Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 839.
lnterpelace
senátora Rudolfa Pánka a spol.
k vládě republiky Československé,
ve věci generální stávky bankovního úřednictva.
Dne 23. června 1921 objevily se na pražských bankovních závodech plakáty tohoto znění:
Československé veřejnosti!
Svaz bank, utrakvistická organisace bankovního kapitálu - odpírá českému úřednictvu služební pragmatiku, které již úřednictvo bank německých, ve Svazu bank organisovaných, dávno dosáhlo. Tato bezpříkladná nesprávnost a cynismus vhání české bankovní úřednictvo do boje za lidská práva zaměstnanců.
Proklamujeme
generální stávku
v českých bankách a prosíme veřejnost, aby nás v spravedlivém boji podporovala.
V Praze, dne 23. června 1921.
Sdružení bankovního úřednictva.
Je nutno na základě autentických zpráv konstatovati, jak a proč ke stávce došlo.
Jak z projevu Sdružení bankovního úřednictva tak i z veřejného prohlášení Svazu bank vysvítá, nejedná se tu o mzdový spor, nýbrž o požadavek čistě ethický, lidský, i sociálně spravedlivý: o služební pragmatiku, t. j. o přesné vymezení práv a povinností jak zaměstnavatele tak i zaměstnance.
Proti tomuto požadavku se stanoviska všeobecného nebylo prý jak Svaz bank ve svém pronunciamentu výslovně podotýká námitek, pouze prý v meritu došlo k diskrepanci, zejména pokud se týče otázky t. zv. personálních komisí.
Oproti tomu nutno konstatovati toto: Sdružení bankovního úřednictva vyjednávalo svými zástupci se zástupci Svazu bank v předešlém roce po sedm měsíců třikráte týdně v příčině služebního řádu a společná tato komise záležející jak ze zástupců Svazu bank, tudíž zaměstnavatele, tak i ze zástupců Sdružení bankovního úřednictva, připravila příslušný elaborat, jenž však nebyl Svazem bank nikterak respektován.
Svaz bank bez účasti zaměstnanců, tudíž druhého nezbytného participanta, vypracoval a předložil nový návrh služebního řadu, jenž byl však, patrně v důsledcích prosincových událostí, opakem toho, co bylo v subkomisích vypracováno a jednomyslně schváleno.
K meritornímu projednávání tohoto nového návrhu nedošlo však ihned a to k žádosti samotného svazu bank, jenž vyslovil přání, aby se o věci jednalo až po skončeném jednání o mzdových požadavcích. Počátkem června t. r. dosazena nová společná komise, která navržený služební řád znovu prozkoumala a v mnohých dříve sporných bodech docílila dohody. Nevyřešenými zůstaly pouze tyto tři kardinální otázky:
Personální komise,
zrušení služebního poměru a otázka,
zda-li služební pragmatika má míti platnost také na prokuristy a ředitelské tajemníky.
Kromě toho zbyly ještě některé detailní otázky, o nichž však jednáno nebylo, poněvadž nebyly zásadními.
Den před poslední plenární schůzí Svazu bank, dostavili se zástupci Sdružení peněžního úřednictva k vrchnímu řediteli p. Svobodovi ve věci služebního řádu a jmenovaných sporných bodů; pan vrchní ředitel Svoboda prohlásl deputaci, že pracovní komise Svazu bank předloží nové návrhy, které jistě budou sloužit za podklad novému společnému jednání.
Místo předpokládaného a oficielně ohlášeného dalšího vyjednávání, kde mohlo býti při oboustranné dobré vůli, která na straně zaměstnanců byla, docíleno snadno další dohody, ohlásil Svaz bank mimo vše nadání Sdružení bankovního úřednictva, že doporučil všem svazovým bankám, aby zavedly služební pragmatiku a to podle posledního návrhu Svazu bank, v němž však nebylo docíleno vzájemné dohody.
Tím bylo jasně a nepokrytě řečeno, že Svaz bank se Sdružením peněžního úřednictva dále jednati nehodlá a že chce prostě oktroyovati úřednictvu svůj návrh služební pragmatiky.
Tím jest také prokázáno, že úřednictvo zahájenou stávkou nepřerušilo vyjednávání jak se z opačné strany tvrdí, nýbrž opak jest pravdou.
Svaz bank přerušil vyjednávání tím, že odporučil svazovým bankám přijetí svého služebního řádu, o němž nebylo ještě docíleno úplné dohody, ježto se o detailech vůbec nejednalo. Zejména nebylo docíleno dohody v hlavním předmětu sporu, t. j. v otázce zrušení služebního poměru (výpovědi) a t. zv. personální komise, jež se má dohodovati o osobních záležitostech úřednictva s ředitelstvím, a v případe sporu má býti záležitost rozhodnuta správní radou, jak konečně samy stanovy určují.
