Senát Národního shromáždění R. Č. r.1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 846.
Návrh
senátorů dra Fáčka, dra Horáčka, dra Kloudy a spol.,
aby nařízeni vlády republiky čsl. ze dne 21. dubna 1921, č. 173 Sb. z. a n.
bylo doplněno.
Podepsaní činí návrh, aby vláda byla vyzvána, aby co nejdříve doplnila své nařízení ze dne 21. dubna 1921, č. 173 Sb. z. a n., vydané podle § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., podle kterého se přerušují spory o splnění peněžitých závazků ve starých korunách v poměru k republice Rakouské, tímto způsobem:
K § 4 budiž připojena tato závěrečná věta:
>ani do započítací doby tří roků, stanovené § 17 knihovního. zákona a § 217 odst. 2. exekučního řádu<.
Odůvodnění.
Dle § 4 vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, č. 173 Sb. z. a n., kterým byly spory o splnění peněžitých závazků ve starých korunách, mezi příslušníky republiky Československé a Rakouské již zahájené, přerušeny, pokud se týče spory, které teprve zahájeny býti mají odloženy, nezapočítává se doba, po kterou pohledávky podle tohoto nařízení nemohou býti vymáhány nebo exekucí dobývány, ani do lhůty promlčecí, ani do lhůt, ustanovených ku podání žaloby.
Ač toto nařízení je velmi významné pro vymáhání ryze osobních pohledávek, přece nepřihlíží k podstatě a zvláštní povaze pohledávek hypotekárních, jež poskytují věřiteli v první řadě zvláštní jistotu v hodnotě zavázané nemovitosti, nezávislé od osoby dlužníkovy.
Této jistoty požívá totiž dle § 17 knih. řádu a § 217 odst. 2. exek. řádu nejen kapitál, nýbrž i úroky, zadrželé ne déle nežli 3 roky.
Na tuto tříletou lhůtu započítací, která nikterak není lhůtou promlčecí, nýbrž tvoří nepřekročitelnou hranici započítací při rozdělení nejvyššího podání v řízení dražebním, není v nařízení pamatováno.
Musí tudíž nutně dojíti k tomu, že, nemohou-li nedoplatky dle tohoto, nařízení exekučně býti dobývány, tyto nedoplatky vzrostou až na částku, přesahující tříleté zadrželé úroky a nebudou moci býti přikázány k zaplacení z rozdělovací masy částkou, tyto tříleté zadrželosti přesahující.
Tím ovšem citelně dotčen je zájem věřitele hypotekárního, který spatřuje právě v obou ustanoveních o přednostním pořadí úroků, zadrželých ne déle než 3 roky, zvláštní záruku za jejich jistotu a možnost úroky poshověti.
Není dosti případná námitka, že hypotekární věřitel může vždy ještě po uvo1nění příslušných sporů o měnu, ve které je závazky splniti, uplatniti osobní nárok na zaplacení nedoplatků proti dlužníku hypotekárnímu, poněvadž obzvláště při změnáeh vlastnictví v mezidobí je dle rozhodovací praxe sporno, může-li hypotekární věřitcl svůj osobní nárok, byl-li již třeba jen částečně uspokojen v řízení o rozdělení nejvyššího podání, uplatniti nejen proti právnímu předchůdci, který byl v prodlení s placením úroků, nýbrž též proti pozdějšímu vlastníku.
V Praze, dne 30. června 1921.
Dr Fáček, dr Horáček, dr Klouda,
M. Križko, J. Hucl, F. Hybš, F. Šťastný, R. Pánek, dr. O. Krouský, dr. Veselý,
Klečák, Č. J. Lisý, V. Klofáč, F. Jirásek.