Senát Národního shromáždění R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 842.
Interpelace
senátorů dra Soukupa, Svěceného, Dědice, dra Hellera a soudr.
na pana ministerského předsedu a na pana ministra financí
ohledně zasahování bankovního úřadu republiky Československé do
stávky bankovních úředníků.
Zaměstnanci českých bank vznesli na správu těchto bank žádost, aby pro ně zavedena byla Služební pragmatika, jež byla jich německým kolegům již dávno přiznána a která se dobře osvědčila všude, kde byla zavedena. Přes to české banky, zejména pak Živnostenská banka odmítly tuto služební pragmatiku v její hlavních bodech, takže došlo ke stávce českých úředníků bankovních. K této stávce českých úředníků připojili se nyní také úředníci bank německých, ježto němečtí ředitelé bankovní žádali na svém úřednictvu, aby konali služby stávko-kazecké a každému, kdo jich přání nevyhověl, hrozili nejenom propuštěním, nýbrž hrozbu tuto také skutečně provedli. Povinností vlády bylo učiniti vše, aby banky ve svém dnešním pychu byly pohnuty splniti plně oprávněné požadavky svých zřízenců na spolurozhodování v závodě. Při nejmenším však byla vláda a její orgánové povinny, zachovati v tomto stávkovém boji plnou neutralitu. Místo toho však žádal bankovní úřad republiky Československé své úředníky, aby se stali stávkokazy, což ovšem tito se vší rozhodností odmítli. Ježto pak tvrdé a kruté jednání bank jest s to citelně poškoditi hospodářský život a ježto postup bankovního úřadu znamená podporu bank, táží se podepsání pana ministerského předsedy a pana ministra financí
1. Jsou pánové ochotni působiti na banky, aby služební pragmatika, jež platí již v bankách německých, byla zavedena také v bankách českých.
2. Jest pan ministr financí ochoten přikázati bankovnímu úřadu, aby se žádným jednostranným způsobem nemísil do tohoto stávkového boje.
V Praze, dne 30. června 1921.
Dr Soukup, Svěcený, Dědic, dr Heller,
J. Havlena, J. Petřík, Fr. Zimák, dr Witt, J. Ackermann, Jaroš, M. Krepenhofer,
Niessner, Kiesewetter, dr Wiechowski, D. Löw.