných míst a jednak příslušných aperturách vzniklých úmrtím nebo pensionováním. Podobný poměr byl na dále neudržitelný a jestliže se v uvedeném zákonu ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., přikročilo k tak dokonale radikálnímu snížení čekatelské služební doby u úřednictva ze čtyř a třech let dokonce na 1 rok, nebylo by správným a spravedlivým, aby quasi přípravná nebo výpomocná služba do sluhovské kategorie patřících osob nebo nepragmatikálních zaměstnanců na př. kancelářského pomocného personálu v státních úřadech a ústavech nebyla rovněž přiměřeně snížena. Proto pojato bylo do článku X. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, ustanovení tohoto znění:
>V důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých ostatních zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích a fondech státem spravovaných, kteří nespadají do zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z, (služební pragmatika), podle zásad, na nichž je vybudován tento zákon.<
Tu jest nesporně řečeno, že poměry nepragmatikálních zaměstnanců, tudíž také výpomocných sluhů a kancelářského personálu upraví se podle zásad zákona ze dne 7. října 1919, č. 541.
Nuže, jak bylo tomuto ustanovení článku X. posléze uvedeného zákona skutečně vyhověno!
Nařízením vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920, č. 129 Sb. z. a n., stanovena byla výpomocná (provisorní) služební doba pro trvale a plně zaměstnané výpomocné sluhy a jim na roveň postavené zřízence státních úřadů, ústavů a podniků na 5 roků. Jestliže v zákoně ze dne 7. října 1919, č. 541, v článku V, § 1, snížena byla čekatelská (provisorní) služební doba u úřednictva ze 4 a 3 let pouze na 1 rok, byla tím vyslovena zásada, podle níž měla býti v stejném poměru snížena také quasi čekatelská (výpomocná neb provisorní) služba nepragmatikálních zaměstnanců. Byla-li tato služba nařízením ze dne 27. února 1920, č. 128 Sb. z. a n., stanovena 5ti lety, dalo by se předpokládati, že dřívější výpomocná služební doba u sluhovské kategorie činila 15 až 20 služebních let, což ovšem až na zcela nepatrné výjimky odporuje skutečnosti. Ve skutečnosti činila výpomocná (provisorní) služební doba u osob do sluhovské kategorie patřících průměrně 8 let (v některých resortech více, v jiných méně), takže navrhované snížení z 5 na 2 leta odpovídá úplně zásadě vyjádřené v článku X. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. U kancelářského personálu má se věc takto:
Nařízením veškerého ministerstva ze dne 25. ledna 1914, č. 21 ř. z., stanovena byla v § 2 pro ustanovení kancelářského oficianta nebo oficiantky mimo jiné podmínka tříleté pomocnické služby. Tato předchozí tříletá pomocnická služební doba byla zachována pro ustanovení kancelářským oficiantem také v nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n., kterým se v důsledku článku X. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541. Sb. z. a n., upravují poměry a platy kancelářského pomocného personálu v státních úřadech a ústavech.
Tím byla výslovně porušena zásada vyslovena v posléze uvedeném článku X. zákona č. 541, neboť také pomocnickou služební dobu nutno pokládati za dobu přípravnou nebo čekatelskou pro jmenování nebo ustanovení kancelářským oficiantem.
Výjimka stanovená v druhém odstavci §u 1 citovaného nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n., dle které možno v mimořádných případech ustanoviti také před uplynutím tříleté pomocnické služby kancelářského pomocníka oficiantem, jestliže jsou po ruce systemisovaná místa a jestliže žadatel má aspoň rok pomocnické služby a jest 20 roků stár; výjimka ta nemůže nikterak supplovati zásadu vyslovenou v článku X. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, dle které měly se upraviti poměry a požitky veškerých nepragmatikálních zaměstnanců a to analogicky zaměstnancům pragmatikálním.
Budiž výslovně konstatováno, že intencí zákonodárce bylo upraviti veškerým nepragmatikálním zaměstnancům nejen požitky, nýbrž také poměry a to přesně podle zásad, jakých bylo použito při úpravě poměrů zaměstnanců pragmatikálních. Článek X. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., nelze jinak vykládati. Jestliže byla státním úředníkům všech úřednických skupin snížena přípravná nebo čekatelská doba ze 4 a 3 let na 1 rok, jest samozřejmým, že také pomocnická služba, která předchází definitivnímu ustanovení kancelářským oficiantem a nahražuje tudíž dobu přípravnou, musí býti z dřívějších třech let snížena na 1 rok.
Kdyby zmíněný článek X. zákona č. 541 neměl býti takto vykládán a kdyby úprava poměrů nepragmatikálních zaměstnanců neměla se státi dle zásad, na nichž byl vybudován zákon č. 541 a kdyby tudíž úprava jejich poměrů ponechána byla volnému uvážení nadřízených úřadů, pak by logicky nebylo třeba říditi se ani při úpravě požitků zásadami posléze uvedeného zákona!
A cosi podobného neodvážil by se nikdo tvrditi!
Z předchozího jasně vysvítá, že nařízeními vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920, č. 128 a 130, kterými se upravují poměry, denní platy (denní mzdy) výpomocných sluhů, jakož i poměry a platy kancelářského pomocného personálu v státních úřadech a ústavech, byla pokud se týče snížení služební doby předcházející definitivnímu jmenování nebo ustanovení, porušena zásada vyslovena v §u 1 článku V. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., dle níž služební doba předcházející definitivnímu jmenování pragmatikálním úředníkem snížena byla ze 4 a 3 let na 1 rok.
Z toho důvodu jest třeba vyzvati vládu, aby zmíněná nařízení ve smyslu tohoto návrhu pozměnila. Finanční efekt této úpravy nebude značný a eventuelní zvýšený náklad uhradí se snadno z běžného rozpočtu.
V Praze dne 30. června 1921.
Rudolf Pánek,
dr Klouda, J. V. Klečák, Č. J. Lisý, dr Veselý, Fr. Štastný, Ot. Krouský, V. Klofáč,
Jurko Lažo, A. Konečný, Krejčí.