Svaz bank trvá na tom, že právě tak rozhodujícím činitelem jest také příslušné ředitelství banky.
Konečně budiž připomenuto, že pragmatiku se zásadami, o něž jest spor, poskytly správy německých bank již před 11/2 rokem svému úřednictvu.
Tím, že se strany Svazu bank učiněn byl pokus oktroye takového služebního řádu, v němž nejen nebylo docíleno dohody, ale o němž nebylo vůbec ani v detailech s úřednictvem jednáno, nutno spatřovati eklatantní porušení nejprimitivnější zásady demokracie, dle níž v moderním demokratickém státě musí býti každému pracujícímu občanu dána možnost, aby mohl alespoň spolurozhodovati o podmínkách svojí vlastní existence.
Stanovisko, resp. úmysl Svazu bank chopiti se oktroye, aniž před tím vyčerpány byly všechny prostředky vedoucí k vzájemnému dorozumění, nutno pokládat za mocenské gesto nadřízenosti a podřízenosti, přežitku to dávno již zašlé doby absolutistické, nehodícího se však již do doby dnešní, kdy názor na námezdní a služební poměr doznal podstatné změny.
Není tudíž divu, jestliže se úřednictvo chopilo nejzazšího prostředku - stávky -, aby uhájilo svoji lidskou důstojnost a svoje sociální právo.
Není správným názor, že k ultima ratiu má se sáhnouti teprve tehdy, když se jedná o vitální požadavky denního života, tudíž o požadavky výlučně materialistické, naopak zápas z pohnutek ethických a sociálních je zdravému rozumu a logice přístupnější a srozumitelnější.
Avšak zápas bankovního úřednictva se Svazem bank komplikuje se ještě tím, že i vláda, byť ne přímo, staví se po bok zaměstnavatelům a to tímto způsobem.
Úřednictvo bankovního úřadu (cedulové banky) jest přirozeně organisováno, jakožto úřednictvo peněžní a bankovní v Sdružení peněžního úřednictva a v důsledku toho bylo jeho samozřejmou povinností prohlásiti se v boji Svazem bank vyvolaným, solidárním s ostatním peněžním úřednictvem. V opačném případě dopustilo by se prorady, tudíž nečestného skutku. Sdružení peněžního úřednictva v uvážení výjimečného postavení cedulové banky, sprostilo její úřednictvo závazku proklamovati stávku a výslovně prohlásilo, že bankovní úřad ministerstva financí, Zemská banka a Hypoteční banka nestávkují, provádějíce však přísnou závěru účtů stávkujících bank.
Této závěry, zejména v bankovním úřadě ministerstva financí jest proto potřebí, aby stávkující banky nemohly vypláceti prostřednictvím státní cedulové banky ze svých žírových účtů svoje klienty. Nebýti této závěry účtů stávkujících bank, přenesly by tyto prostě svoje důležitější obchody na cedulovou banku, čímž by ovšem porušena byla neutralita v neprospěch stávkujícího úřednictva a ku prospěchu bank ve sporu stojících.
Úřednictvo bankovního úřadu u vědomí svojí organisační povinnosti a solidarity usneslo se závěru účtů stávkujících bank prováděti, aby opačným postupem nepomáhalo lámati stávky a nevpadalo svým stávkujícím druhům v zad; ředitelství bankovního úřadu v dorozumění s ministerstvem financí nařídilo však úřednictvu okamžité zrušení závěry, jinak nastoupeno bude proti těm, kteří neuposlechnou vyloučením z úřadu. A toto drakonické opatření schválil také bankovní výbor.
Tímto postupem zaujal bankovní úřad ministerstva financí spolu s bankovním výborem jednostranné stanovisko, neboť ukládá úřednictvu tohoto úřadu, aby obstarávalo agendu za stávkující úředníky a aby tak pomáhalo v boji finančně a hospodářsky daleko silnějšímu zápasníku, t. j. Svazu bank proti svým vlastním kolegům z vlastního zájmového sdružení, tudíž proti vlastní krvi!
A to vše pod záminkou služební přísahy a poslušnosti! Úředníci bankovního úřadu nejsou sice přímo úředníky státními, mají však charakter úředníků veřejnoprávních a složili slib republice a právě o tuto okolnost opírá se vláda, nařizujíc, že úřednictvo bez ohledu na svojí zájmovou příslušnost a organisační povinnost a bez ohledu na svoji čest, charakter a důstojnost, musí stávkokazecké úkony vykonávati.
Samozřejmě, že nebude a nesmí býti nikoho, kdo by chtěl úředníky bankovního úřadu s charakterem úředníků veřejnoprávních nabádati k porušení služebního slibu nebo přísahy, ale povinností vlády jest, aby je neuváděla svým nařízením hovícím pouze jedné straně do hrozného konfliktu, jednak se svým svědomím a čestností, a jednak se služebním slibem. Je jistě na pováženou, jestliže bankovní úřad donucuje, byť i bona fide, svoje úředníky hrozbou disciplinováním a propustěním, ku konání skutků, jež musí se v očích ostatních peněžních úředníků jeviti zavržitelnými a nečestnými, poněvadž jsou nebezpečnou zbraní proti nim.
Svaz bank použil také této okolnosti a oznámil veřejně, že jeho klientela bude z velké části upokojena právě intensivnějším použitím cedulové banky, čímž dokumentoval, že bankovní úřad, tudíž úřad státní, staví se v zápase nepřímo na jeho stranu. Bylo by tudíž záhodno, aby vláda nepokrytě dala Svazu bank na jevu, že v boji tomto neutralitu porušiti nehodlá a že také nehodlá obstarávati svým úřednictvem vícepráci, vzniklou ze stávky bankovního úřednictva, a že bylo by na místě, aby Svaz bank v uvážení choulostivého postavení cedulové banky uložil sobě jistou reservu a přesunem svojí soukromé agendy její situaci neztěžoval a zbytečně neexponoval.
V opačném případě musilo by se konstatovati, že boj není veden čistými zbraněmi.
Avšak situace zhoršila se v posledních dnech ještě také tím, že i úřednictvo německých bank donuceno bylo zahájiti stávku, poněvadž bylo mu pohroženo propuštěním ze služby, jestliže bude prováděti závěry účtů stávkujících bank. Tím byla hrubým způsobem porušena práva tohoto úřednictva zaručená jemu služební pragmatikou, takže porušení to rovná se vlastně odejmutí služební pragmatiky vůbec. Nyní jest na bíledni, že Sdružení českého peněžního úřednictva musí se domáhati takové pragmatiky, jaká byla svého času poskytnuta úřednictvu německých bank, ačkoliv jeho požadavky byly daleko mírnější a mohly býti, kdyby nebylo vyjednávání přerušeno, ještě zmírněny a to proto, poněvadž v opačném případě úřednictvo německých bank, jež se nyní projevilo s českým úřednictvem solidárním, byla by jeho dosavadní služební pragmatika, pokud se týče práv jistě značně okleštěna. Patrně bylo provádění závěry účtů stávkujících bank německým bankám vítanou záminkou, aby svému úřednictvu dosavadní služební pragmatiku odejmuly, eventuelně přivodily její změnu.
Stávka bankovního úřednictva, zejména její příčiny a okolnosti, jimiž jest doprovázena, jest významným symptomem dnešní doby a panujících vnitropolitických poměrů. Nedávno přežili jsme obrovskou stávku a výluku dělnictva v kovoprůmyslu, která vzešla ze stejných příčin jako stávka dnešní; tato analogie nutí k přemýšlení. V obou případech nejedná se o mzdový spor, nýbrž o práva mravní a sociální, a tyto stejné motivy dosvědčují, že representanti peněžního a těžkého kapitálu mají za to, že politické rozháranosti nutno využíti, k odejmutí nebo okleštění revolučních vymožeností pracujícího lidu.
Dnes jsou to závodní výbory, zítra služební pragmatika, pozítří 8 hodinná pracovní doba a co přijde dále?
Proti tomuto postupu, o jehož nebezpečné tendenci nemůže býti nejmenší pochybnosti, musí se postavit každý upřímně smýšlející demokrat.
Proto se podepsaní táží:
Jsou vládě známy skutečné okolnosti a příčiny pro které vypukla stávka a výluka bankovního úřednictva?
jest vláda ochotna energicky a účinně zasáhnouti do sporu, jenž podlomuje finanční aparát státu a náš úvěr v cizině?
jest vláda ochotna vyvoditi na správy bank příslušný tlak, aby poskytly svému personálu takový služební řád, jenž by odpovídal duchu doby a do základu změněným politickým a sociálním poměrům?
jest vládě známo nařízení ředitelství bankovního úřadu ministerstva financí, schválené bankovním výborem, kterým si vyprošuje tamějšímu úřednictvu vyloučením ze služby, jestliže hodlá prováděti závěru účtů stávkujících bank?
jest vláda ochotna nařízení to, jímž se úřednictvo zmíněného úřadu hrozbami nutí k stávkokazeckým úkonům, odstraniti, poněvadž porušuje povinnou neutralitu státní správy a omezuje koaliční svobodu úřednictva?
V Praze, dne 30. června 1921.
Rudolf Pánek,
Jos. V. Klečák, dr Veselý, Č. J. Lisý, F. Šťastný, dr Ot. Krouský, V. Klofáč,
Jurko Lažo, A. Konečný, dr Klouda, dr Krejčí.